23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Nie je ľahké pochopiť, že jediný spôsob menej trpieť je viac milovať. A to aj za cenu, že sa budeme zdať slabšími.”

~Carlo Carretto~

12.06.2003 - (čítanosť3249 reakcie13)


Mt 6, 1-8

      1 Dajte si pozor a nekonajte svoje dobré skutky pred ľuďmi, aby vás obdivovali, lebo nebudete mať odmenu u svojho Otca, ktorý je na nebesiach. 2 Keď teda dávaš almužnu, nevytrubuj pred sebou, ako to robia pokrytci v synagógach a po uliciach, aby ich ľudia chválili. Veru, hovorím vám: Už dostali svoju odmenu.
      3 Ale keď ty dávaš almužnu, nech nevie tvoja ľavá ruka, čo robí pravá, 4 aby tvoja almužna zostala skrytá. A tvoj Otec ťa odmení, lebo on vidí aj v skrytosti.
      5 A keď sa modlíte, nebuďte ako pokrytci, ktorí sa radi postojačky modlievajú v synagógach a na rohoch ulíc, aby ich ľudia videli. Veru, hovorím vám: Už dostali svoju odmenu. 6 Ale keď sa ty ideš modliť, vojdi do svojej izby, zatvor za sebou dvere a modli sa k svojmu Otcovi, ktorý je v skrytosti. A tvoj Otec ťa odmení, lebo on vidí aj v skrytosti. 7 Keď sa modlíte, nehovorte veľa ako pohania. Myslia si, že budú vypočutí pre svoju mnohovravnosť. 8 Nenapodobňujte ich; veď váš Otec vie, čo potrebujete, prv, ako by ste ho prosili.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(6123)
Mt 6, 25-34
12.06.2003 | Čítanosť(3991)
Mt 6, 16-24
12.06.2003 | Čítanosť(3921)
Mt 6, 9-15


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 6,1-6.16-18

Tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.
Celá Mt 6 je opět věnována „skutkům spravedlnosti“ (dosl. v. 1), nyní však v oblasti této „skryté“, diskrétní zbožnosti schopné člověka uschopnit („odměna“, „odplata“) k „naplnění“ Tóry. Nic pak nedělá jako „herec“ (ř. „hypokrités“ = herec, pokrytec) - jen pro vnější efekt, ale z nitra. Jako příklad jsou zde uvedeny tři cesty k této „obdarovatelnosti“: skutky milosrdenství (vztah k druhým), modlitba (vztah k Bohu) a půst (vztah k sobě samotnému).


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mt 6,1-6.16-18

Tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.
V Matoušově evangeliu (zvlášť v „horském kázání“) je pravá pokorná „skrytost“ onou cestou, jak být „světlem světa“ a jak „prokvasit celé těsto“. Teprve ten, kdo s Otcem naváže skrytý, osobní, srdečný vztah (kdo má po joelovsku „roztržené srdce“), je Otcem také obdarovatelný (což je vlastní smysl výrazu „odměna“ či „odplata“). Neplatí zde princip „něco za něco“, ale: „dar je možné předat pouze přijímajícímu, chudému, otevřenému člověku“. Jako příklady jsou zde uvedeny tři cesty k této svobodné otevřenosti: skutky milosrdenství (vztah k druhým), modlitba (vztah k Bohu) a půst (vztah ke mně samotnému).


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 6, 1-4

Pokrytectvo je ostro odmietnuté Spasiteľom pri všetkých dobrých skutkoch, zvlášť pri modlitbe, pôste a rozdávaní almužny. Prestieranie dobrého zmýšľania je nebezpečenstvom pre každú zbožnosť a Pán ostro bojoval proti tomuto nebezpečenstvu, ktorý je všade tam, kde vonkajší čin nezodpovedá vnútornému postoju. Kristovo posolstvo v etickej oblasti nie je požiadavkou iba skutkov, ale predovšetkým dobrého zmýšľania a potom až skutkov, pochádzajúcich z tohto zmýšľania. Základom dobrého zmýšľania je vzťah dobrého skutku k Bohu. Kde sa na to zabúda, tam sa rýchlo vkradne sebectvo a samoľúbosť pod pláštikom zbožnosti, teda náboženské pokrytectvo.


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 6, 1-6.16-18

Skutky před lidmi
Objevujeme jistý protiklad v textech evangelia. Křesťané mají být světlo světa (Mt 5,14) jsou jak město na hoře, které se nemůže skrýt (Mt 5,15), mají vydat svědectví. Měli by tedy zásadně konat skutky před lidmi, protože ty jsou nejlepším kázáním. Ale v tomto naučení zřejmě Kristus nemyslí jen na vnější stránku skutků, ale spíše na úmysl, který ke konání vede, tj. lidská pochvala a obdiv. V mravním slovníku říkáme tomuto motivu ješitnost, ctižádostivost. Duchovní autoři ji nazývají zlodějkou. Ta si sedne k cestujícím a ujišťuje je, že má s nimi stejnou cestu, ale nakonec je okrade. Ješitný i ctnostný dělají dobré skutky. Rozdíl je v tom, pro koho je dělají a od koho tedy očekávají odměnu. Protože je touha po cti tak úzce spojena se vším, co děláme,je třeba častě ji vzbudit dobrý úmysl. jako příklad je uváděn sv. Bernard, kterého napadlo, když nadšeně kázal, že to nedělá pro Boha, ale pro svou slávu. Měl by tedy přestat? Odpověděl tomuto nápadu pro svou vlastní jistotu: „Pro tebe jsem nezačal, pro tebe ani neskončím.“


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 6, 1-6.16-18

Když se postíte, nemějte výraz smutný
Nedivíme se, že se někdo chlubí svou dobročinností. Ale je vlastně směšné stavět na odiv své umrtvování, zapírání, svůj půst. Popírá se tím ctnost sama. Jasný a zářící obličej mívá ten, kdo prožívá něco, co mu dělá dobře. Pozorujeme to při jídle, ve sportu, ve společenském styku. Ukazuje-li smutný obličej ten, kdo se postí, dává najevo, že nevěří v prospěšnost a účinnost křesťanského zapírání. Půst totiž znamená v širším slova smyslu všechny příležitosti, při kterých se musíme zapřít. Dostaneme například návštěvu v nevhodnou dobu. Je chvályhodné, že se rozhodneme návštěvníka přijmout. Ale děláme-li to s nevrlostí, znehodnotili jsme dobrý skutek. Bůh miluje radostného dárce (2 Kor9,7). U toho, kdo je dokonalý,je ta radost spontánní. Začátečník se ovšem musí přinutit. Ale ani to přinucení není smutné. Učit se hrát na housle je dosti namáhavé, ale na dobrém hudebníku je vidět, že i pracná cvičení dělá rád. Ví dobře, že jsou dočasná a že brzy bude hrát s nadšením.


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 6, 1-6.16-18

Bůh, který vidi v skrytu, odměňuje v skrytu
Modlitba je rozhovor duše s Bohem. Čím důvěrnější je styk s druhým, tím víc se uchylujeme do ústraní. I Ježíš se chodil modlit na hory. Modlil se ovšem i v chrámu. Proto dodnes hájí církev obojí druh modlitby: veřejnou i soukromou. Ale i při veřejné modlitbě je její opravdová hodnota vnitřní, skrytá. Navenek pronášíme všichni stejná slova, ale jejich upřímnost se liší od osoby k osobě. A proto také Bůh „odměňuje v skrytu“. Zjevuje, že modlitbu vyslyšel. Ten, kdo ho prosil, to ví, ostatním to těžko může dokázat. Řekli by mu, že se to stalo náhodou. Ale on si je jist, že to byl Bůh, který ho vyslyšel. Přijít do kostela k bohoslužbám stojí někdy námahu. Lidé vidí, že je člověk unaven. Ale Bůh mu přitom v skrytu dal radost, kterou by nezaměnil za nic jiného. Náboženský život, osobní svatost a dokonalost se tedy dají těžko měřit vnějším pozorováním. jsou to skryté hodnoty, perly, které se zalesknou až v záři vycházejícího slunce, tj. Krista, který přijde ve slávě a zjeví také slávu těch, kdo jsou s ním úzce spojeni.


28.02.2006 - 16:31   JR  
» Mt 6, 1-6.16-18

Když se postíš
Proč se vlastně lidé postí? Otcové církve zdůrazňují, že člověka o ráj připravila nestřídmost, touha jíst zakázané ovoce. Tomu se může rozumět jenom obrazně, a proto z toho plyne i obrazně závěr pro duchovní život. Zbytek ráje zde na zemi je srdce člověka, které je naplněno čistými a krásnými myšlenkami. Ale ty všechny uletí v tom okamžiku, když ulpíme na dobrém jídle. Sv. Jan Klimak nešetří vtipu, když se posmívá „tlustým ptákům, kteří už vzlétnout do výšky nemohou“, nebo když odůvodňuje nedostatek modlitby u lidí příliš sytých tím, že páry z břicha stoupají do hlavy a zatemní ji takovým mrakem, že ho světlo Ducha svatého nepronikne. Jsme omezení. Zájem o jednu věc umenšuje pozornost na druhou. Při jídle ovšem myslím na hmotné věci, proto pozornost pro duchovní poselství uniká. Proto je půst návrat do ráje tak, aby byl ve středu pozornosti sám Bůh.


28.02.2006 - 16:31   JR  
» Mt 6, 1-6.16-18

Posly asketů a světců
U asketů se vyskytovaly druhy postu až fakírského rázu. Podle životopisu sv. Pachonia jedli mniši černý tvrdý chléb, pečený obyčejně jednou do roka, který se namáčel ve vodě. Někteří dávali do těsta popel, aby bylo jídlo trpké. Neužívali ani oleje, ani masa, trochu zeleniny nevařili, jedli ji syrovou. Někdy byli bez jídla i více dní. Sv. Petr z Alkantary jídával až po třech nebo čtyřech dnech. O sv. Františku z Assisi se čte, že se rozhodl nejíst po čtyřicet dní. Ku konci prý vzal kousek chleba jenom proto, aby si nenamlouval, že dokázal totéž, co Kristus Pán. Co máme soudit o těchto postních výkonech? Odmysleme si nejdříve zprávy nezaručené. Není také radno porovnávat náš způsob života s jídelním lístkem v Horním Egyptě. I dnes žasneme nad tím, jak málo někteří beduíni jedí, a přece jsou silní a zdraví. A přece sv. Tomáš Akvinský připouští, že by bylo pro většinu lidí hříšné, kdyby napodobili doslovně posty, o kterých čtou v životopisech svatých. Je proto třeba umět najít v jídle správnou míru. To je míra postu pro všechny závazná.


28.02.2006 - 16:31   JR  
» Mt 6, 1-6.16-18

Pravidla zdrženlivosti v jídle
Asketické příručky tu zdůrazňují především tři základní pravdy: 1) Správnost jednání se posuzuje podle cíle, kterého chceme dosáhnout, 2) cíl jídla je tělesné zdraví a síla k práci, 3) tělo samo však má být v takovém stavu, aby sloužilo duši, její spáse a tedy i modlitbě. Lidový výrok zní jednodušeji: „Nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme, abychom žili.“ Náš život je křesťanský a jídlo musí být ve shodě s tím. Teoreticky by mělo platit: v zdravém těle zdravý duch. Skutečný život však není tak ideálně harmonický. Vyskytne-li se situace taková, že máme dát jednomu přednost před druhým, pak je rozhodně správné a dobré dát přednost duchu a umrtvit tělo. Duch pak má vždycky ukázat, že tělem vládne. Říkává se, že vychovaný člověk dělá u stolu vždy dojem, jako by ho mohli kdykoli odvolat. Pro toho, kdo si z lásky k Bohu při každém jídle maličkost odepře, se půst stává modlitbou těla.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 6, 1-6.16-18

      Mohlo by sa zdať, že Pán Ježiš, keď nás vystríha pred ostentatívnosťou pri náboženských praktikách (nie aby ľudia zbadali) popiera to, čo nám odporúčal inokedy: Aby videli vaše dobré skutky a oslavovali vášho Otca (Mt 5,16). Ale vlastne ide o to, aby ľudia pozerajúc na nás, chválili Boha, a nie nás.
      V náboženských praktikách a dobrých skutkoch neslobodno hľadať ľudský potlesk; takýto úmysel by popieral samotnú podstatu náboženského aktu, ktorý smeruje k Bohu, má nás spájať s Bohom, má nás urobiť milými Bohu - a nie usilovať sa o ľudskú priazeň. V opačnom prípade náboženský akt by bol neúčinný, nesplnil by vlastnú úlohu, pretože by bol hľadaním seba, a nie Boha; bol by tiež zbavený zásluhy - takí už dostali svoju odmenu.
      Najdokonalejšia modlitba, obeta na kríži Ježiša Krista - aká je neefektívna a pohŕdaná v očiach sveta...


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 6, 1-6.16-18

      Znamením pominuteľnosti, zničenia a márnosti, popolom, začíname pôstne obdobie. Ak však Cirkev v dnešný deň využíva znamenie smrti - tak v tomto znamení je prísľub života; ba čo viac: popol je podmienkou života; niečo musí umrieť, aby niečo začalo žiť.
      V prvotnej praxi Cirkvi toto umieranie a povstanie k novému životu v pôstnom období sa zviditeľňovalo zvláštnym spôsobom. Práve v týchto dňoch dospelí katechumeni sa pripravovali na prijatie krstu, a verejní hriešnici sa pripravovali pokáním na rozhrešenie a zmierenie s Bohom. Teda jedni i druhí „umierali" pre hriech, aby duchovne vstali z mŕtvych do života v Božej milosti a láske. Je to i naša úloha pre pôstne obdobie: pripraviť sa na zmŕtvychvstanie z hriechu. Musí sa v našom srdci rozpadnúť a spopolniť to, čo bolo márne a nedôstojné, a s čím sa chceme rozlúčiť. Na to má slúžiť nielen znamenie popola, ale aj všetky kajúce praktiky pôstneho obdobia.
      Ak ale niekto má výhrady voči Cirkvi, že hovorí len o pokání, umŕtvovaní a zriekaní sa - tak si uvedomme, že Pán Ježiš práve v dnešnom úryvku evanjelia odporúča konať tieto praktiky diskrétne a neostentatívne, nedávajúc ich do popredia ako najdôležitejší prvok našej nábožnosti. Pretože v podstate nejde o vonkajšie znaky, ale o našu duchovnú premenu; zbadá ju Ten, ktorý vidí v skrytosti.
      Svätá omša, na ktorej sa zúčastňujeme, predstavuje nám umŕtvovanie a zničenie Božieho Syna, ale aj jeho zmŕtvychvstanie a oslávenie. Keď dnes prijímame toto znamenie zničenia, zjednocujeme sa s Kristom v jeho umieraní, pretože len pod touto podmienkou si zaistíme účasť na jeho zmŕtvychvstaní.


28.07.2004 - 23:36   Miron  
» Mt 6, 1-8

AI      Sú veci, ktoré sa nesprávnym používaním znehodnocujú. Napríklad, keď obyčajnými nožnicami striháme plech, zničia sa natoľko, že sa nebudú hodiť na strihanie papiera.
      Môžeme však znehodnotiť aj to dobré, čo je v nás. Ak dovolíme sebectvu, alebo pýche, aby sa zakorenila v našom srdci, môžeme očakávať znehodnotenie svojich dobrých vlastností. Tak sa stáva, že k nezištnosti nás povedie vypočítavosť, k charitatívnym skutkom túžba po obdive, k službe blížnemu očakávaná chvála.
      Takto sa môže stať, že z podobného dôvodu nechtiac znehodnotíme i svoju modlitbu.
KE      Preto Ježiš apoštolom i nám hovorí: „A keď sa modlíte, nebuďte ako pokrytci, ktorí sa radi postojačky modlievajú v synagógach a na rohoch ulíc, aby ich ľudia videli. Veru hovorím vám: Už dostali svoju odmenu“ (Mt 6, 5).
DI      Modlitbu si musíme dobre chrániť pred sebectvom či pýchou. Jedno i druhé z nej robí len bezcenné vyslovovanie slov. Aby sme sa uchránili pred týmto nebezpečenstvom, musíme si uvedomiť, čo to vlastne modlitba je.
      Sv. Terézia pekne hovorí: „Pre mňa je modlitba výstup srdca, prostý pohľad k nebu, zvolanie vďačnosti a lásky uprostred skúšok a radosti tohto života.“ A keď jej slová doplníme definíciou katechizmu že modlitba je „pozdvihnutie mysle k Bohu, alebo prosba k Bohu o pravé statky“, tak nám už k vysvetleniu modlitby netreba ani nič dodávať.
      Modlitba je veľký dar. Prečo? Kto potrebuje dar? Nie ten, kto je úbohý, alebo nejako postihnutý? To sme všetci. Veď si len položme otázku: „V akom postavení je človek voči Bohu?“ Sv. Augustín na to odpovedal: „Ako žobrák.“ Môžeme o sebe akokoľvek vysoko zmýšľať, nič to nemení na tomto vzťahu človeka k Bohu. Keď sa modlime. Boh sa skláňa k naším prosbám. Jeho pozornosť je pre nás darom, ktorý si nemôžeme zaslúžiť. Preto základom modlitby je pokora. (Podľa: Světlo č. 2/1994, s. 8.)
PAR      A práve v tomto momente na nás číha nebezpečenstvo. Skúsme si ho zobraziť príkladom. Predstavte si, že máte vo svojom vnútri akoby duchovný dom. Má veľa izieb. Ale predsa sa nájde niekto, koho dnu nepozvete. Priateľov vpustíte dnu, zavediete do obývačky, ktorá je skutočne nádherná. Manželke a deťom dovolíte, aby sa pohybovali po všetkých zákutiach vášho domu. Tento duchovný dom má však jednu zvláštnosť. Je v ňom jedna izba, do ktorej sa zvonku nedá vojsť. V tejto izbe bývate vy sám a vôbec z nej nechcete vyjsť. To preto, že sa tu spoznávame, akí sme. Tu je viditeľná pravda o nás, ktorú pred verejnosťou skrývame. Nechceme sa ukázať takí, ako sa spoznávame, že sme prázdni, úbohí, slabí, neistí, nevedomí, zbabelí, ... Hanbíme sa takto ukázať na verejnosti. Preto sme vo svojej izbe strašne osamotení, bez priateľov a najdrahších. Môže sa stať, že si z toho dôvodu nasadíme masku, ktorá zakryje všetky chyby. A čo najviac budeme ukazovať na chyby iných, aby sa v tom naše prehliadli. Len takto sa odvážime vstúpiť na verejnosť a veľmi dbáme, aby nám maska nespadla.
      Na toto myslí Ježiš, keď nás upozorňuje pred pokrytectvom. Táto maska, ktorú si nasadzujeme, znehodnocuje modlitbu, lebo Boh načúva len tomu, kto uznáva jeho veľkosť a vlastnú úbohosť. Ten kto sa maskuje, nič neuznáva.
MY      Ako teda sa máme dobre modliť? Keď už sme v tej miestnosti so všetkými svojimi chybami a nedostatkami, nenamáhajme sa so žiadnym maskovaním. Nechajme vystúpiť srdce k nebu a jednoducho povedzme nebeskému Otcovi: „Otče, pozri sa na mňa. Som tu sám so svojimi chybami a neresťami. Zostúp ku mne. Len teba púšťam do tejto izby, kde nikto iný nemôže. Poď! Pozri si každý jeden nedostatok môjho života a daj mi svetlo poznania, ako ho zničiť. Pomôž mi, lebo ja som slabý a nevedomý.“
      A Boh príde a bude s tebou rozprávať. Osloví ťa pri čítaní Svätého písma, poradí ti počas kázne, napomenie skrze priateľa. Budeš ho prosiť a On ťa obdaruje. Potom sa už nebudeš musieť báť vyjsť bez masky na verejnosť, lebo svoje chyby a nedostatky si zveril Bohu... už sa nemusíš pred nikým skrývať.
ADE      Nuž obľúbme si pokoru pred Bohom i ľuďmi. Jedine pokora zabráni, aby sa modlitba znehodnotila. S pokorou potom rastie i dôvera. Sv. Terézia hovorí, že každý dostane od Pána podľa svojej dôvery. Čiže toľko, koľko od neho očakáva. Kto očakáva všetko, dostane všetko.


23.07.2003 - 21:14   Miron  
» Mt 6, 1-8

AI      Rôzne kultúrne akcie sa v súčasnosti organizujú vďaka sponzorstvu finančne silných firiem. Zástupcovia týchto firiem sú potom v porote alebo odovzdávajú ceny. Jednoducho povedané, sponzorstvo sa stáva určitým spôsobom reklamou firmy. A o to ide.
      Keď som v bývalej farnosti zakladal farskú knižnicu, obišiel som pár podnikateľov, či by neboli ochotní podporiť túto akciu formou sponzorstva. Odmietli. Jeden z nich mi to vysvetlil: „Viete, ja vrážam peniaze len tam, kde sa mi to oplatí. Je to obchod!“
      Takto zmýšľa svet. Ak dať, tak tam, kde sa dar zverejní pred čo najväčším množstvom ľudí.
KE      Evanjelium nám však prináša opačný spôsob uvažovania. Ježiš nás vyzýva k prostote a pokore.
DI      Aby sme si osvojili tento štýl života, dáva nám tri varovania.
      Prvé sa dotýka dobrých skutkov. Kto koná dobro, môže ľahko upadnúť do pokušenia určitým spôsobom zverejniť tie dobré skutky, ktoré vykonal nezištne, z dobrej vôle. Ak podľahne tomuto pokušeniu, koná dobro už len z jedného dôvodu – aby bol obdivovaný. A tak vymieňa nebeskú odmenu za obdiv tohto sveta, ktorý je tak prchavý.
      Druhé je podobné. Týka sa almužny. Ide o zrieknutie sa určitého osobného vlastníctva v prospech toho, kto trie núdzu. I pri dávaní almužny môže človek prísť o nebeskú odmenu, ak zatúži, aby ho ľudia chválili za jeho dobročinnosť.
      Tretie varovanie sa týka modlitby. I v živote modlitby môžeme všetko stratiť, ak podľahneme pokušeniu po obdive našej zbožnosti.
      Ak chýba prostota a pokora, ľahko môžeme prísť o nebeskú odmenu, nech by už naša dobrota a modlitbový život bol akokoľvek veľký.
PAR      Ježiš Kristus nás varuje, ale na druhej strane však hneď dáva návod, ako sa vyvarovať pokušeniu v tejto oblasti a tak si uchovať poklad v nebi.
      Tento návod je jednoduchý. Stačí sa len vzdať postranných úmyslov a nežiadať odmenu za svoje dobré skutky a almužny. Jednoducho hneď zabudnúť, že sme vôbec niečo dobrého urobili alebo darovali.
      V živote modlitby je potrebné zachovať intimitu rozhovoru s Bohom. Modliť sa v „skrytosti“. Ďakovať, prosiť, chváliť a to všetko len pre Boha. Je potrebné vylúčiť akúkoľvek myšlienku, ktorá by v nás živila falošnú predstavu osobnej zbožnosti.
MY      Teda črtou každého nášho počínania má byť pokora a prostota. V tomto nám skvelý príklad dala presvätá Bohorodička. Dala svetu Mesiáša, Ježiša Krista, a urobila to s prostotou, zdarma, bez postranných cieľov a už vôbec neočakávala odmenu. Keby sme sledovali podrobne jej život, videli by sme, že sa skoro nechala olúpiť o svoje materské právo na Ježiša. Takmer sa ho vzdala, len aby ho dala druhým. Evanjelisti zachytili okamih, kedy azda všetci mali voľný prístup k Ježišovi, len ona nie. Musela sa dokonca obrátiť na druhých s prosbou, aby s ním mohla hovoriť.
      Nielen nevyžaduje pocty a uznanie, ale nikdy sa ani nezmieni o výsade, ktorou ju Boh obdaroval. V okamihu, keď sa musí vyjadriť o tejto výsade, urobí to tak, že zdôrazní len to, čo urobil Boh: „Veľké veci mi urobil ten, ktorý je Mocný.“ (Podľa: Raniero Cantalamessa, Maria, zrcadlo Církve, Karmelitánske nakladatelství Kostelní Vydří 1995, s. 183.)
ADE      Svet túži po obdive a sláve. My však túžme, aby sme si vypestovali prostotu a pokoru v každom počínaní podľa príkladu presvätej Bohorodičky. Len tak neprídeme o odmenu nášho Otca, ktorý je na nebesiach.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet