27.apríl 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „...nemáme oslabovať ducha nesmiernym umŕtvovaním tela, aby sme nezostali bez zbrane pred nastávajúcim bojom...“

~sv. František Saleský~

12.06.2003 - (čítanosť3420 reakcie12)


Mt 5, 33-42

      33 A zasa ste počuli, že otcom bolo povedané: „Nebudeš krivo prisahať, ale splníš, čo si Pánovi prisahal.“ 34 No ja vám hovorím: „Vôbec neprisahajte - ani na nebo, lebo ono je Božím trónom, 35 ani na zem, lebo ona je podnožkou jeho nôh, ani na Jeruzalem, pretože je mestom veľkého Kráľa, 36 ani na svoju hlavu neprisahaj, lebo ani jediný vlas nemôžeš urobiť bielym alebo čiernym. 37 Ale vaša reč nech je „áno - áno,“ „nie - nie“. Čo je navyše, pochádza od Zlého.
      37 Počuli ste, že bolo povedané: „Oko za oko a zub za zub.“ 39 No ja vám hovorím: Neodporujte zlému. Ak ťa niekto udrie po pravom líci, nadstav mu aj druhé. 40 Tomu, kto sa chce s tebou súdiť a vziať ti šaty nechaj aj plášť. 41 A keď ťa bude niekto nútiť, aby si s ním išiel jednu míľu, choď s ním dve. 42 Tomu, kto ťa prosí, daj, a neodvracaj sa od toho, kto si chce od teba niečo požičať.

33.      Lv 19, 12.
34.      Nm 30, 3.
38-42.      Lk 6, 29-30.
38.      Ex 21, 24 Lv 24, 20n.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3624)
Mt 5, 43-48
12.06.2003 | Čítanosť(3328)
Mt 5, 13-20
12.06.2003 | Čítanosť(2890)
Mt 5, 21-26


14.08.2010 - 02:45   smn  
» Mt 5, 39

Aj Ježiš, ako každý dobrý rabbi v prvom storočí, zveličil svoje tvrdenie, keď chcel zdôrazniť jeho podstatu: "Ak ťa niekto udrie po pravom líci, nastav mu aj druhé" (Mt 5, 39). Neočakáva, že zneužívaná žena bude pasívne čakať na bitku od svojho manžela. Nechce však ani to, aby žena manželovi úder vrátila. Ježiš každému z nás skôr ponúka milosť, aby sme sa s problémami, s ktorými sa boríme, či už veľkými alebo malými, a s nárokmi každodenného života dokázali vyrovnať v duchu milosrdnej lásky a s veľkorysým srdcom. Naprík lad keď ponúkneme zmierenie rozhnevaným susedom, keď tomu, kto nás zraní, odpustíme bez toho, aby sme mu to vrátili, keď sa štedro podelíme s núdznymi alebo keď odmietneme prudko reagovať na spolupracovníka, ktorý nás provokuje - vtedy z nás a na každého okolo nás vyžaruje Ježišova sláva a svetlo jeho kráľovstva.


06.11.2007 - 12:13   PaedDr. František Dancák  
» Mt 5, 33-34

Keď istý sudca keď tušil, že sa niekto chce dopustiť krivej prísahy, kázal otvoriť okná. Keď sa svedkovia čudovali, dal im toto vysvetlenie: „Myslíte si, že si dám rozbiť okná, keď príde diabol po vaše duše?” Takto sa vraj spiace svedomie v mnohých prebudilo.
„Neprisahajte falošne na moje meno, aby ste nezneuctili meno svojho Boha!” (Lv, 19, 12).


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 5,33-37

Já vám říkám: Vůbec nepřísahejte!
Zákaz „křivé přísahy“ (zformulovaný na základě mnoha SZ míst; měl sloužit životu v pravdě) je „naplněn“ (a tím překonán) tím, že učedník, který bere vážně Boží touhu po lidské pravdivosti, se rozhodne být hodnověrný nejen při slavnostní přísaze, ale vždy a za každých okolností.


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 5,38-42

Já vám říkám: Neodporujte zlému.
Příkaz „(Pouze) oko za oko a (pouze) zub za zub!“ (má sloužit ochraně života viníka) není „naplněn“, pokud učedníka nevede k tomu, aby nejen na zlo nereagoval zlem ještě větším, ale aby na zlo vědomě odpovídal dobrem. Rozumějme tedy: Neodporujte zlému zlem, ale (odporujte) dobrem!


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 5, 33-37

Prísaha je samo o sebe dovolená, vždy však z vážnych dôvodov. Kristus sám prisahal pred veľradou (Mt 26, 64). Prísaha je vlastne úkonom bohoslužby, pretože dosvedčuje našu vieru vo vševediaceho a svätého Boha, ktorého berieme za svedka, že chceme povedať pravdu alebo splniť sľub. Napriek všetkému však väčšinou prísaha pochádza zo všeobecnej nedôvery k ľudskej pravdovravnosti.
Zbavme sa zlozvyku neustáleho dávania „čestného slova“!
Pri nutnosti prísahy si dobre uvedomme, koho voláme za svedka a že sa jedná o akt, ktorý má sprevádzať náboženská úcta.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 5, 33-37

      V týchto niekoľkých vetách sa Pán Ježiš veľmi hlboko zaoberá ôsmym prikázaním. Nielen opakuje zákaz falošnej prísahy, ale dodáva zákaz vôbec prisahať. Okrem toho dáva na vedomie, že príležitosťou porušiť ôsme prikázanie je mnohovravnosť.
      Pretože pri mnohovravnosti sa rozmýva, rozplýva, rozrieďuje podstata veci, čiže stráca na hodnote samotná pravda. Sami sme si všimli: čím dôležitejšia vec, čím dôležitejší obsah máme niekomu odovzdať - tým menej slov potrebujeme. Preto, keď chceme dobre vybaviť vec, treba vedieť nielen čo povedať, ale aj čo nepovedať. Používame veľa slov, aby sme niekoho presvedčili o nejakej pravde; ak však niekto je úprimne otvorený pre pravdu -nepotrebuje veľa slov, aby ho o nej presvedčili; ak ale je voči pravde uzavretý - tak aj najväčšie množstvo slov sa ukáže zbytočné.
      Samozrejme, potrebné sú priateľské či kamarátske rozhovory. Avšak človek, ktorý rozsieva slová neopatrne - často to bude ľutovať. Lebo kto hovorí všetko, čo chce - môže počuť niečo, čo nechce.
      Najvznešenejšia vec, Kristova obeta - aká je skúpa na slová!


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 5, 38-42

      Kristove odporúčania, ktoré sme tu čítali, nutne vyžadujú vysvetlenie. Lebo ako pochopiť trebárs len tú jednu vetu, na ktorú sa vzťahujú ostatné: Neodporujte zlému.
      Jasne si vytýčme zásadu: Boh je najvyššia spravodlivosť - a človek, keď bráni spravodlivosť, chváli Boha. Neslobodno teda súhlasiť s násilím, krivdou a nespravodlivosťou; takáto ústupčivosť je neprípustná.
      Ale keď bojujeme za spravodlivosť, je ľahké prekročiť jej hranice. Zvlášť tá spravodlivosť, ktorú si človek sám na vlastnú päsť vymeriava, často sa mení v novú nespravodlivosť. Preto, nakoľko len možno, treba v boji za spravodlivosť používať metódu zmierovania, dohody, ktorá v mnohých prípadoch prináša lepšie výsledky, než násilné spory a dlhotrvajúce procesy. A tu to Kristovo odporúčanie: Neodporujte zlu sa stretá s odporúčaním sv. Pavla: Nedaj sa premôcť zlu, ale dobrom premáhaj zlo (Rim 12, 21).
      Možno aj zakúsime nejakú vlastnú stratu - ale lepšie riskovať túto stratu, než znášať oveľa väčšie škody, strácajúc čas, zdravie a nervy. Čiže, ako ktosi povedal: Je hodno málo stratiť, aby sme nestratili veľa.
      Okrem toho ide nielen o ten úder po tvári, plášť a jednu míľu; ide tiež o vzdanie sa svojej mienky. Neraz tvrdohlavo trváme na tejto mienke, zvlášť, keď pravda je skutočne na našej strane. Trváme na svojom a vyhráme - a v tej chvíli môžeme prehrať niečo dôležitejšie: možnosť dorozumenia a zmierenia s tým druhým človekom. Preto sa oplatí ustúpiť - ak to možno urobiť bez hriechu a väčšej škody.
      Kristova obeta - to je skutok šľachetnej ústupčivosti zo strany Boha; ale táto ústupčivosť získala a stále získava Kristovi milióny duší.


28.07.2004 - 23:35   NM  
» Mt 5, 37

      Tento príbeh sa odohral na jednej svadbe. Keď kňaz pýtal manželský súhlas snúbencov, ženích ostal ticho. Hoci duchovný svoju otázku niekoľko ráz zopakoval, z úst mladého muža sa nijakej odpovede nedočkal. Svadobní hostia sa v rozpakoch rozišli domov, nevesta s plačom opustila kostol. Priatelia sa znepokojene zaujímali, prečo ženích zanovito mlčal a tak všetkých zarmútil. Mládenec sa však iba začudovane spýtal: „Načo sa tak znepokojujete? Veď som nepovedal nie...“
      Príhoda je možno absurdná, no postoj mladého muža nie je veľmi vzdialený každodennej realite. Koľkí z nás v snahe vyhnúť sa nekompromisnej reakcii zaujmú mlčanlivý postoj...

      Nové mesto 2002, č. 5, s. 2.


28.07.2004 - 18:14   JR  
» Mt 5, 38-42

Tomu, kdo tě prosí, dej, kdo žádá o půjčku, půjč mu!
Nemáme-li odporovat násilí, jak bychom mohli odepřít někomu, kdo pěkně prosí? A přece i žadonění je jistý druh násilí. Když mu podlehnou matky, rozmazlí dítě. Máme dát každému žebráku, i když víme, že podvádí,jenom proto, že prosí o almužnu ve jménu Božím? Křesťanská tradice stanovila všeobecné pravidlo pro rozdělování almužny. Ze svého majetku a ze svých příjmů si má každý nechat pro sebe, kolik potřebuje ke svému životu. To, co přebývá, má dát potřebným. Těžko je ovšem stanovit v konkrétním životě, co člověk skutečně potřebuje. Závisí to na jeho zdraví, postavení v rodině, ve společnosti, ale i na jeho osobní dokonalosti, na jeho ideálu následovat Krista. Nemůže se tedy konkrétně předepsat nikomu, kolik má druhému dát nebo půjčit. Každý sám ať vidí své možnosti. Ale ať si je vědom, že tím neztrácí. Jsou to naopak peníze půjčené či uložené na věčnost. Tam totiž uslyší Kristův hlas: „Co jste udělali jednomu z mých nejmenších, udělali jste mně“ (Mt 25,40). (T. Špidlík)


28.07.2004 - 18:13   JR  
» Mt 5, 38-42

Udeří-li tě někdo na tvář nastav druhou
Znamená to, že se nemá odporovat zlému? Spíše tu jde o způsob, jak zlo paralyzovat, zneškodnit. Narazí-li příval vody na hráz, snadno ji provalí a smete to, co na ní stálo. Vylije-li se naopak na plošinu písku, propadne se do země. Zlo je vždycky násilné a násilím se jenom rozmnoží. Tichostí a pokorou se překonává. O této pokoře se vypravuje v knize Otců podobenství. Cedry řekly šípkovým růžím: “Jste malé a slabé a přesto se v bouřích nezlámete, zatímco my jsme velcí a přece se polámeme a někdy i vyvrátíme.” Růžové keře jim odpověděly: “Když přijde bouře a vanou vichry, stlačí nás na tu nebo onu stranu, ale právě proto se nezlomíme. Vy však vzdorujete větru,jste proto v nebezpečí.” A stařec k tomu přidal poučení: “Je třeba uhnout při urážce, nechat zlobivého, ať se zlobí, neodporovat mu. Jen tak nám neuklouznou špatná slova a nedáme se vyprovokovat ke zlým skutkům.”


28.07.2004 - 18:13   JR  
» Mt 5, 38-42

Oko za oko, zub za zub
Známe fyzikální zákon odporu. Je tak tvrdý, jak tvrdý byl náraz. V psychické sféře se to projevuje podrážděností a reakcí. Proto není radno dráždit nebezpečná zvířata. Analogicky převzala lidská společnost tento princip sebeobrany Začala popravovat vrahy, konfiskovat jmění těm, kdo k němu přišli nepoctivostí, pobíjet vojáky, kteří vpadli do země. jsou to první projevy lidské spravedlnosti a řádu. Kristus výslovně dodává, že tak bylo řečeno „starým“. Vždyť i lidé se ve Starém zákoně začali organizovat a měli se řídit jistými zákony. Nebylo by snadné přimět dnešní společnost, aby od tohoto principu upustila. Hledíme jej ovšem zmírnit, tresty umenšovat, ale od základního postoje spravedlnosti nemíníme ustoupit. Přejít ke spravedlnosti vyšší, kterou učí Kristus, mohou dobrovolně ti, kteří lépe pochopili evangelium a mají víc milosti. Ale i těm, kdo stojí ještě pevně na “starém” zákoně, musíme připomenout důležitou okolnost. Platí-li “oko za oko” ve zlém, musí platit i v dobrém. Jsme tedy bližním povinni odplatit ve stejné míře i všechno dobré, které jsme dostali. To pak není malý úkol. (T. Špidlík)


24.07.2004 - 16:32   JR  
» Mt 5, 33-37

Dva prvky vedly lidi k tomu, aby zavedli přísahu. Jeden je negativní, druhý pozitivní. Negativní je smutná zkušenost, že se lidem nedá věřit, když vypovídají sami. Proto se u soudu žádají svědci. Podle židovského práva se museli najít alespoň dva. Soudy, které žádají výpověď s přísahou, jsou v jistém smyslu institucionalizovaná nedůvěra k lidem. Ale je tu pozitivní stránka. Věří se člověku, když volá Boha za svědka. Vyznáváme tím Boží vševidoucnost. Ale ještě víc: věříme, že se Bůh nedá beztrestně urážet. Při křivé přísaze se dovoláváme jeho svědectví pro svou lež. Lidé se proto právem bojí křivé přísahy, mají strach z trestů a pohrom, které by je za to stihly Přísaha sama tedy není zlo. Praktikovali ji Židé ve Starém zákoně (srv. Gn 50,5), sám Ježíš přísahal (Mt 26,63), v jistých případech ji vyžaduje i dnes církevní právo. Ale musí být výrazem toho prvku, který je pozitivní: víry v Boha všude přítomného a činného.
V našem styku se má projevit důvěra v člověka. To ovšem předpokládá, že jeho slovům věříme, že nám stačí. Není to naivita? Vždyť by nás ošidili na každém kroku! Jak bychom se mýlili, kdybychom považovali za pravdivé to, co se tiskne! To od nás evangelium jistě nežádá. Nestojí tam, že máme věřit každému tvrzení, ale že my sami máme dávat příklad upřímnosti v řeči. Upřímnost se přirovnává k průhlednosti. Nemá co skrývat. Sklo je však průhledné, jenom když je čisté. Také čistý člověk nemá co skrývat. Nemá postranní úmysly Ale vyžaduje se také statečnost. Psychologická pozorování potvrzují, že většina dětských lží pochází ze strachu. Často dítě zamlčuje své skutky proto, že na ně velcí křičí. Návyk pak roste s věkem, zvláště když se někdo vícekrát trpce zklamal. Nakonec dokáže být opravdu upřímným jenom ten, kdo věří, že mu bez Boží vůle ani vlas z hlavy nespadne (Lk 21,18) a že se tedy má bát jenom Boha, aby nemusel mít strach z lidí.
Máme říci nemocnému, že má rakovinu, když i lékaři to před ním tají? Máme vyzradit tajemství, které nám přítel svěřil, když se nás jiní na záležitost přímo ptají? Slova jsou k tomu, aby se posílila důvěra v lidském styku. Ale táž důvěra také žádá, aby se uchovalo tajemství, které není určené pro kohokoliv Upřímnost a mlčenlivost tedy ne jsou proti sobě. Morálka mluví především o povinnostech zachovat tajemství úřední a svěřené. Ale ten, kdo je taktní, se brzy naučí, že nemá vyzrazovat to, co by druhého mrzelo. Falešný druh upřímnosti je mluvit bez potřeby o cizích chybách, dávat netrpělivě najevo, kdykoliv se nám něco nelíbí, okamžitě vyjádřit o věcech a lidech mínění, i když nejsme dostatečně informováni. Také není proti upřímnosti zastírat bolest, usmívat se, abychom nekazili druhým náladu, nedat najevo, že se nás něco dotklo. Tím vším se důvěrný styk s lidmi neruší, ale naopak utvrzuje. Tento mravní cíl pak určí způsob a míru v řeči.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet