10.december 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Nikdy nebol nikto zatratený preto, lebo spáchal príliš veľa zla, ale preto, lebo neprijíma ponuku milosrdného Boha, ktorý mu chce odpustiť.

~SV. JÁN MÁRIA VIANNEY~

12.06.2003 - (čítanosť4243 reakcie11)


Mt 7, 1-12

      1 Nesúďte, aby ste neboli súdení. 2 Lebo ako budete súdiť vy, tak budú súdiť aj vás, a akou mierou budete merať vy, takou sa nameria aj vám. 3 Prečo vidíš smietku v oku svojho brata, a vo vlastnom oku brvno nezbadáš? 4 Alebo ako môžeš povedať svojmu bratovi: „Dovoľ, vyberiem ti smietku z oka“ - a ty máš v oku brvno?! 5 Pokrytec, vyhoď najprv brvno zo svojho oka! Potom budeš vidieť a budeš môcť vybrať smietku z oka svojho brata.
       6 Nedávajte, čo je sväté, psom a nehádžte svoje perly pred svine, aby ich nohami nepošliapali, neobrátili sa proti vám a neroztrhali vás.
      7 Proste a dostanete! Hľadajte a nájdete! Klopte a otvoria vám! 8 Lebo každý, kto prosí, dostane, a kto hľadá, nájde, a kto klope, tomu otvoria. 9 Alebo je medzi vami človek, čo by podal synovi kameň, keď ho prosí o chlieb? 10 Alebo keby pýtal rybu, čo by mu dal hada? 11 Keď teda vy, hoci ste zlí, viete dávať dobré dary svojim deťom; o čo skôr dá váš Otec, ktorý je na nebesiach, dobré veci tým, čo ho prosia.
      12 Všetko, čo chcete, aby ľudia robili vám, robte aj vy im. Lebo to je Zákon i Proroci.

1-5.      Mk 4, 24; Lk 6, 37-38; 41-42.
7-11.      Lk 11, 9-13.
12.      Lk 6, 31.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3617)
Mt 7, 13-29


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 7,1-5

Napřed vyndej ze svého oka trám.
Nejprve se nech uzdravit z vlastní „slepoty“ - potom teprve budeš schopný darovat se bližnímu, kterého trápí „krátkozrakost“, s láskou a citlivostí, která jemu umožní tvoji službu přijmout. To je princip jednání učedníka s druhými, kterým Ježíš rozvíjí staré židovské pravidlo o „dvou mírách“ (v. 1-2), jež by samo o sobě mohlo vyznít poněkud obchodnicky.


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 7,6.12-14

Co chcete, aby lidé dělali vám, to i vy dělejte jim.
Toto je tzv. (Matoušem pozitivně formulované) „zlaté pravidlo“: Jednejte s druhými tak, aby mohli plněji žít - protože i vy to od něj očekáváte. To je naplnění Tóry a Proroků, to je cesta k životu (učedníka samotného i těch, kdo jsou kolem něj). Jen to je cestou k přesvědčení těch, kteří (při vší diskrétnosti nesené výzvou z v. 6) se evangeliu při jeho hlásání spíše zatvrzují.


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 7, 6

Nátlak v náboženských otázkach je škodlivý a neúčinný. Komu náboženská otázka neleží na srdci, tomu zvyčajne chýba vnímavosť pre milosť viery. Ak budeme dotieravo „spracovávať“ takéhoto človeka, vzbudíme len jeho odpor. Žiadne obrátenie nezostane trvalým, ak k nemu došlo pod nejakým nátlakom zvonka. Odpad a zrada pri najbližšej príležitosti je potom prirodzeným dôsledkom. Dejiny nám môžu poskytnúť mnohé takéto príklady.


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 7, 1-5

Nesuďte!
Snadné je říci: „Nesuďte!“ Ale ve skutečnosti je každá lidská myšlenka soud. Zjišťujeme, že něco existuje, a hned k tomu zaujímáme postoj, soudíme, má-li to být nebo nebýt, má-li to být tak nebo jinak. Tyto soudy ovšem mohou být spravedlivé nebo nespravedlivé, vážné nebo povrchní. Morálka považuje za hřích veškeré posuzování bližního, které nehledá dobro jeho a společnosti, zvlášť když se ten úsudek vysloví nahlas. Je tu tedy jistý protiklad. Logika požaduje, abychom uvažovali důsledně, nestranně. Evangelium nás nabádá, abychom se úsudku zdržovali. Tomuto rozporu se vyhneme, když rozlišíme věci a osoby. Věci podrobíme analýze, zkoumáme je co nejpodrobněji. Osoby také pozorujeme, ale přitom si musíme být stále vědomi, že jde o tajemství, které je neproniknutelné. Jenom Bůh zná srdce člověka (srv. Žl 7,10). Proto poslední úsudek o lidech ponecháváme Bohu.


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 7, 1-5

Abyste nebyli souzeni
Je to vlastně parafráze prosby Otčenáše: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům!“ Zní to paradoxně, ale opravdové posouzení bližního znamená odpustit mu. V Bibli se mluví často o soudu Božím. Zajímavé však je, že se ho Židé nebáli, naopak ho svolávali, aby přišel co nejrychleji: „Suď mě, Bože!“ (Žl 7,9), „Povstaň, Pane, abys soudil...!” Věděli totiž že Bůh soudí tak že osvobozuje od všech, kteří jeho lid pronásledují (Žl 9,5). V Novém zákoně čteme, že Bůh svěřil všecek soud Kristu (Jan 5,22), ten pak dal moc svazovat a rozvazovat apoštolům (Mt 18,18). Ti pak to dělají v duchu soudu Božího. jeho obraz je ve zpovědi. Církev tu zasedá k soudu nad hříchem s úmyslem osvobodit člověka, který zhřešil. Ale svátostná zpověď je symbolem postoje,jaký máme mít všichni vůči bližnímu. Jeden druhému odpouštíme a navzájem se osvobozujeme ode jha hříchu, abychom byli osvobozeni v den velkého soudu Božího.


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 7, 1-5

Tříska v oku bližního
V Apoftegmatech, výpovědích Otců egyptské pouště, vystupuje opat Prior, který nosil na zádech velký pytel a před očima měl uvázaný malý pytlíček. Když se ho ptali, co to má znamenat, podal vysvětlení: V tom velkém pytli je mnoho mých hříchů. Dal jsem si jej na záda, abych na ně neviděl. V tom malém pytlíčků jsou chyby druhých. Uvázal jsem si jej pod oči, abych nad těmi hříchy cizích stále plakal. Z hlediska psycho logického není divné, že pozorujeme lépe hříchy cizí než své vlastní.Bližního máme totiž před očima. Sebe můžeme vidět jenom v zrcadle. Není tedy špatná rada pozorovat bližního, jako by to bylo zrcadlo nás samých. Když vidíme jeho chyby, máme se zamyslet, kdy se my sami něčeho podobného dopouštíme. Na něm vidíme,jak jsou antipatické. Pospíšíme si tedy, abychom se jich vyvarovali, dřív než se opovážíme vytýkat je druhým.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 7,1-5

      Zdalo by sa, že spravodlivosť vyžaduje, aby sme odsudzovali nesprávne konanie blížneho. Len - či skutočne, keď súdime blížnych, hľadáme výlučne spravodlivosť? Či motívom týchto súdov nie je príliš často pokrytectvo? Prečo vidíš smietku v oku svojho brata, a vo vlastnom oku brvno nezbadáš? Pokrytec, vyhoď najprv brvno zo svojho oka... Možnože v tieni cudzích chýb by niekto chcel ukryť a prepašovať vlastné hriechy; možnože pozerajúc na cudzie hriechy - samého seba by chcel niekto rozhrešiť podľa falošnej zásady: ak druhí smú - tak aj ja smiem; možnože na pozadí cudzích previnení sám sa chce ukázať spravodlivým... Pokrytec... hovorí mu Pán Ježiš.
      Dovoľ, vyberiem ti smietku z oka - bol to teda skutok lásky. Ale či, keď odsudzujeme hriech blížneho, určite sa riadime láskou? Ospravedlňujeme sa: veď som niekomu povedal pravdu, či o niekom. Ale ako často sa pravda zneužíva proti láske, ako často dokážeme vyvolať hádku medzi pravdou a láskou!
      Dovoľ, vyberiem ti smietku z oka. A či naopak, dovolíme, aby niekto vykonal takúto operáciu na nás, na našom oku? Vedeli by sme vidieť v tom skutku akt spravodlivosti, ba dokonca lásky?
      Kríž, okolo ktorého sa zhromažďujeme, pripomína nám, že Kristus nás spasil nie svojím odsudzovaním - ale svojím pochopením a svojím odpustením.


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 7, 7-12

      Pán Ježiš nás povzbudzuje k dôvere v modlitbe, keď hovorí: Klopte a otvoria vám. Tu sa však vynára určitá pochybnosť: načo klopať, keď Boh nás stále očakáva, keď jeho srdce je otvorené v každom čase, keď dvere k jeho pokladnici sú vždy otvorené? Kto videl, aby sa dobýjalo do otvorených dverí? Ostatne, sám Pán Ježiš neraz na to upozorňoval, keď napr. vystríhal pred mnohými slovami pri modlitbe, keď uisťoval, že nebeský Otec vie, čo potrebujeme a že zaraz ich obráni (Lk 18, 8). V podstate nejaké veľké klopanie v zásade nie je potrebné.
      Avšak Pán Boh nie vždy nás tak ochotne vypočuje. Má a robí predsa svoje vlastné plány, vydáva správne rozsudky - nezávisle od ľudských chúťok a záľub. A predsa sme svedkami?, ako často - hoci na stránkach biblických dejín - Pán Boh odvoláva svoje rozhodnutia, mení svoje plány a ruší rozsudky - a deje sa tak následkom naliehavých prosieb človeka. Práve takto naliehavo obťažoval Pána Boha Mojžiš, aby Boh neopúšťal vyvolený ľud; takto úporne sa dohadoval s Pánom Bohom Abrahám (aby nebodaj pre desať spravodlivých neboli zničené dve zločinné mestá) - a čo? Pán Boh sa dal uprosiť a odvolal už urobené rozhodnutie. Čiže: slabý človek je v stave vplývať na božské rozsudky a meniť odveké Božie plány! Preto má zmysel toto úporné klopanie na Božiu pokladnicu, a netreba sa znechucovať, ak sa tá pokladnica hneď tak pred nami neotvára. Pretože - ako sa vyjadril sv. Gregor - Boh chce, aby ho premohla naša dotieravosť.
      Na oltári sa stále za nás prihovára Ten, ktorý - ako čítame - so silným výkrikom a so slzami prednášal prosby a modlitby... a bol vyslyšaný (Hebr 5, 7).


23.09.2004 - 05:58   JR  
» Mt 7, 7-12

Velcí filosofové starověku Platon, Aristoteles a jiní nevěřili, že by se Bůh na nebi mohl zajímat o malé a směšné události lidských osudů. Je nad ně příliš povznesený. Teprve Plotinos, poslední velký pohanský myslitel, zaujal opačné stanovisko. Prohlásil, že dobro se nemůže do sebe uzavřít. Je jako slunce, které vyzařuje na všecky strany Bůh, který je dobro samo, je tedy stále ochoten dávat. Duchovní autoři užívají příkladu s olejem, který měla žena přilévat v době hladu do nádob na rozkaz proroka. Olej tekl tak dlouho, dokud byly nádoby prázdné. Když se naplnily, přestal téci. Tak je tomu, říkají, i s Boží milostí. Bůh je ochoten nám jí dát tolik, kolik jsme schopni přijmout, nakolik dokážeme vyprázdnit srdce od jiných zájmů a přání. Bůh je svoboda. Svobodně dává a jenom tomu, kdo svobodně přijímá. Nikdo se tedy nemusí bát ho prosit, neponižuje se tím. Ale ať u dobrého Otce hledá jen dobro.


23.09.2004 - 05:58   JR  
» Mt 7, 7-12

Všimněme si, proč a jak se dávají dary. Cizí, když prosí o almužnu, dostane jenom nejmenší minci. Naopak dobří přátelé si vymění někdy dary nákladné. Ty jsou tedy známkou, jak úzce se cítíme spojeni s podarovaným a kolik nám na něm záleží. Nejvíc dávají rodiče dětem, protože cítí jednotu, kterou s nimi tvoří. Také v životě Nejsvětější Trojice dává Otec všecko Synu a Syn má všecko od Otce. Modlitba nás přenáší ze země do Božího života. Máme tedy účast v tomto tajemství. Bůh Otec nám chce dát všechno a vyzývá nás, abychom o to prosili. Chce nám ovšem dát jenom to, co má on sám, tj. všecko dobré, dokonalé a svaté. To je tedy hlavní pravidlo, zač se máme modlit: „Hledejte na prvním místě Boží království a všecko ostatní se vám přidá!“ (Mt 6, 33). Slezský mystik Angelus Silesius píše: „Bůh, který je velký, nejraději velké dary dává, ale naše malé srdce nerado je brává.“


23.09.2004 - 05:58   JR  
» Mt 7, 7-12

Jedna z námitek proti modlitbě bývá: “Je-li Pán Bůh vševědoucí, sám ví, co potřebujeme. Proč bychom ho měli o to prosit? Proč se domáhat, když víme, že on sám na nás myslí a chce nám dobro?“ Už s_ Augustin se touto námitkou zabýval. Jeho odpověď je jednoduchá. Prosebná modlitba má pro něho význam především pedagogický. I rodiče děti učí, aby uměly poprosit o to, co jim chtějí dát. Tím si uvědomí svou závislost, lépe si ujasní, co vlastně potřebují. Voláme-li k Bohu: „Slyš, Pane!“, nepředstavujeme si, že by byl Bůh především hluchý, ale my sami, jak říká sv. Augustin, slyšíme lépe sami sebe, uvědomujeme si své potřeby a svou situaci. Tyto důvody jsou ovšem správné, ale ne jsou ještě úplné. Cíl modlitby není jenom něco dostat nebo nedostat. Jde však především o to, abychom navázali osobní styk s Bohem. Okolnost, že něco potřebujeme, dává k tomu velmi vhodnou příležitost. Stává se školou modlitby, začátkem opravdového dialogu s Bohem.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet