23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Stupeň života je vždy daný stupňom poznávania. Je teda celkom samozrejmé, že Kristom zvestovaný nový život je nemožné chápať naším terajším, starým poznávaním.”

~JOZEF PORUBČAN ~

12.06.2003 - (čítanosť2989 reakcie10)


Mt 20, 1-16

      1 Lebo nebeské kráľovstvo sa podobá hospodárovi, ktorý vyšiel skoro ráno najať robotníkov do svojej vinice. 2 Zjednal sa s robotníkmi na denári za deň a poslal ich do svojej vinice. 3 Keď vyšiel okolo deviatej hodiny, videl iných, ako stoja záhaľčivo na námestí. 4 I povedal im: „Choďte aj vy do mojej vinice a dám vám, čo bude spravodlivé.“ 5 A oni šli. Vyšiel znova okolo dvanástej aj okolo tretej hodiny popoludní a urobil podobne. 6 Keď vyšiel okolo piatej popoludní a našiel iných postávať, povedal im: „Čo tu nečinne stojíte celý deň?“ 7 Vraveli mu: „Nik nás nenajal.“ Povedal im: „Choďte aj vy do mojej vinice!“
      8 Keď sa zvečerilo, povedal pán vinice svojmu správcovi: „Zavolaj robotníkov a vyplať im mzdu, počnúc poslednými až po prvých!“ 9 Tak prišli tí, čo nastúpili okolo piatej hodiny popoludní, a každý dostal denár. 10 Keď prišli tí prví, mysleli si, že dostanú viac. Ale aj oni dostali po denári. 11 Vzali ho a šomrali na hospodára: 12 „Títo poslední pracovali jedinú hodinu, a ty si ich postavil na roveň nám, čo sme znášali bremeno dňa a horúčosť.“ 13 Ale on jednému z nich odpovedal: „Priateľu, nekrivdím ti. Nezjednal si sa so mnou za denár? 14 Vezmi, čo je tvoje, a choď! Ja chcem aj tomuto poslednému dať toľko, koľko tebe. 15 Alebo nesmiem so svojím robiť, čo chcem? Či na mňa zazeráš preto, že som dobrý. 16 Tak budú poslední prvými a prví poslednými.“
12.06.2003 | Čítanosť(3140)
Mt 20, 17-34


08.10.2015 - 12:56   Milan  
» Re: Mt 20, 1-16

Na toto podobenství jsem slyšel několik kázaní a byla neslaná a nemastná.Chyběl vždy reálný příklad.Sklizeň na vinici je možné přirovnat k válečné mobilizaci,vojáci rukují v různých časech válečného období. jejich podíl na slíbením denáru hospodářem což je vítězství je stejný,všem šlo o život.Povyšování a medaile to je jen pozlátko.Má to ,ale i rub mince a tím je denár porážky.To se vojákům stává a stalo se to i mému otci jako c.a k. kaprálovi kdy by zraněn v Haliči dostal ruskou kulku do ramene.


31.08.2010 - 21:09   smn  
» Mt 20,15

Prečo sa hospodár stále vracal na trhovisko, aby si najal viac robotníkov? Dôvodom možno nebolo nadmerné množstvo práce a nedostatok pracovníkov, ale skôr to, že dobrosrdečný hospodár nechcel prehliadnuť nikoho, kto bol ochotný a schopný pracovať. Vedel totiž, že ak si muž nenájde robotu, nebude mať v ten deň jeho rodina čo jesť. Bolo mu ľúto takej rodiny ako aj muža, ktorý to, že sa o svoju rodinu nedokáže postarať, pociťuje ako veľké zlyhanie.
Je však smutné, že robotníci, ktorých hospodár najal ako prvých, si neosvojili jeho postoj. Nestačilo im, že pre svoju rodinu zabezpečili obživu; ešte závidia tým, ktorým dal hospodár príležitosť na poslednú chvíľu, aby si mohli aj oni zarobiť. Sú pyšní na svoju celodennú prácu v horúčave a majú pocit, že si zaslúžia väčšiu odmenu, i keby to znamenalo, že ich spolupracovníci musia trpieť.


25.10.2006 - 22:10   -ls-  
» Mt 20,1-16a

Skoro pravidelně chodil na mši svatou pozdě. Kněz mu říkal: „Stačí vstát o pět minut dřív, a stihl byste kostel včas“ - ale on se smál: „Pane faráři, vždyť Pán Ježíš přece řekl, že poslední budou prvními! A dělníkům na vinici dal dnes po denáru všem, i těm, co přišli pozdě jako já! Pán Bůh přece nehledí na hodinky, ale na dobré srdce!“ - „Ja“ - vzdychl na to pan farář, - „ono přijde na to, jak si kdo evangelium vyloží! - Podle tebe by tedy stačilo přijít do kostela na závěrečné požehnání, do práce právě tak pro výplatu a práci nechat jiným.“
Není to zrovna chytré, používat evangelia pro omluvení vlastní pohodlnosti.
Pojďme se tedy raději ptát po správném smyslu dnešního evangelia. Je jasný a srozumitelný: Nezáviděj druhým! Přej a bude ti přáno!
Četl jsem jednou vyprávění o slepém člověku, který za okny své světnice pěstoval s velikou pečlivostí květiny. Od jara do podzimu krásně kvetly. Zastavil se kolemjdoucí na chodníku a říká tomu slepému: Prosím vás, proč by ty krásné květiny pěstujete? Vždyť je stejně nevidíte!“ A slepý se usmál: „Mám pro to hned tři důvody: Nejprve - mohu se květin dotýkat. Za druhé - mám rád jejich vůni. A třetí důvod jste vy.“ - „Jak to, vždyť mne vůbec neznáte!“ - „Neznám, ale právě tak jsem si to představoval: Jistě půjde kolem někdo, komu mé květiny udělají radost. Zastaví se u mého okna, bude se mnou o nich hovořit, a tak budu mít radost zase já.“
Ano, tak to vždycky platí: „Tolik radosti v životě zažiješ, kolik jí sám rozdáš druhým.“
Ten slepý mohl zatrpkle naslouchat krokům lidí na chodníku, mohl srovnávat a závidět: „Proč právě já nevidím, proč oni vidí?“ - Ale on se neuzavřel do své temnoty, vyšel z ní na cestu lásky. Vyšel dělat druhým radost. A tak ji měl i sám.
Děti, teď se možná rozpomínáte, jak to je s vámi, když se vám zdá, že bráška nebo sestra dostali od maminky větší kousek čokolády? Jak je to s vámi, když se vám zdá, že spolužák dostal lepší známku než ty? Mračíš se? Nepřeješ? Závidíš?
Víte, kdo se neumí radovat z radosti druhých, ten moc radosti na světě neužije, ten se moc šidí.
To prý žába má takové zvláštní oko, že vidí jen to, co se jí hodí sežrat. Nic jiného na celém rybníku už nevidí. Chudinka žába. A ještě větší chudák je ten, kdo žába není, a přece také nevidí nic jiného, než to své.
Ptali se v Indii Matky Terezy z Kalkaty, co je to křesťanství. A ona řekla: „Je to dávání. Bůh tolik miluje svět, že mu dal svého Syna. Ježíš dal za lidi svůj život. Ale ještě než se vydal na smrt, dal se lidem v podobě chleba života, aby nehladověli po lásce. A lidé, kteří uvěří v Ježíše, jako já a miliony jiných, dávají sebe do služby lásky druhým. Ano, křesťanství je radost z dávání.“
Dnes nám tedy Pán Ježíš všem připomněl, že jeho učedník, křesťan, nezávidí, je velkorysý.
Pokusme si to zapamatovat, třeba takto: „Tolik radosti v životě budu mít, kolik jí rozdám druhým.“


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 20, 1-16

Dobrodiní práce
Slovo dělník je totéž co pracovník. První a největší pak je podle sv. Jana Zlatoústého sám Bůh, který vytvořil nebe a zemi, dílo obrovské, velkolepé, podivuhodné. Přirovnává je ke svatebnímu stolu, ke kterému pozval člověka, aby měl účast na hostině. Ale pak se opravil. Slavnostní hostina bude až na konci věků. Teď není ještě člověk hodovníkem, ale spolupracovníkem. Dílo stvoření není dokončeno. Je to snad proto, že by Bohu na to nestačily síly? To jistě ne! Ale je to velké privilegium pro člověka, že je povolaný k tomu, aby dílo velkého Umělce dokončil. Málokterý lidský mistr dovolí žákům, aby dokončili jeho obraz. Je to známka velké důvěry. Bůh svou práci svěřuje člověku. Věří mu, ale vede také jeho ruku. Člověk je tedy dělník, pracovník, ale ve službě Boží, pod vedením Kristovým. jeho práce je stvořitelská, ale musí se pevně řídit základním náčrtem. Vůle Boží, jak svorně hlásají všichni duchovní učitelé,je první pravidlo naší činnosti.


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 20, 1-16

Nerovnost práce
Vůle Boží, která určuje každému práci, není abstraktní princip, ale svobodné rozhodnutí Boha Otce. Proto je každé povolání zvláštní, neopakovatelné. Nemá nikdo stejný úkol a nedává proto Bůh nikomu stejný čas k tomu, aby jej splnil. Vznikají tedy ve světě na pohled velké nerovnosti co do nadání, místa, druhů práce. Někteří Otcové církve se pokoušeli vysvětlit sociální rozdíly mezi lidmi jako následek hříchu. Očista od zla přináší mezi lidi ztracenou rovnost, jako se to děje v klášterním soužití. Origenes myslel dokonce na nějaký tajemný hřích před narozením, který způsobil, že je jednotlivec na zemi na nižším nebo vyšším stupni sociálním, intelektuálním, mravním. Všechny tyto úvahy však vycházejí z falešného pojmu spravedlivé rovnosti, jaká nemůže existovat v rodině, v přírodě, tedy ani ne v Božím řízení světa. Matka je spravedlivá, když jedná s dospělým chlapcem jinak než s jeho malou sestřičkou. V přírodě Bůh dává rostlinám a živočichům to, co potřebují podle svého druhu. Tím víc jedná různě a přesto spravedlivě s lidmi podle jejich osobního povolání.


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 20, 1-16

Rovnost odměny
Dělníci první směny, o kterých mluví podobenství, reptali, když viděli, že je odměna stejná. I nám se zdá, že se tu děje jistá nespravedlivost. Jak mohli dostat stejně ti, co snášeli horko a námahu celého dne, a ti, co pracovali jenom krátce? Otcové našli duchaplnou odpověď na tuto námitku. Denár odměny znamená Boží království, věčný život. Ten pak je nedělitelný. Nemůže se dát jen částečně. Je to ovšem odpověď příležitostná, tedy jen přibližná. Lépe přistoupíme k problému, když nebudeme tak kategoricky od sebe oddělovat práci a odměnu. Už sama skutečnost, že někdo může pracovat na vinici Páně,je odměnou. Ti, kteří pracovali celý den, ve skutečnosti dostali daleko víc než ti, kteří byli povolání až v poslední okamžik. Není to snad velká výsada, že někdo zná Krista už od mládí a že se už jako dítě vyznamenal v jeho službě? Ale aby se nevynášel, podobenství evangelia ho učí, že si musí vážit i těch, které milost Boží zavolala později, někdy až na stáří. I ty Bůh miluje a dává jim možnost napravit prozahálený život.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 20, 1-16a

      Vo všeobecnom chápaní ten hospodár nekonal spravodlivo: dvanásť hodín práce to nie je to, čo jedna.
      Nevieme, akými dôvodmi sa riadil hospodár. Povedal, že chce byť dobrý a fakticky sa ukázal dobrým. Tí na konci sa ospravedlňujú: Nik nás nenajal -a v týchto slovách cítiť ľútosť. Človek sa bojí, samozrejme, utrpenia, ľudského pohŕdania, choroby, smrti - ale určite najviac sa bojí pocitu, že je neužitočný, pociťuje to ako prekliatie. Nik nás nenajal. Počas celého dňa najímali mladých, silných, šikovných — a nakoniec ostali určite len starí a ťarbáci. Pravda, že tí skôr najatí znášali bremeno dňa a horúčosť - ale tí poslední znášali ťarchu pokorenia a pocitu, že sa pre robotu nehodia, že nie sú nikomu potrební. Tak teda hospodár skutočne preukázal dobré srdce.
      Je v tomto podobenstve obrazom Boha, ktorý ako hospodár pozýva do práce vo svojom kráľovstve všetkých ľudí; vo večnom Božom diele neexistuje neužitočnosť. Všetkým tiež vopred sľúbil tú istú odmenu - vstup do nebeského kráľovstva. Ale rôzne sú hodiny začatia práce: človek neraz musí veľa prejsť, premyslieť, pretrpieť, prv než pochopí, kde je jeho miesto práce. Jedni to pochopia už zavčasu ráno, iní až v podvečer. Rôzne sú tiež možnosti jednotlivých ľudí: jedni dokážu viac, druhí menej. V tom tiež spočíva dobrota Boha, že najlepšie vie, čo a od koho možno požadovať. Ak zlým okom pozeráme na údajnú nespravodlivosť, že jedni po celý deň, zaťažení krížom, musia si zarábať na nebo - a rôzni oneskorení povaľači nejdú do pekla, to znamená, že chceme byť odmenení nielen našou spásou, ale aj nešťastím druhých.
      Nakoniec však musíme súhlasiť s tým, čo povedal ktosi múdry, že spravodlivosť je len v pekle, v nebi je milosť, a na zemi kríž (G. von le Fort).


09.09.2005 - 15:52   Angelo Scarano  
» Mt 20, 1-16a

      Evangelní text rozvíjí z jiného úhlu téma odměny, nadhozené Petrovou otázkou (19,27 – “Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?”). Ježíšova první odpověď (19,29 – “A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě”) byla korunována výrokem “Mnozí první budou poslední a poslední první” (19,30) – stejně tak jako na konci našeho podobenství, kde však díky kontextu nabývá trochu jiný odstín.
      Novým prvkem, který vneslo toto podobenství, je neúměrnost Božího obdarování a lidského konání.

      1 Opět zavádějící liturgický překlad – nebeské království není přirovnáno k hospodáři, ale k celému ději (nebeské království je totiž dynamickou skutečností!). Lepší překlad je “s nebeským královstvím je to tak, jako když” (ekum. překlad, který věrně tlumočí příslušný aramejský výraz používaný jako úvod podobenství). Práci na vinici nemusíme nutně “alegorizovat” jako práci “na vinici Božího lidu” (s odvoláním na to, že vinice je starozákonním symbolem Božího lidu). Tato práce je spíš obecně “službou Hospodáři”.
      Smluvený denár na den je běžnou odměnou za takový druh práce – tento detail nepředstavuje nic mimořádného a nečekaného.
      3-5 I tyto verše jsou podle “obvyklého scénáře”, včetně příslibu spravedlivé odměny. “Míra” této odměny však bude nečekaná.
      6-7 Další lidé, stojící a bez práce, jsou najati. Je dobré si povšimnout, proč stáli nečinně: ne že by nechtěli pracovat, ale nikdo je nenajal. Možná byli odmítnuti od jiných, protože nebyli dostatečně schopní. V každém případě se nám může vybavit, že i celníci a prostitutky, “ti poslední”, pohrdaní ode všech, dostali povolání a pozvání “jít na vinici”.
      8-10 Mzda se vyplácí večer, jak to tehdy bylo běžné. Najednou však přichází moment překvapení: mzda je stejná pro všechny! A to muselo posluchače, který by očekával spravedlivou, odstupňovanou odplatu, určitě překvapit. Pro všechny je “jeden denár” – to byla běžná mzda za den práce, mzda nutná k životu. Všem se tedy dává to, co je potřebné pro jejich život!
      11-12 Nezakusili snad ti, kteří pracovali nejvíc a v nejtěžších podmínkách, nespravedlnost? Vždyť dostali stejně tolik jako ti, kdo se namáhali mnohem méně! V uších nám možná zní výčitka staršího, vzorného a pracovitého syna na adresu táty, který uspořádal tak rozmařilou hostinu pro nehodného mladšího syna (Lk 15,29-30).
      13-15 Odpověď je uvedena laskavým oslovením “příteli”. Podobný postoj nalézáme také v již zmíněném Lukášově podobenství o marnotratném otci, kdy otec oslovuje rozčileného staršího syna: “Dítě” (Lk 15,31).
      Odpověď-obhajoba obsahuje dva argumenty:
            1/ žádná nespravedlnost nebyla spáchána, protože bylo vypláceno tolik, kolik bylo předem domluveno
            2/ hospodář chce dát stejně tak i dalším, protože prostě “chce”. Je to zkrátka milost – hospodář chce (je to z jeho vůle, bez nátlaku) a dává (milost je dar). Jinými slovy, vynoří se tu milost jako zdarmadaný dar.
      On není nespravedlivý – cožpak nemůže nakládat se svým majetkem tak, jak chce?

      Podobenství je tedy o dobrotě Boží. Proto jej někteří nazývají “Podobenství o štědrém (velkorysém) hospodáři” (název v ekum. Bibli, “Podobenství o dělnících na vinici”, není přesný, protože ústřední postavou je spíš hospodář než dělníci; navíc v tomto názvu chybí základní rys tohoto hospodáře, jeho dobrota: tato jeho vlastnost je “jablkem sváru” a ústředním poselstvím podobenství).
      Duch závisti a “domáhání se domnělé spravedlnosti” stojí v příkrém kontrastu k dobrotě, milosti (ve stejném duchu závisti a “touze po spravedlnosti” je nesena i výčitka staršího syna, Lk 15,29).
      Odměna za prokázanou službu je opět Božím darem. Ti, kteří kvůli této “Boží nespravedlnosti” reptají, se staví do řady se závidějícím starším bratrem (podobenství o marnotratném otci, Lk 15,25n.) nebo s Jonášem (Jon 4,1). Kvůli této závisti a nespokojenosti se dostanou na poslední místo.

      Těmi, kdo pracovali “celý den”, jsou jistě “apoštolové” (a ne farizeové! Podobenství je reakcí na otázku, nárok apoštola Petra – 19,27): i ti, kdo budou sloužit méně než oni, budou mít nárok na stejnou odměnu. Tímto podobenstvím se tedy relativizuje Petrův požadavek (“Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?” – 19,27) a jeho případný exkluzivní nárok na Boží království. I ostatní na něm budou mít podíl.


09.09.2005 - 15:52   Angelo Scarano  
» Mt 20, 1-16a

      “Anebo tvé oko závidí, že jsem dobrý?” Ano, závidí, protože vidí jen vlastní zisk.
      Takový člověk se neraduje z toho, že je hospodář dobrý, ba ani se z toho radovat nemůže, protože se o hospodáře a o “ty další” nezajímá. Kdyby vnímal nejen sebe, ale také je, nepropadl by závisti, že je hospodář štědrý. On má však na mysli jen svůj zisk – svoji ztrátu. A proto ani nedokáže vidět, že je hospodář dobrý – má vůči němu ryze pracovní vztah: dal jsem – máš dát. Hospodář je ten, kdo má něco dát (a neošidit!), a ne ten, který může být nad míru dobrý, který může překročit ryze spravedlivé pracovní vztahy, řídící se podle zásad výkonnosti. On dává, protože je zkrátka dobrý a velkorysý bez míry. Na rozdíl od těch, kdo vidí jen sebe, svoje požadavky.

      “Co za to budu mít?” Tuto otázku položil i Petr – a nezapomeňme, že tato otázka padla poté, co apoštol udělal pro Krista něco velikého, opustil všechno a šel za ním. Dalo by se říci, že on tedy patří mezi ty, kdo pracují na vinici od prvních ranních hodin a nesou tíhu dne. Ježíš nejprve přislíbí velkou odměnu, ale pak tímto podobenstvím jakoby vykořeňuje ziskuchtivost a případnou závist, které mohly být ukryty v Petrově srdci. I velké věci pro Krista se dají udělat “zištně”, z hamižnosti, abych “z toho něco měl”. I život kněze či řeholníka může být nesen touhou “něco z toho mít” – touhou, která se někdy projeví dokonce závistí. A navenek je to třeba život vzbuzující obdiv, protože konaný ve velké obětavosti a odříkání (“my jsme opustili všechno”). Takový postoj skutečně mezi křesťany existuje, jak dosvědčuje i Pavel o těch, kdo kážou evangelium: “Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Jedni z lásky…, druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek” (Fil 1,15-17).
      I velkorysá služba (třeba pro Boží království a evangelium!), prožívaná v horku dne, v příkladné věrnosti od začátku až do konce, může být nesena duchem ziskuchtivosti, skryté závisti, projevující se tehdy, když “méně záslužný” jedinec obdrží od Pána tolik darů, kolik já za celý svůj příkladný život. V takových chvílích se ukáže, zda mi šlo o Krista, anebo o sebe (ziskuchtivost se může projevit velmi různě, nejen touhou po majetku, ale i touhou po slávě, ocenění, obdivu, vedoucím či uznávaném postavení ve farnosti či ve společenství). Lakmusovým papírkem, pomocí kterého lze rozpoznat, zda je moje služba vedená “láskou ke Kristu” (a k druhým), či láskou k sobě (a touhou po sebeprosazení), jsou chvíle, kdy jsou také jiní lidé oceněni, obdařeni (ať už od Boha, či od lidí). Tehdy se velmi zřetelně ukáže, co mnou hýbe: radost, nebo závist? Raduji se, že ten člověk přijal taková obdarování (například projevy lidské přízně), anebo závidím, že “středem pozornosti” je někdo jiný?

      Je možné žít naoko pro Boha … ale ve skutečnosti pro sebe.
      Hledat “naoko” království Boží, ale ve skutečnosti království svoje.
      Hledět spíš na svůj zisk … než na dobrotu Hospodáře.


26.08.2003 - 08:42   ak  
» Mt 20, 1-16

      Podobenstvo o robotníkoch vo vinici je stále aktuálne a platí aj dnes, hoci už väčšina z nás nepracuje vo viniciach, ani na roliach, ale v závodoch, obchodoch a v službách. Je časové preto, lebo ja my sme náchylní uvažovať tak, ako vtedajší pracovníci: myslíme si, že pri výplate sa spočíta odpracovaný čas, vykonaná práca a podľa toho nasleduje výplata. Tak je tomu v pozemských kráľovstvách. Avšak v Božom kráľovstve, v ktorom sa usilujeme byť členmi, sa odmeňuje inak. Boh dáva tým, čo pracovali celý život, i tým, čo prišli do jeho vinice až podvečer, rovnako. On nehľadí na to, odkedy mu slúžime, či od mladosti, dospelosti alebo až od poslednej hodiny. Ani sa nepozerá na to, či v jeho vinici zastávam vyššiu funkciu alebo len podradnejšie miesto. Pri získaní jeho výplaty je rozhodujúce hneď sa pohnúť na jeho zavolanie z miesta a dať sa do práce, ktorú nám vyznačil. Uvedomme si, že my už od svätého krstu patríme medzi najatých. Ako máme teda pracovať vo vinici svojej duše? Všetka naša povinnosti sa dá najkratšie zhrnúť do dvoch pravidiel: usiluj sa a pros!



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet