23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Vedľa končiaru utrpenia, ktorý rastie čoraz vyššie, dvíha sa aj končiar šťastia. Akoby jeden vrchol bol zrkadlovým obrazom druhého, no v skutočnosti sú to dva rozličné vrchy. Navzájom si kývajú a pretekajú sa. Každé utrpenie, čo nás stíha, je ustavične vyrovnávané šťastím rajskej záhrady. Všetku noc zaháňa večné svetlo, čo tam žiari.”

~PETER LIPPERT~

12.06.2003 - (čítanosť3418 reakcie14)


Mt 1, 18-25

      18 S narodením Ježiša Krista to bolo takto: Jeho matka Mária bola zasnúbená s Jozefom: Ale skôr, ako by boli začali spolu bývať, ukázalo sa, že počala z Ducha Svätého.
      19 Jozef, jej manžel, bol človek spravodlivý a nechcel ju vystaviť potupe, preto ju zamýšľal potajomky prepustiť. 20 Ako o tom uvažoval, zjavil sa mu vo sne Pánov anjel a povedal: „Jozef, syn Dávidov, neboj sa prijať Máriu, svoju manželku, lebo to, čo sa v nej počalo, je z Ducha Svätého. 21 Porodí syna a dáš mu meno Ježiš, lebo on vyslobodí svoj ľud z hriechov.“
      22 To všetko sa stalo, aby sa splnilo, čo Pán povedal ústami proroka: 23 „Hľa, panna počne a porodí syna a dajú mu meno Emanuel,“ čo v preklade znamená: Boh s nami.
      24 Keď sa Jozef prebudil, urobil, ako mu prikázal Pánov anjel, a prijal svoju manželku. 25 Ale nepoznal ju, kým neporodila syna; a dal mu meno Ježiš.

23.       Iz 7, 14.
12.06.2003 | Čítanosť(10256)
Mt 1, 1-17


29.11.2010 - 19:31   smn  
» Mt 1, 22

Rozjímanie nad Ježišovým rodokmeňom nám môže ponúknuť komplexnejší pohľad na Božie dielo. A to je dôležité, pretože čím širšie dokážeme chápať Božiu dobrotu a jeho múdrosť, tým ľahšie zveríme Ježišovi svoj život. Uvažuj, napríklad, koľko udalostí sa zbehlo predtým, ako si sa narodil. Tvoji predkovia ti vydláždili cestu vlastným životom. Stali sa isté udalosti, ktoré ovplyvnili tvoju rodinu. Božie pôsobenie formovalo tvoj rodokmeň až do tej chvíle v dejinách, keď si sa narodil ty. Nie si náhodným výsledkom genetiky. Neobjavil si sa celkom náhodne bez minulosti alebo bez budúcnosti. Nie, Boh má plán pre tvoj život - plán, ktorý sa napĺňal celé stáročia.
Je takmer isté, že Ježišovi predkovia nemali ani potuchy, že raz budú začlenení do Svätého písma. Určite si Mária nebola vedomá svojho významu, keď vyrastala v Nazarete. To sa ukázalo až časom; keď poznávala Pána a jeho múdrosť, bola schopná prijať jeho plán. A to isté platí pre nás. Možno si neuvedomujeme, aká je naša úloha v Božom pláne. A určite sa nikdy nedozvieme, aké množstvo ľudí sme svojím životom ovplyvnili. Ale aj tak sa môžeme rozhodnúť nasledovať Pána a dívať sa, ako sa pred nami odkrýva jeho plán.


17.04.2010 - 18:59   Teofil  
» Mt 1, 22-24

Prekvapujúca zhoda medzi starým Izaiášovým prorostvom a nepochopiteľným súčasným stavom panny Márie presvedčila poctivého Jozefa, aby anjelovmu posolstvu na slovo uveril a uznal, že v Máriinom prípade to nebolo cudzoložstvo, ale veľký a jedinečný zázračný Boží čin. Podľa toho Jozef teraz koná.
Jozef ihneď uposlúchne Pánovho anjela. Hneď po prebudení odvedie Máriu ako svoju ženu domov. Aj ďalej poslúchal anjela: keď sa dieťa narodilo, dal mu meno „Ježiš“; tým právne pred celým svetom uznal dieťa za svojho syna.


22.11.2006 - 19:22   roberto  
» Re: Mt 01, 18-25

Čo si ale Jozef spočiatku neuvedomil bolo to, že je súčasťou tohto plánu.

Matúš spomína proroka Izaiáša, ako svojím prorockým okom na podnet Ducha Svätého hovorí " Hľa, panna tehotná a rodí syna!" (Iz 7:14) Matka Cirkev o tomto učí: Izaiáš vidí pannu, ktorá , hoci počala, ba aj porodila, ostáva pannou. A keďže svojho syna doniesla na svet bez ľudského otca, dáva mu meno Emanuel, po slovensky " Boh s nami". Vlastné mená spojené s Božím menom bývali u Izraelitov veľmi časté, ba užívali aj meno Ježiš. Jedine meno Emanuel sa okrem hlavy 7. a 8. knihy Izaiášovej nikde inde vo Svätom písme nevyskytuje, okrem Mesiáša nik sa nevolá Emanuel. Emanuel bude teda zvláštnou, nad všetkých vynikajúcou osobnosťou. Nesporne o tomto dieťati, o Emanuelovi, je reč aj v Izaiášovi 8:8-10 a 9 a 11. Na týchto miestach sa však tomuto dieťaťu pripisujú také vlastnosti a píšu sa o ňom také veci, ktoré sa na nikoho iného nemôžu vzťahovať, len na Mesiáša. Emanuel je teda Mesiáš a v dôsledku toho panna ,o ktorej je tu reč, môže byť len matkou Mesiášovou. I najstaršie preklady Biblie dosvedčujú, že Izaiáš tu hovorí o panne a kresťanstvo, počnúc už Evanjeliom sv.Matúša (1:23), plným právom vidí v tejto panne panenskú matku Emanuela - Mesiáša, Preblahoslavenú Pannu Máriu. Jej pannenské počatie a jej panenský pôrod má byť tým veľkým zázrakom, ktorým Boh dokáže, že vie svojich oslobodiť aj bez pomoci iných. Veď sám Osloboditeľ sveta sa počal bez prispenia muža, z Ducha Svätého, panensky.

My, kresťania tretieho tisícročia to vieme a veríme tomu bez zvláštnych problémov. Ale ako by sme reagovali, keby sme boli na mieste sv. Jozefa? Pre neho to muselo byť čosi prevratné. Predpokladajme, že Mária mu o všetkom povedala a aj poznal knihu Izaiášovu. Potom jediné, z čím mal problém bolo, že nevedel pripustiť, že by sa to stalo práve jemu, že práve on by sa stal ochrancom Márie, ktorá počala Emanuela-Mesiáša. Že práve on bude mnoho a mnoho dní v tesnej blízkosti Božieho Syna! Každý deň ho mal na očiach, videl, ako sa zväčšuje bruško Panny Márie a vždy si musel uvedomiť, aký to je vlastne plod! Podľa mňa ani nevedel myslieť na nič iné.

Dokonca aj sám Ježiš Kristus hovorí: " Ale blahoslavené sú vaše oči, že vidia, aj vaše uši, že počujú. Veru, hovorím vám: Mnohí proroci a spravodliví si žiadali vidieť, čo vidíte vy, ale nevideli, a počuť, čo vy počúvate, ale nepočuli." (Mt 13: 16-17 , Lk 10: 23-24).

Možno sa nám to zdá trochu nespravodlivé, že Jozef a Mária a ľudia v tej dobe mali tú výsadu, vidieť naživo Pána nášho. Ale nezabúdajme na niečo prekrásne, čo nám Pán zanechal! Eucharistiu, vďaka ktorej aj my môžeme byť s Kristom denno - denne, a nemyslím tým, že s ním budeme v modlitbách, ale skutočne, fyzicky, dokonca ho môžeme prijímať! Ešte stále sme presvedčení, že sme ukrátení?

Tento úryvok Matúšovho evanjelia nás vyzýva opäť a opäť prehodnotiť náš postoj k Eucharistii. Skúsme si uvedomiť, Kto sa skrýva pod spôsobom chleba a vína. Skúsme pochopiť, čo znamená meno Emanuel. Skúsme prijať toľkú milosť, že aj my sme medzi tými, ktorí sa môžu denno - denne stretávať s Kristom fyzicky.

Toto je môj súčasný stav: nechuť ísť do chrámu, radšej počúvam hudbu, radšej pozerám televízor, radšej surfujem na nete, radšej sa venujem sám sebe, radšej ležím na gauči... V nedeľu a v prikázané sviatky sa musím nútiť ísť na liturgiu... Kedy naposledy som bol na Eucharistickej pobožnosti? Nie, niečo nie je so mnou v poriadku. Máte podobné pocity?


29.09.2006 - 11:34   -ls-  
» Mt 1,18-24

V dnešním evangeliu stojí před námi dívka Maria a slyší Boží hlas, slyší neslýchaný požadavek. Ona, která dosud není provdaná, nežije s muže, má mít syna. A přesto, jakmile se ubezpečí že to je Boží vůle, úkol přijímá. I když ví, že to změní celý její život.
My si tu událost představujeme příliš kýčovitě, nyvě, nereálně, pod vlivem starých obrázků „Zvěstování“, na nichž Panna Maria klečí na klekátku s lilií v ruce, - a andělsky krásný posel s labutími křídly právě přistává v levém horním rohu obrazu - obklopen nebeskou září.
Jenže ve skutečnosti to asi byla záležitost velmi prostá, bez líbivých efektů. Její obdobu jsme zažili i my ve svém životě, a jistě už nejednou. Kolikrát v životě už i my jsme zaslechli Boží hlas, Boží výzvu, najednou jsme jasně cítili: Ano, teď bych měl jít a toto udělat. Teď bych měl hned toto ve svém životě změnit k lepšímu, teď bych se měl takhle změnit na celý svůj život.
Jenže my na to reagujeme jinak, než Maria. Buď mávneme rukou a řeknem si: to se nedá uskutečnit! Nebo si řeknem: ano - já to udělám, - ale až zítra, jindy, později, - a jdem dál, jak jsme šli, nic se nestane.
Jinak dívka Maria. Bez slečinkovského upejpání, bez ženské nerozhodnosti, bez ženské kupy řečí. Odpoví prostě, věcně, stručně: Fiat, dobrá. Beru to, když to žádá Bůh.
Také se asi při tom bála. - I v evangeliu se na to vzpomíná, že se polekala. Není divu, vždyť to bylo mladé děvče. Ale neutekla, necouvla, nevymlouvala se. Uvěřila Bohu. V plačícím nemluvněti viděla Božího Syna. Jeho nepochopitelná slova uchovávala v paměti.
Nemusíme se my, katoličtí křesťané, stydět za to, že máme v úctě tuto statečnou dívku Miriam. Nemusíme se stydět za to, že si vážíme matky Mesiáše, Marie.
Ve všech dobách budou takoví, kteří budou chápat její osobní velikost, kteří si ji budou brát za vzor pevné víry v Boha.
Pojďme s ní o vánocích vstříc jejímu Synu a naslouchejme jeho slovům tak pozorně, jak nás Maria nabádá: „Cokoli vám řekne, učiňte,“ - říkala v Káně Galilejské učedníkům.
Přeji vám do předvánočních dnů ztišení a těšení, aby vaše letošní vánoce byly opravdu svátky s Ježíšem. noce bez Ježíše, to chtěl kdosi už jednou: jmenoval se Herodes. Byly to špatné vánoce pro něj a pro mnohé. Ani dnešní vánoce bez Ježíše v domech, kde se k němu nechtějí hlásit, kde jej z domu vyhánějí, to nejsou radostné vánoce.
Vám tedy přeju k letošním svátkům:
Lampu se světlem.
Krb s teplým ohněm.
Vánoce s Ježíškem.


24.12.2005 - 07:27   -ls-  
» Mt 1,1-25 / Vianoce

Zdravím vás a vítám všechny k štědrovečerní slavnosti naší farní rodiny. Vás, kteří jste vstali od pospolitého tepla rodinného stolu. Zdravím Vás osamělé, kteří máte dnes večer za společníky jen vzpomínky. Vás, kteří jste v uplynulých létech života ztratili víru v Boha. Vítám i vás, kteří jste ztratili důvěru v dobrotu lidí. Vítám vás všechny, protože vám všem mohu oznámit radostnou, fantasticky radostnou zprávu: „Bratří, ukázala se Boží dobrota všem lidem. Narodil se na svět Vykupitel, aby nás zachránil.“
Posloucháš snad nedůvěřivě, ty, přerozumný člověče z doby vědeckotechnické revoluce? Jen poslouchej dobře. Bůh, ten se ani nerodí, ani neumírá. Ale rodí se Boží slovo a stává se tělem. Rodí se Boží člověk, aby novým slovem oslovil tvou rozjitřenost, aby ti dal nahlédnout až za hranice dosahu tvých dalekohledů a radarů. Aby ti dal poznat, co polidšťuje, humanizuje tvé objevy a poznatky: že je to láska. A láska je Bůh. Bez lásky může být vědění samo o sobě ničivé. Jen vědění spolu s katalyzátorem lásky zachová tvůj svět lidským, světem pro lidi.
Posloucháš snad nedůvěřivě, ty, posluchači ohlušený tisícerými frázemi z tolika potištěných papírů, z tolika rozhlasových vln, z televizních kanálů? Poslouchej dnes dobře, neboť Pravda, která tu dřímá v jeslích, je křehká, nekřičí a nevnucuje se. Kde však tato Pravda - Bůh - schází, tam slovo zůstává jen zvukem bez váhy a závaznosti.
Posloucháš snad s rozpaky, ty s osamoceným, hladovým srdcem, které hledá odezvu, opětování své lásky? Poslouchej pozorně. Zde přichází ten, který tě chce mít rád. Z nekonečna své velikosti ti došel vstříc až na práh lidství, do podoby dítěte, které ti bude snadné milovat. Uděláš svůj krok jemu vstříc? Vztáhneš k němu ruce? Přijmeš je?
V tomto dítěti v jeslích mluví Bůh, je v něm tvůj Bůh. Zanech pochybování, nedůvěry. Či snad znáš někoho jiného, něco jiného - na tomto světě, čemu lze více, lépe důvěřovat? Zkus to s Ježíšem. Ale bezvýhradně. Do všech důsledků.
Ptáš se, jakou záruku, jakou jistotu ti nabízí Bůh v tomto dítěti? Jen uvaž, kolik lidských jistot jsi už zkusil, které zklamaly. Odvaž se teď zkusit nejistotu víry v Boha. Vsaď na Ježíše Krista. Vsaď na jeho smrt, která se chce stát tvým životem. Vsaď na jednoduché, ale všeobsáhlé heslo tohoto Boha - dítěte, jak je v dnešní noci hlásají andělské hlasy a přijmi je i za svůj životní program:
Sláva Bohu na výsostech,
pokoj lidem dobré vůle.
V tom je vše pro toho, kdo to pochopí. Kdo můžeš pochopit, chápej.


24.12.2005 - 07:27   -ls-  
» Mt 1,1-25 / Vianoce

Přeji vám všem radostné vánoce.
Možná že toto mé přání připadá někomu lacině optimistické, a já to chápu. Nechci namluvit těm z vás, co máte trampoty, že je nemáte, že žádné nejsou. Nejsem také prorok, abych vám mohl dnes ohlásit: zítra bude všechno lepší!
Mám vám však ohlásit radostnou zprávu, že nebeský Otec k nám přichází ve svém Synu. Že Bůh se stal člověkem, člověkem vydaným všem našim trampotám i lidské smrti. Že tento Boží Syn přišel, aby nás přijal za své bratry a sestry. Že žádné zlo, žádná moc světa nás nemůže o toto bratrství připravit.
Toto vám mám dnes zvěstovat - a to je základ nezničitelné křesťanské radosti.
My kněží býváme někdy napomínáni, abychom v kázáních mluvili o důležitějších záležitostech současné doby, než jen stále o náboženství. Ale my víme, že nejdůležitější věcí pro každého člověka je právě toto: aby se stal člověkem, aby svůj život žil jako člověk, tj. bratr Božího Syna, a ne jako živočich.
A tak bych chtěl dnes sdělit těm z vás, které zastihly letošní vánoce v zármutku, ve starostech, v trápení, kousek osobní zkušenosti. Také jsem už za léta svého života prožil různé vánoce: jako šťastné dítě; za války o hladu v lágru; jindy u bohatého stolu; jako chorý v nemocnici a jiné mezi dobrými přáteli.
Ty hladové vánoce v lágru nenaplnily mé hladové břicho. Ty vánoce v nemocnici mne nepřenesly zdravého domů. Vánoce nevyřeší naše problémy, naši osamělost, neporadí geniální řešení našich starostí. Ale přece nám vánoce dávají něco velkolepého: vánoční mír v duši, pokoj lidem dobré vůle, jak o tom mluví vánoční andělé. Daly nám pokoj, ve kterém jsme dokázali přežít trampoty, nemoci. Daly nám pokoj, který způsobil, že to byly přece jen radostné vánoce. A zdá se mi, že v těch zlých situacích života zněly - a vždy znějí koledy zvlášť krásně, jímavě a výmluvně.
Vždyť která zvěst na tomto světě je radostnější, než zvěst o Boží lásce, která k nám přichází. Žádná lidská situace nemůže být tak temná, aby ji světlo betlémské hvězdy neosvítilo, neozářilo. Žádná samota už není tak zlou samotou, kde se cítí dotek podané ruky Boží.
Bratří a sestry, přeji vám, aby dnes dostihlo vaše srdce poselství andělů: Nám, nám se dnes narodil Bratr. Přítel. Zachránce. Osvoboditel od naší bídy a malosti.
Proto vám všem, zdravým i nemocným, vám spokojeným i vám nespokojeným přeji radostné vánoce.


14.12.2004 - 20:42   Angelo Scarano  
» Mt 1, 18-24

      My jsme tak zvyklí na evangelní texty o Ježíšově početí, že si to trochu představujeme tak, že Josef a Maria přijali Boží nabídku jako samozřejmost. Neuvědomujeme si, že oni to neměli tak snadné. Vždyť Maria měla své otázky („jak se to stane?“), Josef chtěl dokonce svou ženu propustit… Bůh je musel oslovovat mimořádným způsobem skrze anděla, aby přivedl jak Marii, tak Josefa k přijetí toho „bláznivého plánu“. Bláznivého, protože nikdy předtím se nestalo, aby žena otěhotněla tak výjimečným způsobem. A nestalo se to ani potom. Byl to případ bez precedentu, jediný v historii. A není divu, že Maria i Josef měli své lidské výhrady. O to obdivuhodnější je jejich otevřenost vůči Bohu: přijali Boží slovo skrze anděla, i když to bylo bláznivé. A toto přijetí bylo vnitřní (v srdci) a zároveň zviditelněné vnějším jednáním: Josef přijal Marii jako manželku, jakoby „se nestalo nic divného“. Prostě on „skousl“ všechna svá „ale“ a ve víře přijal Boží plán se svým životem. Josef se skutečně prokázal jako spravedlivý, jako člověk poslušný Božího slova, tentokrát zjeveného ne Mojžíšovým zákonem, ale andělem. Tak se ukázalo, že jeho poslušnost zřejmě ani předtím nebyla „zkostnatělá“ a zákonická, ale živá, projevená Bohu, a ne tolik liteře zákona.
      On nijak neodpovídá na andělovu výzvu, ani nereptá, ani nenamítá: jeho postoj je zcela „podřízený“ Bohu, dalo by se dokonce mluvit o slepé poslušnosti. Na jedné straně to nebyla poslušnost slepá, protože on dostal vhled do tajemství vtělení, do tajemství Božího plánu. Na straně druhé to byla slepá poslušnost, protože Josef nemohl plně pochopit tento div, jeho rozum se musel vzdát a odevzdat Božímu záměru.
      Josef vystupuje také jako němý: od něj neslyšíme v celém příběhu jediné slovo, dokonce ani v celém evangeliu. Tím se podtrhuje, že on zcela ustupuje slovu Božímu (skrze anděla), Slovu vtělenému (v Kristu Ježíši). Nechal se zasáhnout slovem od Boha, a to stačilo. To bylo to podstatné.
      Tento prostý tesař se projevuje jako naprosto pasivní: úplně se podřizuje Božím záměrům, bez odporu. Tato pasivita je však skloubena s aktivitou: musí přijmout manželku, dát jméno dítěti, pečovat o rodinu a zachránit ji útěkem do Egypta. Skoro by se mohlo zdát, že jako otec rodiny musel prožívat frustraci, pocit nenaplnění svého otcovského poslání: vždyť on nerozhoduje, nemá v rodině žádnou autoritu. Tím, kdo rozhoduje, je Bůh. Tím, kdo určuje kroky v jeho životě a celé rodiny, je Bůh: skrze slovo. Nikde však není zmínka o tom, že by Josef byl nespokojený, prázdný, nenaplněný. Naopak můžeme předpokládat, že byl naplněný. Vždyť jeho jedna jediná charakteristika v celém evangeliu je, že byl člověkem spravedlivým, tj. člověkem, pro kterého byla poslušnost Božímu hlasu tím nejdůležitějším, vším. A tato poslušnost se netýkala pouze oblastí regulovaných desaterem nebo jinými předpisy: týkala se i „osobních záležitostí“, povolání. Natolik byl poslušný. Natolik nechtěl diktovat, ale nechat „si diktovat“. A snad bychom mohli říct, že si nechal diktovat rád, protože byl spravedlivý a jeho samotnou vnitřní touhou bylo poslouchat Boha. Josef nikdy nepromlouvá, aby tak nechal Boha promlouvat do svých záležitostí. Mlčí: není to však mlčení pohroužené do vlastních starostí, točící se kolem vlastního já, ale otevřené Božímu slovu. A v tom Josef nachází své naplnění: jako člověk, jako otec.


14.12.2004 - 20:41   Angelo Scarano  
» Mt 1, 18-24

      18 Uvedenou perikopou se navazuje na rodokmen v Mt 1,1-17 a podrobněji se vypovídá o Ježíšově původu naznačeném v Mt 1,16 („Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus“). Maria byla zasnoubena s Josefem: zasnoubení bylo v tehdejší společnosti mnohem závaznější než dnes. Byla to jakási malá svatba (ženě bývalo kolem 12-13 let) a jen rozvodem se mohl přetnout snoubenecký vztah. Od okamžiku zasnoubení se dívka mohla už nazývat manželkou (a muž manželem), i když bydlela ještě u rodičů.
      Velmi důležitá je věta, že Maria počala z Ducha svatého: chybí zde jakákoli pohanská představa o božstvu, které má sexuální styk se ženou. Je tu ve hře Boží tvůrčí moc, která tajuplně spolupůsobí při početí dítěte. Díky tomuto mimořádnému spolupůsobení Ducha je dítě výjimečné: skrze něj Bůh projeví svou přízeň, svou blízkost. Právě tato přítomnost Ducha dává tušit, že začíná slíbená „nová éra“, eschatologická doba.
      19 Tento verš je trochu problematický: liturgický překlad není úplně vydařený, přesnější by bylo: „Josef byl spravedlivý, ale nechtěje ji vystavit hanbě, rozhodl se propustit ji tajně“ (tak Harrington, Davies-Allison). Josefova spravedlnost je zde poslušností zákonu: pokud žena (po zasnoubení) měla sexuální styk s jiným mužem, měla být propuštěna. V tehdejší době byly dva způsoby propuštění. Podle první možnosti žena byla obžalována ve veřejném procesu, při kterém se mělo zjistit, zda k sexuálnímu styku došlo násilím, nebo dobrovolně (srv. Dt 22,23-27). Druhá možnost je dosvědčena ve spisech židů z egyptské Elefantiny: žena (bez dalšího zkoumání) měla být propuštěna, přičemž rozlukový list měli potvrdit dva, nebo tři svědkové. Josef nechtěl vystavit Marii veřejné pohaně, a proto se rozhodl pro druhou možnost, pro tajný rozvod za přítomnosti dvou (tří) svědků.
      20-21 Teprve sen změní tento úmysl: andělské poselství vrhá světlo na pravý původ dítěte. Josef je osloven jako syn Davidův: tím se podtrhuje, že Ježíš je z Davidovy linie (Josef byl jeho otcem před zákonem). Ježíš (hebr. Jehošua, tj. Hospodin spasí, zachrání) nevysvobodí z politické nadvlády Říma, ale od hříchu, tím pádem také ode všech jeho následků: nemocí i smrti. On bude Emanuel: Bůh se v něm prokáže jako „Bůh pro člověka“. Totéž potvrdí Kristus na konci evangelia (Mt 28,20: „hle, já jsem s vámi až do konce světa“).
      22-24 To vše se stalo, aby se naplnilo Izajášovo slovo: na tomto místě evangelista vystupuje jako učitel. Velmi často se v jeho evangeliu používá „formule naplnění“: „tak se stalo, aby se naplnilo…“.
      Záměrem tohoto textu je prokázat, že Ježíš je Mesiáš: to je potvrzeno jeho původem z Davidova rodu a působením Ducha svatého při nadpřirozeném početí.


14.12.2004 - 20:41   Angelo Scarano  
» Mt 1, 18-24

      Úryvek má následující strukturu: 1) nadpřirozené Ježíšovo početí a Josefův plán (18-19); 2) andělské zjevení Josefovi (20-21); 3) naplnění SZ proroctví (22-23); 4) Josefova poslušnost (24-25). Podobné schéma lze najít i v dalších andělských zjeveních v oddílu o Ježíšově dětství (2,13–14.19–21).


13.12.2004 - 12:12   JR  
» Mt 1, 18-24

Josef muž spravedlivý chce potají propustit Marii
Na první pohled se nám zdá, že slova spolu nesouvisí. Maria se zdá být nevěrnou. Josef neužívá svého práva, aby ji potrestal, ale zachovává se milosrdně. Jeho spravedlnost tedy je vyšší než lidská, je podobná spravedlnosti Boží. A dostane se mu za to velké odměny. Je první uveden do tajemství vykoupení, vtělení, vrcholného skutku Božího milosrdenství. Všimněme si i zvláštní okolnosti. Izraelský lid jako dav je Bohu nevěrný, a přesto jeho hlavní představitelé, farizeové a zákoníci se považují za spravedlivé. Maria je naopak nejčistší a Bohu nejoddanější a padne na ni podezření z nevěrnosti. I tento protiklad je zvláštní znamení. Nový zákon bude skrytý v srdcích lidí. Navenek budou věřící posuzováni, nepochopeni. Bůh odhalí skrytou pravdu jenom těm, kdo toho budou hodni.


13.12.2004 - 12:12   JR  
» Mt 1, 18-24

Spravedlivost Boži a lidská
Smlouvaje mezi dvěma stranami. Nedodrží-li podmínky jedni, jsou osvobozeni od povinnosti druzí. Platí to i ve smlouvě mezi Bohem a lidmi? Tento problém se stal hlavním tématem kázání proroka Ozeáše. Židé nedodržují Boží zákon, tedy ani Bůh je nebude už nadále ochraňovat. Kdyby to měl rozhodnout spravedlivý soudce, dal by za pravdu Bohu. „Slyšte slovo Hospodinovo, synové izraelští! Hospodin vede při s obyvateli země, protože není věrnost ani milosrdenství ani poznání Boha na zemi“ (Oz 4,1). Výsledek? „Můj lid zajde, protože odmítá poznání. Ty jsi zavrhl poznání a já zavrhnu tebe; nebudeš mým knězem. Zapomněls na zákon svého Boha, i já zapomenu na tvé syny“ (Oz 4,6). A přece to ne jsou poslední prorokova slova. Bůh není spravedlivý jenom lidsky, ale svým zvláštním způsobem. On ze své strany slib dodrží, i když k tomu není povinen. Důvod: „Protože jsem Bůh a ne člověk, jsem svatý, uprostřed tebe, nepřijdu s hněvivostí“ (Oz 11,9). Milosrdenství je tedy vyšší druh spravedlnosti, je věrností svému vlastnímu slibu, své lásce.


13.12.2004 - 12:12   JR  
» Mt 1, 18-24

Josef - muž spravedlivý
Všichni čestní lidé milují spravedlnost. Nemají však o ní všichni stejný pojem. Český výraz naznačuje, že je spravedlivý ten, kdo miluje právo. Ale kde je právo? V naší společnosti je většinou už psané, stanovené v zákonech. Proto je spravedlivý soudce ten, který správně aplikuje zákony. Soukromé právo mezi dvěma nebo několika osobami se specifikuje smlouvou. I ta bývá psaná. Obyčejně jsou tam podmínky z obou stran. Vy se zavazujete, že... A proto budu já povinen k tomu a k tomu. U kočovníků ovšem listiny zřídka existovaly Smlouva se uzavírala prostým příslibem. Já vám slibuji. Vy slibujete mně... V této situaci byl spravedlivý ten, kdo svůj příslib dodržel. Podvodník jej zapřel, necítil se zavázán. Tak tomu bylo mezi lidem. Ale izraelský národ měl něco zvláštního: uzavřel smlouvu se samým Bohem. Slíbil zachovávat jeho příkazy a Bůh slíbil ochranu a v budoucnu Mesiáše. Spravedliví židé byli ti, kdo tuto smlouvu zachovávali. Bylo jich mnoho? Josef byl jeden z mála. A proto se on dostal tak blízko k uskutečnění velkého příslibu, k příchodu Mesiáše. Věrnost Bohu má velkou odměnu.


13.11.2004 - 22:12   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mt 1, 18-24

      Dajú mu meno Emanuel, čo v preklade znamená: Boh s nami. Vlastne kvôli tomu prichádza Bohočlovek na svet, aby bol s nami. Ako ktosi povedal: Boh si viac zamiloval svetlo ľudských lámp než jas svojich veľkých hviezd. Taká je veľká jeho láska k ľuďom. že chce byť s nami; jeho advent je toho dôkazom; jeho príchod k nám s odpustením a zmierením je dôkazom, že aj strata Božej milosti neznamená stratu lásky Boha k nám. Boh nás miluje napriek našim hriechom a nevernosti, a v tom je vždy pre nás šanca: prvá a posledná šanca.
      Boh je s nami! ale či my sme s Bohom? Zotrvávame pri Bohu našou mysľou – pamätáme na Božiu prítomnosť? Zotrvávame pri Bohu naším srdcom – prostredníctvom pravidelných náboženských praktík? Neslobodno tu zabúdať na najsamozrejmejší prostriedok zjednotenia s Kristom, aký nachádzame v Eucharistii; ak Kristus vyjadril prianie, aby ho nazvali Emanuel, čiže Boh s nami, tak sa nemôže ocitnúť bližšie k nám, než keď bude v nás.
      A nakoniec, sme s Bohom skrze zjednotenie svojej vôle s jeho vôľou? Takto totiž máme účasť na Božích dielach, hoci často sú pre nás nepochopiteľné. Vzor takéhoto zjednotenia vidíme dnes v osobe Márie: svojím zjednotením s Božou vôľou, s Božím slovom, sa stáva účastníčkou veľkých Božích vecí – a k tomu, v určitej miere, je povolaný každý z nás.
      Obeta, ktorá sa prináša na oltári, je živým znamením, že Boh je stále s nami, že nás vidí a počuje, že naďalej predchádza to naše volanie z hlbokej noci, že jeho vyžarovanie, vyžarovanie jeho lásky, je silnejšie než smrť.


24.09.2003 - 19:56   PaedDr. František Dancák  
» Mt 1, 21

      Päťročná Vierka leží v nemocnici po ťažkej operácii. „Sú Vianoce, čo si želáš od Ježiška“, pýta sa jej sestra. „Chodiacu panenku, autíčko, šatky...“ Sestra ju zastaví: „Nie je to trochu veľa? Pozri sa, čo je tu deti a čo je ich na svete. Ako by mohol Ježiško všetky navštíviť a obdarovať, keby každý chcel toľko?“ Vierka sa zamyslí, pozrie do diaľky - akoby v tej chvíli videla mamičku - a potom s úsmevom na tvári povie: „On môže všetko!“
      Plná pravda z úst trpiteľky. Veľké slovo: Ježiš môže všetko!
      Nikto ti nepomohol? Nikto ti nestačil na tvoju chorobu, na tvoj hriech? On môže všetko! Preto sa aj narodil, aby vyslobodil svoj ľud...



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet