24.júl 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Máme radi ľudí, ktorí bez okolkov povedia, čo si myslia. Avšak iba vtedy, keď si myslia to, čo my.”

~MARK TWAIN ~

12.06.2003 - (čítanosť3190 reakcie13)


Mt 9, 9-13

9 Keď odtiaľ Ježiš odišiel, videl na mýtnici sedieť človeka menom Matúša a povedal mu: „Poď za mnou!“ On vstal a išiel za ním.
      10 Keď potom Ježiš sedel v dome za stolom, prišli mnohí mýtnici a hriešnici a stolovali s ním a s jeho učeníkmi. 11 Keď to videli farizeji, hovorili jeho učeníkom: „Prečo váš učiteľ jedáva s mýtnikmi a hriešnikmi?“ 12 On to začul a povedal: „Lekára nepotrebujú zdraví, ale chorí. 13 Choďte a naučte sa, čo to znamená: „Milosrdenstvo chcem, a nie obetu.“ Neprišiel som volať spravodlivých, ale hriešnikov.“

9-13.      Mk 2, 14-17. Lk 5, 27-32.
13.      Oz 6, 6.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3674)
Mt 9, 1-8
12.06.2003 | Čítanosť(3599)
Mt 9, 27-38
12.06.2003 | Čítanosť(2850)
Mt 9, 18-26


01.12.2010 - 14:21   smn  
» Mt 9, 9-13

Ježišova voľba Matúša pravdepodobne zmiatla mnohých ľudí. V Izraeli v prvom storočí vyberači daní nemali medzi židmi dobré politické, sociálne alebo duchovné postavenie. Boli opovrhovaní, pretože pracovali pre rímsku ríšu a zvyčajne si nahromadili osobné bohatstvo tým, že vyberali viac, ako bolo určené. A preto Ježišova voľba Matúša mohla byť záhadou. Jeho náhla zmena z nedôveryhodného mýtnika na horlivého apoštola a evanjelistu musela zmiasť každého, kto ho poznal. Prečo sa vzdal výnosného zamestnania, aby mohol ísť za učiteľom, ktorý bol kedysi tesárom? Určite to neurobil pre peniaze! Matúšovo rozhodnutie zanechať všetko nás privádza k odpovedi na otázku, prečo ho Ježiš povolal. Ježiš sa pozrel do Matúšovho srdca a uvidel veľký hlad po Bohu a predpoklady, že rozpozná nebeské poklady. Matúš potvrdil správnosť Ježišovej voľby tým, že ho hneď s nadšením pozval k sebe, kde oslavoval svoj nový život pri evanjelizačnej večeri a aj jeho známi a iní vyberači daní mohli sa stretnúť s Pánom (Mt 9, 10). A odvtedy Matúš nikdy neprestal zadarmo ponúkať nesmierne cenné poklady evanjelia. Tradícia vraví, že medzi židmi kázal ešte pätnásť rokov po Ježišovej smrti a potom odišiel do Macedónie, Sýrie a Perzie, kde pravdepodobne zomrel mučeníckou smrťou.


09.02.2010 - 15:10   Teofil  
» Mt 09, 09-13

Matúš nastúpil svoje povolanie učeníka a skončil svoj život ako colník. Na tejto križovatke svojho života usporiadal pre Pána slávnostnú hostinu. Iste sa stalo s najhlbším Ježišovým súhlasom, že pri tejto hostine sa stretol nielen on sám s Ježišom, ale aj Ježišovi učeníci s mnohými starými Matúšovými druhmi, colníkmi a hriešnikmi. Ježiš tam sedí uprostred sveta, uprostred ľudí tohto sveta. S týmito vyvrheľmi ľudstva sedí za jedným stolom. Spoločenstvo pri stole je v oriente oveľa viac ako u nás „symbolom priateľstva a životného spoločenstva“. Slovami: „Stretávam sa s tým alebo oným pri stole“ chcem povedať: „Títo ľudia sú moji priatelia, s nimi „mám kontakt“, oni sú „mojou spoločnosťou“.


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 9,9-13

Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní; milosrdenství chci, a ne oběť.
Pro Boha je milosrdenství důležitější než jeho oslava - a Matoušovi leží na srdci, aby se učednici Ježíšovi z jeho obce toto učili žít v praxi. Markův text o odpouštějící Boží lásce přicházející v Ježíši je zde opět přetvořen ve výzvu k následování.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 9, 9-13

      Máme sa zamyslieť nad tou ochotou Matúša, ktorý na jedno slovo Pána Ježiša vstal a išiel za ním. Ale ktosi napísal, že všetci v menšej alebo väčšej miere sme výbušninou a po celý život kráčame hľadajúc toho, kto podpáli zápalnú šnúru (J. Guitton). V tomto prípade Kristovo slovo bolo tou iskrou, ktorá akoby padla na nálož dynamitu; šťastie, že Matúš bol citlivý na také iskry a chvályhodná bola tá jeho ochota nasledovať Božiu výzvu.
      Takáto ochota má byť i v nás. Hovorí sa: povolanie Matúša. Každý z nás je povolaný zaujať také či onaké miesto vo svete. Ale nebola to len jednorazová výzva a naša jednorazová odpoveď, keď sme sa rozhodli pre určité povolanie, či stav. Boh opakuje toto povolanie každý deň a veľakrát cez deň, keď nás pozýva k čoraz novším úlohám, ukazujúc nám čoraz novšie možnosti, príležitosti a povinnosti, ktoré máme vykonať. Ide o to, aby sme boli citliví na túto Božiu výzvu, na toto vnuknutie, aby sme neprehliadli tieto príležitosti a možnosti, aby sme videli dobro, ktoré treba vykonať okolo nás.
      Ostatne aj každý z nás sa môže stať takou iskrou, strhujúc niekoho k činnosti (o čom ani sami nemusíme vedieť).
      Matúš, keď sedel na mýtnici za hŕbami grošov, inkasoval, prepočítaval, určite tiež menil väčšie peniaze na drobné. Podobne každý človek „sa mení na drobné“, keď strácajúc čas a schopnosti, zaoberá sa hlúposťami, malichernosťami, nezmyslami, miesto toho, aby sa zaoberal niečím podstatným. Matúš sa hneď chytil príležitosti: okamžite vstal od stola zasypaného drobnými peniazmi, pretože vycítil neporovnateľne väčšiu šancu a perspektívu. Tento pocit ho nesklamal: ukázal sa schopný napísať Evanjelium a šíriť ho v celom svete. Chvála mu za to, a nám je vzorom, ako uprostred málo dôležitých drobností nestrácať zo zreteľa, čo je najdôležitejšie; to, za čo Kristus umiera ako obeta na kríži - a za čo položil život aj Matúš.


12.12.2005 - 19:59   -ls-  
» Mt 9,9-13

   Ježíš staví ve svých řečech často hříšníky a spravedlivé proti sobě. Oproti náboženství pohanů, které si zakládá na spravedlnosti, hlásá náboženství, které spočívá na smilování nad hříšníkem. Seznamuje nás s Bohem, který se chová k hříšníku jako milosrdný otec.
   Co se vypravuje v evangeliu o celníku Matoušovi, se dnes a zde naplňuje znovu na nás a s námi. Jako s hříšným celníkem a jeho kamarády, chce dnes Pán slavit hostinu i s námi - za chvíli při eucharistické hostině, ke které nás, hříšné, všechny zve. Zve nás, všechny bez vyjímky, dobré i zlé - a kteří jsou ti jen dobří - zve nás všechny k účasti na svém Božím životě - ovšem s předpokladem, že jsme už vytrhli trám ze svého oka, nebo aspoň - že jsme se rozhodli jej vytrhnout, jít s Ježíšem, být milosrdní k lidem kolem sebe, jako on je milosrdný k nám.
   Mezi ty, k nimž máme být milosrdní, nezapomeňme připočítat i sami sebe.
   Myslím to takhle. Když se někde opravuje kostel, lidé se zastavují na chodníku, dívají se, posuzují. A tak se s nimi i kněz dostane do řeči. Chodec si sliboval, jak je to teď pěkné, takové obnovení staré krásy, jak to zlepší životní prostředí. On že na to také příspěvek daroval. A kněz mu přisvědčil a dodal, že obnovený kostel je jen polovičním dílem. Aby se životní prostředí obnovilo docela, že je potřeba i obnovy lidí. A že on, kněz, chce v díle obnovy pokračovat a všem, kdo do obnoveného kostela přijdou, k této vnitřní obnově napomáhat. A přidal hned: Přijďte také do kostela, možná že i vy takovou pořádnou renovaci života potřebujete. A tu se dosud zcela žoviální milý neznámý zaškaredil a vyhrkl: „Zbláznil jste se, já do kostela?“ - A odkráčel.
   Milosrdenství chci a ne oběti, volá Pán. Je snadné poslat stokorunu na opravu kostela. Je méně snadné, přivlastnit si ducha Kristova. Milosrdenství je víc, než oběti, víc než návštěva kostela. Ano, je to pravda. Jenže když nevstoupí do kostela, kde se tomu milosrdenství naučí, kde jinde o duchu Kristově uslyší.
   Pojďme teď prosit Pána, abychom pochopili, co nám dnes Boží slovo hlásá.


28.05.2005 - 14:12   Angelo Scarano  
» Mt 9, 9-13

      Evangelium opět staví do popředí důležité téma učednictví a zároveň službu „ztroskotalým“ a nejpotřebnějším. Tato dvě témata jsou spojena v úryvku, který má dvě hlavní části: povolání Matouše (v. 9) a kontroverzní hostinu s výběrčími a „hříšníky“ (v. 10-13).


28.05.2005 - 14:12   Angelo Scarano  
» Mt 9, 9-13

      9 Cestou z Kafarnaa Kristus přichází k celnici, kde pracoval Matouš. Celníci neboli výběrčí daní byli v tehdejší společnosti předmětem pohrdání pro svou hamižnost, zkorumpovanost a „parazitování“. Bohatli na úkor chudých tím, že žádali víc, než stanovil zákon. Navíc porušovali zákony o kultické čistotě, protože zacházeli s penězi pohanů a jednali s „pronárodem“ Římanů. Fakt, že Ježíš povolal jako svého učedníka celníka, musel být skandální už sám o sobě. Celníci byli totiž „ztracení lidé“, „odpad společnosti“. A ten, kdo je povolaný, je celník – nemocný, hříšník, kterého může zachránit jen Boží milosrdenství.
      10–11 Toto volání se promění v dar společenství symbolizovaného stolováním v domě celníka. Další olej do ohně Ježíš přilil svým liberálním postojem vůči hříšníkům: on a jeho učedníci byli přítomni na slavnostní hostině, kde byli také kolegové bývalého celníka Matouše spolu s jejich pochybnými „kumpány“. Zúčastnit se hostiny s takovými lidmi znamenalo stát se nečistým, protože společenství s hříšníky znečišťovalo (slovem hříšníci se v textu míní ti, kdo opustili zákon a odpadli). Bylo to slavnostní stolování, jak už nám naznačuje samotné sloveso „leželi“ (u stolu): to byl typický postoj pro „významnější večeře“. Nesmíme přehlédnout, že společenství stolu bylo velmi důležitým znamením otevřenosti, důvěrnosti. To byl také důvod, proč Židé nemohli sedět u stejného stolu s pohany. Pro Ježíše a jeho učedníky to tedy znamenalo přijetí „lidí s pochybnou pověstí“. Otázka farizeů, strážců separace ve jménu spravedlnosti, nepřekvapuje.
      12 Ačkoli byla otázka adresována učedníkům, odpovídá jejich Mistr. V rabínské tradici vztah mezi rabbim a jeho učedníky byl tak úzký, že rabbi byl odpovědný za jednání svých žáků (a naopak). Odpověď je přísloví, rozvedené citátem (Oz 6,6) s připojenou krátkou aplikací. V těchto třech krátkých výrocích nacházíme tři kontrastní dvojice: zdraví – nemocní, milosrdenství – oběť, spravedliví – hříšníci.
      13 Podle logiky farizeů měl onen verš z Ozeáše spíš vyznít „chci oběti, a ne milosrdenství“, nebo přinejmenším „oběť je víc než milosrdenství“. Avšak Ozeáš (a potažmo Ježíš) říkají opak. Ježíšova služba je ve svém jádru „o milosrdenství“ prokázaném nemocným, „nehodným“ náboženským outsiderům. V kontextu kap. 8-9 nejsou nemocní jen chromí, malomocní, slepí, ale především ti, kdo potřebují Boží odpuštění, zpečetěné společenstvím stolu.
      Výrok „nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky“ nesmíme chápat tak, že by farizeové nepotřebovali spásu, případně že by byli z ní vyloučeni. I oni mohou čerpat z pramenů spásy, pokud uznají, že jsou nemocní a hříšní.


28.05.2005 - 14:11   Angelo Scarano  
» Mt 9, 9-13

      Skandál! Slavný kazatel na party večírku s tuneláři! Potulný kazatel, bez teologického vzdělání, hlasatel podivných (zajímavých?) novot, se účastní různých party večírků s pochybnými existencemi: prostitutkami, tuneláři, odpadlíky, zkorumpovanými kolaboranty…
      Takhle či podobně by se o Ježíšovi psalo, kdyby žil v dnešní době. A pokud nám připadá formulace výše uvedených vět odvážná a pobuřující, tak nejsme první, kdo jsou šokováni Kristovým počínáním – před námi už byli jiní. Je dobré si aspoň občas připomenout, že Ježíš jednal a jedná jinak, než „si představujeme“. Nemůžeme popřít, že by nezachovával různé „zbožné obyčeje“ (navštěvoval chrám, kázal v synagogách – to je možná ten „obraz Krista“, na který jsme nejvíc zvyklí, tj. Kristus „přítomný v kostele“). To je však jedna strana mince. Druhá strana je méně „známá“ (nebo přinejmenším nám méně zažitá): Kristus nekonvenční, který se účastní galavečírků s náboženskou spodinou společnosti, s nejhoršími lidmi, poplivanými a pohrdanými od těch „správných a zbožných“. Kdo by byl schopný takového kroku? A navíc čelit pak kritikám a soudům uznaných autorit? To, co si nemůže dovolit „jen tak někdo“ (pobývat s pochybnými lidmi), Kristus si dovolit může. Může a má dovolit, protože jeho nitro přetéká milosrdenstvím. Toto přetékající milosrdenství nedovoluje, aby byl Kristus stržen „do propasti neřesti“ – spíš toto milosrdenství strhává a vytrhává z propasti ty, kdo tam beznadějně spadli. A tu zkušenost, kterou učinili „zkorumpovaní necharakterní zloději“ a prostitutky, můžeme učinit i my. Kdykoli prožiji „trapný pocit“, že se stále dopouštím tak „hloupých hříchů“, kdykoli budu smutný, že jsem spíš „nemocným pacientem“, neschopným kráčet po cestách evangelia, ať nechám proniknout do srdce tu radostnou zvěst, že Kristus přišel právě pro mě slabého a nemocného: on přišel pro nemocné, ne pro zdravé. A tak mohu pak zvolat: Šťastná slabost, že díky ní mohu poznat tak skvělého lékaře! Šťastná slabost, že smím poznat tvář dobrého Samaritána, který mi říká: „Moje jméno je milosrdenství, ne bůh chtivý obětí a bezchybných výkonů. Ukaž mi svou ránu, abych ji mohl uzdravit olejem radosti.“
      Je velmi důležité odkrývat Kristu ta bolavá místa, která bych nejraději „nechtěl ani vidět“. Tato místa jsou prostorem, kde mohu přijmout balzám Kristova milosrdenství. Zakoušené milosrdenství mě uschopní prokázat milosrdenství „slabým a nemocným“. Je moje srdce kamenné a necitlivé vůči „ztroskotancům“? Mám na problémy druhých (rozvod, závislost na alkoholu…) snadnou odpověď „vždyť on si za to může sám“, a tím si myji ruce jako Pilát? Je naše křesťanství jen „náboženstvím obětí“ a povinností? Pak jsem ještě nepoznal jádro evangelia…
      Setkání s milosrdenstvím mě proměňuje podle Kristovy podoby. Nejprve budu mít jen v nitru „solidaritu“ vůči „odpadlíkům a lidem bez morálky“ (bez vztyčeného prstu odsouzení), pak se tento soucit promění v modlitbu (nejprve jen občas, posléze „častěji“, až se nakonec starost o „slabé“ stane mým denním chlebem), a nakonec toto vyústí v konkrétní čin: zájem o takového člověka, slovo, konkrétní skutek. Milosrdenstvím mám nakazit ty, kdo žijí bez milosrdenství (ať už v našem společenství, nebo mimo ně). A často jsou těmito lidmi „žijícími bez milosrdenství“ právě skalní a vzorní věřící: i oni potřebují poznat milosrdnou Kristovu tvář, třeba skrze mě.
      Jdi a uč se, co to znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť.


04.08.2004 - 10:44   JR  
» Re: Mt 09, 09-13

Přišlo mnoho celníků a hříšníků...
Zprávou o svém obrácení uzavírá sv. Matouš řadu vypravování o Ježíšových zázracích, které končí uzdravením ochrnulého (Mt9,l-8). Obrátit, změnit srdce lidí je totiž největší zázrak, který Ježíš koná. Je to hlavní téma prvního evangelia: lidé se setkávají s Kristem a toto setkání je úplně změní. Lidé, kteří milovali svět, začínají vidět krásu Boží pravdy a nadchnou se pro ni. Pokud jde o samého Matouše, všiml si sv. Petr Ghrysolog rozdílu mezi ním a druhým celníkem, tj. Zacheem. Ten si vylezl na strom, aby uviděl Ježíše, když půjde okolo. Byl tedy přinejmenším zvědavý. Matouš píše sám o sobě, že seděl v celnici. A přece se v Božím království často stane, že mu jsou nejblíže ti, o kterých myslíme, že jsou na opačném pólu. Když se církev modlí za obrácení hříšníků,je si vědoma, že právě tato modlitba mívá zvláštní nečekanou sílu. Vždyť je inspirována láskou a je podle Boží vůle, dodává sv. Jan Zlatoústý. (T. Špidlík)


04.08.2004 - 10:44   JR  
» Re: Mt 09, 09-13

„Pojď a následuj mě!“
Sv. Brigita, která se vžívala do scén evangelia, si představuje ve Zjeveních sv. Matouše, který tu sám vypravuje o svém povolání: „Měl jsem v této chvíli pevnou vůli už nikoho neoklamat a hledal jsem cestu,jak bych se zbavil svého dosavadního zaměstnání, abych mohl sloužit z celého srdce Bohu samému. Když Ježíš mluvil, slovo, kterým mě volal, mě zapálilo jak oheň. jeho řeč mi zněla tak krásně, že jsem už na bohatství ani nepomyslil, připadalo mi jako sláma. Bylo mně do pláče, ale současně jsem cítil radost z toho, že Bůh dokázal povolat a dát milost takovému hříšníkovi. šel jsem tedy s Pánem, všecka jeho slova mně pronikala do srdce, chutnala mi jako nejsladší pokrm.“ Můžeme vidět v tomto úryvku pěknou ilustraci k tomu, co učí Origenes o slovech Ježíšových. jsou Boží, mají tedy moc a sílu přetvořit toho, kdo je přijme. (T. Špidlík)


04.08.2004 - 10:43   JR  
» Re: Mt 09, 09-13

Uviděl, jak v celnici sedí člověk, který se jmenoval Matouš
Americké přísloví tvrdí, že člověk dělá nejlépe to, co mu jde nejsnadněji. Proto se hledí objevit přirozené sklony dítěte při psychologických zkouškách, které mají usnadnit volbu povolání. Bylo by nerozumné poslat na konzervatoř někoho, kdo nemá hudební sluch. Ale nepovede se tuze ani studium matematiky inteligentnímu chlapci, nemá-li ani trochu zájmu. Biblická povolání však těmto principům neodpovídají. jsou nepředvídaná, psychologicky nepřipravená. Alespoň tak vypadají navenek. Matouš, finanční úředník, publikán, není člověk, který by hledal Boží království. Vždyť byl ve službě světa. Když šel Ježíš okolo, ani ze zvědavosti se nezvedl, aby si prohlédl proroka, o kterém se tolik mluvilo. A přece právě u něho se Ježíš zastavil a povolal si ho za učedníka. Byl to on, kdo později napsal evangelium a byl si plně vědom, že to nebyl jenom on, že to byl Bůh, který ho použil k hlásání pravdy Kristovy. (T. Špidlík)


08.07.2003 - 21:41   Miron  
» Mt 9, 9

      Pri čítaní úryvku o povolaní svätého apoštola Matúša ma zaujal hneď prvý verš. Evanjelista Matúš, keď začína hovoriť okamihu, v ktorom sa stal učeníkom Ježiša Krista, spomína, že Ježiš „videl na mýtnici sedieť človeka menom Matúša“ (Mt 9, 9). Myslím si, že táto formulácia slov v sebe skrýva určité posolstvo. Pre mnohých to bol mýtnik Matúš, ktorý sedel v mýtnici. Bol to kolaborant, zlodej, hriešnik – takto vnímalo Matúša jeho okolie. Ježiš však videl v mýtnici sedieť „človeka“. Spasiteľ mal najväčšie právo posúdiť tohto človeka a nazvať ho pravým menom, ktoré by sa hodilo k jeho hriešnemu vnútru. Spasiteľ však videl človeka... Človek je cenný v Božích očiach... (Pozri: Myšlienky... 152/2003.)
      Tento úvodný verš z epizódy o povolaní svätého apoštola Matúša mi dáva nádej, že aj napriek mojím hriechom, pre ktoré by som si zaslúžil rôzne mená, Boh ma nazýva „človekom“ hodným jeho lásky. Kiež by som mal odvahu rovnako pohotovo odpovedať na jeho rôzne volania, ktorými ma chce priviesť k plnej dôstojnosti, ktorá k človeku patrí – k dôstojnosti Božieho dieťaťa.


07.07.2003 - 14:20   Miron  
» Mýtnik

      Rimania hľadali systém na vyberanie daní a ciel vo svojich provinciách, ktorý by bol efektívny a pritom najlacnejší. Takým bolo prenajímanie práva na výber daní. V praxi to znamenalo, že vládca – prokurátor v dražbe udelil právo vyberať dane na jednotlivých územiach. Títo správcovia rozdelili svoje územie na menšie okrsky, ktoré prenajali ďalším správcom. Tí zas najali samotných vyberačov daní. Nie je preto divu, že poplatky boli mnohokrát premrštené (Lk 3, 12-13; 19, 8). Celá štruktúra vyberačov daní a ciel chcela na tom profitovať. Rímska vláda však mala takto zabezpečené, že stanovená čiastka bude za dané územie odvedená a nezaujímalo ju, či mýtnici svoje postavenie zneužívajú alebo nie.
      Sväté písmo spomína mýtnika Zacheja, ktorý bol hlavným mýtnikom v okruhu Jericha, ďalej sv. apoštol Matúš, ktorý bol mýtnikom v Kafarnaume (Mt 9, 9; Mk 2, 14; Lk 5, 27). Bezmenný mýtnik je hlavnou postavou Ježišovho podobenstva o mýtnikovi a farizejovi (Lk 18, 9-14), kde predstavuje vzor správneho postoja pred Bohom.
      Židia prechovávali k mýtnikom nenávisť. Vstúpili predsa do služieb dobyvateľov, ktorí týmto spôsobom odčerpávali bohatstvo národa. Okrem toho bolo každému zrejmé, že nečestnosťou, ktorá sprevádzala vyberanie daní, majú bohatý vedľajší príjem, ktorý z nich rýchlo urobil boháčov. Bol tu aj náboženský motív. Pre Židov bolo platenie daní smrteľnému pozemskému vládcovi zásahom do Božích práv a urážkou Božieho majestátu.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet