15.august 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Nesťažuj sa, keď trpíš. Brúsi sa len kameň, ktorý je vzácny, ktorý má hodnotu. Bolí to? Vďačne sa nechaj brúsiť, pretože Boh ťa vzal do svojich rúk ako diamant... Tak sa neopracúva obyčajný okruhliak.

~bl. Josemaría Escrivá~

12.06.2003 - (čítanosť3422 reakcie20)


Mt 9, 27-38

      27 Keď Ježiš odtiaľ odchádzal, išli za ním dvaja slepci a kričali: „Syn Dávidov, zmiluj sa nad nami!“ 28 Keď potom vošiel do domu, slepci prišli k nemu. Ježiš sa ich opýtal: „Veríte, že to môžem urobiť?“ Oni mu odpovedali: „Áno, Pane.“ 29 Tu sa dotkol ich očí a povedal: „Nech sa vám stane, ako ste uverili.“ 30 A oči sa im otvorili. Ježiš im pohrozil: „Ale nech sa to nik nedozvie!“ 31 No oni šli a rozprávali o ňom po celom kraji.
      32 Keď odchádzali, priviedli mu nemého človeka, posadnutého zlým duchom. 33 On zlého ducha vyhnal a nemý prehovoril. Zástupy žasli a vraveli: „Také niečo sa ešte nikdy v Izraeli nestalo.“ 34 Ale farizeji hovorili: „Mocou kniežaťa zlých duchov vyháňa zlých duchov.“
      35 A Ježiš chodil po všetkých mestách a dedinách, učil v ich synagógach, hlásal evanjelium o kráľovstve a uzdravoval každý neduh a každú chorobu. 36 Keď videl zástupy, zľutoval sa nad nimi, lebo boli zmorené a sklesnuté ako ovce bez pastiera. 37 Vtedy povedal svojim učeníkom: „Žatva je veľká, ale robotníkov málo. 38 Preto proste Pána žatvy, aby poslal robotníkov na svoju žatvu.“

34.      Mt 12, 24.
35-38.      Mk 6, 34; Lk 10, 2.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3429)
Mt 9, 1-8
12.06.2003 | Čítanosť(3029)
Mt 9, 9-13
12.06.2003 | Čítanosť(2744)
Mt 9, 18-26


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 9,32-38

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.
Takto je uzavřen jakýsi souhrn Ježíšovy služby a jeho zvěstování království (v. 35-38): Ježíšův pohled plný „lítosti“ (za v. 36 stojí hebrejský podklad „rachamím“ = mateřská milosrdná láska, v tomto případě zasažená bolestí dítěte) plodí výzvu k prosebné modlitbě za služebníky a udává základní tón celé 10. kapitoly (řeč o formaci služebníků).


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mt 9,27-31

Dva slepci věřící v Ježíše byli uzdraveni.
V Ježíši opět vidíme naplňování mesiášských zaslíbení. Vše, co se již krok za krokem dělo v dějinách Izraele, ve Starém zákoně, toto sestupování Boží do lidské bídy, nemoci a chudoby, je v něm dovršeno a dovedeno do extrému. Zatím však Ježíš nevisí na kříži - proto nechce velkou popularitu (v. 30). Lidé musí nejprve pochopit, že náprava zraněného světa nepřijde mocně z vnějšku, ale skrze bezbrannost kříže.


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mt 9,35 - 10,1.5-8

Viděl zástupy a bylo mu jich líto.
Bůh je tak dalece ponořen do bolesti svého lidu, tak dalece je „má pod kontrolou“, že jej to zasahuje hluboko v srdci a přivádí až na kříž. To je totiž vlastní smysl slova „bylo mu jich líto“ (v. 36). Řecký podklad vyjadřuje zasažení nitra („pohnutí vnitřností“), hebrejské pozadí dokonce zasažení mateřského nitra (hebr. „rachamím“ = slitování, původně však mateřské lůno). Teprve z této vnitřní bolestné zasaženosti zlem, kterým trpí „zástupy“, se rodí poslání léčit jejich bolesti a zranění. Bůh má zlo tak „pod kontrolou“, že je musí donést, aby na jeho slabosti zazářilo moc vzkříšení.


20.04.2006 - 20:16   JR  
» Mt 9, 27-31

Všude o tom mluvili
Není dost jasné, proč Ježíš zakazoval uzdraveným osobám, které prožily zázrak, aby o tom mluvily. Vždycky se však poznamenává, že se jeho zákaz minul účinkem. Ti lidé naopak o tom mluvili všude, rozhlašovali div na celé kolo. Do jisté míry je to přirozené. Kdo zažil něco velkého, neobyčejného, nedokáže mlčet. Cítí, že to musí sdělit jiným. Ale přece je rozdíl ve sdílení. Prozrazujeme své vnitřní smýšlení navenek slovy, ale také celým svým chováním, celým postojem. Je-li např. někdo smutný, nemusí se to všem říkat, vidí to v jeho obličeji. Stejně tak se projevuje čistá radost, údiv, atd. Kdo vede opravdový náboženský život, má často krásné zážitky. Ale není záhodno, zvlášť v dnešní společnosti, aby se o náboženství tuze mluvilo. Je lépe, když je to vidět na postoji věřících. Sv. František z Assisi řekl jednou spolubratřím, že půjdou kázat. Prošli mlčky městem a vrátili se. „Proč jsme nekázali?“ ptali se ho druhové. „Kázali jsme svým příkladem,“ zněla odpověď. Tento druh kázání mají dělat věřící na každém kroku, protože otvírá oči slepým pro víru.


20.04.2006 - 20:16   JR  
» Mt 9, 27-31

Vidět a žít
Jedna malířka dostala k restaurování staré východní ikony Nebyla věřící, byl to pro ni neznámý svět, ale časem se do toho vžila. Nakonec prohodila: „Chtěla bych vlastně tak žít, jak je to na těch ikonách zobrazeno.“ Jde tu sice o trochu nezvyklé vyznání víry, ale je pravé. Vybíráme si cestu v lese, dokud vidíme. Má tomu být v životě jinak? A přece se děje občas něco divného. Někdo se např. rád dívá v televizi na snímky vysokých hor, ale sám pěšky nikdy nevystoupí ani na malý kopeček. Zná hory, ale není horolezec. Ale zná hory skutečně? Horalé by se mu smáli, kdyby jim to řekl. Tím komičtější by bylo, kdyby někdo tvrdil, že zná lásku a rodinný život, protože to viděl často ve filmu. Ale v náboženství se to stává často. Lidé tvrdí, co všechno znají o Bohu, o církvi, o náboženství. Ale zdrojem jejich poznání jsou diskuse a povrchní četba. Život se vidí jenom v životě. Náboženství pak je život, ne abstraktní doktrína. V katechismu se sice naučíme hlavní články víry, ale jejich smysl uvidíme, až se rozhodneme žít podle toho, jak to tam je popsáno.


20.04.2006 - 20:15   JR  
» Mt 9, 27-31

Slepí chtějí vidět
Stáli v obrazárně před moderní malbou dva lidé. Jeden se ušklíbl: „Taková mazanice! A to tu vystavují?“ Druhý měl ráz smutného: „Vždycky mě velice mrzí, když vidím, že něco nemohu pochopit. Je jasné, že tu jde o velkého malíře. Obraz je zřejmě krásný, ale já to bohužel nemohu zachytit. Snad časem. Stává se mně často, že se smysl najednou jakoby zjevil.“ jsou tedy dva druhy slepců. Oba nevidí. Ale jedni z toho vyvodí důsledek, že neexistuje nic, co by stálo za to, abychom se na to dívali. Druzí naopak svou slepotou trpí a rádi by prohlédli. Obsahem náboženského života jsou tajemství, která jenom Bůh zjevuje. Nikdo z nás je svými vlastními schopnostmi nevidí. Jsme v tomto oboru slepí. Chodí ovšem okolo nás tzv. věřící, jim tato tajemství dávají smysl života. Tedy nějakým způsobem přece jenom vidí. Jaká je reakce lidí okolo, tzv. nevěřících? Jedni je považují za naivní, za pošetilé. Druhé naopak mrzí, že nemohou pochopit to, co věřící uvádí v úžas. O těch druhých platí, že z milosti Boží časem prohlédnou i oni, otevřou se jim oči, aby viděli krásu neznámého světla.


24.02.2006 - 15:13   JR  
» Mt 9, 35 – 10, 1.5-8

Ježíš obcházel všechna městu i vesnice
Byly v tradici církve vždycky dvě různé metody apoštolátu. Poustevníci utíkali z měst a vesnic, aby byli sami s Bohem. Ale časem se přihodilo, že je sami lidé začali hledat a navštěvovat. V tom případě je neodmítali. Např. v posledních dobách byl p. Pio daleko na jihu Itálie, kam bylo těžké spojení, ale stalo se, že se zapadlá vesnice zalidnila a stala centrem mnoha iniciativ Jiní si naopak byli vědomi, že musí jako misionáři sami zajít do měst a vesnic a hledat duše, které chce Kristus spasit. Cesty, které po Indii a Japonsku pěšky ušel sv. František Xaverský, jsou i z hlediska sportovního velký výkon. Která z těchto metod je účinnější? Těžko říci, protože se nedá otázka řešit všeobecně. Každý má k Bohu své povolání a Duch svatý mu vnukne, co je pro kterou dobu příhodnější. Jisté je, že jsou okamžiky, kdy se má každý křesťan stát iniciativním a navštívit bližního: v nemocnici, v neštěstí, v těžkých chvilkách. Nesmí budit dojem, že přišel dělat propagandu, ale pomoci a potěšit. Kam Ježíš přišel, uzdravoval především nemocné, proto si získal všude důvěru.


24.02.2006 - 15:13   JR  
» Mt 9, 35 – 10, 1.5-8

Když viděl zástupy, pojal ho s nimi soucit, protože byli zmořeni a sklesli jako ovce bez pastýře
Málo už vidíme v našich zemích stádo ovcí a těžko si dovedeme představit, jak se jim vede bez pastýře. Situaci, jaká byla v Palestině si dovedeme představit podle Žalmu 23,1: „Hospodin je můj pastýř“ Tam se dobře líčí jeho funkce. Zve po stezkách k zeleným pastvinám, k vodě, vyvede zabloudilé stádo z uzavřené rokle. Židé tedy právem aplikovali obraz pastýře na Boha. V evangeliu si jej přisvojuje sám Kristus. V homiliích Otců na toto téma se bohatě rozvíjí téma Boží prozřetelnosti s lidstvem, s národy i s každým člověkem. Theodoret z Cyru doplňuje přirovnání pastýře druhou metaforou: kormidelníka na lodi. Nezkušení plavci se dívají do vln a ztrácejí odvahu při bouři. Uklidní se, když vidí, že mají zkušeného kormidelníka. Kristus se sám nabízí, že loďku našeho života povede do přístavu.


24.02.2006 - 15:13   JR  
» Mt 9, 35 – 10, 1.5-8

Jděte a hlásejte: „Přiblížilo se nebeské království“
Kde lidé tu víru berou, je těžko říci. Ale každý ujišťuje sebe i druhé, že zítra bude líp než dnes. Tato naděje dává rytmus životu. Kdo ji ztratil, přestal už morálně žít. Proto dal Dante nad brány pekla nápis: „Nech vší naděje!“ Naopak termín „nebeské království“ vyjadřuje splnění všech nadějí. Židé žili z příslibů, že se jejich národ tohoto splnění dočká. Není to tedy malá věc jít hlásat, že už je nebeské království blízko. Církev převzala tento odkaz a opakuje ta slova už dva tisíce let. Jak tedy mám rozumět tomu výrazu, že už je „blízko“? Duchovní autoři mu dávají různý význam. Je blízko, protože je na dosah ruky. Kdo chce, může se ho zmocnit. Je blízko, protože uvnitř, v duši věřícího už Bůh kraluje, i když ve světě to ještě není docela zřejmé. Je blízko, protože ti, kdo přijímají tělo Páně, už mají věčný život a mají záruku vzkříšení těla. Je blízko, protože ti, kdo uvěřili, prohlédnou, otevřou se jim oči a uvidí plnost milosti Boží.


17.12.2005 - 10:25   -ls-  
» Mt 9,36-10,8

   Jak to krásně znělo v dnešním evangeliu, k čemu že jsme my křesťané poslaní: „Jděte a hlásejte: Přiblížilo se nebeské království! Uzdravujte nemocné, oživujte mrtvé, malomocné očistěte, zlé duchy vyhánějte.“
   Svatý Pavel nazval v epištole celý tento program našeho křesťanského chování jedním slovem: smíření, život v usmíření.
   Zní to krásně, ale my víme, že žijeme ve světě neusmířeném. Na vývěsce máme připíchnutý trpký výrok dnešního filozofa: „Člověk už se naučil ovládat kdeco: lety do vesmíru, plavbu pod vodou. Už mu schází jen jedno: aby se naučil ovládat také sám sebe.“
   Sebe ovládat neumíme a tak vznikají hádky, spory, nepřátelství, nebo jak to nazývá bible: malomocenství, smrt, vláda zlých duchů.
   S tím souhlasíme, aby lidé žili v míru, aby se nehádali, copak o to.
   Ale sami? S těmihle sousedy se nestýkáme, protože nám kdysi ublížili. Támhle toho příbuzného nemáme rádi, protože je divný.
   My jsme ochotni žít v míru s celým světem, ale musel by tancovat, jak by se líbilo nám, musel by nemít ani chybičky. Moc by musel a moc by nesměl, aby obstál před našima očima.
   Jenže smířit se s těmi, co jsou dokonalí - tam toho není potřeba. Máme se smířit právě s těmi, co nám ublížili, s malomocnými, s posedlými zlem.
   Je tohle vůbec proveditelné? To snad Bůh ani nezná lidskou náturu, když něco takového člověku ukládá!
   Buď bez starosti - Bůh lidskou náturu zná, i tu tvou. To ty neznáš „náturu“ Boží a proto pochybuješ, že by to bylo možné.
   Kdyby smír mezi lidmi na světě závisel jen od nás, to by se to opravdu nikdy nepodařilo. Ale on ten náš život v míru nezávisí jen od nás, on závisí a pochází především od Boha samého. Bůh totiž už to usmíření provedl, za nás. On vzal na sebe hřích člověka.
    Bůh Otec obětoval na smír světa svého Syna.
    Syn obětoval na smír světa svůj život.
    Duch Boží vylévá na smír světa denně svou lásku a milost.
   Jestli tohle uvážíme, přestaneme už konečně tvrdit, že máme dost důvodů pohrdat sousedem, bližním, že jsme ho prokoukli, jak je špatný.
   Bůh má totiž dost důvodů pohrdat takhle i každým z nás. Bůh tě má prokouknutého také: Zná mé i tvé malomocenství, paličatost, pýchu, panovačnost, lakotu, nepřejícnost a co ještě.
   A co dělá Bůh? Říká snad: S tebou, člověče hříšný, už nemluvím? NE ! Nás, hříšníky zve zde k svému stolu, nás zve do své společnosti navěky ve svém království.
   U Boha neplatí: S tím mluvím, s oním nemluvím. neplatí nic takového ani v nebi. A chceme-li být křesťany na věčnosti, musíme se naučit jako nebešťané chovat už zde, teď. Kdo zde odmítá mluvit se svým sousedem, Božího království nedojde.
   Možná že tě napadá starost, jestli tak nezůstane zlo nepotrestané, když ty nebudeš pomáhat Pánu Bohu dělat spravedlnost. Copak není naší povinností bojovat proti zlým lidem?
   NENÍ ! Bojovat máme, ale proti zlu. V sobě především. Trestat nikoho nemáme. Není to naše ani povinnost, ani právo.
   Je to totiž zbytečné. Jidáši si sami pletou na sebe své oprátky. Každé zlo se zardousí nakonec samo, samo se obrací proti svému původci. Možná by to ledaskdo z vás mohl dosvědčit, kdo to zažil a viděl. Zlo nezůstává nepotrestané.
   Dobrá, řekneš, ale jak to mám dělat v praxi? To se mám kamarádit s kdejakým darebou? Především si připomeňme, že nemusí být stejné naše vztahy ke všem lidem. Nikdo po nás nežádá, abychom se se zlými lidmi přátelili. Své přátele si vybírej - a dobře vybírej - mezi lidmi, kteří se ti líbí.
   Se zlými, s těmi, kteří nám sympatičtí nejsou, máme povinnost vycházet bratrsky. To znamená, že jim nic zlého nepřeješ a když můžeš, pomůžeš.
   Shrňme si, co se dnes máme naučit.
   Proto je možný smír se všemi lidmi:
   - Protože máme společného Otce, který všechny stvořil. Máme všichni společný původ.
   - Protože máme společného bratra Ježíše, který za všechny obětoval život.
   - Protože ve všech nás působí týž Duch svatý k dobrému cíli. Máme všichni společný cíl.
   Opravdový křesťan se proti nikomu natrvalo nezatvrzuje, vůči každému se snaží být laskavý a ochotný.
   Pojďme projevit svou dobrou vůli učit se tomuto křesťanství.
   Povstaňme ke společnému vyznání víry v Boha.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 9, 32-37

      Čítame, že Ježiš hlásal Evanjelium o kráľovstve a uzdravoval každý neduh. A teda hlásal a konal. Lebo kráľovstvo samotných slov by bolo len fikciou kráľovstva. Kráľovstvo je tam, kde sa uskutočňuje kráľovská vôľa, kráľovské odporúčanie, kráľovský program činnosti. To je kráľovstvo skutkov a faktov; kráľovstvo sa má nielen hlásať, ale aj realizovať. Takým má byť Božie kráľovstvo.
      A práve Boh je pravzorom pre všetkým kráľov: je vzorom jednoty medzi slovom a skutkom. Božie slovo je zároveň Božím skutkom. Keď Boh hovorí - vždy sa niečo stane, ako na základe Božieho slova sa dokonalo dielo stvorenia a vykúpenia. Človek, samozrejme, môže odporovať Božiemu slovu, akoby ho zničiť - ale aj vtedy sa niečo stane: stane sa nejaké nešťastie.
      Vtelený Boh, Ježiš Kristus, hovorí, hlása kráľovstvo rečou skutkov. To, o čom dnes čítame, je príkladom dokonalej harmónie slova a skutku. Ježiš hlása radostnú zvesť o Bohu, ktorý je Láska; hlásajúc takú zvesť, musel o nej svedčiť skutkami lásky. Preto uzdravoval... každú chorobu. Tieto skutky hovorili o Božom kráľovstve viac než slová, nútili k reflexii: Zástupy žasli a vraveli: Také niečo sa ešte nikdy v Izraeli nestalo... Kráľovstvo, ktoré hlásal Ježiš, bolo jednoducho umením okamžitého konania.
      Uvedomujeme si, že aj prostredníctvom našich dobrých skutkov chce prehovoriť Boh a zjaviť svetu svoje kráľovstvo? Určite náš dobrý vplyv na okolie by bol väčší, keby sme menej hovorili, ale viacej konali. V určitých podmienkach dokonca aj najsilnejšie slová sa môžu stať odpornými a provokačnými. Ale nikdy nemôže byť odporné dobro, ktoré človek preukazuje. Práve takýmto svedectvom, silou takýchto slov, sa realizuje kráľovstvo, ktoré hlásal Kristus, kráľovstvo faktov a nie prázdnych slov.
      V každej sv. omši sa k nám prihovára Kristov skutok s neodolateľnou silou. Ktože by uveril v milujúceho Boha a v jeho lásku, keby nevidel tohto Boha na kríži?


12.12.2005 - 19:59   -ls-  
» Mt 9,36-10,8 / Kňaz

   Dnes k nám v evangeliu Pán Ježíš mluví jako dobrý hospodář.
   Žeň musí být zavčas sklizena, jinak se zkazí. Proto se hospodáři starají, aby měli dostatek dělníků - svolávají na žňové brigády.
   Pán Ježíš má také starost, aby se žeň lidských duší dostala v pořádku do nebe, aby se nezkazila. Vysílá do pole všechny, co jich má, ale říká, že je to málo.
   K čemu jsou dělníci o žních, to všichni víme, ale jaká je práce ženců duší - apoštolů - kněží?
   Co mají vlastně kněží na práci? Někdo si myslí, že nic. Nechodí do továrny, nechodí vlastně nikam do práce. V kostele odslouží mši, jinak mají celý den volno. Ti se mají.
   Co kněží dělají, to je nejlíp vidět tam, kde kněží nejsou. Už napohled zvenčí to poznáš. - Kostel uprostřed obce odrbaný, straší na celou obec. S lidmi je to podobně. Neznají neděle, není tam rozdíl mezi pátkem a svátkem, není tam postaráno o údržbu duší. Musí se zřizovat náhradní zařízení - telefonické linky důvěry pro ty, kdo se chtějí zasebevraždit, musí se rozšiřovat počet míst v ústavech pro duševně choré, musí se budovat nápravná zařízení pro mladistvé asociály.
   Pán Ježíš ostatně říká sám, co za práci mají kněží. Dal ji moc nad nečistými duchy, aby je vymýtali a lidi uzdravovali. Poručil jim křtít, kázat evangelium všemu stvoření. Poručil jim, aby se radovali s radujícími a těšili zarmoucené.
   Snad žádné povolání není tak pestré jako kněžské. Kdejaké trable zažije kněz, jen ne nudu.
   U oltáře se pohybuje v posvátném rouchu, ale za chvíli je z něho zedník v montérkách a opravuje kostel. Pak stojí před dětmi jako učitel. Potom se rejpe v motoru vrtošivého auta, aby zjistil, proč nechce jet. Pak jde povzbudit rodinu, která někoho pochovává a nese s nimi jejich bolest. Po návratu ze hřbitova s celým zápalem pomáhá dvěma mladým lidem, rozzářeným láskou, jak se nejlépe připravit na společnou cestu životem jako manželé.
   Kněz musí ovládat účetnictví stejně, jako se musí vyznat v lidském nitru, aby mohl ve zpovědnici ukázat nový životní cíl tomu, kdo ztratil smysl života. Musí rozumět elánu mládí stejně jako rezignaci stáří. Jako je mnohotvárný život, tak mnohotvárná je kněžská služba lidským duším.
   Proto je důkladné i kněžské studium. Jako právníci musí kněz znát církevní a světské právo. Jako filosofové musí studovat jazyky a filosofii. Z lékařských oborů studuje duševní patologii a psychologii. Musí znát i dějiny umění a jiné vědy, než přistoupí ke shrnutí všeho lidského vědění - k teologii, bohovědě.
   Nakonec jej zkušení odborníci naučí v pastorálce, jak využívat vědění k tomu hlavnímu: k údržbě lidského nitra, vymítání zlého ducha z lidských srdcí, k uzdravování nemocných duší, k navrácení klidu a radosti.
   A kde se berou tito údržbáři lidského nitra? Pán Ježíš si je posbíral z lidí kolem sebe: z rybářů jako Petr, z celníků jako Matouš, z lékařů jako Lukáš, z textilních dělníků jako byl Pavel stanař.
   Kde se berou kněží dnes? Bůh si je volá také z nás. Probouzí v některých lidech chuť k tomuto povolání a všichni lidé mají pomáhat, aby tato chuť nebyla v povolaných zadušena.
Zanedlouho budeme vítat v našich farnostech novokněze, ty z nás, kteří chuť ke kněžství v sobě nezadusili a zdárně prošli pětiletou přípravou. Je jich málo, malá žňová brigáda. I tato farnost by měla vydat ten počet kněží, kolik sama potřebuje. Měla by vydat i kněze i pro pomoc v nouzových územích.
   Pojďme tedy dnes opravdu prosit Pána žně, abychom v sobě volání za kněžstvím neudusili, abychom ze sebe kněze, které potřebujeme, vydali, abychom každý svůj díl apoštolátu vykonali.


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 9, 35-10, 1.5.6-8

      Čítame, že Ježiš hlásal Evanjelium o kráľovstve a svojim apoštolom odporučil ohlasovať, že sa priblížilo toto kráľovstvo. Kráľovstvo, ktoré hlásal Ježiš a jeho poslovia, sa nazýva alebo Božie kráľovstvo, alebo nebeské kráľovstvo, čo znamená vlastne jedno a to isté. Je to, berúc všeobecne, víťazstvo a triumf tých hodnôt, ktoré hlásal Kristus; jeho kráľovstvo to je pravda, spravodlivosť, svätosť, pokoj s Bohom a s ľuďmi, a predovšetkým láska.
      V samom strede tajomstva tohto kráľovstva je prítomný Ježiš Kristus. Jeho kráľovstvo prechádza troma po sebe nasledujúcimi etapami - a na každej z nich sa prejavuje prítomnosť Krista. Prvá etapa - to je pozemský život Pána Ježiša; druhá - to je život Cirkvi; nakoniec tretia - to je konečné naplnenie pravdy, spravodlivosti a lásky.
      Ak Pán Ježiš hovorí, že sa priblížilo toto kráľovstvo - to znamená, že sa priblížil k ľuďom On sám, prichádzajúc na svet vo svojej ľudskej podobe. Pociťujeme túto blízkosť zvlášť v Advente, keď očakávame Pánov príchod -a tento príchod sa uskutočňuje v Cirkvi, skrze sviatostné znaky.
      Ale blízkosť Božieho kráľovstva závisí tiež od nás samých. Predsa všetci túžime po pravde, pokoji, spravodlivosti a láske - čiže túžime po Božom kráľovstve. Problém je však v tom, že táto pravda, spravodlivosť a láska musia sa splniť predovšetkým v našom srdci, v našom konaní, v našom živote. Takto Božie kráľovstvo sa stáva blízkym v nás a skrze nás.
      Na to pamätajme, keď za chvíľu budeme vyslovovať slová prosby: Príď kráľovstvo tvoje.


19.11.2004 - 05:53   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mt 9, 27-31

      Významná a stále aktuálna je táto udalosť z dnešného evanjelia. Tí dvaja slepí sú pohrúžení do tmy, nevidia svet okolo seba, nepoznajú zrakom ani ľudí, ani predmety. A predsa vidia a spoznávajú v Ježišovi Mesiáša, ktorého nemohli spoznať vidiaci, a dobre vidiaci, farizeji a zákonníci. Syn Dávidov, zmiluj sa nad nami! Tento titul bol vyhradený pre Mesiáša, ktorého očakával židovský národ; dvaja slepci, obracajúc sa na Ježiša, uznali jeho mesiášsku dôstojnosť.
      My tiež očakávame rôzne dobrodenia od Mesiáša. Môžeme na počkanie vypočítať veľa týchto očakávaných milostí a darov. Ale či aj my vidíme v ňom nášho Uzdravovateľa? Či vidíme predovšetkým v sebe tie morálne choroby, z ktorých by nás mal vyliečiť? Ale ako niekoho uzdraviť, kto sa nepovažuje za chorého?
      Okrem toho Boh, ktorého zvlášť v Advente očakávame, už prichádza k nám v rôznych podobách: v podobe človeka, ktorý nám preukazuje dobro – a v podobe niekoho, kto toto dobro od nás prosí. Či my skrze týchto ľudí vidíme, zbadáme, spoznávame Boha? Či ho neprehliadneme?
      Keď Boh prichádza k nám už teraz, počas tejto sv. omše, prosme ho, aby sa dotkol aj našich očí: Syn Dávidov, zmiluj sa nad nami!


03.08.2004 - 10:03   JR  
» Mt 9, 32-38

Člověk posedlý zlým duchem byl němý
Němým se člověk může stát pro nějaký defekt ústního a krčního ústrojí. Ale to je řídké. Nejčastěji známe hluchoněmé. T nemohou mluvit, protože neslyší hlas druhých. Ale i hluchost má dvojí kořen: buď je v uchu nebo v srdci. Protože hříchem se člověk nepřirozeně soustředí na sebe, stává se psychologicky hluchým pro potřeby druhých. Přestává mít o ně zájem, nemá tedy, o čem by s nimi mluvil. Egoismus se podobá příbytku v zamčené věži. Jenom láska může otevřít její dveře a vyprovodí vězně ven mezi lidi. Jak mnoho si mohou povídat zamilovaní, neznají čas. Tragické je naopak manželství, kde si muž a žena nemají co říci. Totéž platí o velké rodině Božích dětí. Člověk, který miluje, není nikde sám a opuštěný, jeho slova jsou vždycky mostem mezi dušemi. Má-li myšlenky, rád je sdílí, protože jsou krásné. Zlý člověk se musí naopak svými úmysly tajit. Psychoanalytikové často povzbuzují uzavřené lidi, aby se otevřeli. Ten, kdo miluje bližního, se otevírá sám od sebe, na každém kroku. Dobro,jak říkali antičtí filosofové, se samo rozlévá do okolí. (T. Špidlík)


03.08.2004 - 10:03   JR  
» Mt 9, 32-38

Vymítat ďábla Belzebubem
Výraz se stal příslovečným pro všechny případy, kdy se jedno zlo nahradí jiným, horším. Duchovní autoři však užívají tohoto rčení hlavně tam, kde jde o špatné myšlenky a nálady, které nám zatěžují mysl. Říkají žertovně, že se všichni ďáblové shodují v jedné věci: bojovat proti Duchu svatému. Ve všech ostatních věcech se sváří a jeden druhého vyhání. Tak zloduch obžerství zahání pokušení ke smutku, ďábel lakomství vyhání obžerství, marná sláva přemůže sklon k lakomství, atd. Lidé rádi využívají této taktiky: melancholii plaší alkoholem, z ješitnosti se tváří ukázněnými v jídle. Ale tato metoda má velkou nevýhodu. jako v kartové hřeje potřeba vynášet větší čísla a trumfy. Kdo plaší smutek skleničkou alkoholu, časem jich potřebuje víc a snadno skončí drogováním. Kdo chránil své jmění lakomstvím, nakonec jmění pozbyl, protože mu nesloužilo k životu. Proto napomínají duchovní autoři, abychom se naučili vymítat ďábla Duchem Božím, tj. špatnou myšlenku nahrazovat myšlenkou dobrou: smutek přemýšlením o budoucí radosti, ztrátu jmění myšlenkou na věčnou odměnu a všeobecně řečeno: království světa královstvím Božím. (T. Špidlík)


03.08.2004 - 10:03   JR  
» Mt 9, 32-38

ve spojení s knížetem zlých duchů vymítá zlé duchy
Říká se, že posuzujeme lidi podle jejich skutků. Ale to je jen zčásti pravda. I skutky totiž hodnotíme podle toho, jaký máme postoj k osobě, která jedná. Náš úsudek o skutcích člověka je určen předsudkem o něm samém. Farizeové, kteří nechtěli uznat Kristovo božství, se nedali přesvědčit ani božskými skutky, zázraky. Přičítali je tedy vlivu zlého ducha. Čestní lidé naopak chtějí posuzovat činy bližního bez předsudků. Není to však snadné. Čistě „objektivní“ poznání je možné v matematice, v chemii, v tzv. exaktních vědách. V historii i v literatuře už se úsudky liší podle toho, mluví-li někdo o dějinách národa vlastního nebo nepřátelského. Cenit osobu není prakticky možné, kdybychom se k ní postavili,jak se říká, naprosto objektivně. Přestala by být osobou, stala by se předmětem, číslem. Existuje však jedna zaujatost,jeden předsudek, máme-li to tak nazvat, který správnost úsudku o lidech nekazí, ale naopak umožňuje: čistá láska. Kdo miluje lidi tak,jak je má v lásce Bůh, ten soudí správně jak o nich samých, tak o jejich skutcích. (T. Špidlík)


09.07.2004 - 20:59   PaedDr. František Dancák  
» Mt 9, 27-28

      Sv. František Assiský bol šťastný až vtedy, keď sa zriekol bohatého dedičstva a úplne chudobný sa zveril len a len Kristovi. Vedel, že v Kristovi nájde viac, než stratil.
      Je isté, že Ježiš Kristus žiadal od všetkých pozvaných do Božieho kráľovstva oddanosť do Božej vôle a vieru v jeho Božskú moc ako predpoklad spásy. Vidieť to aj pri uzdravení slepcov. Ježiš skúša ich spasiteľnú vieru tým, že si zdanlivo nevšíma ich prosby. Potom ich priamo vyzýva k vyznaniu. Až keď osvedčili vytrvalú vieru, získavajú prístup k zasľúbenej spáse, v ktorej Boh pôsobí aj zázraky svojej moci.


28.02.2004 - 21:49   pd  
» Mt 9, 34

Náš Pán na obvinenia odpovedal, že vyháňa diabla Božou mocou, pričom použil analógiu domu obsadeného silným človekom. Ale niekto silnejší vojde do tohto domu a zmocní sa zbraní, obrany a majetku. Keď náš Pán vstúpil do ríše zla a prevzal majetok tejto ríše, ako v tomto prípade telo posadnutého, musel to urobiť dajakou obrovskou protisatanskou mocou, ktorá nie je ničím menším než mocou Božou. Ale povedali, že Ježiš má nečistého ducha, čím sa dopustili neodpustiteľného hriechu; postavili sa mimo odpustenia. Ak otrávili prameň živej vody, ktorý jediný môže uhasiť smäd, potom musia zomrieť na otravu. Ak sa rúhajú tomu, ktorý jediný môže odpúšťať, kde je potom nádej na odpustenie? Hluchí, ktorí popierajú, že sú hluchí, nikdy nebudú počuť; hriešnici, ktorí popierajú hriech, odmietajú liek na hriech, a preto sa odlučujú naveky od toho, ktorý priniesol vykúpenie. (F. Sheen)


19.09.2003 - 15:45   PaedDr. František Dancák  
» Mt 9, 27

      Jedna pani stratila zrak vo svojich šesťdesiatich rokoch. Potom už bola slepá l2 rokov až do smrti. Keď sa jej pýtali, ako to znáša, odpovedala pokorne: „Dobre. Veď som tými očami pozerala na svet 6O rokov. A Pánu Bohu som za to málo ďakovala.“
       Čo my? Sme vďační Pánu Bohu za svoj zrak? Že vidíme svet a kocháme sa v jeho kráse! Všimnime si týchto dvoch z evanjelia ako uzdravení a plní radosti „šli a rozprávali o ňom po celom kraji“ (Mt 9, 31).



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet