23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Cestu celého života vrúbia osoby. Nie je to cesta púšťou. Je to cesta medzi nespočetnými ľudskými bytosťami a človek ňou prechádza najčastejšie bez poznania ich skrytých bohatstiev.”

~ABBÉ PIERRE~

12.06.2003 - (čítanosť2945 reakcie7)


Mt 13, 53-58

      53 Keď Ježiš skončil tieto podobenstvá, odišiel odtiaľ. 54 Prišiel do svojej vlasti a učil ich v synagóge. Oni sa divili a hovorili: „Skade má tento takú múdrosť a zázračnú moc? 55 Vari to nie je tesárov syn? Nevolá sa jeho matka Mária a jeho bratia Jakub a Jozef, Šimon a Júda? 56 A nie sú u nás všetky jeho sestry? Skadeže má toto všetko?“ 57 A pohoršovali sa na ňom. Ale Ježiš im povedal: „Proroka si všade uctia, len nie v jeho vlasti a v jeho dome.“ 58 A pre ich neveru tam neurobil veľa zázrakov.

53-58.      Mk 6, 1-6; Lk 4, 16. 24.
12.06.2003 | Čítanosť(3406)
Mt 13, 44-52
12.06.2003 | Čítanosť(3335)
Mt 13, 1-23
12.06.2003 | Čítanosť(3111)
Mt 13, 24-30


01.12.2010 - 14:15   smn  
» Mt 13, 53-58

Takže za koho považuješ Ježiša ty sám? Je tvojím liečiteľom? Ak ním je, pros ho, aby ťa uzdravil. Je tvojím právnikom? Tak ho požiadaj, aby ti ukázal svoj pohľad na problémy, s ktorými sa boríš. Nemusíš mať dokonalú dôveru či dokonca obrovskú vieru, aby si mal skúsenosť s Ježišom. Všetko, čo od teba vyžaduje, je pokorná otvorenosť a detská dôvera. Toto je to malé „horčičné zrnko“ viery, ktoré dokáže pohnúť horami (Mt 17, 20). Možno tou „horou“, ktorou treba pohnúť, je tvoj vnútorný postoj, možno sú to vonkajšie okolnosti. Čokoľvek to je, Ježiš s tým chce pohnúť.


17.04.2010 - 18:57   Teofil  
» Mt 13, 58

Spasiteľ mal vždy voľné ruky, tu mu ich však nevera sputnala. Prečo by mal dokazovať svoju Božiu moc tým, ktorí ho nechcú? Tam, kde je nevera, Ježiš neurobí nijaké znamenia, pretože jeho divy majú preĺbovať už existujúcu vieru. Tu však chýbali na to predpoklady. Ježiš rád umožní veriacim zážitok toho najvyššieho. Ale nevere sa nic neposkytuje. Kto netúži, ten ani nič nedostane; kto nechce nič vidieť očami viery, neuvidí nič ani svojimi prirodzenými očami. Tam, kde by bol Spasiteľ tak rád urobil najviac, bol prinútený urobiť najmenej.


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 13,54-58

Copak to není syn tesařův? Kde se tedy to všechno u něho vzalo?
Po skončení řečí v podobenstvích se nyní v Matoušově evangeliu více a více stává jasným oddělení těch, kteří „chápou“ a těch, kteří odmítají. Ježíšovo působení se začne více soustřeďovat na tento vnitřní „chápající“ okruh učedníků, ale o to ostřejší budou spory s okolím. Setkání se skepsí nejbližších je tohoto druhu.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 54-58

Nikdo není prorok ve své vlasti
Prorok pochází od slovesa rokovat, mluvit. Prorok je tedy ten, kdo mluví pro někoho, na místě někoho. Ve Starém zákoně vystupují proroci, kteří mluví na místě Božím,jménem Pána: „Tak praví Hospodin...“ (srv. Jer2,5). Je přirozené, že se od takového zástupce žádá důkaz, kdy a jak dostal pověření a je-li pravé. Přicházeli tedy proroci z pouště, Mojžíš sestoupil z hory Sinaj, kde mluvil s Bohem (srv. Ex 24,3). Psychologicky je ovšem velmi těžké uvěřit, že by nadpřirozené poslání dostal ten, koho vidíme v denním obyčejném životě. A přece podstata křesťanství je víra, že Bůh sestupuje i tam, i do banálních událostí, že i v tom, co říkají lidé, se kterými se denně stýkáme, nějakým způsobem zachytíme Boží hlas. Oni sice neříkají: „Toto praví Bůh,“ ale my sami máme umět se zamyslet a povědět si: „Toto mně praví Bůh.“ V každém hlasu, který kolem nás zaznívá,je skryt hlas Boží prozřetelnosti. Uslyší jej ten, kdo hledá mluvícího Boha.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 54-58

Není to syn tesaře?
Říká se, že rozvážný člověk neuvěří snadno všemu, co se povídá. Dá se přesvědčit jenom tím, co vidí na vlastní oči. Ale co vlastně vidíme očima? To, čemu se říká povrch, vnější stránka věcí a osob. Obyvatelé Nazaretu viděli na vlastní oči Ježíše, ne ovšem jako Božího syna, ale jako dítě, které vyrostlo v rodině tesaře Josefa. Očima těla a zkušeností denního života se neprohlédne ani do tajemství přírody, tím méně do nitra člověka a do hloubky jeho existence v Bohu. Světci vidívali do duše druhým, ale ani to nebylo úplné. sv. Serafimu Sarovskému se obdivovali, že čte v duši jiných jak v otevřené knize. Bránil se tomu tvrzení a prohlásil, že srdce člověka je tajemství známé jenom Bohu. Proto se vždy modlil, aby mu Bůh vnukl myšlenku, kterou by sdělil člověku, prosícímu ho o radu. Ztratíme-li bázeň z tajemství, začneme posuzovat lidi jen podle zevnějšku, ztratíme horizonty Boží v malých uzavřených prostorech profánního života.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 54-58


„Všední se onosí“ (latinské přísloví)
Jak silným zážitkem je první cesta do velkého města, do opery, setkání s významnou osobností! Po druhé a po třetí už je nadšení slabší. To pak, s čím se setkáváme den co den, i kdyby to bylo vynikající, nám citově zevšední. Patří to k událostem dne. Ani svaté věci, ani svaté osoby neuniknou tomuto zákonu rutiny Proto se nesmíme divit, že při denním přijímání eucharistie nemáme zvláštní pocity zbožnosti. I když se upřímně zpovídáme, připadá nám to jako odříkávání obvyklých chyb ze zvyku. A lidé, kteří nás uváděli v úžas? Objevujeme víc a víc jejich malé chybičky a slabosti anebo to, co je všední a všem společné. Francouzské přísloví říká, že pro komorníka neexistuje hrdina. Zná ho příliš zblízka. Co máme dělat? Jak jsme řekli, nesmíme se tomu divit. Ale také nesmíme podlehnout této iluzi všednosti. Svůj úsudek o lidech a poměr k nim musíme stále opravovat a vědomě si připomínat to krásné, dobré a vznešené, co o druhých víme, ale nač zapomínáme.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 13,54-58

      Tá istá náuka, ktorú počúvali kdesi inde so zatajeným dychom a tie isté zázraky, ktoré prekvapovali kdesi inde - neprinášajú spasiteľné skutky v Ježišovom rodnom mestečku. Prečo? Pretože Ježiš bol tam kýmsi domácim, svojím, blízkym, dobre známym uprostred miestnych ľudí, bol jedným z nich, spomedzi nich, pozerali na neho tridsať rokov - a teda skadiaľ má toto všetko? On sa tak vzdelal? Čože tu bude rečniť?! Veď my vieme, kto to je!
      Povedzme si to stručne: prekážkou bola jeho blízkosť, blízkosť tohto neobyčajného Proroka. Na jednej strane podával nevyvrátiteľné dôkazy svojej blízkosti — svojou bezúhonnosťou, svojou náukou a zázračným účinkovaním - ale zároveň bol predsa taký ľudský, človečí, a teda, čože je to za Prorok? Čo je to za Boh? Ján Pavol II. takto chápe tieto ťažkosti: Boh pri svojom približovaní sa k človeku... šiel naj ďalej, ako len mohol, ďalej už ísť nemohol... V určitom zmysle človek už nemohol tú blízkosť vydržať a začal protestovať... Človek nie je schopný zniesť priveľa Tajomstva (Prekročiť prah nádej e - voľný preklad).
      Rodáci v Nazarete pozerali na Ježiša len v kategóriách čisto ľudských, chýbala im viera. Aby sme sa mohli skutočne priblížiť ku Kristovi, treba ho vidieť očami viery. Toto treba zdôrazniť dnes, keď sa Kristus stal „populárnym“ - ale, zvlášť v očiach mládeže (samozrejme veriacej), stáva sa čímsi ako „príma“ kolegom, priam „kamošom“, zhovievavým voči ľudským výstrelkom a vôbec nič nevyžadujúci. Správny pohľad, pohľad viery nám káže vidieť v Ježišovi božského Učiteľa a Vychovávateľa, chápajúceho, ale aj vyžadujúceho, a predovšetkým Spasiteľa a Vykupiteľa, ktorý sníma naše hriechy. Ako taký sa nám stáva blízkym - a veľmi blízkym! - v ešte jednom tajomstve, v Najsvätejšom Tajomstve oltára. Ale i na toto Tajomstvo musíme pozerať očami hlbokej viery.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet