23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Keď zanecháš modlitbu, robíš to isté, ako keď vyberieš rybu z vody. Čo je pre rybu voda, to je modlitba pre človeka.

~sv. Ján Zlatoústy~

12.06.2003 - (čítanosť2953 reakcie6)


Mt 3, 1-12

      1 V tých dňoch vystúpil Ján Krstiteľ a hlásal v Judejskej púšti: 2 „Robte pokánie, lebo sa priblížilo nebeské kráľovstvo.“
      3 To ňom povedal prorok Izaiáš:
      „Hlas volajúceho na púšti:
      - Pripravte cestu Pánovi,
      vyrovnajte mu chodníky!“
      4 Ján nosil odev z ťavej srsti a okolo bedier kožený opasok. Potravou mu boli kobylky a lesný med.
      5 Vtedy prichádzal k nemu Jeruzalem a celá Judea i celé okolie Jordánu. 6 Vyznávali svoje hriechy a dávali sa mu krstiť v rieke Jordán.
      7 Keď videl, že aj mnohí farizeji a saduceji prichádzajú k nemu na krst, povedal im: „Hadie plemeno, kto vám ukázal, ako uniknúť budúcemu hnevu? 8 Prinášajte teda ovocie hodné pokánia! 9 Nenazdávajte sa, že si môžete povedať: - Naším otcom je Abrahám! - lebo vravím vám: Boh môže Abrahámovi vzbudiť deti aj z týchto kameňov. 10 Sekera je už priložená na korene stromov. A každý strom, ktorý neprináša dobré ovocie, vytnú a hodia do ohňa. 11 Ja vás krstím vodou na pokánie, ale ten, čo príde po mne, je mocnejší, ako som ja. Ja nie som hoden nosiť mu obuv: On vás bude krstiť Duchom Svätým a ohňom. 12 V ruke má vejačku, vyčistí si humno, pšenicu si zhromaždí do sýpky, ale plevy spáli v neuhasiteľnom ohni.“

1-12.       Mk 1, 2-8; Lk 3, 3-18; Jn 1, 19-28.
3.       Iz 40, 3.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2708)
Mt 3, 13-17


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 3, 7-10

Nové zmýšľanie musí ukázať plody života. Vieme bez skutkov je mŕtva (porov. Jak 2, 26), povie a napíše neskôr svätý apoštol Jakub, ktorý bol tiež Jánovým učeníkom. Nestačí len hlásiť navonok hlásiť sa k Bohu, nestačí izraelský pôvod či dnes krstný list, zlatý krížik na krku, svätý obraz v izbe. Boh žiada srdce a život podľa nového zmýšľania – inak je márne ako u farizejov všetko spoliehanie sa na skutočné čo pomyslené zásluhy o Božie kráľovstvo.


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 3, 7-10

Svätému Jánovi Krstiteľovi chýbalo podobne ako ostatným prorokom jasné rozoznávanie medzi prvým príchodom Pána k hlásaniu „radostného posolstva“ a medzi druhým príchodom Kristovým, totiž k poslednému súdu. U Jána a u prorokov mizne časový odstup a tak Ján vykresľuje jeden i druhý príchod naraz. Práve preto svätý Ján používa obrazy rúbania stromov a čistenia obilného zrna od pliev. Jánovo prísne varovanie platí pre všetky časy, i pre nás. Kto sa ľahkomyseľne spolieha, že je čas na obrátenie a na pokánie; kto nechce opustiť nebezpečné cesty; kto nechce uznať nutnosť Božej milosti pre svoju hriešnosť a nedostatočnosť – pre toho je už prichystaná sekera a oheň. Strašným dôkazom pre vážnosť tohto varovania je osud vyvoleného národa.


12.12.2005 - 19:59   -ls-  
» Mt 3,1-12

   Ještě nám zní v uších, co Jan Křtitel kázal v Judské poušti. Archeologové v té poušti nedaleko Mrtvého moře vykopali pozůstatky kláštera, kde v dobách Ježíšových žili lidé, kteří volání Jana Křtitele - vlastně už volání proroka Izaiáše - vzali doslova: „Na poušti připravte cestu Pánu!“
   I dnes jsou muži a ženy, kteří dobrovolně opouštějí svět a odcházejí do kláštera, aby tam sloužili Božímu království.
   „Připravujte cestu Pánu!“ Tento příkaz platí nám všem, zvlášť teď, v adventní době. Znamená to, že máme všichni odejít na poušť, vstoupit do kláštera? Víme, že to tak není. Poušť je všude, kde jsou lidé, kteří spolu nemluví. Kteří se nestýkají. Kteří o Ježíši a jeho evangeliu nic nevědí.
   Není snadné v poušti našeho světa připravovat Pánu Ježíši cestu. Je to práce na celý život. Ale pro tento advent bychom si to mohli zkonkrétnit na tři úkoly.
   Ten první zní: připravuj vánoce!
   Copak o to, myslíš si, to dělám. Přípravám na vánoce se nikdo nevyhne. Tolik věcí se musí udělat: vymyslet, komu jaký dárek, pak ty dárky sehnat. Udělat předvánoční úklid, navařit, napéct. A ještě sem tam i ve všední den zaběhnout do kostela na roráty a doma dělat adventní černou hodinku s koledami u jesliček a co vše ještě. Tak co ještě?
   Co ještě? To hlavní. Nehoň se! Co děláš, dělej klidně, chutě a s radostí.
   Druhý adventní úkol, co mám na mysli, zní: Připravuj SEBE na vánoce!
   Jan Křtitel k nám volá: Obraťte se, připravte Pánu cestu. K čemu by byl tvůj dárek tomu, na koho máš v srdci zlost! Napřed mu musíš odpustit. Co by pomohla světla na stromečku, kdyby v tobě zůstaly temnoty mrzoutství, urážlivosti a jaké ještě balvany a propasti. Zpytuj si svědomí před vánoční zpovědí jaksepatří důkladně.
   To je tedy druhý náš adventní úkol: připrav na vánoce sebe - dobrou svatou zpovědí.
   A třetí úkol? Také ten dnes vyhlašuje Jan Křtitel: Připravte i svým bližním cestu k Pánu.
   Cesta k narozenému Pánu Ježíši není jednokolejka - jen cesta tam. Je to dvoukolejka - od Pána Ježíše zase k lidem. S anděly máme ohlašovat lidem kolem sebe radostnou zvěst, že i jim se narodil ten, kdo je zachrání, kdo je naučí radosti, kdo jejich životu dá smysl. Tuhle adventní cestu k lidem známe ještě méně, než tu první a druhou. Ale kdo cestu hledá, ten cestu najde. Jen to zkusme, jen to znovu a znovu zkoušejme.
   Bratří, mnoho se musíme ještě učit, abychom dokázali vánoce připravit, abychom sebe dokázali na vánoce dobře připravit, abychom uměli lidi k jesličkám přivádět.
   Pusťme se do toho učení s radostí.


26.11.2004 - 13:59   Angelo Scarano  
» Re: Mt 03, 01-12

      Sekera je přiložena ke stromu… mohou tato slova vzbudit radostné očekávání „přicházejícího“? Nevyvolají spíš odpor, strach, útěk? Jan Křtitel se těmito slovy snažil vyburcovat lid k obrácení, k přípravě cesty pro Mesiáše. Ačkoli to byl prorok, ba dokonce víc než prorok, jeho slova byla také odrazem tehdejších představ: Pán přijde a hned se vypořádá se vším, nastolí okamžitý pořádek, vymýtí zlé, přinese slávu Izraeli. Jan Křtitel, ačkoli byl největší mezi narozenými ze ženy, neměl „plný vhled“ do Božích plánů spásy, které se ukázaly teprve Ježíšovým příchodem. Kristus nakonec ukázal evangelium v jiném světle, a tak zároveň poopravil jeho „zkreslené“ představy. On totiž svým příchodem přinesl veškerou novost, novost tak radikální, že ani Jan Křtitel, největší prorok, nemohl mít odpovídající představu: mohl o ní mít jen matné tušení, promíchané navíc s falešnými představami. A nad tím bychom uvažovat i dále: mnohá slova proroků o mesiánské době jsou jen stínem skutečnosti, kterou přinesl Kristus. On je převyšuje, i když se nám to ještě „nejeví“, protože dosud čekáme na jasné vyzáření jeho slávy. Jeho dary převyšují „přislíbená mesiánská dobra“, i když se nám někdy zdá pravý opak. Ale jeho cesty jsou jiné než naše, jsou to cesty božské.
      Přece jen Jan Křtitel měl pravdu: Kristus odděluje zrno od plev, očišťuje ohněm, přináší „slávu“, avšak jiným způsobem, než si on představoval. Kristus sice očišťuje ohněm, ale nespaluje hříšníky, ale hřích. Slovem a činem očišťuje od hříchu a ode všech jeho důsledků: od nemoci, od spoutanosti, od smrti. A opět: ne hned, jak si představoval „předchůdce Páně“, ale postupně. A v tom bychom i my mohli pocítit určitou obtíž: rádi bychom „měli hned“, podle svých představ. Ale Kristus jedná jinak: nevyplnil představy Křtitele, nevyplní ani naše. Ale zato se můžeme spolehnout, že vyplní „naše představy“ mnohem skvělejším způsobem, než bychom očekávali. Skvělejším způsobem, ba dokonce božským. Na naší představě o Kristu závisí i naše očekávání, naše „obrácení“, naše motivace: strach či radost? Uzavřenost či otevřenost? Spěchání vstříc nebo útěk?


26.11.2004 - 13:59   Angelo Scarano  
» Re: Mt 03, 01-12

      Pozadím úryvku je židovská apokalyptika (srv. Dan 2,44; 7,14-27): přislíbení o novém, zlatém věku se pomalu naplňuje. To znamená nejen „požehnání“ pro spravedlivého, ale také „soud“ pro svévolníka. Jan si představoval „Mesiáše“ podle tehdejších názorů: jako mocného soudce, který vykoná okamžitý soud nad hříšníky. Ježíš se však představil v jiném světle, a proto měl Jan Křtitel později pochybnosti, zda je opravdu on tím přislíbeným Mesiášem (Mt 11,2-11 – 3. neděle adventní).
      1-4 Vystoupení Jana Křtitele (kolem r. 26 n.l.) se odehrává na poušti (na západ od Mrtvého moře), jež byla ve SZ místem setkání s Bohem: později byla spojována s příchodem Mesiáše-osvoboditele. Jan vyzývá k obrácení, protože se přiblížilo nebeské království, tj. Bůh jako král (nebeské království je opisem Božího jména, které židé nevyslovovali). „Obrácení“ se přitom nemá chápat ve světle Ježíšova kázání: je to prozatím jen „návrat“ k porušené smlouvě, návrat k Božím zákonům. Jan nemůže ještě hlásat evangelium, protože je nezná: teprve Ježíš přijde s radostnou zvěstí. Předchůdce Páně už svým vnějším oděvem „ohlašuje“ Mesiáše: oděv ze srsti a kožený pás kolem boků připomínají Eliáše, který měl „připravit srdce“ na příchod Pána (Mal 3,23-24; srv. Mt 11,14; 17,12-13). Navíc jeho hlas ukončuje dlouhá staletí trvající mlčení proroků (srv. 1 Mak 4,46; 9,27; 14,41). Nyní nastává něco nového: z mlčení přichází hlas od Boha, opět promlouvá prorok, ba někdo víc než prorok.
      5-10 Janův křest není ještě křtem Ježíšovým, je to jen vnější obřad dotvrzující upřímnost obrácení. Tento obřad se používal u pohanů obrácených k židovství. K Jordánu přichází i farizeové a saduceové, které Jan nešetří: nazývá je plemenem zmijí, čímž odkrývá jejich neupřímnost a faleš (viz také Mt 12,34; 23,33). Nemohou se odvolávat na Abraháma, protože tím si nemohou zaručit automatickou imunitu před Božím soudem. Jediná platná deviza je „ovoce hodné obrácení“ (v. 8) čili „dobré ovoce“ (v. 10; viz Mt 7,17–23; 12,33; 25,45–46).
      11-12 Jan uznává, že je menší než ten, který přichází: není hoden přinést mu ani opánky, tj. vykonat službu otroka. Přicházející Mesiáš je totiž silnější, křtí totiž duchem a ohněm: výrazem „pneuma“ nemáme chápat Ducha, ale spíš očišťující vítr (řecký výraz může znamenat obojí, ale překlad „vítr“ je potvrzen metaforou ve verši 12; liturgický překlad není přesný). Ohněm se pak míní plamen spalující plevy (opět potvrzeno metaforou v posledním verši). Jedná se patrně o tentýž křest, který má různé účinky na spravedlivé a nespravedlivé (jako požehnání nebo soud). Tím požehnáním je pak především určité očištění, tříbení (viz Iz 4,4: „A Pán smyje špínu dcer sijónských… duchem soudu, duchem žhoucím“). Přece jen je patrné, že slova Jana Křtitele se spíš soustřeďují na negativní stránku (soud), která je také motivací obrácení. V tom vidíme zřetelný rozdíl oproti Ježíšovu hlásání: tam převažuje pozitivní ráz evangelia, pozitivní motivace pokání.


26.11.2004 - 13:58   Angelo Scarano  
» Re: Mt 03, 01-12

      Tato pasáž se skládá ze dvou hlavních částí:
      1) vystoupení Jana Křtitele (v. 1-6): středem této části je citace z Iz 40,3 (v. 3)
      2) jeho hlásání (v. 7-12). Tato část zdůrazňuje blízkost soudu (v. 7.10) a nutnost obrácení (8.10). Používají se dvě různá připodobnění soudu: obraz sekery přiložené ke stromu (v. 10) a obraz oddělení plev od obilí (v .12). Mezi těmito metaforami je důležitá vsuvka o „mocnějším“, který bude křtít Duchem a ohněm (v .11).



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet