18.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Ak zatiaľ veríš len vo svoju vlastnú silu, ty sám dávaš svojej výkonnosti hranice.

~MICHEL QUOIST~

12.06.2003 - (čítanosť2948 reakcie12)


Mt 2, 1-12

      1 Keď sa za čias kráľa Herodesa v judejskom Betleheme narodil Ježiš, prišli do Jeruzalema mudrci od východu 2 a pýtali sa: „Kde je ten novonarodený židovský kráľ“? Videli sme jeho hviezdu na východe a prišli sme sa mu pokloniť.“ 3 Keď to počul kráľ Herodes, rozrušil sa a celý Jeruzalem s ním. 4 Zvolal všetkých veľkňazov a zákonníkov ľudu a vyzvedal sa od nich, kde sa má narodiť Mesiáš. 5 Oni mu povedali: „V judejskom Betleheme, lebo tak píše prorok:
      6 - A ty, Betlehem, v judejskej krajine,
      nijako nie si najmenší medzi poprednými mestami Judey,
      lebo z teba vyjde vojvoda,
      ktorý bude spravovať môj ľud, Izrael.“

      7 Tu si dal Herodes potajomky zavolal mudrcov a podrobne sa povypytoval, kedy sa im zjavila hviezda. 8 Potom ich poslal do Betlehema a povedal: „Choďte a dôkladne sa vypytujte na dieťa. Keď ho nájdete, oznámte mi, aby som sa mu aj ja šiel pokloniť.“
      9 Oni kráľa vypočuli a odišli. A hľa; hviezda, ktorú videli na východe, išla pred nimi, až sa zastavila nad miestom, kde bolo dieťa. 10 Ako zbadali hviezdu, nesmierne sa zaradovali. 11 Vošli do domu a uvideli dieťa s Máriou, jeho matkou, padli na zem a klaňali sa mu. Potom otvorili svoje pokladnice a dali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 12 A keď vo sne dostali pokyn, aby sa nevracali k Herodesovi, inou cestou sa vrátili do svojej krajiny.

6.       Mich 5, 1.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3332)
Mt 2, 13-23


17.04.2010 - 18:58   Teofil  
» Mt 2, 12

Mudrci sú uchránení pres tým, aby ich krvilačnosť mnohonásobného vraha Herodesa zneužila ako špiónov.
Boh sám opäť bezprostredne zasiahol. Nebeský pokyn v sne nám naznačuje, že už teraz, pri Pánovom príchode, padla prekážka medzi Izraelom a pohanmi, Boh sa bezprostredne stýka s pohanmi. A mudrci počúvajú Boží hlas. Určite sa v tú istú noc vracali do svojej vlasti.


04.12.2006 - 21:21   roberto  
» Re: Mt 02, 01-12

Kto to boli, tí mudrci? V Biblii nájdeme vysvetlivku: " Pomenovanie označuje perzských kňazov, ktorí pre svoju učenosť boli aj kráľovskými poradcami. Zaoberali sa prírodovedou, najmä hvezdárstvom a veštením z polohy hviezd."

Je pozoruhodné, že mudrci hľadajúci múdrosť vo hviezdach našli hviezdu, ktorá ich doviedla k pravej múdrosti - k viere v Ježiša Krista. Nie k hocijakej viere, ale konkrétne k viere v pravého Boha a nášho spasiteľa! Túžba po Bohu ich donútila zbaliť si veci a vydať sa na cestu za Ním, aby sa mu klaňali.

Niekde som čítal, alebo počul o žene, ktorá študovala medicínu a práve sa zaoberala stavbou ľudskej kostry. Tu sa kľúčna kosť stala jej hviezdou, pretože zistila, ako je geniálne urobená. Vraj keby bola kľúčna kosť o trošku kratšia alebo dlhšia, nemala by ruka také pohybové možnosti.

Poznám človeka, ktorý vášnivo hral šachy a chcel byť najlepší šachista na svete. Už mu nestačilo trénovať iba šachovú stratégiu, taktiku a vedenie boja, ale pustil sa aj do štúdia psychológie, lebo chcel zdokonaliť aj svoje myslenie a chcel využiť všetko pre to, aby vyhrával. A tam našiel svoju hviezdu, v jednej knihe o psychológii sa pojednávalo o prvotnej príčine a tento človek uveril, že prvotnou príčinou všetkého je Boh a sledujúc hviezdu nakoniec našiel Ježiša Krista.


Áno, nestačí len zbadať hviezdu, je potrebné ju nasledovať a ona nás dovedie až k samému Pánovi, obklopenému svojimi svätými. Aj my si zoberme na cestu vzácne dary , dušu túžiacu po Bohu / zlato / , ustavičnú modlitbu / kadidlo / a pôst / myrha / ,darujme tieto vzácne dary svojmu Bohu a spolu so svätými sa mu kľaňajme a vzdávajme mu vďaku a chválu až na veky. Amen.


04.02.2006 - 13:59   -ls-  
» Mt 2,1-12

   Vyprávění dnešního evangelia má mimořádnou dramatičnost: Čtyři králové se tu střetávají - tři opouštějí společné své království a vydávají se dychtivě za hvězdou nových poznatků, ten čtvrtý král, Herodes , ten nestojí o žádné nové poznatky - ten má jen jedinou starost : jak si udržet svou královskou moc, své panování nad lidmi.
   Zatímco králové z východu padají na kolena před Dítětem poslaným Bohem a vracejí se domů jinou cestou, král Herodes a jeho dvořani usilují ze všech sil, aby vše zůstalo při starém - i za cenu násilí a vražd.
   Co znamená tato událost pro nás?
   Někteří se snažili spočítat, která to hvězda tenkrát vybuchla a stala se novou či supernovou - ale to je omyl. Svatý Matouš tenkrát ještě o novách a supernovách nic nevěděl.
   Někteří vynaložili mnoho úsilí na historické zkoumání, z kterých zemí ti tři králové přišli, co za mudrce to byli, ale ani v tom není podstata Matoušova vyprávění.
   Podstatná otázka pro každého z nás osobně, je : za jakou životní hvězdou jdu já? Před kým - nebo před čím - padám na kolena já?
   Hvězdy - stálice byly pro tehdejší orientální národy jistou orientací za noci. Kompasy v té době neměli. Podle oblohy došli nebo dopluli správně k cíli. Věděli, že kromě stálic, hvězd zůstávajících stále na svém místě , jsou i hvězdy nestálé, které se různě pohybují a k cíli nedovedou.
   Matouš nás tedy dnes nabádá, abychom šli za hvězdou stálicí - Ježíšem Kristem. Jen ten nás bezpečně povede životem, ne chvilkové bludičky, které zasvítí a zhasnou.
   Ať tedy v letošním roce dokážeme ve všech situacích, na všech rozcestích života orientovat se podle hvězdy víry, podle Ježíše Krista a jeho evangelia.


04.02.2006 - 13:59   -ls-  
» Mt 2,1-12

   “Tak už jsou zase svátky za námi” - říkáme si na potkání v tyto dny. A vy, děti, se mezi sebou také ptáte: “Máte už uklizený stromeček?” Ozdobné koule a řetězy, všechnu tu vánoční krásu sklízíme do krabic. Vánoce jsou za námi.
   Ale proč tedy slaví dnes církev vánoční svátek ještě jednou? Proč nás dnes podruhé vede před jesličky? To nemá být jen na rozloučenou s vánocemi, co jsou už za námi, to má být připomínka, že vše, co vánoce ohlásily, je teprv před námi! Že to světlo, které vzešlo pastýřům a mudrcům, to že už nikdy nezhasne. Betlémská hvězda svítí a bude svítit lidstvu dál. Výzva k veliké radosti, zjevení Boží velikosti a slávy, to že zůstane ve světě trvalou skutečností.
   Každému člověku, každé generaci, věřícím i nevěřícím, bude už svítit světlo Zjevení Páně. Bude je zvát, aby i oni se vydali za hvězdou víry do království lásky a pokoje Božích dětí.
   Jak svítí dnes nám? Mnoha způsoby, i tam, kde bychom se nenadáli.
   To je téma svátku Zjevení Páně, o tom mám dnes kázat: O stálém zjevování Boží síly , lásky a dobroty celému světu. O tom, jak celá příroda je trvalým zjevením Boží síly a tvůrčí moudrosti.
   Jesličky k tomu jen dosvědčují, že sám Bůh se vydal na cestu vstříc člověku.
   Takové pochopení dnešního svátku Zjevení Páně má pro nás i své důsledky! Jestliže Bůh se vydal vstříc člověku, aby ho hledal, tu je na člověkovi, aby se také vydal na cestu, aby také vyšel Bohu vstříc, aby ho také hledal.
   Neboť jen ten člověk, který se nechá od Boha nalézt, který se nechá osvobodit od svých úzkostí, nejistot a bázní, jen ten bude naplněn Boží slávou.
   Proto má dnešní svátek právem dvě jména: Zjevení Páně a Svatých tří králů: První jméno jedná o tom, co dělá Bůh, druhé, co dělá člověk. Bůh vyslal svou energii, své světlo, svou hvězdu - a ti mudrci světlo přijali, vydali se na cestu.
   Nepomohlo by nám tedy nic, kdybychom jen okouzleně zírali u jesliček na Jezulátko - a zůstali na místě, kde jsme, nebo jen sestoupili do minulosti svého dětství.
   Kristus našeho setkání je před námi!
   Tvůj život je před tebou bez ohledu na to, kolik máš let podle občanského průkazu! Křesťanství je náboženství budoucnosti. Křesťan je člověk, který teprv jde k plnému životu. Tahle stvořitelská živá mentální energie, která nám dala bytí, která nás vedla, která nás volá, abychom vykročili k novému zítřku, do nového roku, do nových roků a nových životů v Bohu, to je dech, to je ovzduší dětí Božích, křesťanů, duchovních lidí.
   A nevykládejme si toto zaměření na budoucnost jen jako odkaz kamsi za smrt, na “onen svět”, do záhrobí! Hvězda mudrců je tu, zde, dnes! Boží zářivá mentální energie je tu pro náš dnešek, zítřek, pro tento náš život. Nemusíme chodit v temnotách, v strachu, nejistotách. Nemusíme se ničeho bát. Žijme si a důvěřujme v Boží lásku, žijme si a nesme tu Boží lásku dál.
   Povstaňme tedy k prvnímu vykročení vstříc Božímu světlu a volejme mu vstříc:


17.12.2005 - 10:25   -ls-  
» Mt 2,1-12

   Chesterton napsal o smyslu vánoc zajímavou knihu: „Nesmrtelný člověk.“
   První část má název: Člověk v jeskyni. - Druhá část se jmenuje: Bůh v jeskyni.
   První jeskyně je Altamira: Pravěký člověk maluje obrazy zvířat.
   Druhá jeskyně je betlémská: Bůh z člověka zvířecího dělá člověka lidského. Betlém nejen smířil, ale i vyřešil všechny rozpory v člověku a kolem něj.
   V pravěkých jeskyních začínají pralidé pouť, jejímiž zastaveními jsou mýty, pohádky, umění, věda. Začínají hledat kámen mudrců, elixír života, Krásu, Poznání. Máchovo: „Daleká cesta, marné volání“, platilo o této cestě.
   Do temnot tohoto hledání zazářilo světlo: Oslní pastýře, ukazuje cestu králům.
   Pastýři nacházejí svého pastýře, králové svého krále, člověk sama sebe.
   O čem člověk jen snil, stává se tělem. Radostná zvěst je tak radostná, že se podobá pohádce, s tím rozdílem, že je to skutečnost.
   Ovšem: Jedněm se to zdá příliš krásné, aby to mohlo být pravdivé. Druhým se to zdá být příliš prosté, aby to mohlo být pravdivé. A tak většina lidí se sice ráda oddává kouzlu vánoc, ale spíš jen jako snu, narkóze.
   Jen pastýři a mudrci dovedou přijmout veliký dar.
   Pastýři symbolizují prvek citový, cestu srdce. Je to cesta umělců a prostých lidí - našich maminek a babiček.
   Mudrci reprezentují u jeslí lidi rozumové. Ti to mají těžší. Musí se vydat na dalekou cestu hledání, překonat nebezpečné nástrahy, položit k nohám Dítěte své bohatství a pak teprve najdou a poznají.
   Velký Boží dar, který v sobě nese smíření rozporů, ten se tu v jeslích nejen zjevuje, ale také skrývá z důvodů podobných těm v pohádkách, kdy princ se stává zahradníkem a princezna kuchařkou. Ježíš se zjevuje, ale i skrývá jak v jeslích, tak na kříži. Nechce totiž, aby ho někdo přijal ze zištnosti nebo strachu, - chce být přijat jen z lásky.
   A proto Bůh, když vstupuje do světa, odkládá své bohatství, svou moc i slávu a ponechává si jen jedno, lásku skrytou v chudobě a pokoře.
   Přichází z nezměrné lásky. Ale poznat a pochopit to, dokáže jen ten, v jehož srdci se ozvěnou zrodí také láska, protože jen láska lásku ocení.
   A v takové chvíli pak člověk u jesliček nejen slyší, ale hluboko v sobě procítí a prožije ono nevýslovné, co je sláva na výsostech a pokoj lidem dobré vůle.
   Jako Popelka s úctou zdvihla a pečlivě uschovala oříšek, který její pyšné sestry odhodily, a našla v něm začátek svého štěstí, pojď i ty, a poklekni u jeslí:
   Pojďme, klaňme se jemu!
   (Podle G.K.Chestertona)


17.12.2005 - 10:25   -ls-  
» Mt 2,1-12

   Bůh chce, aby ho člověk poznal.
   Patří to k základním lidským vlastnostem, že člověk se rád pochlubí svou prací: Podpisuje se na to, co udělal, dává si své objevy patentovat. Na díle mnoha geniálních malířů však podpis chybí. Říkali prý, že jejich podpisem je každý tah štětcem.
   Bůh Stvořitel je také takový geniální umělec. Jeho dílo - náš vesmír, náš svět - tu stojí ve své složitosti a tajuplnosti tak obrovitý, že člověku už nestačí představivost, aby si představil autora, tajuplného Stvořitele.
   A tak se Bůh lidem zjevuje, aby ho mohli poznat, milovat, poslouchat. To Boží zjevení světu je předmětem našeho dnešního svátku. Jak se Bůh zjevuje? Ne ve svých nadlidských, nadkosmických rozměrech - tak bychom ho my lidé nemohli pochopit. Přichází do lidského světa jako lidské dítě.
   Lidé reagují různě.
   Jak se lidé vůči tomuto Božímu vstupu do světa chovají?
   Představitelem jedněch je Herodes. Herodesové neuvažují jinak než mocensky: Bojí se Božích požadavků a přikázání, bojí se o svou moc, bojí se konkurence. Proto se zjevení polekají a ze strachu sahají k násilí. - Násilím chtějí znemožnit Boží zjevení sobě a světu.
   Druhou skupinou těch, kteří zklamali tváří v tvář zjevení Boha ve světě, byli kupodivu kněží a odborníci na náboženské vědy. Znají sice odbornou literaturu, poslouží přesnou informací, ale pro sebe z toho nevyvodí důsledky žádné - do Betléma nejdou. To jsou předchůdci těch, kteří křesťanství sice hlásají, ale podle něho nežijí.
   Až třetí, mudrci a pastýři, nezklamou. Nejsou sice odborníci na židovské náboženské otázky, ale co uvidí, uslyší a poznají, za tím jdou věrně.
   Rozumíte poselství dnešního svátku? Náš svět, my křesťané, my všichni jsme ve stejném nebezpečí, jako jeruzalémští kněží: Vykupitele známe, ale za ním nejdeme, podle něj nežijeme.
   Bůh se chce zjevovat skrze nás stále.
   Zjevení Páně, to není jen jedna událost kdysi v dějinách. Bůh se chce zjevovat světu stále skrze ty, co v něj uvěřili. Hvězdou pohanů máme být my. Tak sviť světlo vaše před lidmi, ať vidí váš dobrý život a velebí Boha - tak nám ten úkol narýsoval Pán Ježíš. Děláme to tak?
   Přišli za knězem snoubenci. Ženich katolík, ona bez vyznání. Chtějí se brát a ona se chce stát katoličkou. „ Víte už něco o křesťanství?“ - ptá se kněz. „Pane faráři, já mám ráda tuhle Jirku a on je fajn, tak si myslím, že i jeho náboženství je dobrá věc. Ale jinak o náboženství nevím nic - neměla jsem dosud příležitost.“ - „A jak dlouho spolu chodíte?“ ptá se kněz. - „Dva roky“. Jirka pochopil tu otázku jako výčitku a tak se bránil: „Víte, pane faráři, my jsme se o to několikrát pokoušeli, mluvit o náboženství. Míla se mě často sama na ledacos ptala. Ale já jsem jí uměl povědět jenom takové věty, co znám z katechizmu, a to pro ni bylo nesrozumitelné. Já jí to neumím vysvětlit, aby tomu porozuměla.“
   Ten Jirka dovedl zjevit své dívce krásu křesťanství svým chováním, ale ne slovy, kterým by dnešní mladý člověk rozuměl.
   Bída dnešního světa je právě v tom, že většina dnešních křesťanů nedovede svou víru srozumitelně ukázat ani chováním, ani vysvětlením. My věřící máme odbornou náboženskou řeč, která je nezasvěcenci málo srozumitelná. Kolik je tam slov, vět, jaké v běžném životě neuslyšíte. A když někdo vstoupí do našeho kostela při bohoslužbě, je mu stejně nesrozumitelná i naše liturgie, bohoslužba.
   Mluvit o své víře tak prostě a srozumitelně, jak prostě a srozumitelně mluvil ke svým současníkům Pán Ježíš, tomu se budeme muset ještě nějaký čas učit. Ale jedno už můžeme hned a teď: Jako ten Jirka pěkně žít před lidmi a s lidmi, aby se v naší dobrotě ukazovala dobrota Boží, v naší vlídnosti vlídnost Boží.
   Silnější může pomoci slabšímu, ale i slabší může podepřít silného. Každý člověk má své zlé chvíle únavy, své slabé chvilky. Tak jdeme a podpíráme jeden druhého.
   Všichni jsme potřební pomoci. Všichni potřebují pomoci naší. Skrze nás se může zjevovat Boží dobrota.
   Ať tedy nemáme vinu, že někdo z lidí kolem nás musel říci: „Neměl jsem žádnou příležitost poznat křesťanství.“
   Jak si to dnes zapamatujeme?
   Bůh se chce zjevit světu i skrze mne.


15.12.2005 - 15:06   -ls-  
» Mt 2,1-12

   Dnes se nechme vést k meditaci myšlenkami známé anglické spisovatelky Eveliny Waughové:
   „Tak jako já i vy jste přišli pozdě. Pastýři, ba i dobytčata tam byli už dlouho před vámi. Připojili se ke kůrům andělským dřív, než vy jste vyrazili na cestu. Kvůli vám byla uvolněna odvěká kázeň nebes a vzplálo nové vyzývavé světlo vprostřed udivených hvězd.
   Jak pomalu jste šli! Rozhlíželi jste se a počítali jste - tam, kde pastýři běželi bez rozpaků a bosi. Jak divně jste se vyjímali na cestě v doprovodu exotických livrejí, s nákladem nevhodných darů.
   Konečně jste se přiblížili k cíli své pouti a velká hvězda stanula tiše nad vámi. A co jste udělali vy? Zastavili jste se u krále Heroda na zdvořilostní návštěvu. Byla to nebezpečná výměna zdvořilostí, která od té doby nepřestala ohrožovat nevinného.
   Přesto jste však přišli do Betléma a nikdo vás neposlal pryč. I pro vás se našlo místo u jesliček. Vaše dary nebyly sice nepostradatelné, ale byly přijaty a pečlivě položeny stranou. Vždyť jste je přinesli s láskou. V tom novém láskyplném řádu, který se právě zrodil, bylo místo i pro vás. V očích svaté Rodiny jste nebyli horší než volek nebo oslík. Vy Tři Králové, vy jste mými obzvláštními patrony, jste patrony všech, kdo přišli pozdě. Jste patrony všech, které čeká únavná cesta k pravdě. Jste patrony všech, kdo mají hlavu popletenou vědomostmi a přemyšlováním. Jste patrony všech, kdo jsou spoluvinni ze slušnosti.
   Jménem toho Ježíše, který neodmítl vaše zvláštní dary, orodujte u Boha za lidi učené, za lidi složité a citlivé - ať najdou cestu k Božímu trůnu, ať vejdou do Ježíšova království.“


15.12.2005 - 15:06   -ls-  
» Mt 2,1-12

   Znamením - symbolem - dnešního svátku je hvězda. Hvězda jako Boží znamení mimořádné chvíle, mimořádného zjevení.
   Stefan Zweig napsal slavnou knihu „Hvězdné hodiny lidstva.“ Vypočítává se tam dvanáct takových hvězdných událostí, které daly vývoji lidstva nový směr. Počítá mezi ně užívání ohně, vynález písma, objevení Ameriky, stanutí člověka na Měsíci. Největší hvězdnou hodinou lidstva je nepochybně narození Ježíše Krista.
   Byla to událost sama o sobě nenápadná, bylo možné ji přehlédnout, nedbat na ni. A mnozí tak učinili.
   Ale lidé dobrého srdce - pastýři - Boží znamení nepřehlédli.
   Lidé moudré hlavy - mudrci - to Boží znamení pochopili.
   Ti pochopili, čí narození hvězda zjevuje. Svědčí o tom jejich dary:
   Zlato - značí bohatství krále - říká se tím tedy: Kristus je král.
   Kadidlo - doprovází modlitbu k Bohu. Říká se tím darem: Kristus je Syn Boží.
   Myrha - je smola z orientálních borovic - balzí. Tou balzovou smolou - balzámem, se balzámovala těla. Značí se tím: Kristus je smrtelný Syn člověka.
   Těmito dary zlata, kadidla a myrhy se tedy vyjadřuje to nejdůležitější o této hvězdné hodině lidstva.
   To dítě Ježíš, co se tu narodilo, to je náš Král, to je Boží Syn, to je Syn člověka, člověk.
   Takhle dával Bůh znamení mudrcům a pastýřům. Ti je uviděli a šli za ním.
   Dává Bůh znamení i nám, dnešním lidem? Nastávají hvězdné hodiny i dnes, i pro nás?
Copak o to, Bůh nám znamení dává. Jde jen o to, jestli my je vidíme, jestli za nimi jdeme.
   Některá Boží znamení vypadají docela všedně a obyčejně: Že jsem se narodil s těmi a těmi vlohami. Že mám nadání k tomu a tomu. Že jsem se dnes ráno probudil živý a zdravý. Přijímám to vděčně, jako Boží obdarování?
   Bůh nám dává znamení i skrze lidi kolem nás. Skrze lidi, kteří nás potřebují. Skrze lidi, které my potřebujeme. Skrze lidi, kteří nás kritizují.
   Bůh nám dává znamení naším svědomím, abychom dokázali své chyby uvidět, litovat jich a tak se z nich vyléčit.
   Bůh nám dává znamení skrz naše neúspěchy, skrz naše nemoce. Abychom uviděli hranice našich schopností, možností.
   Bůh nám dává znamení skrze hodné lidi, s kterými se setkáme. Skrze úspěchy a radostné události. Každá nedělní bohoslužba je nám znamením blízkosti Krista Ježíše. Božích znamení dostáváme dost, jen je uvidět, jen za nimi jít.
   Ale my také máme být znamením, vůdčí hvězdou, lidem kolem sebe.
   Je to dobrý, radostný, bohatý život ve světle Boží hvězdy.
   Pojďme teď za ní k Ježíši v oltářní svátosti.


12.12.2005 - 19:56   -ls-  
» Mt 2,1-12

   Co to dnes slaví křesťané po celém světě? Zjevení Páně - památku, že před dvěma tisíciletími vstoupil Bůh do lidských dějin, - tak byste mně asi odpověděli.
   Ale dnešní svátek, (tak jako všechny svátky církve), - to je něco víc než vzpomínková slavnost na dávnou událost: Zjevení Boží, to je událost, která stále trvá! Dnes se má zjevit sláva Boží nám, dnes my máme hledat a najít svého Krále, jako jej tehdy hledali a našli mudrci.
   Co se při dnešní slavnosti má dít, vyjadřuje pěkně dětská tříkrálová koleda, kterou jsme si s dětmi říkávali při náboženství:
    „Jak mudrci v dávný čas,
    klaním se ti, Jezu, zas.
    Nemám vzácných pokladů,
    srdce dám ti v náhradu.“
   Najít svého Vykupitele, to je úkol pro každého člověka, to je úkol pro lidstvo jako celek.
   A ono je to skutečně tak, že každý člověk po celý život hledá. Jenže každý jinak a proto ne každý nalezne.
   Rakouský malíř Josef Fuhrich namaloval zvláštní betlém, kde jsou všichni hledači pohromadě:
   Jsou tam pastýři a mudrci, je tam i Herodes a Jidáš, také hledači.
   Především pastýři - těch je tam nejvíc: muži, ženy, mládež, děti. Prostí lidé, obyčejní. Žádní filozofové, a přece ti nalézali Ježíše ve všech dobách, uvěřili v něj pevně a bez problémů a po celý život šli za světlem víry. Mezi ně patří naše zbožné maminky a babičky, naši dědové, lidé věřící srdcem. Patříme mezi ně i my?
   Potom mudrci - lidé vědy, filosofie a teologie. Einsteinové, Newtonové, Edisonové, Weizsackerové, Mrázkové, kterým jejich hluboký vhled do tajů hmoty, vesmíru a života byl světlem k víře a k obdivu moudrosti Stvořitele. To je cesta rozumu, vědecká cesta k poznání všeho jsoucna.
   Třetí skupinu těch, kteří hledají Ježíše, vede Herodes. Za ním jdou jemu podobní: Herodesové, kteří znovu a znovu vymýšlejí plány, jak zabít Ježíše, jak vyhubit křesťanství. V betlému každého století najdete takové Herodesy.
   A poslední skupinu těch, kdo hledají Ježíše, vede lidskými generacemi Jidáš. Nemusím vám ukazovat prstem, kdo jsou ti Jidáši. Znáte je, jsou dobře k rozeznání: Co mi dáte a já vám zradím, koho chcete.
   Jak veliký chvost za kometou, tak táhnou davy za Ježíšem. - Pastýři a mudrci - vyznavači a obdivovatelé, Herodesové zhoubci a Jidáši zrádci.
   Také letos je Zjevení Páně, také dnes hvězda svítí nad betlémem. V které skupině ses, bratře, našel, poznal? Kam se zařadíš? Nabídněte dnes Dítěti Ježíši s mudrci zlato své lásky, kadidlo své vroucí modlitby, myrhu svých životních hořkostí a trampot.
   Zkusme dnes při proměňování zas jednou povědět s vroucností dítěte tu modlitbičku moudrých a dětí: „Jak mudrci v dávný čas, - klaním se ti, Jezu, zas. Vzácných nemám pokladů, srdce dám ti v náhradu. Amen.“


21.09.2004 - 18:35   kc  
» Re: Mt 02, 01-12

      Je zarážajúce koľko ľudí okolo nás vie o Bohu, ale ho neprijali. Jednoducho v neho neuverili tak, aby to bolo vidieť v ich živote. Prečo?
      Boh síce prišiel k nám ľuďom, vstúpil do času a našich dejín, zjavil sa nám, v Ježišovi Kristovi sa nám úžasne priblížil, ale predsa ostal skrytým. Musíme ho hľadať, musíme sa namáhať, aby sme sa k nemu dostali.
      V tomto snažení sa podobáme trom mudrcom, ktorí vedeli, že sa má narodiť nový izraelský kráľ. Aj keď to vedeli, aj keď objavili znamenie jeho narodenia, museli ísť, namáhavo cestovať. A keď ho konečne našli, museli podstúpiť ešte jednu skúšku – prijať, že nový kráľ je v osobe najchudobnejšieho dieťaťa sveta.


24.09.2003 - 19:57   PaedDr. František Dancák  
» Mt 2, 11

      Pri otváraní Svätej brány na Vianoce roku 1974 pápež Pavol VI. Viackrát opakoval v Ježišovom mene výzvu: „Venite - Príďte!“ Adresoval ju kresťanom i nekresťanom, ba aj nedôverčivým a uzavretým srdciam, ktoré odporujú náboženstvu a viere: „Príďte, Kristus vás očakáva. Boh vo svojej nekonečnej dobrote nám vyšiel v ústrety až tak ďaleko, že sa stal jedným z nás!“
      Pre nás budú vzorom tí traja mudrci, ktorí cez všetky nebezpečenstvá, odrádzania, prekážky a posmechy idú za hviezdou až po chudobné jasle v Betleheme, kde padajú na zem, aby na kolenách lepšie poznali Boha a viac sa mu priblížili.


21.08.2003 - 11:20   Homiletik  
» Mt 2, 6

      Evanjelista Matúš cituje proroka Micheáša (5, 2) o mieste narodenia Mesiáša. A pripomína, že ten bude „Vojvodca“, ktorý má spravovať jeho izraelský ľud. Vojvodca je vládca menšieho štátneho celku. Podľa nesprávneho názoru Židov Mesiáš mal byť aj politickým panovníkom nad Izraelom. Aj apoštoli boli dlho v zajatí tejto politickej myšlienky, napr. Peter, Jakub, Ján. Peter nechcel pochopiť, že Ježišovi treba trpieť a zomrieť. Preto ho bránil mečom v Getsemanskej záhrade. Jakub a Ján si mesiášske kráľovstvo predstavovali podfarbené politicky, kde Ježiš bude mať aj „ministrov“, ktorí budú vedľa jeho trónu asistovať (porov. Mt 20, 21). Ježiš ich však všetkých pokarhal.
      Mesiášska vláda Ježišova nad Izraelom mala byť, aj bola čisto duchovná, náboženská, bez svetských, najmä politických ambícií. On nechcel vládnuť fyzickou zbraňou, ktorá vraždí telo, ale duchovnou, ktorá víťazí láskou. Preto aj Petra upozornil, že všetci, čo siahajú po meči, mečom zahynú (porov. Mt 26, 53). On bol teda vojvodcom, ktorý zjednocoval a vykupoval duše. Zjednocoval láskou a vykupoval vlastnou krvou. Teda pravý „bojový“ hrdina – vojvodca duchovného vojska.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet