23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Často cítime únavu len preto, lebo iní nás zabudnú poľutovať. Keby sme niektorej sestre povedali ,ste veľmi unavená, odpočiňte si trochu’, čoskoro by ju únava prešla.”

~SV. TERÉZIA Z LISIEUX~

12.06.2003 - (čítanosť3433 reakcie7)


Mt 19, 27-30

      27 Vtedy mu Peter povedal: „Pozri, my sme opustili všetko a išli sme za tebou. Čo z toho teda budeme mať?“ 28 Ježiš im povedal: „Veru, hovorím vám: Pri obnovení sveta, keď Syn človeka zasadne na trón svojej slávy, aj vy, čo ste išli za mnou, zasadnete na dvanásť trónov a budete súdiť dvanásť kmeňov Izraela. 29 A každý, kto pre moje meno opustí domy alebo bratov a sestry alebo otca a matku alebo deti alebo polia, dostane stonásobne viac a bude dedičom večného života.
      30 A mnohí prví budú poslednými a poslední prvými.

27-30.      Mk 10, 28-31; Lk 18, 28-30.
12.06.2003 | Čítanosť(4046)
Mt 19, 16-26
12.06.2003 | Čítanosť(3211)
Mt 19, 1-15


26.02.2015 - 15:18   JanS  
» Re: Mt 19, 27-30

1Tim 3, 1 Toto slovo je spoľahlivé: Kto sa usiluje byť biskupom, túži po dobrom diele :-), byt niekym "velkym" znamena byt sluzobnikom mnohych. Cim vyssia funkcia, tym menej osobnej slobody. Mozem, ale neurobim, aby som nepohorsil, nezviedol z cesty...vsetko mozem, ale maloco osozi. Uz v popredi nie je moj zivot, ciel, potreba, ale dobro spolocenstva, ostatnych. Je tento moj postoj na budovanie? Mozem toto takto povedat? Kto chce byt prvy, bude sluha vsetkych...toto je kariera podla Krista. Uz nestaci zit hocijako, moj zivot musi mat prisne pravidla, poriadok, byt lahko citatelny, milosrdny...ako by som bol "biskup".
Otazka je, chcem takto zit? Ci mi staci byt niekde "v strede", nebytrcat, neprehanat...Alebo mat skusenost, ze stupam a sil mi pribuda, mladost sa mi obnovuje ako orlovi a mat neustale premienanu mysel na Kristovu a skusenost, ze mna ubuda a Krista pribuda?


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 19, 23-30

Být prvním v dobrém
V přírodě je stálý boj o první místo. Stromy, keře, rostliny se navzájem přerůstají, zvířata se předbíhají. I v lidské společnosti je zápas o lepší pozici v zaměstnání, na prvních místech záleží při úspěchu ve vědě, ve hře, ve všeobecné touze po vážnosti. Je možné, aby se tento princip popíral? V katolických školách barokní doby bývalo na konci roku velmi slavnostní rozdávání cen, odměn za první, druhé, třetí místo. Tato „svatá ctižádost“ se považovala za účinný pedagogický prostředek. Ale může být ctižádost „svatá“? Záleží na tom, jak tomu slovu porozumíme,jaký význam mu dáme. Jisté je, že i první křesťanští asketi povzbuzovali své učedníky, aby se snažili vyniknout nad druhé, ale jenom v ctnosti, v dobrém. O svatém Antonínu Poustevníku se píše, že nesnášel, aby ho někdo v některé ctnosti předčil. Pochopitelně i toho se může zneužít. Proto došli k závěru, že se to zápolení o prvenství může uskutečnit jenom tam, kde jde o ctnosti opravdu křesťanské, které jsou neodlučitelné od pokory.


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 19, 23-30

Příklad Karla Foucalda
Jako kadet důstojnické školy měl Foucald před očima zářivý cíl: udělat co největší kariéru, vystoupit, kam se vystoupit dá. Po obrácení se dal opačným směrem: hledání posledního místa. Ale jak vtipně poznamenal, to už je obsazené, to si vybral Kristus sám. Nezbývá mu tedy, než aby se spokojil s „místem předposledním“. Ale kde je najít? V trapistickém klášteře? jako misionář v Sýrii? jako poslíček sester v Nazaretě? Skončil nakonec jako člen ubohého beduínského kmene. Neopustil své adoptované spolubratry ani v nebezpečí a byl tam při přepadu zabit. Proč hledal tato ztracená místa člověk tak nadaný jako on? Mezi jeho současníky bylo mnoho misionářů, kteří přinášeli do zapadlých krajin kulturu a lepší postavení sociální. Ale Foucald nechtěl nic přinášet zvenčí. Měl před očima Krista, který se stal jedním z nás. Proto se i on stal ubohým beduínem, aby ukázal názorně, že první místa v nebeském království jsou pro ty, které považujeme za poslední.


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 19, 23-30

Příklad Krista
Dá se opravdu říci, že si Ježíš vybral poslední místo? Poukazuje se na to, že jeho smrt byla jednou z nejpotupnějších, nejbolestnějších, že neměl, kde by hlavu složil (Mt 8,20). Ale k pochopení jeho lidského postoje musíme postoupit dále, až do tajemství života v Nejsvětější Trojici. Ale i to pochopíme jenom z analogie. V denním životě považujeme za prvního toho, kdo svou vůli ukládá dalším, poslední je ten,kdo už nemůže dělat nic jiného než přijmout vůli a přání vyšších. V Nejsvětější Trojici je Bůh Otec absolutně pivní. Své poznání a svou vůli celou předává Synu. Ten pak je „absolutně poslední“, protože myslí a koná jenom to, co přijímá od Otce. Ale právě proto, že přijímá od Otce všechno, přijímá i jeho božství a stává se Synem, stejné podstaty s Otcem. Tím se pak stává i prvním. A když toto tajemství Boží přenesl do lidského života, stal se prvorozeným ze všeho stvoření (Kol 1,15). Ti, kdo jej následují, mají účast na tomto podivném mystériu pokory, která je podle sv. Řehoře Nysského „sestup nahoru.“


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 19, 23-30

      Skutočne treba opustiť všetko, aby sme zdedili trón v Kráľovstve nebeskom? A možnože sa to vzťahuje jedine na rehoľníkov, ktorí sľubujú chudobu. Samozrejme, na nich v prvom rade. Ale človek, ktorý žije vo svete, má pochopiť, že treba opustiť všetko, aby dostal všetko.
      A opustiť všetko, to znamená uznať všetko za menej dôležité v porovnaní s nádherou tohto kráľovstva, do ktorého nás Kristus pozýva a ktoré nám sľubuje. Uznať za menej dôležité - a teda byť ochotný zrieknuť sa všetkého, čo by nás mohlo zadržať na ceste do večného kráľovstva, ako zadržuje ťavu jej hrb, pri prechode cez tesnú bránu.
      Aby sme zostali v bráne, netreba byť boháčom. Ako je veľa drobných, malicherných vecí, jednoducho nezmyselných, s ktorými sa nemôžeme rozlúčiť. Ľudia zhromažďujú rôzne predmety, zdanlivo hodnotné, a hovoria: to sa mi zíde. Treba vedieť rozlišovať medzi tým, čo je potrebné a tým, čo sa len zíde.
      Pán Boh nám nekáže zbaviť sa toho, čo je skutočne potrebné. Ale naše skrine, police a zásuvky sú naplnené vecami, ktoré sa nám mali zísť, ale fakticky sa nikdy nezišli. Nie je potrebné to, čo sa len zíde - a predsa je nám ťažko sa toho zbaviť. A tak na ťave rastie hrb, vypchatý prospešnými „pokladmi“. Možno je ten hrb smiešny, ale pre nejedného takéhoto „boháča“ sa môže ukázať nebezpečným, ak mu káže zostať v bráne do nebeského kráľovstva.
      Pán Ježiš priniesol svoj život ako obetu nie za to, čo sa môže zísť, ale za hodnoty človeku nadovšetko potrebné.


28.02.2004 - 21:38   dp  
» Mt 19, 27

Apoštoli určite nezanechali toľko, koľko by bol zanechal mladý muž; lenže nezáleží tak na množstve toho, čo človek opúšťa, ale na tom, že opúšťa všetko. Veľkorysosť sa nemeria tým, čo človek dal, ale tým, čo človek opustil. Ani v jednom prípade človeku neostane nič. Tí, ktorí si vyberajú Krista, musia si ho vybrať pre neho samého, nie pre odmenu. Až keď sa mu úplne oddajú na ceste nasledovania, začne hovoriť o odmene. (F. Sheen)


19.09.2003 - 15:42   PaedDr. František Dancák  
» Mt 19, 27

      Kardinál Newman vo svojej poslednej kázni, ktorú povedal ako anglikán pred konverziou, položil si túto otázku: „Kto je pravým kresťanom?“ Sám si na ňu dal aj odpoveď: „Pravým kresťanom je ten, kto stále túži po Kristovi a jeho príchode. Nie ten, kto túži po zisku, poctách, rozkošiach a moci, ale kto očakáva Spasiteľa, Pána nášho Ježiša Krista.“
      Kresťania sa nemajú pýtať, aké postavenie, moc a slávu obdržia za nasledovanie Krista. Nemá to zmysel. Svoju ctižiadosť však nech zamerajú tam, kde sa poskytuje pravá veľkosť: k slúžiacej láske. Ani Boží Syn neprišiel sa dať obsluhovať, ale aby slúžil iným. To je aj naša úloha, v ktorej sa môžeme snažiť sa byť prví i veľkí...



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet