23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Problém Boha je problémom komunikácie. Boha odhalíme ako stretnutie v nás, nie mimo nás; v ňom, nie mimo neho.

~CARLO CARRETTO~

12.06.2003 - (čítanosť2729 reakcie10)


Mt 9, 14-17

      14 Vtedy k nemu prišli Jánovi učeníci a hovorili: „Prečo sa my a farizeji často postíme, a tvoji učeníci sa nepostia?“ 15 Ježiš im povedal: „Vari môžu svadobní hostia smútiť, kým je ženích s nimi? No prídu dni, keď im ženícha vezmú; potom sa budú postiť. 16 Nik predsa neprišíva na starý odev záplatu z novej látky, lebo záplata sa z odevu vytrhne a diera bude ešte väčšia. 17 Ani nové víno nevlievajú do starých mechov, lebo mechy sa roztrhnú a aj víno vytečie, aj mechy sa zničia. Ale nové víno vlievajú do nových mechov, a tak sa oboje zachová.“

14-17.      Mk 2, 18-22; Lk 5, 33-38.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3714)
Mt 9, 1-8
12.06.2003 | Čítanosť(3664)
Mt 9, 27-38
12.06.2003 | Čítanosť(3256)
Mt 9, 9-13


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 9,14-17

Mohou truchlit, dokud je ženich s nimi?
Zdá se, že otázka postu, která je komentována touto větou, nehraje v Matoušově obci centrální roli, žije-li se půst „skrytě“ (srov. Mt 6,16nn). Důraz je zde na „novosti“ měchů, tj. života učedníků, kteří se naučili, že Bůh chce především milosrdenství. Jen takovýto učedník může „uchovat“ Ježíšovu zvěst i svůj život (v. 17).


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mt 9,14-15

Až od nich bude ženich vzat, potom se budou postit.
Otázka po postu se Ježíši stává příležitostí ke zvěstování času spásy, svatebního času radosti započatého jeho příchodem. Bůh se právě nyní dává člověku k dispozici jako ženich své nevěstě! Lidé připravení pravým postem (viz první čtení), lidé otevření a obdarovatelní, se s ním již nyní mohou radovat. Cesta k plnosti této svatební smlouvy však ještě povede skrze krev kříže („potom se budou postit“).


28.02.2006 - 16:31   JR  
» Mt 9, 14-15

My a farizeové se postíme
O nebezpečí nestřídmosti pro zdraví těla mluví dostatečně lékaři. Říká se žertovně, že oni převzali dnes na sebe starou církevní povinnost ukládat lidem posty. Není ovšem jenom nestřídmost v jídle. Víme dobře, jak jsou smutné účinky alkoholismu, neúměrného kouření a zvlášť ovšem užívání omamných a dráždivých jedů. Nemocným nařizují někdy lékaři přísnou dietu. Je ovšem nestřídmý, kdo ji porušuje ke škodě zdraví. Za nestřídmého považujeme i toho, kdo se nedovede v jídle ovládat a přizpůsobit pravidlům slušnosti a dobrým zvykům společnosti, ve které žije. Podle sv. Jana Klimaka je nestřídmost „pokrytectví žaludku, který si naříká, že je prázdný, i když je naplněn až po vrch.“ Silná strava ovšem živí tělo, ale také tělesné pudy Jsme si vždy jisti, že je máme v moci?


28.02.2006 - 16:31   JR  
» Mt 9, 14-15

Sv. Jan a jeho učednici se postili
Když mluví o postu autoři duchovní, nejde jim tolik o škody, které přináší nestřídmost pro tělo, ale o zájmy duchovní. Kdo se nedovede ovládnout v jídle, projevuje slabou vůli a nezájem o vyšší hodnoty Obrazně se říká, že prodá pak snadno za čočovici prvorozenství v Božím království (srv. Gn 25, 29 nn.). Křesťan má vydat svědectví o síle ducha. Těžko je mluvit o přednosti duchovních hodnot, když je vidět na tom, kdo je vyznává, že podléhá slepě sklonům tělesným a že v době jídla ustupuje všechno ostatní do pozadí. Píše ještě sv. Jan Klimak: „Přesycenost jídlem je příčina smyslnosti, umrtvení žaludku vede k čistotě. Hladíš-li Iva, někdy se ochočí, ale tělo, čím víc se mu přeje, tím divočejším zvířetem se stává. Ovládej nestřídmost, dřív než ovládne tebe!“


28.02.2006 - 16:31   JR  
» Mt 9, 14-15

Nemohou být smutni hosté na svatbě
Když se mluví o postu, většina lidí uznává jeho užitečnost. Ale přesto se jim zdá, jakoby se jim sahalo na jejich poctivé právo čas od času si přilepšit a pochutnat si na dobrém jídle. To se ovšem nemůže upírat. Jíme totiž ne jenom proto, abychom se udrželi při životě, ale abychom se i dobře cítili, abychom byli spokojení, abychom navázali nenucené vztahy s přáteli. Půst sám není ctnost, ale prostředek k získání ctnosti, tj. k ovládání. Každý prostředek však má relativní hodnotu, musíme ho umět užívat tak, aby vedl k dobrému. O jednom ruském světci se čte, že zachovával přísně všecky posty Ale jednou ho přistihli, že večer, v době přísného půstu, připravil večeři a jedl se svým spolubratrem. Neodvážili se ho napomenout, ale divili se. On jim to vysvětlil. Spolubratr se vrátil z daleké cesty smutný: „Láska je víc než půst!“


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 9, 14-17

      Je určite samozrejmé, že prítomnosť Pána Ježiša uprostred jeho učeníkov má ich napĺňať radosťou. Čím je prítomnosť milovanej bytosti -najlepšie vie matka, dieťa, manželka či snúbenica.
      Nejde len o prítomnosť niekoho osobne nám drahého. Pretože vo všeobecnosti bez štipky istoty, že je niekto, komu môžeme veriť a dôverovať, život by sa stal beznádejným hnojiskom (A. Wydrzyński). Pozerajúc na takého človeka tešíme sa, lebo je potvrdením našej viery v skutočnosť tých ideálov, ktorým obetujeme svoj život, svoje námahy a obety. Preto, že je niekto taký -je hodno žiť, bojovať, trpieť a obetovať sa ako on, pre ideály, ktorým slúži. Taliansky sedliak po pápežovej návšteve v jeho farnosti, keď sa ho novinár spýtal, či pochopil všetko, čo hovoril Svätý Otec, po chvíli rozmýšľania povedal: Je veľmi vážne, čo hovorí, ale naj dôležitejšie je, že je.
      Ježiš Kristus nielen , je“, ale je s nami, je pre nás, je pri nás; je, aby nás posilňoval svojou pravdou, svojím príkladom, pohľadom na jeho obetu. Jeho zázračný život a smrť ako obeta, ako aj jeho triumf a zvelebenie - nie sú skončenou vecou, stále trvajú v našej spoločnosti a pred našimi očami. Aktualizujú sa a sprítomňujú v liturgických obradoch. Prítomnosť Krista, živého a účinkujúceho vo sviatostiach, nie je čímsi, na čo treba spomínať, o čom uvažovať či dokonca adorovať - ale niečo, čo treba prežívať. Ak návšteva Najsvätejšej Sviatosti nás pripodobňuje k Márii, ktorá sedí pri Kristových nohách - tak činná účasť na liturgii, zvlášť na sv. omši nás zapája do skupiny, ktorá sa ponáhľa za Kristom do večeradla a na Kalváriu, na horu Tábor a na horu nanebovstúpenia.
      Preto svadobní hostia, ku ktorým nás prirovnáva Pán Ježiš, nemôžu smútiť.


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 9, 14-15

      Ako treba rozumieť metafore o víne a mechoch? V kontexte celého dnes čítaného úryvku, Pán Ježiš dal na vedomie, že nového ducha jeho evanjelia nemožno umiestňovať do starých foriem židovskej nábožnosti. Táto nábožnosť spočívala medziiným na praxi pôstov - a to prísnych, kolektívnych, ako aj individuálnych; nábožnejší farizeji sa postili dokonca dva razy v týždni. Oddávajúc sa týmto praktikám, upadali však do formalizmu, a nakoniec aj do pýchy, pred čím Pán Ježiš neraz vystríhal. Sám ale, hoci nepodceňoval pôsty, poznamenal, že majú byť preniknuté vierou, pokorou, duchom chudoby a sebazaprenia, a predovšetkým láskou k Bohu.
      Pán Ježiš nás tiež upozorňuje, že duch radostnej zvesti - to je duch radosti z diela vykúpenia a z prítomnosti Vykupiteľa, z faktu, že Ženích je s nami. Samozrejme, blíži sa čas, keď Ženícha vezmú; bude to čas, keď prinesie obetu: utrpenie a smrť — a to bude správny čas pôstu. Stalo sa to v deň Veľkého piatku; Cirkev, aby pripomenula a uctila si tieto bolestné hodiny, odporučila pôst vo všetky piatky.
      No prídu dni, keď sa budú postiť. Práve prišli tieto dni, teraz cez pôstne obdobie, dni, aby sme si pripomenuli a obnovili prax pôstu, ak nie pôstu od pokrmov, tak od určitých príjemností a zábav. Človek, ktorý si nevie nič odrieknuť, stáva sa slepým a hluchým na všetko mimo seba. Ale pôst, taký či onaký, je odvrátením sa od svojho egoizmu, robí nás slobodnými pre Boha a pre blížnych. Preto tiež pôst v kresťanskom chápaní sa spája s konaním dobrých skutkov, ktoré tiež patria k pôstnym praktikám.
      Sv. omša nám pripomína živú prítomnosť Krista uprostred nás; hlásame v nej síce jeho smrť, ale aj vyznávame jeho zmŕtvychvstanie, môže teda byť pre nás prameňom radosti.


31.07.2004 - 09:40   JR  
» Re: Mt 09, 14-17

Půst - modlitba těla
Modlitba se definuje jako „povznesení mysli a srdce k Bohu“. Je především vnitřní. Ptají se však autoři, nakolik je užitečné, aby tu mělo účast i tělo. Odpovídají ve smyslu pozitivním. Jak ve vztahu k člověku, tak i k Bohu se má projevit celý člověk. Tělo pak je s duší tak úzce spojeno, že jeho stav působí na vnitřní soustředěnost. Kromě toho tělesná gesta vyjadřují symbolicky to, co cítíme a myslíme. Cíl modlitby je podřídit duši Bohu, a to svobodně. Postem proniká tento projev svobody i do těla. člověk, který si z lásky k Bohu odepře jídlo, pití, kouření a cokoliv jiného, dává i v těle najevo, že láska k Bohu je pro něj vyšší hodnota než živočišné pudy Modlí se tedy tělem. Hmota není svobodná. Podléhá zákonům přírody, nutnosti. Tělo, které se postí, ukazuje, že je zduchovnělé, svoboda pronikla do jeho přirozených sklonů a ono se stalo nástrojem srdce k vyjádření lásky. (T. Špidlík)


31.07.2004 - 09:40   JR  
» Re: Mt 09, 14-17

Půst a modlitba
Často se cituje výrok Tobiášův: „Dával jsem svůj chléb hladovějícím a oděv nahým, a když jsem se dozvěděl, že někdo z mého národa zemřel a byl pohozen, pohřbil jsem ho“ (Tob 1,17). Mnoho autorů vysvětluje tuto „základní trojici“ křesťanské asketiky. Ale její vnitřní souvislosti rozuměli Otcové církve trochu jinak, než se podává dnes. Ve zkušenosti s lidmi posilujeme prosbu tím, že přineseme dar tomu, koho o něco žádáme. Tak si představujeme, že i naše modlitba k Bohu bude účinnější, když k ní přidáme půst a almužnu. Staří autoři uvažovali jinak. Milost od Boha dostáváme proto, že ho prosíme. Ale je potřeba, aby byla naše prosba čistá. Půst a almužna nás očisťují, abychom mohli upřímněji říci „Otče náš“. Syrský autor opat Izaiáš přirovnává lidskou mysl k pírku, které se při modlitbě vznáší dechem Ducha svatého. Ale musí být čisté a suché, zbavené toho, co tíží, co nás váže k zemi. (T. Špidlík)


31.07.2004 - 09:40   JR  
» Re: Mt 09, 14-17

Učednici Janovi se posti
Většina světových náboženství ustanovuje jisté druhy postů, někdy i velmi přísné, rázu fakírského. Všeobecně je známý musulmanský měsíc ramadán. Postní předpisy a zvyky jsou velice staré. Dnes si už dobře nedovedeme představit motivy, které k ustanovením vedly. Zdá se, že první z nich byl smutek, zážitek pomíjejícnosti života. Rodina, které umřel otec nebo matka, dodnes v jižní Itálií několik dní nevaří a nepřipravuje jídlo. Dávají tím symbolicky najevo, že už pro ně přestal mít život smysl. Kdo nejí, jakoby ukončoval život. Ale to ukončení nemusí být definitivní. Rozloučení se starým životem bývá i začátek života nového. Proto se připravovaly nevěsty na vstup do manželství postem. Postili se proroci před zahájením svého poslání. Postil se tedy i sv. Jan Křtitel a jeho učedníci, protože očekávali brzký příchod Božího království. Postí se proto i křesťané jako přípravu na velikonoční radost a před přijetím velkých Božích darů. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet