23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Veci boli zverené človeku, aby ich používal na svoje dobro, ale aj na to, aby veci naplnili vlastný zmysel. Vergíliove slová o lacrimae rerum, slzách vecí, na ktorých sa pácha násilie, sú veľmi pravdivé. Byť správcom bytia je niečo významné.

~ROMANO GUARDINI ~

12.06.2003 - (čítanosť4198 reakcie8)


Mt 14, 13-21

      13 Keď to Ježiš počul, odobral sa odtiaľ loďou na pusté miesto do samoty. Ale zástupy sa o tom dopočuli a pešo išli z miest za ním. 14 Keď vystúpil a videl veľký zástup, zľutoval sa nad nimi a uzdravoval im chorých. 15 A keď sa zvečerilo, pristúpili k nemu učeníci a hovorili: „Toto miesto je pusté a čas už pokročil. Rozpusť zástupy, nech sa rozídu do dedín kúpiť si jedlo.“ 16 Ale Ježiš im povedal: „Nemusia nikam chodiť; vy im dajte jesť!“ 17 Oni mu vraveli: “Nemáme tu nič, iba päť chlebov a dve ryby.“ 18 On povedal: „Prineste mi ich sem!“ 19 Potom rozkázal, aby si zástupy posadali na trávu. Vzal päť chlebov a dve ryby, pozdvihol oči k nebu, dobrorečil, lámal chleby a dával učeníkom a učeníci zástupom. 20 Všetci jedli a nasýtili sa, ba ešte nazbierali dvanásť plných košov zvyšných odrobín. 21 A tých, čo jedli, bolo asi päťtisíc mužov okrem žien a detí.

13-21.      Mk 6, 31-44; Lk 9, 10-17; Jn 6, 1-13.
12.06.2003 | Čítanosť(3057)
Mt 14, 22-36
12.06.2003 | Čítanosť(2904)
Mt 14, 1-12


10.10.2006 - 15:58   -ls-  
» Mt 14, 13-21

Před dvěma tisíciletími uviděl Ježíš hladovějící zástupy a bylo mu jich líto. - Dnes je situace stejná. Zástupy lidstva, daleko od domova Božího království, hladovějící po pravých hodnotách.
Mnozí hladovějí tělesně, jiní ještě víc duchovně, jiní hladovějí srdcem po lásce, hladoví jejich víra. A dnes jako tenkrát se zdají být zásoby, které může církev hladovějícímu světu nabídnout, nepatrné, zcela nedostatečné.
Jak a čím je možno utišit všechen ten hlad světa?
Ona tu byla už tenkrát jedna zásadní podmínka, zásadní požadavek Pána Ježíše: Nasytím lidi, ale ať se napřed posadí.
Proč to žádal, o co mu šlo? Pán Ježíš tím vlastně od lidí žádal důvěru. Dokud stáli, to měli ještě aktivitu ve svých rukou. Mohli se rozběhnout za kamarádem, jestli ten nemá u sebe víc jídla. Mohli se vydat do nejbližší vesnice. Mohli jít domů. Ale sednout si, to znamená vzdát se vlastní aktivity, to už pak zbývá jen čekat a věřit, že něco dostanu. Nezdá se vám, že ten velký zázrak je právě v tomto místě té události? Pět tisíc chlapů uvěřilo Ježíšovu slovu. Pět tisíc chlapů uvěřilo, že se mohou na Ježíše spolehnout.
Co bys udělal na jejich místě ty?
Co bys udělal, jak by ti bylo, kdybys byl jednou nucen spolehnout se jen a jen na modlitbu: Chléb náš vezdejší dej nám dnes? Uvěřil bys, že Bůh je opravdu naše záštita?
Jestli to uvidíš, a jestli budeš dost upřímný sám k sobě, bude ti zatěžko kývnout, že ano.
My sice v Boha věříme, ale jednáme jinak - z hloubi víry nežijeme.
Protože je to tak, žádají si vlažní křesťané stále znovu zázraky, honí se za nimi.
A chtít zázrak, to je vlastně materialismus
Je to vymáhání, aby Bůh hmatatelně zasáhl do materie, hmoty. Proto asi Bůh tak šetří se zázraky. Jen by se tím lidé utvrzovali v cenění hmatatelných, materielních aspektů na úkor duchovních. Už tenkrát to tak dopadlo a Ježíš jim musel druhý den po nasycení vyčítat: Jdete za mnou ne proto, že jste ve mne uvěřili. Jdete proto, že se chcete najíst.
Víra v Boha nestojí na materiálních, hmatatelných důkazech
Víra je schopnost unést vlastní nejistotu, unést temnotu rozumových pochybností.
Co hubí naši víru, to není nedostatek zázraků - to je nedostatek modliteb, nedostatek kontaktu s Bohem ve věřící zbožnosti.
To je smysl málo chápaného výroku Ježíšova: „Kdo má, tomu bude přidáno, aby měl v hojnosti a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.“
Kdo usiluje o každodenní modlitbu, kdo přichází často v pokoře ke stolu Páně, tomu bude přidáno na hloubce víry. Kdo sám nedělá nic, jen se shání po zázracích od Boha, ten pozbude i to, co má.
„Poručil, aby se zástupy posadily.“ - My už sedíme.
Přijměme dnes chléb z nebes s důvěrou posluchačů z evangelia: Pane, zde jsem, rozmnož víru mou.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 14, 13-21

Aplikace sociologická
Stává se v moderní době, že z tohoto zázraku odvozují důsledky sociální. Známý rektor italské katolické univerzity v Miláně často opakoval: „Když Kristus nasytil hladové i zázrakem, tím spíš jsme povinni myslet na milióny těch, kteří mají hlad, zatímco svět má tolik možností a na jistých místech tolik nadbytků.“ I papež Pavel VI. se vracel často k tomuto námětu: lidé v tzv. vyvinutých zemích ztratili cit pro to, jak velká část lidstva trpí podvýživou a kolik jich doslova umírá hladem. Víme, že není snadné řešit otázku v konkrétních případech. Ale je zlé, když se ztrácí smysl a citlivost pro tento problém. Pak ovšem výzvy ke sbírkám a konkrétním podporám nemají ohlas. Známý apoštol malomocných v moderní době Raoul Follerou říkával, že velkým darem Božím pro chudé jsou jiní chudí, protože jenom ti je mohou pochopit a najdou možnost,jak pomoci.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 14, 13-21

Aplikace asketická
Ježíš rozmnožil chléb a rybu, tj. základní prostou stravu, která stačila k utišení hladu. Sv. Basil z této okolnosti uzavírá mravní postoj. K životu opravdově stačí málo věcí. Toužíme po mnoha věcech, ale skutečné potřeby k životu jsou poměrně malé a dají se normálně opatřit. Prosíme v Otčenáši, aby nám Bůh dal denní chléb, ne zbytečné a drahé pokrmy. Kdo se naučil spokojit jen s potřebným, tomu zbývá mnoho času, aby mohl slyšet Boží slovo, aby se mohl na chvíli osvobodit od denního shonu a jít s Ježíšem do samoty, modlit se. Je totiž mnoho křesťanů, kteří tvrdí, že by se rádi v klidu pomodlili, ale že nemají k tomu čas, že jsou zavaleni prací. Ve skutečnosti práce pohlcuje člověka jenom do té doby, dokud si neuvědomíme jasně, proč vlastně pracujeme,jaký je cíl našeho shonu, co nám je a co není opravdu potřebné. Jen tak si dokážeme lépe svou činnost rozvrhnout a ke svému údivu zjistíme, že modlitbou i sama práce nic neztratila, stala se účinnější.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 14, 13-21

Důsledek pro duchovní hodnoty
Zástupy šly za Ježíšem, poslouchaly jeho slova. Proč si nevzali ti lidé sebou zásoby? Ani v moderní době není snadné opatřit v malých vesnicích jídlo pro velké množství nečekaných hostí. Tím nesnadnější to bylo tenkrát, zvláště proto, že to bylo daleko od obydlí. Ale zdá se, že na to lidé skutečně nemysleli. Byli tak nadšeni, tak zaujati Kristovými slovy, že na všechno ostatní zapomněli. Je známo, že silnějším zaměřením pozornosti najedno ztrácí vše ostatní hodnotu. Tyto stavy znají umělci, vědci, sportovci. V docela mimořádných stupních to bývá u mystiků. Říká se, že bývají ve „vytržení“. Necítí hlad, zimu, nevnímají to, co je obklopuje. To jsou ovšem stavy mimořádné. Ale v jistém stupni máme být ve „vytržení“ všichni. Doráží na nás tisíce dojmů zprava i zleva. Kdybychom všem věnovali pozornost, psychicky bychom se zničili. A kdybychom všechny považovali za důležité, ztratili bychom mravní rovnováhu. Je proto důležité pro duševní i duchovní vývoj, abychom se uměli soustředit na to, co je opravdu podstatné, a ostatní aby bylo jen jakoby na okraji, aby nezatěžovalo srdce. Pro křesťana pak je jenom jedno důležité: spása duše v Kristu.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 14, 13-21

      Dvanásť košov odrobín - to bolo niečo, s čím sa nedalo opovrhnúť; dnešní bedári nerobia grimasy, keď vyberajú také odrobiny z nádob na smeti. Hľa, i to je charakteristický obraz dnešného života: sú ľudia, ktorí si môžu dovoliť odhadzovať chlieb do smetia - a sú ľudia, ktorí si nemôžu dovoliť viac, než tie zbytky z nádob...
      Pán Ježiš nám ponúka bohatý stôl Božieho slova, na ktorom je plno chleba pre posilnenie duší, pre posilnenie viery a nádeje; aj z tohto chleba ľudia žijú. Tohto chleba je dostatok i kázní sa hovorí a počúva hojne; ľudia majú možnosť vyberať si, voliť si, preberať. Až prichádza k podceňovaniu hlásaných slov. Počúva sa „piate cez deviate“ - a nakoniec náboženské povedomie našich veriacich je dosť úbohé a vplyv kázní je minimálny. Myslíme za veriacich. Ale veriť v Krista to znamená čoraz silnejšie pociťovať silu jeho slova, ktoré nás povzbudzuje k činu (F. Konig).
      Môže to byť aj nejaké jedno slovo. Neraz jedno slovo, ktoré počujeme v kázni, sa môže v nejakej temnej chvíli pripomenúť a zachrániť človeka. Ale tiež neraz môže chýbať toto jedno slovo, ktoré bolo kedysi povedané v kázni, ale ktoré poslucháč prepočul. Nechže žiadne z vypočutých slov sa nestane takou podcenenou, odhodenou, stratenou odrobinou, lebo nikdy nevieme, ktoré z týchto slov nám môže v istej chvíli veľmi pomôcť pri záchrane našej viery, našej nádeje a našej lásky.
      Za každé zo svojich slov Kristus dáva svoj život.


19.09.2003 - 15:46   PaedDr. František Dancák  
» Mt 14, 20

      V roku l932 mali v Dubline nezvyčajnú senzáciu. Spočívala v tom, že strážca Svätej zeme poslal na Medzinárodný eucharistický kongres v Dubline dve vrecia obilia zožatého na tom mieste, kde podľa podania Ježiš urobil zázračné rozmnoženie chleba. Z obilia pripravili obetný chlieb pre prijímajúcich na kongrese.
      Treba, aby bol dostatok chleba a aby každodenný chlieb i „chlieb života“ vo forme Eucharistie sme mali v úcte a požívali ho pre svoj prirodzený i nadprirodzený život.


25.08.2003 - 20:09   pd  
» Mt 14, 15

      V tomto evanjeliovom úryvku je človek postavený do zúfalej situácie. Je to zaiste beznádejná situácia, keď treba niekoľkými chlebmi a dvoma rybami nasýtiť toľko tisíc ľudí. Nedivme sa však, že sa všetci najedli. Od Krista predsa nikdy neodchádza človek hladný ani s prázdnymi rukami. Podľa Ježiša Krista nemôže byť situácia, z ktorej by sa nenašlo východisko. Ježiš Chce, aby táto scéna hlboko utkvela v pamäti apoštolov, aby si navždy zapamätali, že niet situácie, v ktorej by Kristus nemohol pomôcť. A tu Ježiš vyžaduje vieru. Každý jeho verný musí byť postavou nádeje, ktorá životom ukazuje na to, že „zásoby“ Majstra sú nevyčerpateľné. Keby sa učenie kňazov opieralo len o ľudí, o ľudskú múdrosť, rýchlo by sa vyčerpalo. Ale keď učenie kňaza je postavené na Božom slove, vždy má čo nového povedať, zvlášť vtedy, keď čoraz hlbšie a lepšie sa vnára do jeho poznávania. A tak je to aj s Eucharistiou. Aj rozdávanie Pánovho Tela a Krvi, vďaka Božej láske, nemôže sa nikdy vyčerpať. Čím častejšie kresťan prijíma Eucharistiu, tým pevnejšie sú putá dôvery medzi ním a Bohom. Pre toho, kto verí v zázrak rozmnoženia chleba, žiadna ťažká situácia nebude beznádejná.


28.07.2003 - 13:38   Miron  
» Mt 14, 16 / Vy im dajte jesť!

      Pred niekoľkými mesiacmi za mnou prišla žena v stredných rokoch. Už na tvári jej bolo vidieť, že ju čosi trápi. Začala podrobne rozprávať o svojom probléme a vo mne postupne rástol nielen súcit s touto ženou, ale aj určitá obava. Vedel som, že na faru prišla preto, aby našla riešenie pre svoj problém, no cítil som, že toto jej očakávanie nebudem vedieť naplniť. Keď skončila, spýtavo sa na mňa pozrela. Cítil som sa úplne bezmocný, neschopný pomôcť. Povedal som jej: „Veľmi s vami spolucítim, ale neviem vám pomôcť ani poradiť. Môžem vám pomôcť iba tak, že sa za vás budem modliť.“ Žena sa poďakovala a očividne sklamaná odišla. V ten deň pri svätej liturgii, keď som kládol chlieb na diskos, modlil som sa zvlášť za tú ženu a za jej delikátny problém, v ktorom som jej nedokázal poradiť. Urobil som iba to, čo som mohol... modlil som sa. Po týždni táto žena prišla znovu na faru, aby oznámila, že jej problém sa vyriešil.
      Táto epizódka mi prišla na um pri čítaní úryvku z Matúšovho evanjelia o rozmnožení chlebov. Ježiš Kristus povedal apoštolom: „Vy im dajte jesť!“ Apoštoli sa v tej chvíli museli cítiť veľmi bezmocní. Nedokázali si predstaviť, ako majú splniť tento príkaz, keď chlebov bolo iba päť a rýb ešte menej. Zaiste Kristus mohol urobiť zázrak rozmnoženia chlebov a rýb hneď bez toho, aby uvádzal svojich učeníkov do rozpakov. No zrejme ich chcel niečomu naučiť a chce naučiť aj nás. Päť chlebov a dve ryby v ľudských rukách nie je veľa, ale keď sa vložia do Božích rúk, stačia na nasýtenie tisícok ľudí. I v tých najťažších okamihoch, kedy sa cítime úplne bezmocní, vždy máme ešte „päť chlebov a dve ryby“ – teda niečo, hoc na prvý pohľad nepatrné, čo môžeme vložiť do Božích rúk ako svoj diel na vyriešenie ťažkej situácie. Ak je to sprevádzané našou dôverou, dočkáme sa zázraku.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet