23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Dobro radšej konaj okamžite, lebo by si si to mohol rozmyslieť. Zlo radšej nekonaj okamžite, lebo si to ešte môžeš rozmyslieť.”

~Mathias Claudius~

12.06.2003 - (čítanosť3141 reakcie5)


Mt 20, 17-34

      17 Keď Ježiš vystupoval do Jeruzalema, vzal si osve dvanástich učeníkov a cestou im hovoril: 18 „Hľa, vystupujeme do Jeruzalema a Syn človeka bude vydaný veľkňazom a zákonníkom. Odsúdia ho na smrť 19 a vydajú pohanom, aby ho vysmiali, zbičovali a ukrižovali, ale on tretieho dňa vstane z mŕtvych.“
      20 Vtedy k nemu pristúpila matka Zebedejových synov so svojimi synmi, poklonila sa a o čosi ho prosila. 21 On sa jej opýtal: „Čo chceš?“ Vravela mu: „Povedz, aby títo moji dvaja synovia sedeli v tvojom kráľovstve jeden po tvojej pravici a druhý po ľavici.“ 22 Ježiš odpovedal: „Neviete, čo žiadate. Môžete piť kalich, ktorý mám ja piť?“ Oni mu vraveli: „Môžeme.“ 23 On im povedal: „Môj kalich budete piť, ale dať niekomu sedieť po mojej pravici alebo ľavici nepatrí mne; to dostanú tí, ktorým to pripravil môj Otec.“
      24 Keď to počuli ostatní desiati, namrzeli sa na oboch bratov. 25 Ježiš ich zavolal k sebe a povedal: „Viete, že vládcovia národov panujú nad nimi a mocnári im dávajú cítiť svoju moc. 26 Medzi vami to tak nebude. Ale kto sa medzi vami bude chcieť stať veľkým, bude vaším služobníkom. 27 A kto bude chcieť byť medzi vami prvý, bude vaším sluhom. 28 Ako ani Syn človeka neprišiel dať sa obsluhovať, ale slúžiť a položiť svoj život ako výkupné za mnohých.“
      29 Keď vychádzali z Jericha, išiel za ním veľký zástup. 30 A hľa, pri ceste sedeli dvaja slepci. Ako počuli, že tadiaľ ide Ježiš, vykríkli: „Pane, syn Dávidov, zmiluj sa nad nami!“ 31 Zástup ich okríkal, aby mlčali; ale oni tým väčšmi kričali: „Pane, syn Dávidov, zmiluj sa nad nami!“ 32 Ježiš zastal, zavolal si ich a povedal: „Čo chcete, aby som vám urobil?“ 33 Odpovedali mu: „Pane, nech sa nám otvoria oči.“ 34 Ježiš sa zľutoval nad nimi, dotkol sa ich očí a hneď videli a išli za ním.

17-19.      Mk 10, 32-34; Lk 18, 31-33.
20-28.      Mk 10, 35-45.
29-34.      Mk 10, 46-52; Lk 18, 35-43.
12.06.2003 | Čítanosť(2989)
Mt 20, 1-16


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 20, 17-28

      Začiatok a koniec dnešného evanjelia spájajú celý jeho obsah spoločnou svorkou. V úvode Pán Ježiš oznamuje, že odsúdia ho na smrť. Na konci zasa hovorí, že prišiel slúžiť a položiť svoj život ako výkupné za mnohých. V týchto slovách Pán Ježiš rozširuje pojem služby po hranice doteraz neznáme - samotnú službu čestne povyšuje.
      Bolo potrebné toto povýšenie. Pretože po celé storočia toto slovo a tento pojem sa chápal ako isté poníženie a pokorenie. V staroveku sluha bol otrokom, a otroka nepovažovali ani za človeka. V poslednej dobe sa zlikvidovalo slovo „sluha", „slúžka", aby sa nahradilo termínom „výpomoc v domácnosti". Pritom však nikoho neponižujú také názvy, ako „vojenská služba", „cestná služba", „zdravotná služba", odporúča sa tiež „služby pre obyvateľstvo".
      Pán Ježiš sa nehnevá na tú matku a jej synov; chápe prirodzenú túžbu človeka po veľkosti. Ale ukazuje nám cestu k pravej veľkosti: Kto sa medzi vami bude chcieť stať veľkým, bude vaším služobníkom. Túto cestu nám ukázal a osvetlil svojím osobným príkladom. Neprišiel sa dať obsluhovať, ale slúžiť. Slúžil svojou náukou, skutkami milosrdenstva, útechou, pomocou, radou - a predovšetkým, keď za ľudstvo vylial svoju krv do poslednej kvapky; slúži nám i teraz na oltári, obetujúc sa nám a za nás a očakávajúc na každé zavolanie. Vďaka jeho postoju sluhu sa služba stala poctou; slúžiť -znamená nasledovať Božieho Syna.
      A službou je každá práca, každé plnenie povinností svojho stavu, obetavo podľa Kristovho vzoru, ktorý dáva svoj život za mnohých. Veľkosť človeka sa meria veľkosťou obety, akú prinášame v službe svojim ideálom a svojim blížnym, tiež dávajúc svoj život, ak nie „za" mnohých - tak „pre" mnohých.


20.09.2004 - 06:38   JR  
» Re: Mt 20, 17-34

Tam Syn člověka bude vydán velekněžím a vykladatelům Písma
K pochopení tajemství kříže je tedy potřeba osvícení, světla Ducha svatého. V dnešní mluvě je světlo nějaký vnější zdroj: slunce, žárovka, svíce. Židé mluvili o dvojím světle: světlo vnější a vnitřní, tj. schopnost vidět, mít „světlo očí“. K tomu, aby poznali Krista, měli velekněží a učení rabíni osvícení Boží z vnějšku, tj. Písmo, předpovědi proroků, symboly z izraelských dějin. Ale nerozuměli jim. Chybělo jim „světlo očí“, tj. schopnost Písmu duchovně rozumět. V tom je tragédie vyvoleného národa. Dostal zákon, aby ho vedl ke Kristu a tím zákonem ho jeho vykladači vydali na smrt. Jak taková vnitřní slepota vzniká? Lidově se říká, že ani za poledního slunce nenajde na náměstí potřebného chudáka ten, kdo sám hledá jenom peníze. Ti, co hledali vlastní moc a vládu, nemohli vidět, jak mají přijmout vládu Boží, Mesiáše, který blahoslavil chudé (Mt 5,3).


20.09.2004 - 06:38   JR  
» Re: Mt 20, 17-34

Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali
Něco jiného je smát se, jiné je vysmívat se. Smějeme se slovním obratům, neočekávané situaci, apod. Vysmíváme se lidem. Sklidí výsměch, kdo by chtěl nap‚r. zpívat při koncertním představení a nemá hlas. Vysmějí se každému, kdo by chtěl vládnout a nemá nikoho při sobě, všichni ho opustili. Právem proto píše sv. Pavel, že je Kristův kříž pro pohany bláznovstvím (1Kor 1,18). Ten úsudek bude tak dlouho oprávněný, dokud se neobjeví skrytá skutečnost, která uniká všem, kdo nemají osvícení Ducha. Kristus se ujímá vlády opuštěn od všech, ale má při sobě Boha Otce, to pak je drtící většina ve všech záležitostech na zemi i na nebi. I dodnes platí: “Jeden člověk a Bůh, to je většina.“ Kdo tu víru má, nebojí se žádného neúspěchu mezi lidmi. Ani se nediví, že jsou křesťanský život, zásady a modlitby ateistům směšné. Těm, kdo věří, je naopak jejich smích k pláči, protože se slepými máme vždycky soucit.


20.09.2004 - 06:38   JR  
» Re: Mt 20, 17-34

Teď jdeme vzhůru do Jeruzaléma
„Není každá řeka Jordán a není každé město Jeruzalém,“ říkali středověcí poutníci, aby ospravedlnili namáhavé a nebezpečné putování do Palestiny Pro židy byl Jeruzalém město, které zvolil za své bydliště na zemi sám Bůh v chrámu na hoře Sión. Kde jinde by se tedy měl ujmout své vlády slíbený Mesiáš, král budoucího věku, než právě v tomto městě. Ježíš je si plně vědom všech těchto proroctví. Ohlašuje tedy, že jde vzhůru do Jeruzaléma, aby se to všechno vyplnilo. Jde vzhůru, protože město je na kopci, ale vystupuje i symbolicky, protože tam brzo ohlásí: „Je mně dána všecka moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18). Cesta na Sión bude také triumfálním průvodem. Budou mu zpívat: „Hosana, synu Davidovu!“ (Mt 21,9). Ale jedna věc byla všem přitom nepochopitelná: způsob, jakým se má vlády ujmout. Má to být odsouzením na smrt a korunováním trním. Všecka Boží tajemství jsou nepochopitelná. Toto pak vyžaduje zvláštní osvícení Duchem svatým. Zato však ti, kterým se dostalo, vyznávají se sv. Pavlem, že se už nedokáží ničím jiným chlubit než křížem našeho Pána Ježíše Krista (Gal 6,14).


21.08.2003 - 11:24   Homiletik  
» Mt 20, 28

      Spasiteľ žil v skrytosti až do tridsiateho roku. Nezhromažďoval učeníkov, nerobil zázraky, svet ho nepoznal... A jednako počas tohto skrytého života ako veľmi oslavoval nebeského Otca! To raz uvidíme vo svetle večnosti.
      Tak aj my, keď budeme vo svojej skrytosti a v zabudnutí pokorne odovzdaní do Božej vôle, budeme nebeského Otca oslavovať takou slávou, o ktorej nemáme ani pomyslenia.
      Usilujme sa, aby ostávalo skryté všetko, prečo by nás mali oslavovať. Vo svojom povolaní sa usilujme, aby sme boli sluhami, veď ani náš Majster neprišiel, aby mu slúžili, ale aby on slúžil (porov. Mt 20, 28).
      Keby sa nám aj stalo, že by si nás naši predstavení nevšímali, že by našu prácu, ktorá by si ozaj zaslúžila z ich strany väčšej pozornosti, obchádzali, nezarmucujme sa preto. Nepracujeme pre odmenu na tomto svete, naša odmena je v nebesiach. Keď bude potrebné, aby sme boli povýšení, povýši nás ten, ktorý dvíha z prachu biedneho a chudobného (porov. Ž 112, 7).



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet