17.júl 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Celkom nevinní mávajú pocit viny. Tí ostatní majú len výčitky. Skutoční zločinci žijú mimo tejto oblasti.”

~PAVOL STRAUSS~

12.06.2003 - (čítanosť3181 reakcie14)


Mt 13, 44-52

      44 Nebeské kráľovstvo sa podobá pokladu ukrytému v poli. Keď ho človek nájde, skryje ho a od radosti z neho ide, predá všetko, čo má, a pole kúpi.
      45 Nebeské kráľovstvo sa podobá aj kupcovi, ktorý hľadá vzácne perly. 46 Keď nájde veľmi cennú perlu, ide, predá všetko, čo má, a kúpi ju.
      47 A zasa nebeské kráľovstvo sa podobá sieti, ktorú spustia do mora a ona zachytáva všetky druhy. 48 Keď je plná, vytiahnú ju na breh, posadajú si, dobré vyberú do nádob a zlé vyhodia von. 49 Tak bude aj na konci sveta: vyjdú anjeli, oddelia zlých od spravodlivých 50 a hodia ich do ohnivej pece. Tam bude plač a škrípanie zubami.
      51 Pochopili ste to všetko?“ „Áno,“ odpovedali. 52 A on im povedal: „Preto sa každý zákonník, ktorý sa stal učeníkom nebeského kráľovstva, podobá hospodárovi, ktorý vynáša zo svojej pokladnice veci nové i staré.“
12.06.2003 | Čítanosť(3079)
Mt 13, 1-23
12.06.2003 | Čítanosť(2904)
Mt 13, 24-30
12.06.2003 | Čítanosť(2706)
Mt 13, 53-58


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 13,44-46

Prodá všechno, co má, a to pole koupí.
Pro nebeské království se nestačí rozhodnout jen ze strachu před „pláčem a skřípěním zubů“ (Mt 13,42). Je třeba v něm vidět něco ohromně cenného a úchvatného, za co stojí „s radostí“ (!) dát celý svůj život. Nemusíme však čekat, až náhodou najdeme „poklad“ království. Můžeme jej také „hledat“ (srov. Mt 6,33!), jako obchodník vzácnou perlu.


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 13,47-53

Co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí.
Ještě jednou se zde jiným obrazem zdůrazňuje totéž, co již bylo řečeno dříve (Mt 13,36nn): Nelze sice násilím vykořeňovat zlo kolem nás, avšak tím vůbec není zrušen rozdíl mezi dobrem a zlem! Není jedno, jestli jsme „dobří“ nebo „nestojíme za nic“ (v. 48). Žít tato „tajemství nebeského království“ (Mt 13,11), a především vyložit je ostatním, je navíc schopen pouze jeho stálý „učedník“.


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 13, 47-50

Pán raz nazval Petrov apoštolský úrad „lovením rýb“ (Mt 4, 19). Tu zas Spasiteľ přirovnává Božie kráľovstvo k rybárskej sieti. Cirkev je teda z Kristovém vôli v podstate misijnou spoločnosťou a každý dospelý křesťan má byť Kristovým rybárom, alebo aspoň pomocníkom úradných rybárov Církvi. Vieme o tejto povinnosti a plníme ju?


10.10.2006 - 15:58   -ls-  
» Mt 13,44-52

Šalamoun říká, že ze všeho nejcennější je umění rozeznávat dobro a zlo.
Evangelium mluví také o nalezení toho nejcennějšího: o drahocenné perle, o pokladu, který může člověk nalézt a stát se boháčem Božího království.
Z mnoha pokladů, z mnoha drahocenných perel, které nám křesťanství nabízí, chci vám o dnešní prázdninové neděli ukázat na jednu drahocennou perličku, zda byste ji snad dokázali pro sebe objevit. Je to perla tvého úsměvu.
Jednu paní neznal nikdo jinak, než s věčně mrzutým výrazem, takovým jako když uteče mléko. Když ji chtěl někdo povzbudit, bručela: „Nemohu dělat celý den hihihi. Já mám trápení!“ Uvažte prosím dnes vy všichni: znáte jistě kromě takových bručounů také lidi vlídné. Takové, kteří se na vás při setkání usmějí, řeknou dobré slovo. Co myslíte, to oni nemají žádné trápení? Ale mají. U každého jdou radosti i trampoty ruku v ruce.
Jenže nejdou na stejné rovině. U křesťana, opravdového křesťana, je to jako na mimoúrovňové křižovatce: radost je hlouběji, mnohem hlouběji - a trápení ji nemůže proto dosáhnout a zničit. To měl na mysli Pán Ježíš, když nám, křesťanům, sliboval: „Vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme (Jan 16,2).
Životy světců pravdivost těch slov dokazují: Jejich úsměv byl legitimací jejich zbožnosti. Říkali, že usmívat se na bližního znamená hledět na něj očima Ježíšovýma.
Říkali, že úsměvem povíme cizímu člověku, že jsme v něm objevili bratra. Že úsměv je most od člověka k člověku.
Malá Terezička měla o nebi velmi osobitou představu. „Nebe je místo, kde se nebudeme setkávat s lhostejnými pohledy.“
Úsměv, to je odlesk ráje, je jeho předzvěstí.
Všimli jste si, že každý se instinktivně usměje, když se skloní nad kočárkem s dítětem? Když se usměješ na dospělého, probouzíš v něm dítě, probouzíš v něm jeho lepší já.
Úsměvem ty, bratře, rozkveteš do lidskosti. Pracovat umí i kůň - smát se jen člověk.
Úsměv je, sestro, tvá nejkrásnější ozdoba, šperk, nejlepší krášlící prostředek. Každá žena je krásná, když se usmívá, a je ošklivá, když se mračí.
Ještě málo argumentů jsi slyšel, abys zanechal mrzoutství, byl vlídný a svým úsměvem pomáhal denně činit svět pěknějším?
Pak ti povím ještě tento, řekněme ekonomický. Usmívat se je méně namáhavá činnost než mračení. K úsměvu, říkají anatomové, zaměstnáš 15 svalů, k mračení 36.
Vyzdobuj se perlou úsměvu každý den hned ráno, jak se probudíš. Řekni si: „Žiji! Bože, díky za ten dárek,“ a začni s úsměvy hned doma - na své domácí, na své nejbližší.
Jak to řekla Terezička: „Nebe je místo, kde se nebudeme setkávat se studenými, lhostejnými pohledy.“
Pojďme teď společně prosit Pána Ježíše:
Pane, ať nosím tvůj úsměv. Ať pomáhám šířit tvé království svým úsměvem.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 13, 47-53

Síť hozená do moře
Génius je člověk schopný vybrat z mnoha možností tu pravou. Pozná se to už ve škole. Prostřední žák se učí lekci od první řádky. Nadaný ji přeběhne a zachytí hned napoprvé hlavní myšlenku. Později takový student přečte mnoho knih, protože se v každé zastaví jen u toho, co je mu nového a potřebného. Křesťanská moudrost je druh geniality v duchovním životě. Mnoho je dojmů, objevů, setkání v denním životě. Snadno se vrývají do paměti a stávají se materiálem k vytváření osobnosti. Slabý člověk přijímá pasivně všecko, co se mu nabízí. Moudrý si řekne se sv. Pavlem: „Všecko se mi dovoluje, ne všecko prospívá“ ( 1 Kor 6,12). Už staří filosofové přirovnávali život k procházce po tržišti. Pošetilec říká: “Jak málo mám peněz, abych to všechno koupil.“ Moudrý se usměje: „Kolik to věcí nepotřebuji.“ Najde si pak to, co mu slouží. a je někdy na tržišti světa nedostatek? Někdy skutečně chybí mnoho, ale prostředky, jak se sblížit s Kristem a vejít tak do Božího království, nikdy nechybějí tomu, kdo si je umí vybrat.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 13, 47-53

Partikulární zpytování
Starý je zvyk zpytovat svědomí, nejenom před zpovědí, ale pokud možno denně. Je to kontrola, abychom zjistili hodnotu toho, co jsme právě koupili na tržišti světa. Kdo to dělá pravidelně, brzy objeví, že má život jistou stálost, že má každá osoba vlastní charakter a náklonnost. Chyby i ctnosti se opakují. Chceme-li sami sebe usměrnit a napravit, musíme věnovat pozornost tomu, co je nejdůležitější. Je-li někdo hněvivý, musí dávat především pozor na tuto chybu a naučit se být trpělivý. Sklon k pití se kontroluje ovládáním. Obyčejně se ukáže, že to není tak lehké,jak jsme si představovali. Ale když se to podaří, vidíme, že jde i ostatní snadno. Svatý Tomáš Akvinský říká, že ctnosti jsou jako prsty na ruce. Roste-li jeden, všechny ostatní s ním drží míru. Staří mniši chodívali ke svému duchovnímu otci s přáním: „Řekněte mně slovo,jak se spasit!“Jinými slovy: „Řekněte mně, co je pro mne nejdůležitější!“ I v dnešní době si máme v těchto věcech dát poradit.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 13, 47-53

Staré i nové z pokladu
Slovo „moderní“ má přitažlivý zvuk. Nosí se šaty jistého střihu, protože jsou moderní. Hry a zábavy přitahují, protože jsou dnes v módě. Zpívají se letošní songy. Někdy je to směšné, ale je to nevyhnutelné. Člověk se chce totiž zařadit do dnešního světa, do společnosti, která je kolem něho. Proto se snaží i mluvit,jak se mluví dnes, a myslet tak, jak myslí „dnešní člověk“. Ale co je vlastně ten dnešní člověk? Není včerejší, ale bude včerejším už zítra. Být moderním nás odsuzuje k tomu, abychom pominuli rychle jako šaty. Proto radívali moudří, abychom nedbali na to, co je dnešní nebo včerejší, ale upoutali pozornost na to, co je věčně lidské, stálé. Je to dobrá rada, ale kdybychom podle ní žili důsledně, vyřadili bychom se skutečně z běhu světa, ze své vlastní doby. Proto i zde platí podobenství o síti hozené do moře. Každá doba má něco dobrého i něco zlého. Umění je vybrat si to nejlepší, nejosvědčenější z každé lidské zkušenosti. I duchovní knihy čteme nové i staré, dají-li nám něco pěkného k životu. Modlíme se texty staré i nové, jsou-li opravdové. Bereme věci časné, ale překonáváme čas.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 44-46

Nalezený poklad
Málo se dnes najde pokladů. Za starých dob to bylo častější. Peníze se tehdy neukládaly do banky, byly na hotovosti, často i ve zlatě. Domy nebyly tak pevně zavřené. Co mohl majitel, zvláště v nebezpečných dobách, udělat lepšího, než své jmění zazdít nebo zakopat na místě, o kterém nikdo nevěděl. Ale mohlo se stát, že zemřel a jeho poklad byl v zemi, dokud ho někdo náhodou neobjevil. Svatý Martin Vyznavač používá tohoto obrazu k vysvětlení duchovních osvícení, které nám přijdou při četbě Písma. Ten, kdo bere knihu do ruky, se podobá zemědělci, který jde kopat na pole. Pracuje, aby porozuměl tomu, co čte. Někdy to jde lépe, někdy méně. Ale stane se, že jednoho dne neočekávaně narazí na poklad. Dostane se mu znenadání takové osvícení, že se tím celý jeho duchovní život obohatí. Už Platon psal, že se básnické inspirace objeví najednou, nečekaně. Otcové církve potvrzují, že to tím více platí o osvíceních, která nám dává Duch svatý. Citovali v té souvislosti žalm (Žl95,8): „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrďte své srdce!“


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 44-46

Vzácná perla
Shromažďování bohatství se neobejde bez sběratelství vzácných věcí. V době, kdy se postavení dámy poznávalo podle náhrdelníků, které nosila, patřily perly k přepychu rodiny. I ty však jsou různého lesku. Získat tu nejvzácnější bylo obchodním úspěchem. Proto se dodnes říká „perla“ obrazně každému vzácnému exempláři v muzeích, v knihovnách a přenáší se to i na lidi, např. na vynikající manželku apod. Tím opravdověji to platí, když někdo pochopí hodnotu Božího království a jeho pravdy. Staré životopisy svatých mívaly jistý literární druh. Zařazovaly světce do dvou typů. Jedni si zachovali od mládí křestní nevinnost a nedovedli pochopit, že by se mohlo ve světě najít něco cennějšího. Druhého typu jsou ti světci, kteří se v mládí honili za zábavami, za dobrodružstvím, za penězi. Ale jednoho dne se obrátili, poznali krásu „Boží perly“. Prodali tedy všecko, co měli, aby jí dosáhli. Příkladem je svatá Anežka Česká, která zaměnila královský hrad za klášterní celu a nevěřila, že by tím zchudla.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 44-46

Otázka hodnot
Filosofie a psychologie našeho století se často zabývá otázkou tzv. hodnot. Poznáváme mnoho věcí, ale ne každého poznání si stejně ceníme, ne o všechno jevíme stejný zájem. O nezájem se tříští úsilí učitelů i kazatelů. Hlavně ti se tedy ptají, jak postupovat, aby se pravda, která se jejich posluchačům předkládá, jevila jako „hodnotná“. Na otázku, kterou si denně musíme klást, se všeobecně odpovídá, že za hodnotnou se považuje ta pravda, která souvisí s životem. Matka rodiny okamžitě zbystří sluch, když se vypráví o tom, kde se dá levněji nakoupit, sportovec se v novinách nejdříve podívá na stránku, kde jsou výsledky utkání. Náboženské pravdy by ovšem měly budit nejvyšší zájem, protože se týkají základů života. A přece se potkáváme na tomto poli s velkým nezájmem. Lidé mají vědomosti o všem možném, ale v náboženství jsou zaostalí. Čím to je? Říká se, že má vinu špatná katechese. Ale problém se může vidět i z druhé strany: lidé neznají svůj vlastní život, a proto nejeví zájem o to, co je pro něj opravdu hodnotné. Kdo zná pravdy víry, polepší život. Ale i ten, kdo chce lépe žít, začne se zajímat o pravdy víry.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 13, 44-46

      Ako počujeme, jeden nehľadal - a našiel; a druhý usilovne hľadal. Niekto povie: tomu prvému sa jednoducho podarilo, bola to šťastná náhoda. Ale náhody neexistujú. Lebo: kým bol ten človek, ktorý našiel poklad na zemi? Bol to niekto, kto bol ochotný predať všetko, zbaviť sa všetkého kvôli získaniu pokladu. Ale ešte viac si zasluhoval cenný klenot ten človek, ktorý horlivo hľadal.
      Jeden i druhý nálezca sú hodní uznania; aj jeden aj druhý majú byť pre nás vzorom. Nebeské kráľovstvo, ktoré je nám sľúbené, dosiahneme pod podmienkou, že sme ochotní obetovať preň všetky iné hodnoty. Hodným tohto kráľovstva sa ukáže aj ten, kto ho zo všetkých síl hľadá: hľadá pravdu a spravodlivosť, samozrejme, najprv vo vlastnom srdci, v osobnom postupe.
      Ostatne: nájsť šťastnou náhodou, či tiež nájsť ako výsledok hľadania - to nie je akási alternatíva pre voľbu. Ten, ktorý našiel - nie je oslobodený od povinnosti ďalej hľadať. Každý z nás bez námahy našiel poklad kráľovstva v jeho prvotnej forme: v podobe svätého krstu, náboženskej výchovy, milosti viery a nádeje. Avšak túto prvotnú formu kráľovstva treba v sebe rozvíjať a zdokonaľovať, stále hľadajúc, hľadajúc čoraz novšie spôsoby zjednocovania sa s Bohom a osobného posväcovania.
      Jeden i druhý nálezca predal všetko, čo mal, aby získal poklad. Všetko, čo máme, za čo získavame perlu kráľovstva - to je veľmi veľa, máme ten majetok v našom každodennom živote. Niekto neraz nevidí zmysel tohto života. Tento zmysel treba vidieť v každej kvapke nášho potu, v každom úsmeve nášho dieťaťa, v každej preliatej slze a v každej neprespanej noci. Za to získa človek ukrytý poklad a vzácnu perlu, a svoj šedivý život odeje do jasu nesmrteľnosti.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 13, 47-53

      Rôzne možno pozerať na tú sieť, ktorá zachytáva všetky druhy (rýb). Ľudia horúčkovito behajú okolo materiálnych hodnôt, aby ich čo najviac zachytili do svojej siete, a zatiaľ okolo celého tohto behania sa zaťahuje stále sieť dočasnej pominuteľnosti... Rybár večnosti z ďalekého brehu obkľúčil človeka už od prvého dňa sieťou a túto sieť priťahuje k sebe. Ťahá pomaly, ale neustále, a cez otvory siete vytekajú milované čiastočné dobrá, jedny po druhých a nemožno ich zadržať (J. Pietraszko). V sieti ostáva len to, čo je skutočne hodnotné, čo má večnú hodnotu, naše ťažko nadobudnuté duchovné dobrá: čnosti a zásluhy, výsledky našej viery, dôvery, pokory, trpezlivosti - to sú tie „dobré ryby“, ktoré budú uznané za hodné nebeského kráľovstva.
      Ale tieto ryby - to sme i my sami, zachytení tak či onak Božou sieťou. V tej sieti sú oká dosť veľké a ulovené ryby sa môžu cez ne prepchať a dostať von. Ale pozorujeme: z tej siete sa dostávajú plotice, šproty a iný drobizg; ale veľké a nádherné ryby ostávajú (skutočne „veľké ryby“ nebeského Kráľovstva).
      V časnom živote sme podobní rybám zachyteným v sieti, ktorá je ešte ponorená. Ryby pociťujú strach pred vytiahnutím na jasný breh - preto radšej si volia strach v ponorenej sieti, než strach vynorenia. Čo sa týka nás -chcime pochopiť, že sieť nebeského kráľovstva nás ťahá nie k smrti, ale k oslobodeniu, svetlu a životu.


11.08.2005 - 04:18   Angelo Scarano  
» Re: Mt 13, 44-52

      Tento skutečný příběh, který svou poutavost nikdy neztrácí, se stal jednomu misionáři v daleké Indii před 150 roky. Pokoušel se přiblížit evangelium domorodcům na pobřeží nedaleko města Madrásu. Byli to prostí “lovci perel”. V místě výskytu perlorodek se potápěli hluboko pod mořskou hladinou. Ničili si zdraví a riskovali život, jen aby nalezli (většinou marně) onu šťastnou perlu pro svou chudou obživu.
      Tento misionář měl zvlášť hluboký vztah k jistému “předčasnému starci”. Věnoval se mu trpělivě, ale nesetkal se s pochopením:
      “Nechte si své pohádkové vyprávění o nějakém láskyplném Božím zájmu a o jeho milosti hříšnému člověku v oběti vašeho Ježíše Krista! Já věřím v převtělování – musím jít cestou utrpení (karmy), dokud se od svých vin zcela neočistím. Až si našetřím tisíc rupií, vydám se na pouť do Benares, kde se umyji od svých přestoupení ve svaté řece Gangu. Potom odevzdám své rupie svatým bráhmanům, aby se za mne modlili k bohům. Tam budu čekat oddaně na smrt a své další vtělení do vyšší kasty: abych byl blíže svému vykoupení a dosáhl míru – nirvány!”
      Jednoho dne našel misionář “lovce perel” ve slavnostní náladě a v bílém rouchu … Misionář se zaradoval, že by jeho přítel konečně přijal evangelium. Ten mu však řekl:
      “Ale kdež, jen jsem si spočítal své rupie … a tak jsem tu dnes naposledy. Rád bych se s tebou rozloučil a vydal se na cestu svého sebezdokonalování a vysvobození ze svého údělu utrpení. Příteli, nermuť se nad rozloučením – a přijmi ode mne na památku tento můj dárek!”
      Přitom podal zarmoucenému misionáři cosi zabaleného v kousku zmuchlaného papírku… Jaké však bylo jeho překvapení, když uviděl jeho obsah – jedinečnou perlu svou velikostí a cenou!
      “Ne, nemohu od tebe přijmout tak nesmírně cenný dar, vždyť si ho přece nezasloužím!”, řekl misionář svému příteli, který byl však neoblomný.
      “Vezmi si tedy na cestu za svůj šlechetný dar alespoň všechny moje peníze”, řekl zcela bezradný misionář, zmatený neobvyklou neústupností svého přítele.
      Ale překvapení nebyl dosud konec! “Nech si své peníze, vždyť nemáš vůbec potuchy, jak ohromnou cenu má tato perla – zejména pro mě samotného!”, obořil se náhle Ind ve svém nepochopitelném rozhorlení na misionáře. “Měl jsem jediného syna, který byl mým věrným pomocníkem. Když se jednou vynořil již mrtvý na hladinu, měl ve své sevřené ruce právě tuto perlu! Uvědomuješ si vůbec, jakou cenu má pro mne tato perla, která stála život mého jediného – nejdražšího syna? … Tu bych přece za žádné peníze nemohl prodat! Vždyť nemůže být ničím na světě zaplacena! … Jen z největší lásky darována! Jen ty, milý příteli, zůstáváš v mém osamocení a opuštěnosti tím, kdo mne měl opravdu nezištně rád! Proto si ji musíš ode mne vzít!”
      Misionář na to řekl: “Milý příteli, nyní jistě pochopíš, že tou nejvzácnější perlou lásky Boží je jeho milovaný Syn Ježíš Kristus – i pro tebe! Proto nemůžeš jeho dílo lásky nikdy ničím zaplatit, natož si je zasloužit cenou svých obětí. Právě tak může být jen z nesmírné lásky tobě darována!”
      S pláčem padl lovec perel na kolena a přijal Krista do svého života. A místo cesty do Benares potom nepřestával rozdávat perly evangelia společně se svým přítelem – a stal se domorodým misionářem v Indii …
      Tento příběh nepotřebuje další “komentáře”: jen náš čas a ochotu se zamyslet, co doopravdy považuji za své nejdražší perly - a jakou hodnotu má pro mě Kristus a jeho slovo.


11.08.2005 - 04:18   Angelo Scarano  
» Re: Mt 13, 44-52

      Je to závěrečný úryvek oddílu o “tajemství království” (celá 13. kapitola je věnována podobenstvím o království). Lit. úryvek obsahuje opět několik částí:
      1/podobenství o pokladu (v. 44)
      2/ podobenství o perle (v. 45-46)
      3/ podobenství o rybolovu (v. 47-50)
      4/ závěr řeči v podobenstvích (charakteristika “učitele zákona-Kristova učedníka”; v. 51-52)

      1/ Podobenství o pokladu (v. 44)
      Motiv “skrytého Božího království” (viz podobenství o kvasu, v. 33) je i v tomto podobenství.
      Ve starověku nebylo neobvyklé skrýt poklad v poli. Bližší kontext nám však poskytuje mudroslovná literatura, kde je moudrost přirovnávána k pokladu (Př 2,4-5: “budeš-li hledat moudrost jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha”). Toto podobenství nám sděluje, že něco “nesmírně cenného” může být mezi námi přítomno, a přece nepoznáno, skryto. Kdo je pozná, dá za ně všechno: tím se myslí “nárok učednictví” (srv. Lk 14,33: “Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.”). I o tomto podobenství platí to, co bylo řečeno o jiných, a sice, že ne všechny detaily se mají vyložit: některé slouží jen k dokreslení příběhu (např. znovuukrytí pokladu, koupě pole).

      2/ Podobenství o perle (v. 45-46)
      Opět téma “skrytosti a nepatrnosti” Božího království (viz podobenství o hořčičném zrnu, Mt 13,31). Liturgický překlad je bohužel zavádějící: Boží království není podobné obchodníku (v. 45; příslušný aramejský obrat nebyl správně pochopen a přeložen)! Správněji ekum. překlad: “Anebo je království nebeské, jako když obchodník…”.
      Obchodník najde úžasně vzácnou perlu (pozadí nám poskytuje opět mudroslovná literatura, Př 3,15: “(Moudrost) je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.”). Perly byly ve starověku ceněny dokonce víc než zlato. Objev této vzácnosti má stejný následek jako v předchozím podobenství: prodat všechno a koupit drahocenný předmět.

      3/ Podobenství o rybolovu (v. 47-50)
      Třetí podobenství, oproti předchozím, rozvíjí z jiného úhlu téma koukolu a podtrhuje, že oddělení dobrého od špatného nastane jen na konci času. Je zřejmé, že toto podobenství velmi silně promlouvalo obzvlášť k dvanácti učedníkům, kteří byli původně rybáři.
      Síť byla opatřena plovákem navrchu a zátěží vespod, aby (po spuštění do moře) mohla obklopit ryby (“bez rozdílu”, všeho druhu - v. 47). Plná síť byla vytažena na břeh, kde se vybíraly jen ty dobré ryby (v Kafarnau bylo běžné vidět, jak rybáři sedí na břehu a vybírají dobré ryby z celkového úlovku; pro označení “špatných” ryb se v řeckém textu používá přívlastek, který popisuje i “špatné” ovoce: “Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce”, Mt 7,17). Síť zahrnující “všechno možné” je obrazem univerzality Božího království: všichni jsou pozváni (viz Mt 22,9-10: “Jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu. Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré”). Prozatímní podoba Božího království, pozemská církev, je corpus permixtum (“složené tělo”), kde jsou učedníci skuteční, ale i “falešní”. Teprve “na konci věků” nastane rozdělení. Soud zlých (falešných učedníků) je zde popsán pomocí tradičního obrazu “ohnivé pece” (podobně jako v podobenství o pšenici a pleveli, v. 42; 25,41) – tím se autor odklonil od motivu rybolovu.

      4/ Závěr řeči v podobenstvích (charakteristika “učitele zákona-Kristova učedníka”; v. 51-52)
      Závěr řeči tvoří krátký dialog mezi Kristem a učedníky.
      Závěrečný komentář je vlastně dalším přirovnáním, tentokrát vztahujícím se na toho, kdo učí o Božím království.
      Ježíš položí nejprve otázku, zda učedníci pochopili (v. 51). Jen tehdy budou totiž schopni přinášet ovoce (pochopení Ježíšova učení je základním stupněm učednictví, v. 23), totiž učit kompetentně o Božím království (následující verš 52).
      Trochu nejasný může připadat přechod k verši 52. Proč je najednou řeč o zákonících? Zákoník byl vykladač zákona, člověk sběhlý ve výkladu zákona. Pojítko postavy zákoníka a řeči v podobenství nám poskytne Sir 39,1-3: “Ten, kdo se cele oddává přemítání v zákoně Nejvyššího, bude vyhledávat moudrost všech předků a bude se zabývat proroctvími, bude zachovávat pořekadla proslulých mužů a ozřejmí si smysl podobenství. Bude vyhledávat skrytý smysl přísloví a svůj čas věnuje luštění podobenství.” Zákoník je tedy prototypem člověka, který hledá smysl podobenství. Pokud nalezne jejich smysl, bude “vy-učen”, stane se učedníkem (v. 52 neobsahuje podstatné jméno “učedník”, ale sloveso “nechal se vyučit, poučit”). A takový člověk, podle Ježíšova vzoru, bude vynášet věci “nové i staré” ze svého “pokladu” (tak doslova, lit. překlad nepřesně “ze své bohaté zásoby”; slovo “poklad” je také v podobenství o pokladu, v. 44: kdo tedy objevil “poklad” Božího království, z tohoto pokladu rozdává dále!). Opět, jak souvisí “nové i staré” s podobenstvími (na která navazuje tento závěr)? Podobenství předkládají novost (neznámého) Božího království pomocí “starých” (známých) skutečností běžného života. Toto přirovnání (“hospodář vynášející nové i staré”) vrhá tedy světlo i na předcházející podobenství, protože se zaměřuje na základní napětí v nich přítomné: kontinuita a diskontinuita starého a nového. A ten, kdo pochopil Ježíšova slova, nechal se vyučit, stal se podobným svému Učiteli, a proto, stejně jako on, učí nové věci pomocí starých, předkládá nauku o Božím království v podobenstvích. To je první rovina výkladu tohoto verše. Druhá rovina se nachází hlouběji. Ježíš v Matoušově evangeliu vystupuje jako ten, kdo pokračuje v linii “starého”, aby zároveň přinesl “nové” (novost Božího království). On nepřišel rušit, ale naplnit slova “Zákona i proroků” (Mt 5,17). A stejně tak každý zákoník má vynášet slova Zákona i proroků (“věci staré”), ale zároveň je vykládat v Ježíšově duchu (“věci nové”). Znovu je vidět, že ten, kdo je “vy-učen”, stává se podobným svému Mistru.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet