23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Nehybná ľahostajnosť je pre bratov, ktorí sú na ceste ku Kristovi, neposlušnosťou.

~Z pravidiel zo života v Taizé ~

12.06.2003 - (čítanosť3082 reakcie4)


Mt 12, 1-08

      1 V tom čase išiel Ježiš v sobotu cez obilné pole. Jeho učeníci boli hladní a začali trhať klasy a jesť. 2 Keď to videli farizeji, povedali mu: „Pozri, tvoji učeníci robia, čo neslobodno robiť v sobotu.“ 3 On im povedal: „Nečítali ste, čo urobil Dávid, keď bol hladný on i jeho družina. 4 Ako vošiel do Božieho domu a jedol obetované chleby, ktoré nesmel jesť ani on ani tí, čo boli s ním ale iba kňazi?“ 5 A v Zákone ste nečítali, že kňazi v sobotu porušujú v chráme sobotu, a predsa sú bez viny? 6 No hovorím vám: Tu je niekto väčší než chrám. 7 Keby ste vedeli, čo to znamená: „Milosrdenstvo chcem, a nie obetu,“ neboli by ste odsúdili nevinných. 8 Syn človeka je pánom aj nad sobotou.“

1-8.      Mk 2, 23-28; Lk 6, 1-5.
4.      1 Sam 21, 2-7.
5.      Nm 28, 9.
7.      Oz 6, 6.
12.06.2003 | Čítanosť(3632)
Mt 12, 38-45
12.06.2003 | Čítanosť(3574)
Mt 12, 46-50
12.06.2003 | Čítanosť(2996)
Mt 12, 22-37


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 12,1-8

Syn člověka je pánem nad sobotou.
A proto může postavit zpět na nohy „vnitřní řád“ výkladu Tóry, který ve farizejském podání tehdy při střetu dvou příkazů dával přednost povinnosti vůči Bohu před povinností vůči člověku. V Ježíši přicházející Boží království (které je „více než chrám“) je však nyní zaměřeno více k blahu člověka, než k vlastní slávě (v. 7; 9,13; srov. 12,9-14).


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 12,1-8

      Farizeji sa pohoršujú, keď pozorujú, ako hladní Kristovi učeníci trhajú klasy v sobotu. Samozrejme, sú pohoršenia zavinené a pochopiteľné. V tomto prípade však pohoršenie pochádza z falošnej nábožnosti, z bezduchého formalizmu. Bezduchý formalizmus, a teda aj neľudský, nechce zohľadniť situáciu hladného človeka. Pán Ježiš práve na túto neľudskosť upozorňuje farizejov, keď cituje Božie slová, ktoré povedal prorok: Milosrdenstvo chcem, a nie obetu.
      Niektorí ľudia, podobne ako títo farizeji, sa pohoršujú nad nepodstatnými vecami, sami dopúšťajúc sa zjavných hriechov proti láske. Z dnešného evanjelia vyplýva veľmi výrazne, že nepohoršuje to, čo je ľudské - ale to, čo je neľudské. Nepohoršuje konanie tých hladných, ktorí trhajú klasy v sobotu, ale pohoršuje, lebo je neľudské, pohoršenie farizejov.
      Keby sme sa aj ocitli zoči-voči niečích samozrejmých hriechov - tak prvou našou vecou je: zamyslieť sa, prečo ten človek tak konal; potom zamyslieť sa nad tým, ako tomu človeku pomôcť; a moralizovanie nechať až na koniec.
      Práve takýto postoj voči našim hriechom zaujíma Kristus. Nepohoršuje sa, neodsudzuje, ale umiera za hriešnikov, aby ich zachránil.


11.11.2004 - 22:19   JR  
» Re: Mt 12, 01-08


Zákon a láska k bližnímu
Ve státní správě se považuje za počátek korupce, když se přestupují předpisy s ohledem na známé a přátele. Poctiví úředníci mají zásadu: „Padni, komu padni. Ať žije spravedlnost, i kdyby měl zaniknout svět!“ Problém je v Bibli složitější. Cílem zákona je láska k Bohu, ta pak je neoddělitelná od lásky k bližnímu. Smíme tedy z lásky k bližnímu porušovat zákony Boží? Někteří by chtěli odpovědět zásadně pozitivně a zevšeobecnit princip: Láskaje víc než přikázání. Tvrdí, že jenom tak je možné se vyhnout farizeismu. V konkrétních aplikacích se však touto cestou dojde i k nemorálním závěrům. Jak tedy řešit tento problém? Je v základě celkem prostý. Láska k bližnímu je neoddělitelná od lásky k Bohu. Budeme-li milovat bližního tak, jak ho miluje Bůh, a přát mu jenom to, co na něm žádá Bůh, pak ovšem platí, že je tato láska víc než všechna přikázání. Jen tak pochopíme, kdy nižší předpis musí ustoupit vyššímu, méně důležité důležitějšímu. Ale to důležité je třeba vidět očima Božíma, ne zvyklostmi světa.


11.11.2004 - 22:19   JR  
» Re: Mt 12, 01-08

Slova smlouvy s Bohem
Kdo se rozhodl zachovávat přikázání, nevyhne se otázce: Je zákon absolutní? Antičtí filosofové byli většinou toho názoru. Pro stoiky byl zákon světa Bůh. Seneca to říká otevřeně. Celá krása světa, řecky kosmos, vyzařuje tento první a základní princip. Je to Bůh a je to současně „osud“ (fatum), protože je nezměnitelný, poslouchají ho hvězdy a podřídit se mu musí bez výhrady i bohové, tím víc lidé. Jak docela jinak chápe zákon Bible. Není to princip nad vším, ale je to smlouva mezi Bohem a lidmi, jsou to Boží slova, která lid přijal a slíbil, že je zachová, aby byl Bůh s nimi. Zachovávat zákon znamená hledat na prvním místě to, co nám Bůh říká a co od nás chce. Proto Bible klade jako jediný absolutní princip,jak Starého tak i Nového zákona, lásku k Bohu, kterého musíme milovat celým srdcem (srv: Mt 22,37). Na to farizeové zapomněli. Bohem se jim stal zákon sám. Stal se modlou a odvoláním na tuto modlu předpisů odsoudili na smrt toho, kdo byl jejich smyslem: vtělená Boží láska, Ježíš Kristus.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet