13.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Boh naše modlitby nepotrebuje, ale potrebujeme ich my sami. Keď sa skutočne modlíme, niečo sa v nás mení. Skrze modlitbu sa môžeme premieňať, môžeme zdokonaľovať svoj zrak a sluch, sústreďujeme sa na to, čo od nás chce Boh. Stávame sa tichšími, nehľadíme iba sami na seba, ale vstupujeme do nového širšieho horizontu.

~O. Betz ~

12.06.2003 - (čítanosť3050 reakcie15)


Mt 11, 2-19

      2 Ján bol v žalári. Keď počul o Kristových skutkoch, poslal k nemu svojich učeníkov 3 opýtať sa: „Ty si ten, ktorý má prísť, alebo, máme čakať iného?“ 4 Ježiš im odpovedal: „Choďte a oznámte Jánovi, čo počujete a čo vidíte: 5 Slepí vidia, chromí chodia, malomocní sú čistí, hluchí počujú, mŕtvi vstávajú a chudobným sa hlása evanjelium.6 A blahoslavený je, kto sa na mne nepohorší.“ 7 Keď odchádzali, začal Ježiš hovoriť zástupom o Jánovi: „Čo ste vyšli na púšť vidieť? Trstinu zmietanú vetrom? 8 Alebo čo ste vyšli vidieť? Človeka oblečeného do jemných šiat? Veď tí, čo nosia jemné šaty, bývajú v kráľovských domoch. 9 Teda čo ste vyšli vidieť? Proroka? Áno, hovorím vám, viac ako proroka! 10 Lebo to o ňom je napísané:
      „Hľa, ja posielam svojho posla pred tvojou tvárou
      a on pripraví cestu pred tebou.“

      11 Veru, hovorím vám: Medzi tými, čo sa narodili zo ženy, nepovstal nik väčší ako Ján Krstiteľ. Ale ten, kto je v nebeskom kráľovstve menší, je väčší ako on. 12 Od dní Jána Krstiteľa podnes trpí nebeské kráľovstvo násilie a násilníci sa ho zmocňujú. 13 Lebo všetci Proroci i Zákon prorokovali až po Jána: 14 A on sám - ak to chcete prijať - je Eliáš, ktorý má prísť. 15 Kto má uši, nech počúva!
      16 Komuže prirovnám toto pokolenie? Podobá sa deťom, čo vysedávajú na námestí a pokrikujú na: svojich druhov:
      17 „Pískali sme vám, a netancovali ste;
       nariekali sme, a neplakali ste.“
      18 Prišiel Ján, nejedol a nepil, a hovoria: „Je posadnutý zlým duchom.“ 19 Prišiel Syn človeka, je a pije, a hovoria: „Hľa, pažravec a pijan, priateľ mýtnikov a hriešnikov!“ No múdrosť ospravedlňujú jej skutky.“

2-19.       Lk 7, 18-35.
12.06.2003 | Čítanosť(3596)
Mt 11, 20-27
12.06.2003 | Čítanosť(3073)
Mt 11, 27-30


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 11, 11

Ježiš Kristus označil sv. Jána ako najväčšieho muža svojej doby (Mt 11, 11) a dal nám tým jeho pevnosť a vernosť za vzor. Skúsme sa pýtať či sa tieto jeho vlastnosti odrážajú v postoji voči našim povolaniam a úlohám. Potrebujeme napredovať v napodobňovaní pevnosti jeho charakteru, priamosti bez falošných ľudských ohľadov, rozhodnosti v uskutočňovaní Božích zásad.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 11, 16-19

Přišel Jan, nejedl a nepil, říkají: je posedlý
Proroci, hlasatelé nového hnutí, se obyčejně vždycky postili. Půst má v dějinách národů zvláštní symboliku. Člověk, který přestává jíst, jako by říkal, že trhá pouta s předcházejícím životem. Proroci se postili před započetím svého poslání. V některých zemích se postily nevěsty před svatbou, protože přejdou do jiného domu, do jiné rodiny V prvních křesťanských dobách se předpisoval půst před křtem. Je proto docela v duchu tohoto symbolismu půst sv. Jana Křtitele. V něm židovský národ přechází ze Starého do Nového zákona. Nechtěli ovšem tomuto symbolu porozumět farizeové, kteří ulpěli na starých předpisech a zvycích. Přestože však svědectví Janova života bylo velmi výrazné, nezbylo, než je vyložit ve zlém. Tak je tomu v denním životě doposud. Ten, kdo ulpěl tvrdošíjně na svém, vyloží ve zlém všechno, co se mu protiví, i kdyby to bylo sebe průkaznější znamení.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 11, 16-19

Přišel Syn člověka, ji a pije
V duchu staré prorocké tradice začal Ježíš svou veřejnou činnost čtyřicetidenním postem. Ale pak žil jako každý normální člověk svého prostředí. Někomu to bylo divné. Nebylo by jeho kázání účinnější, kdyby vystoupil např. podobně jako Jan Křtitel? Snad. Ale možná je pro obyčejný způsob Ježíšova života daleko vážnější důvod. V něm se Bůh stal člověkem, všecko lidské se stalo Božím. Tedy není pozdviženo k Bohu jenom to, co je zvláštní, co je mimořádné, ale prostě všecko, celý lidský život ve všech jeho projevech. V tomto smyslu píše sv. Pavel později křesťanům: „Ať už jíte nebo pijete, nebo cokoli jiného děláte, všecko to dělejte tak, aby to sloužilo k Boží oslavě“ (1Kor 10,31). A dnes? V životě církve jsou mimořádné zjevy, jsou tu světci, vyskytují se zázraky, bývají i zjevení. Ale to všechno procentně tvoří nepatrnou část dějin církve. Tuje převážně normální denní život. Je potřeba umět uvidět Krista a Boží zjevení i v tomto obyčejném denním životě. Tu se projeví, má-li kdo doopravdy víru.


17.03.2006 - 10:59     
» Mt 11, 16-19

Zahráli jsme vám, a netancovali jste, smutně jsme zpívali, a nenaříkali jste.
Zdá se, že se tu Ježíš odvolává na dětskou hru. Sv. Cyril Jeruzalémský se ještě pamatuje, že si tak děti v Palestině hrávali: na svatbu a na pohřeb. Děti totiž rády napodobí něco, co vidí a co není každý den. Možná berou hru dost vážně, ale neberou ji vážně dospělí, kteří se na ně dívají. Spása, kterou Bůh lidem přináší, se jim sděluje skrze svědky Boží. Někteří jim věří, někteří odporují, ale velká část lidí je nebere vážně. Čím to je? Tzv. axiologie, nauka o hodnotách, studuje problém, čím to je, že člověk něco bere vážně a něco ne. Působí tu mnoho prvků. Ale filosofové, jako např. Heidegger, upozorňují na to, že bývá na počátku jakási základní volba. Člověk zaujme životní směr: Chtěl bych být... Potom hodnotí všechno ostatní, souhlasí-li to s plánem nebo ne. Pro mravní a náboženský postoj je důležité, aby se člověk jednou doopravdy rozhodl pro dobro. Potom bude brát vážně všechno, co k tomu vede.


27.02.2006 - 15:46   JR  
» Mt 11, 11-15

Mezi zrozenými ze ženy nevystoupil nikdo větši než Jan Křtitel
Na ikonách křtu Ježíše v Jordáně je vymalován sv. Jan Křtitel jako muž vysoké postavy, široce rozkročený, jednu nohu vzadu, druhou směrem k Jordánu. Míní se tím vyjádřit, že je mezník mezi Starým a Novým zákonem. Hlavní osobnosti Starého zákona vynikaly tím, že měly prorocký dar. jejich úkolem byl ukazovat, kam míří dějiny Izraele. Všecko, co se tam stalo, mělo smysl jako příprava na příchod Mesiáše. Sv. Jan je poslední prorok. Ukazuje na Mesiáše ne už v symbolech a náznacích, ale přímo rukou: „Hleďte, Boží Beránek!“ (Jan 1,36). Jeho kázání pak je poslední příprava na přijetí slov samého Ježíše. Dějiny vyvoleného národa tedy začínají a končí dvěma velkými osobnostmi: Abrahámem a Janem Křtitelem. Abrahám je „otec všech věřících“ (srv. Gal 3,6nn.; Řím 4). Spása totiž začíná vírou, důvěrou, nadějí. Víra pak je určena k tomu, aby dorostla do vidění. Jan Mesiáše uviděl. Symbolicky se dá říci, že se tento vývoj stále opakuje v našem životě. Kdykoliv uvěříme Bohu a máme v něho plnou důvěru, dospějeme časem k tomu, že uvidíme, zjistíme, že jsme dobře udělali, že je Bůh s námi.


27.02.2006 - 15:46   JR  
» Mt 11, 11-15

A přece ten nejmenší v Božím království je větší než on
Text se čtenářům Bible nikdy nejevil snadný, proto jej vykládali různě. V moderní exegesi se vyskytlo dokonce vysvětlení, které nutí opravit překlad. Místo “ten nejmenší” by se mělo říci: „ten, který je mladší“. Pak by tu Ježíš mluvil o sobě a smysl by byl prostý: Jan Křtitel je největší prorok, ale já, který jsem mladší než on, jsem větší, se mnou už Boží království přišlo. Tak to ovšem nevykládali v minulosti. Hledali proto vysvětlení jiné. Porovnávají Starý a Nový zákon, jejich hodnotu. Židé dostali od Boha Zákon a proroky. To byl velký dar Boží milosti. Ale jak daleko víc dostává křesťan v církvi! Křest ho činí Božím dítětem, v eucharistii se sjednocuje se samým Kristem, atd. Tento výklad je tedy určen k tomu, abychom si stále víc a lépe uvědomovali, jak velké postavení máme, když jsme členy církve a jaké prostředky se nám nabízejí.


27.02.2006 - 15:46   JR  
» Mt 11, 11-15

Od času Jana Křtitele až po tuto chvíli je nebeské království vystaveno násilí a násilnici je uchvacuji.
I tento verš našel u duchovních autorů dvojí vysvětlení. Jedno je docela prosté a je ospravedlněno zkušeností. Od samého počátku až dodnes je církev více nebo méně pronásledována. Musí se s tím počítat, patří to k jejím dějinám. Církev v malém jsme my sami, proto i v našem osobním životě se každé rozhodnutí pro dobro setká s odporem. Sv. Ignác z Loyoly říkal, že právě takový odpor ho ujišťuje, že se rozhodl správně, že jde po cestě Kristově. Ale ve staré době, v mnišské literatuře dávali tomuto verši evangelia také jiný smysl. Království Boží, církev, dary Ducha svatého jsou tu, máme je k dispozici. Ale přesto stojí námahu se obrátit a doopravdy jít za Kristem. Člověk se musí přinutit, udělat si násilí. Jen takoví „násilníci“ v dobrém slova smyslu se zmocní Božího království. V tom smyslu končí druhá kniha Následováni Krista: “Jenom natolik pokročíš, nakolik si učiníš násilí.“


17.12.2005 - 10:25   -ls-  
» Mt 11,2-11 / Trpezlivosť

   Ctnost čekáren a rukou v klíně?
   „Co jste vyšli na poušť vidět? - Snad rákos zmítaný větrem?“ volá Pán Ježíš v evangeliu. A my jsme si v duchu odpověděli: „Ne. Jan Křtitel je muž pevný, stálý, statečný.“
   „Podívejte se na rolníka“ - volal k nám apoštol Jakub v epištole. „Tak trpělivě čeká na úrodu od zasetí až do žní. Vydržte i vy trpělivě! Až do příchodu Páně!“
   Co je to ta trpělivost? Ctnost čekáren, front na nedostatkové zboží? Ctnost rukou v klíně? Umění, jak zabít čas, - jak to kdosi nazval?
   Kdepak. Kdyby rolník nechal ruce v klíně od zasetí do žní, moc by toho nesklidil. Trpělivost není ponoření se do snění, ospalá pasivita.
   Zcela naopak: Je to umění vydržet při práci, vytrvat při díle, zůstat aktivní od započetí až k realizaci, až k dovršení.
   Střed mezi zoufalstvím a hněvem
   Trpělivost je ctnost vytrvalé práce, která se nedá odstranit neúspěchem.
   Teologové říkají, že v plnosti ji mohou mít jen lidé pevně věřící, kteří vědí, že od nich se sice žádá plné pracovní nasazení, ale výsledek že je v ruce Boží.
   Dramaticky vyjádřeno, je trpělivost pozice středu mezi zoufalstvím a hněvem. Kdo totiž pracuje s pocitem, že vše záleží jen na něm, ten se bude rozčilovat nad vším, co mu překáží a bude mít sklon to násilně, brutálně odstraňovat; - anebo dá pasivně ruce do klína, když se mu překážky nakupí do nepřehledné výšky.
   Teprve křesťanská důvěra dokáže trpělivě znovu a znovu začínat práci na lepším zítřku. Ani nervózně, ani apaticky, ale s „angažovaným klidem“, jak Chardin přeložil ignáciánský výraz „indifferentia“, aby vysvětlil v čem spočívá křesťanova trpělivost.
   Proč je trpělivost ctností?
   Povězme si ještě, proč je třeba zdůrazňovat, že trpělivost je ctnost?
   Ctnost je opak „hr“ pudu, instinktu, toho, co je nám vrozené. Žádná ctnost není vrozená, nelze počítat, že se v člověku automaticky sama projeví. musí se vypěstovat, natrénovat, nacvičit jako sportovní výkon. A o trpělivosti to platí především. Dítě se rodí netrpělivé, netrpělivý křik je první jeho řeč. Netrpělivost je i vlastnost mládí. Samé vzpoury, revoluce.
   A jestli se to člověk v mládí nenaučí, aby rozumem a vůlí vzbouřené pudy a city ovládal, pak ztrácí rovnováhu, trpělivost. Buď zahoří zlostí nebo se zastudí sebelítostí, rozmrzelostí, náladovostí. Není snad ubožejší člověk, než ten, který se neumí ovládat. Co s ním?
   Bůh nestvořil člověka jako přírodní živel, ale jako osobnost. Trpělivost stojí na sebevládě. Je třeba se tomu od dětství učit.
   Nezbytná pro jednotlivce i společnost
   Neukázněné děti jsou protivné, ale netrpěliví dospělí jsou katastrofální.
   Nedovedou čekat na zralou lásku, a tak se vrhnou do milostných dobrodružství, která skončí nuceným sňatkem, nechtěnými dětmi, otrávenými životy a rozvratem.
   Nedovedou trpělivě jet v koloně aut a tak bezhlavě předjíždějí a ohrožují život svůj i druhých.
   Nedovedou trpělivě počkat, až odezní rodinná hádka, splašeně se honem rozvádějí, a ošidí se o jistotu usmířeného vztahu po překonané krizi.
   Kde vzít dost trpělivosti?
   Člověk se svatým nebo ctnostným nerodí. Novorozeně je sice nevinné, ale jeho nevinnost je v nevědomosti. Ctnost dospělého je v poznání a svobodném rozhodování.
   Jak se učil trpělivosti velký křesťan naší doby, papež Jan XXIII., svědčí stránky jeho duchovního zápisníku:
   „Ježíš trpělivě snášel, když ho označovali za svůdce, nevědomce, blázna. Neztratil nikdy klid a sebevládu, nezačal se hádat nebo prát s protivníky. - Já to chci také tak. Zachovat klid, když mě pomlouvají, když mě přeloží třebas na nejposlednější místo, když překroutí má slova a nedají mi příležitost k obhajobě.“
   Na jiném místě píše:
   „My křesťané můžeme mít plnou důvěru, že se nám vše v životě obrátí k dobrému, jen když se stále učíme žít podle evangelia. To znamená: Když jsme trpěliví, když se snažíme, tam kde můžeme, zlé oplácet dobrým a ostatní necháme jít svou cestou.“
   Že to papeži Janovi nebylo vždy lehké, zůstat trpělivý, o tom svědčí, že si na závěr duchovní obnovy (před tím, než se stal papežem), opsal výrok sv. Františka Saleského, - Chci být jako ten ptáček, co zpívá v trnitém hloží.“
   Cvičení trpělivosti v podobě radostného připravování a vytrvalého putování k vánočnímu setkání v Betlémě, to je adventní cesta vskutku převýborná.
   Amen.


17.12.2005 - 10:25   -ls-  
» Mt 11,2-11

   Kdo dnes opravdu pozorně poslouchal čtení evangelia, musel se polekat a žasnout:
   Co se to děje s Janem Křtitelem, že pochybuje o Pánu Ježíši? Přece on první v něm poznal Vykupitele, vždyť on ho jako hlasatel představoval národu: Hle - to je ten Beránek Boží...
   A teď je Jan na rozpacích: „Jsi ten, který má přijít - nebo máme čekat jiného?“
   Veřejné mínění v celém Izraeli se shodovalo v jednom: Svět je špatný, poměry jsou zlé, neudržitelné. Takhle to dál nejde. Musí se něco stát. Jen co přijde Mesiáš, ten udělá pořádek. Co a jak se musí změnit, o tom bylo dvojí mínění. Jedni si myslili: bude to nový bojovný David - vůdce revoluce, král věřících. Druzí tvrdili: bude to nový prorok, snad Eliáš - zatratí hříšníky, spálí je ohněm, bude všechny hrozně soudit. A bude poustevničit jako Jan.
   Co z toho splnil Pán Ježíš?
   a) Nechal se nazývat Syn Davidův - ale nechtěl změnit svět revolucí - válčit nechtěl.
   b) Nechal se nazývat prorokem, novým Eliášem - ale hříšníky neproklínal, nezatracoval - odpouštěl jim. Nežil jako poustevník - jedl a pil jako normální lidé. Nenaváděl lidi k útěku ze světa na poušť.
   Co to tedy Pán Ježíš hlásal?
   Něco docela nového, co tu v lidských dějinách ještě nebylo. Zcela nový recept na změnu poměrů, na zlepšení špatného světa. Tehdy tu novou, radostnou zvěst vyjádřil jediným slovem: METANOEITE ! V dnešní češtině by to musel vyložit více slovy.
   Lidé, nepachtěte se zbytečně s plány na revoluce - na změnu špatných poměrů.
   Lidé, neničte si nervy rozčilováním nad poměry.
   Lidé, to vše nevede k ničemu.
   Lidé - změňte k lepšímu každý sám sebe.
   METANOEITE - změňte své smýšlení - to je jádro učení Ježíše Krista: Říká nám tím:
   Děti, přestaňte si stěžovat na rodiče, že mají chyby, vždyť vy je máte také.
   Rodiče, přestaňte hubovat na děti, že mají chyby, vždyť vy je máte také.
   Dělníci, přestaňte hubovat na mistry.
   Vedoucí, přestaňte láteřit na zaměstnance.
   Stěžování na druhé nevede k ničemu. Druhého nezměníš. Jediné, co změnit můžeš, to jsi ty sám. Nad sebou máš moc. Změň tedy sebe a svět bude hned o něco lepší. Hledej chyby především na sobě!
   Přátelé, blíží se vánoce. Ježíš se narodil jako chudé dítě. Změňme se tedy aspoň v tomhle. Nedělejme aspoň my, křesťané, z vánoc záležitost kšeftu, obchodu. Nenechte se ohloupit hlučící reklamou. Změňte své smýšlení tak, aby vaše vánoční dárky byly projevem lásky, ne měřítkem, jak plná je peněženka.
   Řekněte sami: je křesťanem, vyznavačem chudého Ježíše, chlapec, který doma vyhrožuje: Jestli nedostanu to, co chci, budu celé svátky protivný a zlý.
   Je křesťanem mládenec, když jeho děvče musí trnout starostí: Stačí mu jako dárek ta šála, nebude se mu zdát, že jsem ho odbyla lacino?
   Je křesťankou dívka, která, ač si sama ještě nevydělává, vysává svými nároky celou rodinu: „V tom starém kabátě se přece už nemohu ukázat na ulici, je staromódní - letos se nosí jiný!“
   Zastavte ten kolotoč!
   Neruinujte sebe i druhé nákladnými dárky: chtějte a dávejte maličkosti, symbol čehosi velikého:
   Místo peněz si darujte l á s k u , dobré zacházení: Tam je Boží království, kde slepí vidí, hluší slyší, chromí poskakují jako jelen.
   Kdo byl chromý, když měl pro něco zaskočit, posloužit, udělat, ať je poskočný jako jelen.
   Kdo byl jako slepý, aby neviděl, že bližní potřebují pomoci - ať prohlédne.
   Kdo byl hluchý, když jej o něco žádali - ať slyší a pomůže! Změňme své smýšlení i jednání, staňme se lepšími. To bude ten nejcennější dárek druhým, tak se v nás začne naplňovat i Boží království.


12.12.2005 - 19:59   -ls-  
» Mt 11,2-11

   Dnes je postava Jana Křtitele zase v popředí biblického čtení. Ne jako kazatel, který hřímá světu do uší na kazatelně pouště, ne jako mocný předchůdce Páně, ne jako muž neochvějné víry.
   Jan Křtitel je dnes bezmocný vězeň, umlčený zdmi kriminálu, znejistěný, pochybující o samém Ježíši - Mesiáši: „Jsi ty ten, který má přijít, nebo máme čekat na jiného?“ Ve vězení je ticho, nic se tam neděje. Před časem Jan s pevnou vírou ukazoval na Ježíše: „Tento musí růst!“ A teď se mu zdá, že Ježíš neroste, není dost aktivní, dost výbojný, věc Božího království nepokračuje!
   Většina z nás jistě cítí, že i nám nejsou podobné otázky a podobné nejistoty cizí.
   My starší jsme vyrostli v pevném křesťanském světě. Vše v našem dětství se jevilo jasné. Nebylo problémů víry, nebylo otázek, zda Kristus a jeho učení je to pravé pro lidstvo.
   V dnešním světě je mnoho mesiášů, kteří nabízejí světu spásu podle svého receptu. Je mnoho proroků, kteří ukazují na jiného spasitele než na Ježiše.
   Slyšíme, jak rok od roku nabývají ve světě početní převahu nekřesťanská náboženství. Ne nějakými misiemi, ale populační explozí. V mimoevropských zemích se rodí nejvíc dětí. Jsou lidé, kterým se zdá, že budhistická meditace je to pravé. Jsou Evropané, kteří věří, že praví mesiáš je Mohamed. Ježíš byl jen předchůdce Mohamedův, jako Jan Křtitel byl předchůdce Ježíšův. Obrovské mešity se staví v Paříži, Londýně, ve Vídni, v Římě.
   A mezi křesťany samými? Nejagilnější, nejživější jsou příslušníci sekt, které se množí jako houby po dešti a mají jen jedno společné: odmítání a zavrhování církve.
   A my - i když se tomu všemu bráníme, i když si říkáme: já vím své, přece nás to zneklidňuje a mate. Proč Boží království ustupuje, místo aby rostlo? Kde vůbec je to Boží království, co dělá náš Mesiáš Ježíš? A to už jsou ty dnešní janovské otázky: Jsi ty ten, který má přijít a zachránit nás? Kde jsi?
   Ježíš nám odpovídá totéž, co Janovi. Je proto důležité, životně důležité, abychom dnes slova evangelia, slova Ježíšovy odpovědi, uslyšeli srdcem, uslyšeli jasnozřivě, abychom je přímo uviděli: „Jděte a řekněte Janovi, co vidíte: Slepí prohlédají. Ti co dřepěli na místě jako chromí, ti se nyní hýbou. Málo mocní nabírají mocnou sílu. Hluší slyší a chápou. Mrtví vstávají ze své mrtvolné pasivity.“
   Rozumíte té odpovědi? Otázka po Božím království není slovo do diskuse, ta se nevyřeší debatováním, náboženskými spory, to není věc mudrování. Boží království se musí žít. Boží království je věc činu, jednání, chování lidí.
   Děti Božího království o pravdě nedebatují, oni jdou a konají ji. O lásce nemudrují, ale v lásce žijí. Jdou za láskou, bratrstvím, smířením.
   Tak to platilo v minulosti, tak to platí i dnes. V Indii, kde ztroskotaly celé generace misionářů a kazatelů, kteří marně a bezvýsledně Krista kázali, tam vyrostla za pár let desetitisícová rodina křesťanů v rukách Matky Terezy, která nekázala. Ona nekázala ústy, ale šla a láskyplně se ujímala těch, které společnost vyloučila.
   A nejen v Indii, všude to platí: Ne ten šíří Boží království, kdo o křesťanství diskutuje, ale ten kdo jedná, jak jednal Ježíš.
   Současný myslitel převedl Ježíšovu odpověď Janu Křtiteli do moderní modlitby takhle:
   Pane Ježíši, ty jsi jinačí. Ty jednáš jinak, než my běžní lidé!
   Ty ses ujal cizoložnice, - když ji všichni zavrhovali.
   Tys šel na návštěvu k celníkovi - když se všichni od něj odvraceli.
   Tys k sobě volal děti, - když je všichni dospělí od sebe odháněli.
   Tys zval Pavla k následování, - když se ho všichni báli.
   Tys utíkal před slávou, - když tě všichni chtěli udělat králem.
   Tys miloval chudé, - když ve světě platil jen majetek.
   Tys uzdravoval nemocné, - když je všichni od sebe vyháněli.
   Tys mlčel, - když všichni na tebe křičeli.
   Tys na sebe vzal vinu, - když si všichni s Pilátem myli ruce.
   Ty jsi vstal z mrtvých, - když všichni usoudili, že je s tebou konec.
   Pane Ježíši, ty jsi jinačí!
   Děkuji ti za to.
   A také už chápu: i mne voláš, abych byl také jinačí! Amen!


04.12.2004 - 10:37   Angelo Scarano  
» Mt 11, 2-11

      Je možné, aby ten, kdo přináší dobré věci, byl odmítnut? Možné to je, když se nám to „nehodí do krámu“, do našich představ. Odmítnout Krista, protože neodpovídá našim „očekáváním“ – to je velmi častým jevem… včera jako dnes. A dokonce tak velký prorok jako Jan Křtitel měl „s Kristem problémy“: kdo by je s ním tedy neměl? Vždyť Kristus nás stále vyvádí z konceptu: Jan očekával okamžitý konec, rázné zakročení vůči hříšníkům, a Kristus koná něco jiného. Jiný příklad: u kříže lidé chtěli zázrak, a Kristus opět jedná jinak – žádný zázrak neudělá. Šťastný ten, kdo se nepohoršuje nad Kristem, kdo nad ním neláme hůl! Ano, je možné opustit Krista, protože se nám nelíbí, protože je jiný, než bychom chtěli. Jeho přijmout a (znovu) přijímat vyžaduje stále novou otevřenost, schopnost překročit svoje schémata. Kristus je dnes jiný než včera… Od nás se proto vyžaduje velká důvěra, doslova slepá důvěra, která často není schopná vidět, pochopit: uvěříme spíš Kristu nebo svým „představám“?
      Očekávat Krista znamená někdy pasivně čekat, ale někdy vyjít – jak se o tom mluví v prvním čtení. A někdy to opět znamená udělat skok… víry, důvěřovat Kristu, který mi zrovna ukazuje svoji novou, mně dosud neznámou tvář. Vidíme tedy, že očekávat není tak snadné, vyžaduje to neustálou bdělost, vnímavost pro ten či onen krok, který se ode mě v tuto chvíli vyžaduje. Jan Křtitel zvládl „perfektně“ první kroky: hlásal příchod Mesiáše, rozpoznal ho při křtu. Pak už ale začal mít s Kristem „problémy“: je to opravdu on? Nespletl jsem se? I tak velký prorok jako on potřeboval pomoc „zvnějšku“, aby se neztratil ve svých úvahách a názorech. Nějak podobně můžeme být na tom i my: na začátku svého prvního či druhého obrácení (v dospělosti) jsme asi velkoryse přijali Krista, se širokým srdcem, s naprostou poddaností jeho slovům, jeho vůli („jak on chce“). Postupem času jsme možná narazili na „zádrhele“, začali jsme narážet na evangelium: ono je totiž nebezpečné, protože mnohdy „udělá čáru přes rozpočet“… A šťastný ten, kdo má odvahu dát Kristu novou šanci.
      Málokdo z nás se asi rozhodne pro jednoznačné odmítnutí Krista jako někteří farizeové: spíš kráčíme po cestě (či „necestě“) indiference, netečnosti. A proto má smysl adventní výzva: „Probuď se! Zkus to s Kristem ještě jednou!“


04.12.2004 - 10:37   Angelo Scarano  
» Mt 11, 2-11

      2-6 Je pozoruhodné, že Jan Křtitel rozpoznal Ježíše jako „toho přicházejícího“ už při křtu (Mt 3,13n.), ale nyní je v pochybnostech. Proč? On měl totiž o Kristu představu přísného soudce (Mt 3,10-12), který bez prodlení nastolí „Boží království“ a nespravedlivé zničí ohněm (Mt 3,12): Ježíš však vystupoval jinak. Janovi učedníci tak přijímají zvěst (jedná se o výčet zázraků odpovídající kapitolám 8-9 a poslání apoštolů – Mt 10,8), kterou mají předat svému Mistru, aby „poopravili jeho špatnou představu o Kristu“. Tito učedníci mají přitom nejprve slyšet a vidět, aby pak mohli vystupovat jako opravdoví svědkové. Zvěst se týká mesiánských znamení naplňujících starozákonní přísliby: slepí vidí (Iz 29,18), chromí chodí (Iz 35,6), malomocní jsou očišťováni (Iz 53,4), hluší slyší (Iz 29,18; 35,5), mrtví vstávají (Iz 26,19) a chudým se zvěstuje radostná zvěst (Iz 61,1). Na posledně jmenovaném činu leží důraz, protože je smyslem těch předchozích znamení (Mesiáš totiž přináší především radostnou zvěst). Protože Kristus naplňuje starozákonní přísliby (obsažené v Izajášovi, v „evangeliu“ Starého zákona), je skutečně tím očekávaným Mesiášem: a o tom Jan Křtitel teď může mít jistotu. Verš 6 nepřímo připouští, že ne všichni očekávali takového Spasitele, jakým byl Ježíš, a proto se pak pohoršovali, odmítali ho přijmout. Kristus však blahoslaví (stejné slovo jako v „blahoslavenstvích“ – Mt 5,3-11!) toho, který není nad ním pohoršen, „zle zaskočen“.
      7-11 Druhá část je svědectvím o Janu Křtiteli s nepřímou kristologickou výpovědí. Jan Křtitel nebyl slabou třtinou (třtina roste hojně u Jordánu právě tam, kde Jan křtil): byl totiž silný a nekompromisní slovem i životem. Lidé nevyšli vidět krále, ale proroka, ba víc než proroka: on připravuje cestu Mesiáši podle slov Mal 3,1 (Mt cituje volně). Jan je víc než prorok: proto v jeho osobě Starý zákon vrcholí. On stojí na přechodu starého a nového, a proto je také menší než „nejmenší v Božím království“. Tím se neříká, že Jan je vyloučen z tohoto království: vždyť i Abrahám, Izák a Jakub mají na něm účast (Mt 8,11-12). Spíš se tu srovnávají dvě epochy: ta druhá nesrovnatelně převyšuje první. S Kristem totiž přišla plnost.


23.11.2004 - 07:54   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mt 11, 11-15

      Tieto slová Pána Ježiša, čítané počas Adventu, ponúkajú nám záver, že očakávanie Mesiáša nemá byť trpným a nečinným zotrvávaním na nejakom jednom, mŕtvom bode – ale má byť aktívny, dynamický, a to veľmi dynamický charakter: Podnes trpí nebeské kráľovstvo násilie a násilníci sa ho zmocňujú. Násilníci, čiže ľudia, ktorí bojujú, prekonávajú prekážky, dobývajú sa silou do brán tohto kráľovstva. Ak je Advent očakávaním – tak túžobné a vrúcne očakávanie vylučuje pozíciu so založenými rukami, ale núti nás vyjsť naproti.
      Vyjsť naproti – to je premáhanie svojej lenivosti a pohodlnosti, to je rozhodný boj so svojimi chybami a zlými návykmi, to je ovládanie si svojej sebalásky, svojej lenivosti, svojvôle, zmyselnosti; a to bude to šľachetné úsilie násilníkov, ktorých chváli Pán Ježiš. Oni vydávajú najúčinnejšie svedectvo prichádzajúcemu Mesiášovi a jeho kráľovstvu. Hodno očakávať takéto kráľovstvo, ktoré formuje práve takýchto dynamických občanov. Príkladom tohto druhu je postoj Jána Krstiteľa, ktorý nielenže očakával Krista, ale tiež iných na jeho príchod energicky pripravoval.
      Silu pre boj o toto kráľovstvo – ktoré sa má sformovať predovšetkým v našom vnútri – nachádzame v osobnom kontakte s Pánom Ježišom počas jeho Najsvätejšej Obety.


01.07.2003 - 22:52   Miron  
» Mt 11, 2-3

      Akademický maliar bol na prechádzke so svojím priateľom. Stretol sa s kolegom a začali rozoberať poslednú výstavu. Maliarov priateľ sa síce do rozhovoru nezapojil, ale prikyvoval na jednotlivé argumenty a rozhorčene krútil hlavou pri slovách kritiky, ktorú maliari vzniesli na niektoré vystavené diela. Keď sa hodnej chvíľke rozišli, akademický maliar sa s údivom obrátil na svojho priateľa a povedal: „Netušil som, že si taký znalec umenia...“ Priateľ mu však odpovedal celkom úprimne: „Vlastne som ani nechápal, o čom sa rozprávate. Ale vieš, nechcel som vyzerať hlúpo... Tak som iba prikyvoval...“
      Takýto postoj nám zaiste nie je cudzí. Koľkokrát sa rovnako zachováme sami, keď sa ocitneme v podobnej situácií. Zaiste radšej chceme vzbudiť zdanie, že téme rozumieme, než by sme sa mali priznať k nevedomosti. Takýto postoj potom človeku vlezie „pod kožu“ a namiesto toho, aby hľadal pravdu, aby sa azda aj viac vzdelával, volí si osvedčenú metódu – prikyvuje, aby sa zdalo, že v danej téme je doma. Nepoškodí to pokiaľ tak robíme vo veciach tohto sveta. Pokiaľ však takýto postoj zaujmeme voči pravdám viery, tak svoju dušu vystavujeme veľkému nebezpečenstvu.
      Nie je pritom také ťažké vkĺznuť do spomínanej pózy v náboženskom živote. Mnohí napríklad považujú za nevhodné prejaviť pochybnosť, ktorá ich trápi. A nedokážu to urobiť ani v dôvernom rozhovore so svojím duchovným otcom, aby azda nestratili svoju „tvár“. A tak radšej zotrvávajú v neistote, ktorá sa môže v určitých situáciách prejaviť veľmi negatívnym spôsobom.
      Svätý Ján Krstiteľ však odmietol zaujať takýto postoj. Ľud ho považoval za proroka, za človeka, skrze ktorého hovorí Boh. Azda nikto by ani nepredpokladal, že aj v jeho srdci sa môže zrodiť nejaká pochybnosť. Ale svätý Ján takúto pochybnosť mal. A bez toho, aby uvažoval, či si s tým nepokazí svoj „imidž“, posiela svojich učeníkov ku Kristovi, aby sa ho spýtali, či je pravým Mesiášom.
      Takto nám dáva lekciu, ktorá búra akúsi zaužívanú etiketu v náboženskom živote a vedie nás, aby sme boli pravdiví voči sebe. Vnímame, že sa nám v srdci zahniezdila nejaká pochybnosť? Netvárme sa, akoby tam nebola. Konajme! Modlime sa, žiadajme si vysvetlenie, usilujme sa pochopiť pravdu. Sú chvíle, kedy ani poznanie pravdy nemusí hneď zahnať naše pochybnosti, ale naša aktivita, takpovediac zápas s pochybnosťami, dáva vzrast našej viere. Dozrievaním vo viere sa pomaly budú vytrácať i mnohé pochybnosti.
      Veľmi rád si spomínam na jednu dievčinu, ktorá raz prišla na faru s prosbou, či by som jej nemohol vysvetliť niekoľko vecí. Vytiahla lístok na ktorom mala poznačených sedem či osem otázok, v ktorých nemala jasno. S radosťou som jej vyhovel. Keď som sa jej potom pýtal, či jej moje vysvetlenie stačilo, odpovedala: „Teraz to už všetko chápem..., len to budem musieť prijať...“
      Spoznať pravdu je vždy prvý krok, prijať ju, zakotviť v živote, je krok nasledujúci. Ale ak sa ostýchame pripustiť si pochybnosti, ktoré sa zahniezdia v našom srdci, len ťažko urobíme ten prvý krok.


01.07.2003 - 18:52   kc  
» Re: Mt 11, 02-19

AI      Nie je zriedkavosťou, že sa v živote objavujú rôzne pochybnosti. Môžu sa týkať rôznych oblastí: voľby školy či zamestnania, správnosti rozhodnutia či skutku. Každú pochybnosť však je potrebné odstrániť poznaním pravdy, inak nám bude iba znepríjemňovať život.
KE      Pochybnosti nebol ušetrený ani sv. Ján Krstiteľ. Počul o Kristových slovách a skutkoch, ale nemal istotu, či je to skutočne očakávaný Mesiáš.
DI      Sv. Ján však začal bojovať proti tejto pochybnosti. Posiela svojich učeníkov k Ježišovi. A Spasiteľ mu posiela tento odkaz: „Choďte a oznámte Jánovi, čo počujete a čo vidíte: Slepí vidia, chromí chodia, malomocní sú čistí, hluchí počujú, mŕtvi vstávajú a chudobným sa hlása evanjelium“ (Mt 11, 4-5).
      Sú to znaky Božieho kráľovstva, ktoré svedčia o Božskom poslaní Ježiša Krista.
PAR      Ak sa nás zmocnia pochybnosti vo viere v tom zmysle, že sa pýtame: „Som na správnej ceste?“, musíme hľadať pravdu podobne ako Ján u Ježiša Krista. A dostaneme rovnakú odpoveď ako Ján. Ak okolo seba vidíme znaky Božieho kráľovstva, sme na dobrej ceste.
      Ako tomu rozumieť? Božie kráľovstvo nie je tam, kde sa o ňom veľa hovorí, ale tam, kde sa žije. Znaky Božieho kráľovstva sú zreteľné v skutkoch, slovách a správaní ľudí, ktorí nasledujú Ježiša.
MY      Pekne to vysvetľuje skúsenosť učiteľky z osobitnej školy v Brazílií. Učila v triede, kde bolo 37 detí. Niektoré boli podvyživené, neurotické, agresívne. Hneď na začiatku si uvedomila, že to nebude mať ľahké. Deti odmietali učenie i disciplínu a preto začala byť malomyseľná. Pomaly však zisťovala, že keď sa začala riadiť vo vzťahu k deťom podľa evanjelia, tak to prinášalo výsledky.
      Raz požiadala deti, aby napísali odpoveď na otázku: „Akú učiteľku by ste si želali?“ Všetci písali v rovnakom zmysle: „Aby bola úprimná a milá, aby nás niečo naučila, aby sa stále usmievala, aby s nami hovorila, aby sa nehnevala...“
      Ona im na to povedala: „Dobre, súhlasím, ale urobme dohodu.“ A pokúsila sa im vysvetliť slová z evanjelia: „Všetko, čo chcete, aby ľudia robili vám, robte aj vy im“ (Mt 7,12). A dodala, že aj jej by sa páčili žiaci, ktorí by boli úprimní, milí, učili by sa a boli dobrí.
      Deti prijali jej návrh a v triede sa všetko zmenilo. Navzájom si začali pomáhať, boli k sebe dobrí a trieda dosahovala mimoriadne výsledky. Božie slovo ich úplne zmenilo. (František Dancák, Dal nám príklad, 5563.)
ADE      Ak sa nás zmocnia pochybnosti, či sme na správnej ceste, musíme sa pozrieť na seba a na svoje blízke okolie. Toto všetko porovnať s pravdou, ktorú nachádzame v Božom slove. Všetko, čo sa bude zhodovať, je znakom prítomnosti Božieho kráľovstva. Teda čím viac bude týchto znakov, tým môžeme mať väčšiu istotu, že ideme správnou cestou.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet