18.november 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Namiesto sťažovania sa, že Boh je skrytý, vzdávajte mu vďaku za to, že toľko zo seba odhalil.”

~Blaise Pascal~

12.06.2003 - (čítanosť3134 reakcie11)


Mt 5, 21-26

      21 Počuli ste, že otcom bolo povedané: „Nezabiješ!“ Kto by teda zabil, pôjde pred súd. 22 No ja vám hovorím: Pred súd pôjde každý, kto sa na svojho brata hnevá. Kto svojmu bratovi povie: „Hlupák,“ pôjde pred veľradu. A kto mu povie: „Ty bohapustý blázon,“ pôjde do pekelného ohňa. 23 Keď teda prinášaš dar na oltár a tam si spomenieš, že tvoj brat má niečo proti tebe, 24 nechaj svoj dar tam pred oltárom a choď sa najprv zmieriť so svojím bratom; až potom príď a obetuj svoj dar. 25 Pokonaj sa včas so svojím protivníkom, kým si s ním na ceste, aby ťa protivník nevydal sudcovi a sudca strážnikovi a aby ťa neuvrhli do väzenia. 26 Veru hovorím ti: Nevyjdeš odtiaľ, kým nezaplatíš do ostatného haliera.

21.      Ex 20, 13; Ex 21, 12.
21-26.       Porov. Lk 12, 56-59.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(4019)
Mt 5, 43-48
12.06.2003 | Čítanosť(3809)
Mt 5, 33-42
12.06.2003 | Čítanosť(3701)
Mt 5, 13-20


12.08.2009 - 12:28   PaedDr. František Dancák  
» Mt 5, 21

Zo skúsenosti vieme, že kto nosí v srdci hnev, praje svojmu protivníkovi zle, nechce s ním mať nič spoločné a bol by rád, keby preňho neexistoval. Nuž a či tento postoj, toto prianie, nie je v duchovnom zmysle vraždou? A či apoštol Ján len tak napísal: „Každý, kto nenávidí svojho brata, je vrah” (l Jn 3, 15)?
Slávny Ó Connel nosil až do smrti čiernu rukavicu na tej ruke, ktorou v súboji zavraždil svojho súpera. To preto, aby všetci vedeli, že je vrah.
To je pravda ojedinelý prípad v ľudských dejinách. Koľko máme ale takých, čo pokojne sedia, spia a vôbec si neuvedomujú, že sú vrahmi!


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 5,20-26

Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu!
Klíčem k pochopení všech šesti matoušovských „antitezí“ (5,21-48), které prohlubují příkazy Tóry a vracejí jim jejich původní smysl, je v. 20 (viz včerejší úvod), tyto příklady pak jsou jeho praktickou demonstrací. Příkaz „Nezabiješ!“ (který měl sloužit životu obecně) není „naplněn“, pokud učedníka nevede i k vytržení kořenů smrti (tj. hněvu, neúcty a pohrdání), a to zvláště ve vztazích lidí, kteří společně slaví bohoslužbu.


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mt 5,20-26

Jdi se napřed smířit se svým bratrem.
„Dokonalejší“ spravedlnost (= správné jednání před Bohem) neznamená přísnější, ale spíše hlubší, niternější, ze srdce a z vnitřního pochopení vycházející. To je zjevné ze šesti „antitezí“ („Slyšeli jste... Já vám však pravím...“) v Mt 5,21-48. Bůh nesoudí podle vnějšího skutku, ale podle rozhodnutí srdce. V první antitezi to znamená: kořenem zabití je vnitřní nepřátelský postoj vůči druhému („hněv“), pohrdání druhým („tupení“) a odepsání člověka před Bohem („zatracování“). Jaký je lék na tento vnitřní jed, na tento zdroj každého násilí? Ochota smířit se s bratrem (i když o n má něco proti mně - v. 23 - 24) a neprovozovat pouhou vnější zbožnost, jestliže jsou porušeny základní bratrské vztahy.


01.03.2006 - 14:03   JR  
» Mt 5, 20-26

Kdo se hněvá na bratra
Písmo Starého zákona mluví často o tom, že se Bůh rozhněval na lid a že ho ve svém hněvu trestal (srv. Ex 32,10). U prvních Otců církve se o tom diskutovalo. Lactantius napsal zvláštní spisek O Božím hněvu. Dokazuje tam, že jsou to výrazy obrazné: lidé zhřešili, zavinili si tresty, proto říkají: „Bůh se hněvá.“ Bůh se ovšem hněvat nemůže. Hněv je vášeň. Ty pak nepatří do života Božího. O hněvu psali stoikové a považovali už samu vášeň za hřích. Člověk, který se rozčilil, snadno někoho zabije; zvíře nebo člověka, to už je náhodné, podle toho, kdo se namanul. Křesťanská morálka ovšem rozlišuje líp. Vzplanutí hněvu se snadno přihodí cholerickým i sangvinickým povahám. Máme ovšem povinnost se ovládat a odpor k bližnímu přemoci. Kdo tuto povinnost zanedbává, dříve nebo později bližnímu uškodí. Ale i kdyby nedošlo k vnějšímu skutku, už to, že mu přejeme zlo, vyjadřuje přání, aby nebyl, je to tedy v základě postoj vražedný. Nejlépe se hněv přemáhá modlitbou, v dobru pro toho, ke komu cítíme odpor


01.03.2006 - 14:03   JR  
» Mt 5, 20-26

Kdo řekne bratru „Blázne!“
Těžko je překládat staré výrazy do moderních jazyků, protože neznáme už jejich citové odstíny Kromě toho význam slov se mění podle souvislosti, tónu zvuku. Vždyť může znít pochvalně i výrok: Jsi ty blázen! Z druhé strany se bližního těžce dotknou i slova neutrální, jsou-li tak vypočítaná, aby ranila. Morálka mluví o „urážce“. Slova jsou vzácný dar Boží. jsou jakoby mostem od duše k duši, nástrojem sblížení, porozumění, lásky. Hrubě jich zneužívá ten, kdo slovy druhého raní, zarmoutí, rozhněvá. Děje-li se to úmyslně, je to zloba. Ale často lidé chybují v řeči nedostatkem pozornosti, taktu. Slovo takt je latinského původu, znamená dotýkat se. Ošetřovatelé nemocných se musí učit, jak se nemocného dotýkat, jak ho přenést. Ve společnosti se mají všichni učit, jak se dotýkat bližního slovy, aby to nebolelo a aby se neotvíraly rány.


01.03.2006 - 14:03   JR  
» Mt 5, 20-26

Jdi se napřed smířit s bratrem a pak teprve přines oběť Bohu
Oběti se v dějinách náboženství chápaly jako skutek k usmíření bohů. Vidíme to i na mnoha příkladech Starého zákona. Nový zákon tu myšlenku prohlubuje. Opravdové usmíření je skutkem lásky. Láska k Bohu pak je pro křesťany neoddělitelná od lásky k bližnímu. Nemůžeme tedy usmířit Boha, nesmíříme-li se s bratrem. Křesťanská oběť je na prvním místě eucharistie. Přijímat tělo Kristovo musíme s čistým úmyslem. Eucharistie je svátost jednoty církve. Ten, kdo se nechce smířit s bližním, nechce vlastně dosáhnout toho cíle, ke kterému byla svátost ustanovena, maří tedy její účinky, a je-li plný zloby na druhého, přijímá svatokrádežně. Liturgická výzva před přijímáním je tedy vážné napomenutí: „Pozdravme se navzájem pozdravením pokoje.“


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 5,20-26

      Ak vaša spravodlivosť nebude väčšia ako spravodlivosť zákonníkov a farizejov, nevojdete do Kráľovstva nebeského. Povedzme si to presnejšie: Kristus žiada, aby sme svoju spravodlivosť neobmedzovali výlučne na vonkajšie činy, na zdržiavanie sa zlých skutkov, ale aby sme upevňovali túto spravodlivosť vo svojich myšlienkach, túžbach, prianiach a vôbec vo všetkých vnútorných aktoch.
      Nebeské kráľovstvo (či Božie kráľovstvo) máme uskutočňovať a zdokonalovať celou svojou bytosťou, a teda aj každou svojou myšlienkou, aj každým úderom srdca. A bolo by polovičnou morálkou vyhýbať sa zlým skutkom - a povoľovať zlým myšlienkam. Ambíciou úprimného človeka je byť takým vo vnútri, akým sa chce ukázať navonok. Ostatne vyžaduje si to zásada jednoduchého dôsledku: naše vonkajšie skutky vyrastajú logicky, prirodzene, z vnútorného naladenia. Kristus vzťahuje túto zásadu zvlášť na skutky lásky k blížnemu; prikladá váhu dokonca slovám, ktoré sú výrazom vnútornej nálady (očerňujúce slovo „raka“ znamená doslovne „prázdna hlava, či vo všeobecnosti človeka, ktorý je hodný pohŕdania). Slovo je ako ľadovec: to, čo počuť, je len viditeľný vrchol celku, ktorý existuje neviditeľný, kdesi v podvedomí.
      Uvedomme si to, keď na začiatku sv. omše vyznávame, že sme zhrešili myšlienkami a slovami, nielen skutkami. Tak teda spravodlivosť hodná kráľovstva sa začína vecami zdanlivo malými - podľa ľudského hodnotenia.
      Nevzťahuje sa náhodou aj na niekoho z nás to, čo sme počuli: Keď teda prinášaš dar na oltár a tam si spomenieš, že tvoj brat má niečo proti tebe, nechaj svoj dar tam pred oltárom a choď sa najprv zmieriť so svojím bratom...


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 5, 20-26

      Pán Ježiš tu poukazuje na určitú nevyhnutnú podmienku účinnej modlitby, nevyhnutnú, hoci vo všeobecnosti nedocenenú: Choď sa najprv zmieriť so svojím bratom. Neraz pociťujeme voči Bohu trpkosť, že nás nevypočul napriek našim prosbám: tak vrúcne som sa modlil, tak som dôveroval, a Pán Boh akoby ma nepočul; dokonca dal som i na sv. omšu. Práve: priniesol si dar na oltár; ale ak podceníš fakt, že tvoj brat má niečo proti tebe - nemôžeš rátať s tým, že tento dar bude prijatý.
      A to je príčina malej účinnosti našich modlitieb: nosíme v srdci krivdy, možno dávno zakorenené, výhrady a trpkosti voči bývalým priateľom, predstaveným alebo kolegom, voči blízkemu alebo ďalšiemu okoliu, dokonca voči najbližšej rodine, kvôli akejsi nespravodlivosti - možno dokonca vymyslenej, dokonca kvôli jednému nerozvážnemu slovu. Pocity nechuti a zatrpknutosti otravujú život nám i nášmu okoliu, ale aj - zhodne s tým, čo dnes hovorí Pán Ježiš - robia naše modlitby neúčinnými. Žalujeme sa pred Bohom na zakusované nepríjemnosti; ale nechceme pochopiť, že tento nahromadený nános prekážok, aký vyrástol medzi nami a blížnym - oddelil nás často aj od Boha.
      Je dobré urobiť taký zoznam osôb, ktoré vyvolávajú naše negatívne pocity, aby sme si tieto pocity uvedomili a snažili sa ich premôcť. Aby ťa neuvrhli do väzenia - vystríha Pán Ježiš. Ale taký človek sa už nachádza vo väzení, vo väzení tých neochotných pocitov, ktoré mu nedovolia slobodne dýchať, zahmlievajú jasný pohľad a - čo je najvážnejšie - sťažujú vrúcny kontakt s Bohom.
      Keď teda prinášaš dar na oltár - uvedom si, že na tom oltári Kristus prináša seba ako obetu, aby ti dal príklad a silu pre tvoje akty odpustenia. Prines na oltár dar svojich trpkostí i krívd, a zároveň svojho odpustenia. Zvlášť pôstne obdobie to je čas odpustenia - nielen Božieho, ale aj nášho.


23.09.2004 - 05:57   JR  
» Mt 5, 20-26

Kdo bližního zatracuje, propadne pekelnému ohni
Citový výbuch hněvu prozrazuje slabost charakteru. Daleko nebezpečnější je hněv, který zůstane v duši, i když už citové vzplanutí pominulo. Začne se ledově a rozumně uvažovat o pomstě, odpírá se odpuštění. Podle sv. Řehoře Nysského se takový člověk vylučuje z Božího království. Jemu samému už nebude odpuštěno, protože neodpouští jiným, nezastane se ho Bůh, protože si svou pomstu vyřizuje sám. Ve vypravování o Otcích pouště se čte, jak vyléčili hněvivého tím, že mu dali opakovat „modlitbu“: „Děkujeme ti, Bože, že tě nepotřebujeme, protože si svou spravedlivost vyřizujeme sami.“ „Hněvejte se, ale nehřešte!“ píše sv. Pavel (Ef 4,26), který sám byl výbušné povahy. Ale dává lhůtu k uklidnění do konce dne: „Slunce nezapadej nad naším hněvem!“


23.09.2004 - 05:57   JR  
» Mt 5, 20-26

Kdo svého bratra snižuje, propadne veleradě
Stává se občas, že vzplaneme hněvem nespravedlivým. Vzbudí se v nás pocit nelibosti a vzniká chuť pomstít se bližnímu. Slovy ho ponižujeme, zmenšujeme a očerňujeme před jinými. Někdy se přejde i ke skutkům. Nejčastěji se to stává výbuchem citů, které jsou silnější než zdravý úsudek. Takový člověk je podle slov sv. Jana Klimaka dočasný blázen, epileptik. Není s ním řeč, až když ho záchvat pomine. Pro něho samého pak ne jsou lepší rady než ty, které se vyjadřují lidovými výrazy jako např. „dýchat z hluboka,“ „napočítat do deseti,“ „rozbít dřevo ale ne o hlavu druhého,“ apod. Mnoho lidí se omlouvá, že se nedokážou ovládnout, že je to na ně příliš silné. Mnoho příkladů ukazuje, že i velcí světci bývali povahou vznětliví, ale s pomocí Boží a silou vůle se vycvičili tak, že se dovedli ovládnout i tam, kde by i mírné povahy vybuchly hněvem.


23.09.2004 - 05:56   JR  
» Mt 5, 20-26

Kdo by zavraždil, propadne soudu, ale i ten, kdo se hněvá na bratra
Hněv začíná v citech odporu proti tomu, co se nám skutečně nebo zdánlivě staví do cesty. Dostaneme chuť tu překážku odstranit. Napadne nás hned i nějaký způsob, jak to provést. Hněv ovšem může být spravedlivý i nespravedlivý. Příkladem spravedlivého hněvu je Kristus, když vyhání z chrámu prodavače (Mk 11,15 nn.). Jediná opravdová překážka na cestě k dobru je zlo. Můžeme tedy a dokonce musíme vzplanout hněvem proti zlu. Musí to být ovšem zlo skutečné a ne jenom zdánlivé. V pravém a plném slova smyslu se máme hněvat proti hříchu, ďáblu, zlým myšlenkám. Když jde o lidi, je spravedlivý jenom ten hněv, který vede k dobrému, k nápravě zla a tedy k prospěchu bližního, ne k jeho škodě. Proto i když je navenek rozhněvaná tvář, v srdci musí být láska, která projevy hněvu ukázňuje, umírňuje, omezuje jenom na ty příležitosti, kdy je to vhodné.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet