22.september 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Nie, nevystúpim z tejto cirkvi, hoci je postavená na takom slabom základe, lebo cirkevné spoločenstvo, ktoré by som ja - alebo iní založili, by stálo ešte na slabšom. A potom, čo ma po tých drobivých kameňoch. Čo zaváži, je malta, ktorá ich spája.

~C. Carretto~

12.06.2003 - (čítanosť1870 reakcie2)


1 Kor 15, 01-19

      1 Bratia, pripomínam vám evanjelium, ktoré som vám hlásal a vy ste ho prijali, zotrvávate v ňom 2 a prostredníctvom neho dosahujete spásu, ak sa ho držíte tak, ako som vám ho hlásal, ibaže by ste boli nadarmo uverili. 3 Odovzdal som vám predovšetkým to, čo som aj ja prijal: že Kristus zomrel za naše hriechy podľa Písem, 4 že bol pochovaný a že bol tretieho dňa vzkriesený podľa Písem, 5 že sa zjavil Kéfasovi a potom Dvanástim. 6 Potom sa zjavil viac ako päťsto bratom naraz; väčšina z nich žije doteraz, niektorí už zosnuli. 7 Potom sa zjavil Jakubovi a potom všetkým apoštolom 8 a poslednému zo všetkých, ako nedochôdčaťu, zjavil sa aj mne. 9 Veď ja som najmenší z apoštolov. Ba nie som hoden volať sa apoštolom, lebo som prenasledoval Božiu cirkev. 10 Ale z Božej milosti som tým, čím som, a jeho milosť nebola vo mne márna. Veď som pracoval viac ako oni všetci, vlastne ani nie ja, ale Božia milosť so mnou. 11 Teda či už ja alebo oni takto hlásame a vy ste tak uverili.
      12 Ak sa hlása, že Kristus bol vzkriesený z mŕtvych, akože niektorí z vás hovoria, že zmŕtvychvstania niet? 13 Veď ak niet zmŕtvychvstania, nebol ani Kristus vzkriesený. 14 Ale ak nebol Kristus vzkriesený, potom je márne naše hlásanie a márna je aj vaša viera. 15 A potom sa zistí, že sme falošnými Božími svedkami, lebo sme svedčili proti Bohu, že vzkriesil Krista, ktorého nevzkriesil, ak mŕtvi naozaj nevstávajú. 16 Lebo ak mŕtvi nevstávajú, nevstal ani Kristus. 17 A keď Kristus nevstal, vaša viera je márna a ešte stále ste vo svojich hriechoch. 18 Potom aj tí, čo zosnuli v Kristovi, sú stratení. 19 Ak len v tomto živote máme nádej v Kristovi, sme najúbohejší zo všetkých ľudí.
12.06.2003 | Čítanosť(1695)
1 Kor 15, 20-34
12.06.2003 | Čítanosť(1692)
1 Kor 15, 35-58
12.06.2003 | Čítanosť(1599)
Zjv 11, 01-19


06.12.2005 - 12:21   Friedel  
» 1 Kor 15, 12.16-20

V koncentračním táboře v Osvětimi byl obávaný bunkr smrti. Zde byli zavíráni vězni odsouzení k smrti hladem. Svědkové vypovídají, jak hrozivé, žalostné nářky se ozývaly z těchto míst. Sem byl odsouzen také, se skupinou vězňů, sv. Maxmilián Kolbe. Jemu se podařilo odsouzence tak povzbudit, že místo bědování se ozýval tentokrát z bunkru zpěv nábožných písní a modlitby. To proto, že tento řeholní kněz upevnil v odsouzencích víru v Boha. Každý člověk je jakýmsi odsouzencem, na nás všechny čeká smrt. Můžeme se děsit a bědovat, můžeme však také se sv. Maxmiliánem důvěřovat v nový život. Jsme lidé věřící, věříme, že život má svůj smysl a nezaniká, jen se mění.
Existenci života po smrti můžeme promýšlet filozoficky. Stále více poznáváme, že člověk není pouhou hmotou těla, pouhou hmotnou seskupeninou. Jsme víc než něco -jsme někdo. Tak objevujeme duchovní prvek naší existence. Tento duchovní prvek nemá hmotné vlastnosti, proto se také nerozpadá, ale zůstává i po smrti člověka. Ježíš řekl: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, duši zabít nemohou." Toto poznání, že člověk je víc než hmota těla, měli již lidé v dávné minulosti. Celé národy věřily, že člověk žije i po smrti. Také velicí filozofové docházejí k poznání věčného života, např. Platon či Aristoteles. Vědomí věčného života pomáhá člověku žít svůj život zodpovědně. Životní útrapy se snadněji překonávají pomyšlením na lepší život po smrti.
Dnešní člověk, který klade důraz na hmotný svět, který jej obklopuje, se dostává do pochybností o duchovním světě a přijímá představu, že smrtí život končí. Člověk se vidí v bunkru smrti, odsouzen k nicotě. S touto představou pak souvisí všechny úzkosti člověka, který se děsí své budoucnosti. Pro nás je důležité, abychom tuto děsivou představu nepřijímali, ale přijali duchovní orientaci.
Aby byl člověk skutečným a celým člověkem, musí být tělem i duší. Z Božího zjevení poznáváme, že ve věčném životě nebude člověk jen nesmrtelnou duší, ale bude mít i své tělo. Pán Ježíš nás ujišťuje, že budeme vzkříšeni, těla, která zemřela a byla pohřbena, budou proměněna. Každý člověk bude mít své tělo. Víra ve vzkříšení činí mnohým potíže. Sv. Augustin napsal, že: „V žádném jiném bodě nenaráží křesťanská víra na takový odpor, jako v otázce vzkříšení těla." I sv. Pavel má tuto zkušenost. Musí povzbuzovat Korinťany, kteří pochybují o vzkříšení. Oni věří v nesmrtelnost duše tak, jak tomu lidé v řeckém světě věřili, ale nevěří, že mrtví vstanou, že těla ožijí. Apoštol Pavel je tím udiven. Vždyť jim přece kázal o Kristově zmrtvýchvstání a oni uvěřili. Jestliže vstal z mrtvých Kristus, to nejen že by žila jeho duše, nýbrž žije Kristus i s tělem. Apoštolově se dotýkají jeho rukou, Tomáš se dotýká jeho ran, Ježíš před nimi jí rybu.
Proto, Korinťané, buď věříte, že Kristus vstal z mrtvých a pak uvěřte, že i vy budete vzkříšeni i s tělem, nebo nevěříte-li, že může být tělo vzkříšeno, pak nevěříte ani v Kristovo vzkříšení a pak se všechno kázání a vyučování o Kristově vítězství rozpadá, bortí, všechno je marné, všechna naděje končí a jsme jak ti dva, co šli do Emauz v rozpoložení, než se k nim připojil vzkříšený Pán.
Dnes se šíří učení o převtělování duší. Toto učení je neslučitelné s vírou ve vzkříšení těla. V učení o převtělování je tělo pouze jakousi dočasnou schránkou pro duši. Duše toto tělo ráda opouští a vstupuje zase do jiného těla. Tělo zde není už k potřebě, posloužilo a rozpadá se. Důležitá je jen duše. Ale Pán Ježíš učí, že budeme vzkříšeni, naše těla ožijí. Již v jeho době o tom Saduceové pochybovali. Pán jim však říká: „Velmi se mýlíte."
Sv. Pavel přirovnává vzkříšení k zasévání semene. Zasévá se do země semeno, ale vyrůstá rostlina. Zasévá se tělo živočišné a vstane tělo duchovní. Také fyzik Pascal o tom uvažoval a říká: „Co je nesnadnější, narodit se nebo vstát z mrtvých? Začít existovat, nebo pokračovat v existenci?" Když mu žáci předkládali své námitky o vzkříšení těl, vzal Pascal magnet, smísil hlínu s železnými pilinami a magnet k té směsi přiblížil. Železo se oddělilo od hlíny a magnet je přitáhl. Tak dokáže Bůh oddělit od hlíny i lidské tělo a zase je uspořádat.
Apoštol Pavel poučuje Korinťany, že toto vzkříšené tělo bude mnohem lepší než tělo, které máme nyní. Píše: „Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu, do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé... Povím vám teď tajemnou pravdu. Všichni budeme proměněni." Jinde pak píše: „on (Ježíš) promění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené." Naše tělo bude mít tedy takové krásné vlastnosti jako tělo zmrtvýchvstalého Krista. Ježíš nám to slibuje. Utěšuje Martu, když jí zemřel bratr Lazar: „Tvůj bratr vstane." Sám sebe nazývá „Vzkříšením a Životem". Věříme v to, co nám Ježíš slíbil a co také sám na sobě prožil - vzkříšení těla.
Nepodobejme se tedy řeckým filozofům na Aeropágu v Athénách. Ti odmítli kázání sv. Pavla o vzkříšení. Věřme ve zmrtvýchvstání. Bez této víry jsme nejubožejší ze všech lidí. Tato víra byla silou sv. Pavla, sv. Maxmiliána, tato víra mění naši situaci, už nejsme odsouzenci a nepodléháme pomíjejícnosti. Kristus nás spasil. Odpouští nám hříchy a dává nám věčný život.


14.02.2004 - 13:48   Angelo Scarano  
» 1 Kor 15, 12.16-20

      Ježíšovo vzkříšení není „pouhou pravdou víry“, ale existenciální výpovědí, tou nejdůležitější zprávou. Přináší totiž revoluci do lidského uvažování: živou naději ohledně „věrných zemřelých“, jistotu o našem novém životě s Bohem.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet