18.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Vaša vernosť Cirkvi nech nikdy nezakolíše, ale naopak, zakorenení a utvrdení v láske, zúčastňujte sa radostne a veľkodušne na živote svojej Matky. Buďte presvedčení o jej víťaznej istote, pripravení brániť a rozširovať, jednotne o nej vydávať svedectvo.

~Ján XXIII.~

12.06.2003 - (čítanosť2886 reakcie4)


Mt 9, 18-26

      18 Ako im toto hovoril, pristúpil k nemu istý popredný muž, poklonil sa mu a povedal: „Pred chvíľkou mi zomrela dcéra; ale poď, vlož na ňu ruku a ožije.“ 19 Ježiš vstal a šiel za ním i so svojimi učeníkmi.
      20 Vtedy k nemu odzadu pristúpila istá žena, ktorá dvanásť rokov trpela na krvotok, a dotkla sa obruby jeho odevu. 21 Povedala si totiž v duchu: „Ak sa dotknem čo len jeho odevu, ozdraviem.“ 22 Ježiš sa obrátil a keď ju zazrel, povedal: „Dúfaj, dcéra, tvoja viera ťa uzdravila.“ A žena bola od tej hodiny zdravá.
      23 Keď potom Ježiš prišiel do domu popredného muža a videl pískajúcich na píšťalách a rozrušený dav, 24 povedal: „Odíďte! Dievča neumrelo, ale spí.“ Oni ho vysmiali. 25 Ale keď dav rozohnali, vošiel dnu, chytil dievča za ruku a ono vstalo. 26 A chýr o tom sa rozniesol po celej Krajine.

18-26.      Mk 5, 21-43; Lk 8, 40-56.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3712)
Mt 9, 1-8
12.06.2003 | Čítanosť(3660)
Mt 9, 27-38
12.06.2003 | Čítanosť(3239)
Mt 9, 9-13


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 9,18-26

Právě mi umřela dcera; ale pojď, a bude žít.
Zázrak samotný (vlastně zázraky dva) v dnešním textu opět ustupuje do pozadí ve světle důrazu na víru představeného synagogy (a nemocné ženy). Možná, že Matouš tento příběh (oproti Markovi opět velmi zkráceně) vypravuje proto, aby ukázal, že Ježíšova milosrdná láska je určena skutečně všem vrstvám a do všech (i beznadějných) situací.


19.11.2006 - 15:10   -jh-  
» Mt 9, 18-26

Telesné uzdravenie a vzkriesenie zmŕtvych je len obrazom uzdravenia z vín a vzkriesenia z ťažkého hriechu, ktorý je smrťou duše. V každom obrátení a svoatosti pokánia sa uskutočňuje tento zázrak. Naše srdcia by mala naplniť radosť za tento udivujúci zázrak Božej lásky, v ktorom zaznieva i v našich srdciach jeho mocné slovo: „Vstaň!“


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 9, 18-26

      Smrť, ktorú predstavuje dnešné evanjelium, vyzerá len ako spánok. Avšak je bolestným faktom, ktorý by sme najradšej odsunuli, čo najďalej. Prosí o to tá smrteľne ohrozená žena, ako aj otec zomrelého dievčaťa.
      Strach pred smrťou je pochopiteľný. Približujúc sa k smrti a nakoniec jej podľahnúc - fakticky musíme opustiť veľa dobier a hodnôt. Ale každé pozemské dobro je len odbleskom Boha, Najvyššieho Dobra. Dobro, ktoré tu predstavujeme - nachádzame na druhej strane, v samom jeho Prameni. Láska, ktorá nás tu spojila s najbližšími, smrť ju nepreruší, ale samozrejme, bude stonásobne zväčšená skrze zjednotenie s Najvyššou Láskou; bude tiež oslobodená od všetkého, čo ju tu mohlo zväzovať. Všetkých a všetko, čo len človek skutočne miloval - musí sa nájsť v budúcom živote.
      Ak napriek tejto viere smrť je spojená s bolesťou dočasného rozlúčenia -táto bolesť je produktívna: zo smrti vyrastá život. V prírode život jedných bytostí je závislý od smrti druhých. Podobný zákon vládne v nábožensko-morálnom živote. Každá duša vďačí za svoj život spasiteľnej Kristovej smrti, a tiež smrti tých spravodlivých, ktorí sa zapájajú skrze obetu svojej smrti, dobrovoľne prijatej, do obety Spasiteľa.
      Prežívajúc počas svätej omše Kristovu smrť - urobme dobrovoľný akt obetovania svojho života - spájajúc svoju bolesť z pominuteľnosti s jeho smrťou; možno takto perspektíva smrti nebude pre nás bolestná.


24.07.2004 - 16:41   JR  
» Mt 9, 18-26

Setkání s osobami se uskutečňuje v různých stupních, od jednoduchého podání ruky až k dlouhým důvěrným rozhovorům. Nemocná žena uvěřila, že má moc i pouhý dotyk s Ježíšem. Origenes v tom vidí symbol našich prvních setkání s Kristem, který k nám mluví v Písmu svatém. Čteme-li texty, z počátku jim nerozumíme, alespoň ne duchovně. Vnímáme jenom vnější smysl slov, povrchně. Je to, jako bychom se dotýkali jen Kristova šatu. Ale už v tom prvním dotyku se projeví Boží síla. Četba nás začíná posvěcovat, i když nám je utajen hluboký smysl slov Božích. Do toho pronikáme pomalu, pozvolna. Pouhý vnější dotyk se přemění v důvěrný rozhovor s Ježíšem. Tento postup, který se uskutečňuje při četbě Písma, se projeví i v ostatních zbožnostech v církevním životě. Na počátku jsou to gesta vnější, ale pomalu dostávají vnitřní smysl a důvěrnost styku s Bohem.
Krvotoká žena šla a dotkla se Ježíše. K Jairově dceři přichází on sám a dotýká se jí, aby ji vzkřísil. Dá se pokračovat v symbolickém výkladu Origenově. Ke čtení Písma přistupujeme my, abychom se dotkli Krista skrytého pod „způsobou slova“. V druhé části liturgie slavíme eucharistií, kde Kristus přistupuje k nám „pod způsobou chleba a vína“. jeho dotyk i nás křísí z mrtvých, zajišťuje nám nesmrtelnost, věčný život. Aplikuje se tu na nás všechno to, co Ježíš řekl vjednom okamžiku: “Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí tento chléb, bude žít na věky Chléb, který dám já,je moje tělo pro život světa“ (Jan 6,51). Už u sv. Ignáce z Antiochie se vyskytuje výraz „lék proti smrti“, aplikovaný na eucharistii. Z tohoto syrského prostředí totiž pocházeli pověstní lékaři, kteří sbírali léčivé byliny proti všem nemocem. Jejich snem bylo najít nějaký lék proti smrti. Sv. Ignác, který prý byl podle tradice to dítě, které dal Ježíš za příklad apoštolům, jistě však byl učedník sv. Jana Evangelisty, odpovídá lékařům své země: My, křesťané, už lék proti smrti máme. Je to eucharistie, Kristovo tělo, které přichází k nám na oltář
Dotyk Ježíšův přemění samu smrt, takže se stává spánkem. O Jairově dceři a později o Lazarovi (Jan 11,11) řekl Ježíš, že spí. V prvním případě se mu smáli, ve druhém mu nerozuměli. Nebyli ještě zvyklí na nápisy na hrobech, jaké se začnou vyskytovat v době křesťanské. „Spí spánkem pokoje.“ Co se vlastně s člověkem ve spánku děje? Žije, ale ztrácí styk s vnějším světem. Nevidí, neslyší, neví, co se děje okolo. Ale doznívá v duši minulý život, probouzejí se skryté touhy a ty se často projeví jako sny. Snad tu působí i cizí, tajemné vlivy. Bible mluví o snech, ve kterých se zjevuje Bůh. Není divu, že se tento stav podobá smrti, jak jí rozumějí křesťané. Neničí život, ale přerušuje styky s vnějším světem. Zato doznívá celý minulý život. Co jiného je soud Boží po smrti než promítnutí celé minulosti a její srovnání s tím, co je základní touhou člověka: spása duše. A tajemné vlivy? Smrt je opravdový sen, ve kterém mluví a zjevuje se Bůh. A jako se ze sna probouzíme do nového dne, tak i nás Kristus probudí k věčnému životu, až přijde naposledy, aby se nás dotknul svou mocí. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet