23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Ľudia sa spytujú, či je kto smelý, bohatý, pekný, šikovný, alebo či je dobrý spisovateľ, dobrý spevák, dobrý pracovník; ale či je chudobný duchom, trpezlivý a tichý, nábožný a bohabojný, o tom málokto hovorí.

~Kempenský~

12.06.2003 - (čítanosť3212 reakcie8)


Mt 19, 1-15

      1 Keď Ježiš skončil tieto reči, odišiel z Galiley a prešiel do judejského kraja za Jordán. 2 Išli za ním veľké zástupy a on ich tam uzdravoval.
      3 Tu k nemu pristúpili farizeji a pokúšali ho: „Smie človek prepustiť svoju manželku z akejkoľvek príčiny?“ 4 On odpovedal: „Nečítali ste, že Stvoriteľ ich od počiatku ako muža a ženu stvoril 5 a povedal: „Preto muž opustí otca i matku a pripúta sa k svojej manželke a budú dvaja v jednom tele“? 6 A tak už nie sú dvaja, ale jedno telo. Čo teda Boh spojil, nech človek nerozlučuje.“ 7 Povedali mu: „Prečo potom Mojžiš rozkázal dať priepustný list a prepustiť?“ 8 Odpovedal im: „Mojžiš vám pre tvrdosť vášho srdca dovolil prepustiť vaše manželky; ale od počiatku to nebolo tak. 9 A hovorím vám: Každý, kto prepustí svoju manželku pre iné ako pre smilstvo a vezme si inú, cudzoloží.“
      10 Jeho učeníci mu povedali: „Keď je to takto medzi mužom a ženou, potom je lepšie neženiť sa.“ 11 On im povedal: „Nie všetci pochopia toto slovo, iba tí, ktorým je to dané. 12 Lebo sú ľudia neschopní manželstva, pretože sa takí narodili zo života matky, iných takými urobili ľudia a iní sa takými urobili sami pre nebeské kráľovstvo. Kto to môže pochopiť, nech pochopí.“
      13 Vtedy mu priniesli deti, aby na ne položil ruky a pomodlil sa. Ale učeníci ich okrikovali. 14 Ježiš im povedal: „Nechajte deti a nebráňte im prichádzať ku mne, lebo takým patrí nebeské kráľovstvo.“ 15 Potom na ne kládol ruky a odišiel odtiaľ.

1-9.      Mk 10, 1-12.
4.      Gn 1, 27.
5-6.      Gn 2, 24.
7.      Porov. Dt 24, 1.
12.06.2003 | Čítanosť(4046)
Mt 19, 16-26
12.06.2003 | Čítanosť(3433)
Mt 19, 27-30


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 19, 13-15


Cesta sv. Terezie z Lisieux
Dítě za vzor vlastní dokonalosti si vzala sv. Terezička z Lisieux. Její „malá cesta svatosti“ se stala velkým programem pro mnoho následovníků. Z jejího vlastního životopisu vidíme, že byla už v dětství vyspělou. Přemýšlela brzy o vážných problémech duchovního života, Ale to, co mohla ve skutečnosti udělat, byly jenom maličké dětské věci. Ale pochopila také brzy, že je rozdíl mezi dokonalostí samou a vnější formou, ve které se vyjadřuje. Dokonalost je v lásce. Velká láska znamená velkou svatost. Ale ta velká láska se nemusí nutně projevit ve velkých činech navenek. Dítě dovede svůj velký cit vyjádřit v malých gestech. Po té stránce chtěla zůstat Terezička po celý život Božím dítětem, vyjadřovat svou lásku ke Kristu v malých skutcích denního života. Podařilo sejí to. Velcí malíři jsou mistry i v miniaturách.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 19, 13-15

Příklad sv. Dositeje
Sv. Dorotej z Gazy v Palestině je známý duchovní spisovatel ze 6. století. Byl představeným kláštera a vedl jako duchovní otec mnoho lidí k dokonalosti. Přijal do svého kláštera i mladičkého Dositeje, který projevoval velké nadšení, ale byl zdravotně slaboučký. Tvrdý klášterní život nebyl pro něho. A přece ho Dorotej nepropustil. Dispenzoval ho od mnoha povinností, ulehčil mu pobyt v domě, jak jen mohl. Ale přesto všecko ho vedl ke svatosti. Musel se ovšem naučit nahradit posty a noční bdění něčím jiným: úplným zřeknutím vlastní vůle. Dositej se tedy dal vést jako dítě, ve všem poslechl. Zemřel mladý. Když se rozšířila pověst, že byl opravdový světec, nechtěli tomu věřit. Co udělal velkého? Ale na tuto námitku odpovídá jeho životopisec. Ten krásně vylíčil jednotlivé okamžiky jeho života, ve kterých je vidět,jak je dětská důvěra a poslušnost před Bohem cennější než tuhá askeze vnější.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 19, 13-15

Kateřina Hueck Doherty
Byla ruského původu, žila v Americe a v Kanadě založila tzv. Mariin dům, kam dodnes chodí mnoho lidí, laiků a kněží. Co se tam děje zvláštního? Ve skutečnosti nic. Zakladatelka koupila kus lesa, kde se vybudovaly domečky jako poustevny. Je tam kaple a je tam i velký dům, kde se může najíst zdarma, každý kdo přijde. Všechno je otevřené. Co by se tam dalo ukrást? jsou tam jenom nejnutnější potřeby k životu. Ty kdyby chtěl někdo ukrást, řekla Kateřina, to by znamenalo, že bez nich nemůže být, a proto mu to předem dáváme. A v poustevnách? Je tam Bible a jednoduchá postel. Proč to místo už vyhledalo tolik lidí a proč tu vzniklo hnutí, které se ve světě stalo známým? Odpověď je: kouzlo jednoduchosti, prostoty a dětské důvěry v Boha. Kateřina prý jednou řekla i biskupům, kteří rokovali o vážných problémech: „Děti to dělají jinak. Ty, když vidí, že matka pracuje, tak si hrají. My vidíme, že pro nás pracuje Boží prozřetelnost. Proto si jenom hrajeme před tváří Pána...“


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 19, 3-12

Může se propustit manželka?
Lidé se scházejí a rozcházejí, vyhledávají se a opouštějí, na čas nebo i navždy. Koho smíme opustit? Rozhodně se smíme rozejít se spoluhráčem, když zábava už netěší. Odloučíme se od spolupracovníka v obchodě, když to už nenese zisk. Ztratíme zájem o společníka ve studiu, když se naše obozy tuze liší. Smíme opustit druha v manželství? Zdá se to přirozené těm, kdo si život po svatbě představovali jako zábavnou cestu. Proč pokračovat spolu, když už to netěší? Dvojice, která myslela, že bude spolupracovat k lepšímu blahobytu, zapochybuje o své věrnosti, když upadne do bídy Nemůže však zanechat druhého ten, kdo mu před Bohem slíbil: „Ať se stane cokoli, já tě nikdy neopustím!“ Před oltářem při svatbě se neslibuje společná zábava ani společný zisk. Zavazují se sobě navzájem dvě osoby, které jsou si vědomy, že budou k sobě patřit na věky Nemůže je rozvázat ani církev, protože nedostala moc od Boha k tomu, aby prohlásila, že se nevěrností věrnost neporuší.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 19, 3-12

Je lépe se neženit
Reakce apoštolů na Ježíšův výrok o nerozlučitelnosti manželství odpovídá mentalitě těch, kteří hájí celibát pro důvody přirozené. Už mezi antickými filosofy bylo mnoho těch, kteří považovali manželství za přítěž a uváděli proto vážné i závažné důvody. Chce-li někdo být opravdovým filosofem, v rodině, se ženou a dětmi, jistě nebude mít prostředí, aby rozvinul svůj talent. Dokonce i epikurejci, pro které bylo cílem užívat života, od sňatku odrazovali, protože tam klidné štěstí bývá jenom zřídka. V národech, kde je země chudá a mnoho populace, jako např. v Tibetu, mnoho mladých nevstupovalo v manželství i z důvodů sociologických. Ale Kristus neblahoslaví tyto lidské motivy Dodává, že před Bohem má celibát velkou cenu,je-li pro království Boží. To ovšem nemohou pochopit všichni, jenom ti, kteří k tomu dostali zvláštní milost.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 19, 3-12

Muž opustí otce a matku a přidrží se manželky
Spojení rodičů s dětmi a manželů mezi sebou se vyvíjí v protichůdném přírodním rytmu. Dítě se rodí v nejtěsnějším spojení s matkou a otcem, ale krok za krokem se osamostatňuje, až dojde k odchodu, opuštění rodinného krbu. V manželství je tomu naopak. Dva lidé, kteří se možná nikdy předtím neznali, se ponenáhlu sbližují, až založí společnou rodinu. Kde se ten přirozený rytmus přírody nerespektuje, vznikají snadno nedorozumění a rozbroje. Není ovšem snadné pro matku vžít se do situace, že už jsou její děti dospělé osoby a že jdou cestou, kde jim už nemůže překážet a že se už nedají, obrazně řečeno, vodit za ruku. Dovede se lépe do nové situace vžít, když si uvědomí, že její mateřství, které bylo na počátku tělesné, se má stát čím dál tím víc duchovním. Už nebude své děti živit a vychovávat rozkazem, ale bude se za ně víc a víc modlit. Tím napodobí Pannu Marii. I ta zrodila Krista v těle. Dnes však je univerzální a duchovní matkou celé církve.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 19,3-12

      V Kristovej výpovedi máme jasné potvrdenie absolútnej nerozlučiteľnosti manželstva. Isté a rozhodné potvrdenie, ktorého sa drží Cirkev po dnešný deň. Pre ľudí, ktorí požadujú čoraz väčšiu slobodu v oblasti etiky, zvlášť sexuálnej, vyžadujú uvoľnenie morálnej disciplíny - táto rozhodná zásada manželskej vernosti je zvláštnym kameňom úrazu. Takíto ľudia majú námietky voči pápežovi, voči Cirkvi a cirkevným inštitúciám — pre ten údajný nedostatok srdca a pochopenia. A predsa, ako vidíme, Cirkev len stráži to, čo jasne sformuloval Pán Ježiš.
      Súčasný svet sa búri proti takýmto autoritatívnym požiadavkám. Vo všeobecnosti sme svedkami, ako sa rozpadajú a padajú všetky autority: morálne, politické, dokonca aj vedecké; prestáva sa rátať s vážnosťou rodičov, učiteľov, vychovávateľov, vážnosťou štátu a Cirkvi: „nikto mi nemá čo hovoriť! Ja sám viem, čo mám robiť“. Pri takomto odmietaní autorít a zindividualizovaní etických pravidiel - pred našimi očami narastá chaos, bezprávie a uvoľnenie.
      Preto, zároveň s úpadkom autorít, vzrastá potreba autorít. Ľudia predsa chcú, aby im niekto jasne povedal, čo sa smie a čo sa nesmie, aby niekto kládol jasné a rozhodné požiadavky - hoci aj nepríjemné a ťažké, aby niekto zapaľoval ľudstvu výstražné svetlá, hoci aj červené. Toto si vyžaduje pud sebazáchovy ľudstva, ktoré inakšie zahynie. A práve Cirkev je a musí byť tou inštitúciou, ktorá počas stáročí má odvahu predkladať ľuďom v Kristovom mene normy a požiadavky, ktoré odporúčal.
      A ukazuje sa, že svet to oceňuje. V takej Amerike, kde sa určite najviac požaduje, aby Cirkev zmiernila morálne pravidlá, a kde je najviac námietok proti pápežovi, že je príliš konzervatívny - v tej istej Amerike sa v roku 1994 vytypovali Sv. Otca ako človeka roka. Ale Sv. Otec len opakuje Kristove príkazy a zákazy.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 19,13-15

      Takým patrí nebeské kráľovstvo - hovorí Pán Ježiš o všetkých, a teda aj o dospelých a starých ľuďoch, ktorí vo svojom srdcu zachovávajú určité znaky detského veku. Aké znaky?
      Trebárs úprimnosť. Dieťa (v zásade) je také úprimné, ako úprimná je celá príroda, kde každá bytosť je jednoducho sebou. Dieťa nepredstiera, že je niekým iným, než je. Ale človek, ktorý stratil úprimnosť dieťaťa, sa snaží o úspechy, o moc a slávu - ale nie, aby naplno realizoval seba, ale aby sa stal niekým známym, ceneným, vplyvným, robil dojem; prestáva byť sebou, pretože si vybral okázalý život (hoci by sa mal ukazovať len pred sebou samým!)
      Každý človek má iskru výnimočnosti, ktorú mu vdýchol Boh, vďaka ktorej môže byť originálnym, čiže jednoducho sebou. Žiaľ, akási obava pred vyobcovaním či výsmechom káže mu prispôsobovať sa vládnucim šablónam a vo všetkom nasledovať iných: v oblečení, v spôsobe bytia, v reči, konaní - a čo najhoršie - v názoroch, hoci aj falošných: lebo tak hovorili; tak píšu; tak všetci robia; tak to vidíme v televízii... A takto zaniká v nás úprimnosť byť sebou.
      Iným spôsobom straty detskej úprimnosti je rivalita s druhými; ja nebudem horší, dokážem mať to isté, čo tamten, dokážem mať ešte lepší byt, televízor, auto atď. Často sa to deje za cenu zrady najvyšších hodnôt, za cenu ničenia blížnych, dokonca najbližších. A to všetko znova nie kvôli tomu, aby dosiahol plnosť svojej osobnosti, ale aby si zaslúžil obdiv a potlesk, aby vyhovel svojim bujným ambíciám. Napriek zdaniu taký človek nedosahuje žiadnu dokonalosť, prezentuje sa skôr sťa nejaká groteskná kreatúra.
      Nie takým patrí nebeské kráľovstvo - vystríha Pán Ježiš. Nechže teda vloží aj na nás svoje žehnajúce ruky, aby ožili v nás a pretrvali tieto vlastnosti detského veku, hodné kráľovstva.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet