23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Svätostánok je garanciou, že Ježiš ,rozložil svoj stan’ medzi nami.”

~MATKA TERÉZIA ~

12.06.2003 - (čítanosť10257 reakcie9)


Mt 1, 1-17

      1 Rodokmeň Ježiša Krista, syna Dávidovho, syna Abrahámovho. 2 Abrahám mal syna Izáka, Izák Jakuba, Jakub Júdu a jeho bratov, 3 Júda Faresa a Záru z Tamary. Fares mal syna Ezroma, Ezrom Arama. 4 Aram mal syna Aminadaba, Aminadab Násona, Náson Salmona, 5 Salmon mal syna Bóza z Rachaby, Bóz Obeda z Rút. Obed Jesseho 6 a Jesse kráľa Dávida.
      Dávid mal syna Šalamúna z Uriášovej ženy. 7 Šalamún mal syna Roboama, Roboam Abiáša, Abiáš Azu, 8 Aza Jozafata, Jozafat Jorama, Joram Oziáša. 9 Oziáš mal syna Joatama, Joatam Achaza, Achaz Ezechiáša. 10 Ezechiáš mal syna Manassesa, Manasses Amona, Amon Joziáša, 11 Joziáš Jechoniáša a jeho bratov za babylonského zajatia.
      12 Po babylonskom zajatí Jechoniáš mal syna Salatiela, Salatiel Zorobábela, 13 Zorobábel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim Azora. 14 Azor mal syna Sadoka, Sadok Achima, Achim Eliuda. 15 Eliud mal syna Eleazara, Eleazar Matana, Matan Jakuba. 16 Jakub mal syna Jozefa, manžela Márie z ktorej sa narodil Ježiš, nazývaný Kristus.
      17 Všetkých pokolení od Abraháma po Dávida bolo štrnásť, od Dávida po babylonské zajatie štrnásť a štrnásť od babylonského zajatia po Krista.

1-17.       Inšpirácie – Lk 3, 23-38.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3418)
Mt 1, 18-25


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mt 1,1-17

„Rodokmen Ježíše Krista“ (ř. „biblos geneseos“, „kniha původu, dějiny či příběh počátku“; v. 1; srov. Gn 2,4; 10,1-32; 11,10-32; 1 Kron 1,1 - 9,44) na začátku Matoušova evangelia není míněn jako příspěvek k historickému bádání o Ježíšových předcích, ale jako teologická výpověď o Ježíšovi a o smyslu dějin Izraele. Ježíš je Kristus (hebr. Mašíach, Pomazaný, v. 18); celé dějiny Izraele skrze všechny generace byly neseny a proniknuty tímto pohybem k jeho narození. On je tím zaslíbeným od Davida a od Abraháma. V něm dosáhly dějiny Izraele svého (předběžného) cíle a na něm se bude rozhodovat další cesta Izraele. To vše lze vyčíst ze schematického a nehistorického rozdělení na 3 x 14 generací (v. 17): srov. 1 Kron 1,34; 2,1-15; 14 je zdvojením posvátného čísla 7; hebrejská písmena slova „David“, která jsou zároveň číselnými znaky, dávají součet 14 (dvd = 4+6+4). Otevření dějin spásy i pro pohany je zde pak naznačeno začleněním 4 žen - pohanek do rodokmenu (v. 3.5.6; srov. také variantní evangelium ze 6. ledna).


29.09.2006 - 11:34     
» Mt 1, 1-17

Přečti si prvních 25 veršů Matoušova evangelia. Ten rodokmen není přesný rodopisný výčet, evangelium není Ježíšův životopis. Podstata spisu není, jak to bylo s Ježíšem tenkrát, ale jak to dnes a vždycky dopadá s Ježíšem a s těmi, kteří chtějí jít životem jeho cestou.
Dokud žili ti, co Pána Ježíše osobně znali, dokud žili Ježíšovi učedníci, mohli lidé od nich slyšet, co Ježíš učil, co a jak dělal.
Kázání apoštolů a jejich žáků se nazývalo katechesis, česky ozvěna. Ozvěna hlasu Pána Ježíše. A když apoštolové a jejich žáci stárli a umírali, začali si jejich posluchači ty katechese zapisovat, aby si zachovali to, co jim říká vzkříšený Kristus. Tak vznikly první zápisy kázání apoštolů, výroků a činů Ježíšových. Ty byly později použity při sepisování evangelií. Těch evangelií vznikla celá řada, ale jen čtyři z nich uznala církev za věrné, pravdivé, inspirované.
Evangelia nejsou tedy životopisy Ježíšovy, ale spíš to jsou katechismy. Učení Pána Ježíše je tam uspořádáno podobně jako v katechismu.
Evangelium je tedy příběh živého Krista, jak jednal, učil, působil v Palestině kolem roku 30. Je to příběh živého Krista, jak působí svým Duchem i dnes, letos, roku 1997 zde ve Fryšavě. Jak působí po celém světě. A je-li kde ve vesmíru rozumná civilizace, jak působí i tam. Vždyť jedno z jeho jmen je i PÁN VESMÍRU.
Tato evangelia si máme číst. Ale pozor: to neznamená, že si dáme za úkol, že si denně přečteme několik řádek evangelia. To také, ale bylo by to málo. My máme v těch verších evangelia hledat, jak se dnes odehrává Kristův příběh mezi námi, v mém životě. Jak se dnes projevuje jeho láska a moc tam, kam dnes posílá nás.
Jako tenkrát chodili za Ježíšem jeho učedníci, tak za ním jdeme do kostela i my dnes, abychom ho slyšeli. Jak oni s ním sedali u stolu, lámali chléb, stolovali s ním, tak s ním stolujeme i my, i zde, i dnes.
Pojďme ho tedy pozdravit, poděkovat mu za jeho stálou přítomnost v symbolu svatého Pokrmu. Pojďme mu povědět své starosti, své prosby.


31.10.2005 - 15:05   pd  
» Re: Mt 01, 01-17

       Matúš udáva generácie od Abraháma až po nášho Pána rozdelené do troch období so štrnástimi rodmi. Tento rodokmeň však nie je kompletný. Matúš spomína strnásť rodov od Abraháma po Dávida, štrnáš od Dávida po babylonské zajatie a ďalších štrnásť od babylonského zajatia po nášho Pána. Rodokmeň prekračuje hranice hebrejského pozadia a uvádza aj niekoľko nežidov. Matúš mal na to určite vážny dôvod, ale zaradil doň aj takých ľudí, ktorí nevynikali nijakou reputáciou. Jednou z nich bola Rachab, cudzinka a hriešnica; ďalšou Rút, cudzinka, prijatá do židovského národa; tretia hriešnica Betsabe, ktorej hriech s Dávidom vrhol hanbu na celý kráľovský rod. Prečo mala kráľovský štít poškvrniť Betsabe, ktorej manželská čistota bola poškvrnená; a rút, ktorá – hoci morálne dobrá – vniesla do rodu cudziu krv? Cieľom bola zrejme snaha poukázať na Kristov postoj k smilniciam a hriešnikom, dokonca k pohanom, ktorí boli zahrnutí do jeho posolstva a spásy.
       V niektorých prekladoch Písma sa pri opise rodokmeňa používa slovo „splodiť“; napríklad „Abrahám splodil Izáka, Izák splodil Jakuba“; v iných prekladoch je výraz „bol otcom“, napríklad „Jechoniáš bol otcom Salatiela“. Na preklade nezáleží. Dôležité je to, že tento výraz sa monotónne opakuje počas štyridsaťjeden generácií. Ale pri štyridsiatej druhej generácii je vynechaný. Prečo? Pre Ježišovo panenské narodenie.


28.10.2005 - 19:30   pd  
» Mt 1, 1-17

       Hoci Kristova božská prirodzenosť trvala od večnosti, jeho ľudská prirodzenosť mala židovských predkov. Krv, ktorá kolovala v jeho žilách, pochádzala z rodu kráľa Dávida skrze jeho matku, ktorá patrila do rodu tohto veľkého kráľa, hoci bola chudobná. Jeho súčasníci ho volali „Synom Dávidovým“. Ľudia by nikdy neboli prijali za Mesiáša niekoho, kto by nespĺňal túto nevyhnutnú podmienku. Ani sám Pán nikdy nepopieral svoj dávidovský pôvod. Iba potvrdil, že jeho príbuzenstvo s Dávidom nevysvetľuje vzťah jeho božskej osoby k Otcovi.
       Úvodné slová Matúšovho evanjelia naznačujú genézu nášho Pána. Starý zákon sa začína genézou neba a zeme pôsobením Boha, ktorý stvoril všetko. Nový zákon obsahuje inú genézu: opisuje obnovenie všetkého. Todokmeň uvádza Krista ako „druhého Človeka“, nie iba ako jedného z mnohých, ktorí pochádzajú od Adama. Lukáš, ktorý adresoval svoje evanjelium pohanom, odvodzuje pôvod nášho Pána od prvého človeka. Ale Matúš, ktorý písal evanjelium pre Židov, ho predstavil ako „Syna Dávidovho a Syna Abrahámovho“. Rozdielnosť rodokmeňov u Lukáša a Matúša je spôsobená tým, že Lukáš píšucí pre pohanov, uvádza prirodzený dôvod, zatiaľ čo Matúš, píšuci pre Židov, vychádza z prirodzeného pôvodu po kráľovi Dávidovi, aby objasnil Židom, že Pán bol dedičom Dávidovho kráľovstva.


21.12.2004 - 07:06   Angelo Scarano  
» Mt 1, 1-25

      Rodokmenem se chce prokázat, že Ježíš je Mesiáš, z Davidova rodu. Proto se uvádí, že Josef (Ježíšův otec z právního hlediska) byl synem Davidovým (v. 20). Dalším znamením Ježíšova mimořádného poslání je jeho nadpřirozené početí z Ducha svatého (Ježíš je zároveň plně synem Mariiným!). V Ježíšovi se naplnilo Izaiášovo prorocké zaslíbení o Emanueli (Emanuel se prokáže jako „Bůh s námi“ v tom, že spasí svůj lid od hříchů – v. 21).


13.11.2004 - 22:11   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mt 1, 1-17

      Aký má zmysel a cieľ vypočítavanie toľkých mien z rodokmeňa Ježiša? Medzi iným i taký, aby v očiach Židov sa potvrdila mesiášska dôstojnosť Ježiša, pretože Mesiáš mal pochádzať z Dávidovho rodu. Nám toto svedectvo nie je už také potrebné. Ale tento ľudský rodokmeň Ježiša má pre nás inú cennú hodnotu: ukazuje, že Boží Syn, Mesiáš a Spasiteľ, ktorý prichádza na svet, je jedným z nás, človekom z mäsa a krvi, podobný nám vo všetkom, okrem hriechu. Skrze svoje ľudské vtelenie Boh prestal byť len akýmsi odtrhnutým pojmom, či len vznešenou ideou; Boh sa stal skrze vtelenie Konkrétom, dostupným našim zmyslom, stal sa takou istou skutočnosťou ako môj otec, moja matka, môj brat; žil ako človek v takých istých existenčných podmienkach ako aj ja; ak je skutočným človekom – tak dokonale pozná môj život, moju prácu, moje ťažkosti a utrpenia, moje starosti a smútky, pozná ich lepšie ako ktokoľvek iný – a kvôli tomu sa mi stal bližším než ktokoľvek iný.
      Ba čo viac: v tej veľkej záležitosti medzi nami a Bohom – Boh, keď sa stal človekom, ak tak možno povedať, postavil sa na našu stranu a spojil sa s nami nerozlučným spôsobom. Samozrejme, prijal ako svoju základnú úlohu – doviesť človeka na vrcholy. Ale – ukazuje sa – aby človeka priviedol na vrcholy, treba najprv zostúpiť do tých nížin, v ktorých sa človek nachádza. Boží Syn to urobil – a ten fakt oživuje našu dôveru a nádej.
      Zároveň tento fakt nás núti zaujať správne stanovisko voči takzvanému hriešnemu svetu. Keď pozeráme na ľudské pády, na hriechy a zločiny, ktoré nám prinášajú masovokomunikačné prostriedky, sme ochotní odsúdiť tzv. svet, alebo povznášať sa nad ním s dôrazným pohŕdaním; neveríme v dobrotu ľudí, ani v ich nápravu. Neraz tento svet označujeme ako neľudský. Ale práve: Boh sa kvôli tomu stáva ľudským, aby vstúpil do neľudského sveta. Boh sa kvôli tomu stáva ľudským, aby tento svet urobil ľudským. Ak si aj myslíme, že žijeme v neľudských podmienkach – tak ide o to, aby sme boli ľudskými v neľudských podmienkach. A naša ľudskosť sa najvýraznejšie prejaví v neľudských podmienkach.
      Obeta sv. omše to je tiež ľudské zjavenie sa Boha v neľudských podmienkach.


25.09.2004 - 21:25   JR  
» Re: Mt 01, 01-17

Hledáni identity
Jde o moderní termín, ale vyjadřuje program zdravého životního vývoje: proces posilování těch prvků, které k organizmu patří a vylučování škodlivých a oslabujících. Velcí malíři se vyznačují tím, že nanesou na plátno všechny črty, které k obrazu patří, a vyloučí to, co s ideou a její formou vyjádření neharmonizuje. I člověk tak dělá v životě. Bohužel může ten princip uplatnit egoisticky a materialisticky. Vybírá si např. jenom to, z čeho má peněžní zisk, nebo to, co ho osobně těší, co se mu samému líbí. Křesťanství nás učí, že jsme jedno tělo v Kristu. Naše vlastní identita je tedy v souvislosti s ostatními a ve vztahu k nim. V církvi se to projevuje tím, že žije s tradicí. ; Jako katolík mám zkušenost dvou tisíc let“, říkal jeden křesťanský myslitel, „chci prožívat v sobě všecku duchovní krásu, kterou přede mnou prožili světci a géniové křesťanství.“ Je známé, že příslušníci velkých národů mívají zvláštní sebevědomí, cítí oporu těch, z nichž pocházejí. Ale je to jen náznak. Pravou oporu, sílu a sebevědomí čerpáme ze spojení všech v Kristu.


25.09.2004 - 21:24   JR  
» Re: Mt 01, 01-17

Rodokmen duchovní
Důležitost rodokmenů v Písmu plyne ze samého pojetí stvoření. Biblický Bůh je živý, stvořil tedy i člověka živého, nositele a dárce života. To se vyjadřuje v Genesi Božím požehnáním: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi!“ (Gal 2,27-28). Starý zákon rozuměl tomuto příkazu především hmotně. Proto se od samého počátku slaví plodnost žen, úloha matky k zachování národa. Už Eva se raduje, že z vůle Boží porodila prvního syna (srv. Gn 4,1). Bezdětné matky ve Starém zákoně pláčou, že byly vyloučeny z Božího požehnání. Ale mnohé z nich, od Anny, matky proroka Samuela (1 Sam 1), až po Alžbětu, matku Jana Křtitele (Lk 1), jsou předzvěstí nové duchovní plodnosti, kterou uskutečňuje Kristus v církvi. I tu je neustálá řada otců a matek, těch, kteří duchovně působí na druhé, aby vyrostli v plnost Božích dětí. II. vatikánský sněm upozorňuje rodiče na tuto povinnost být svým dětem rodiči i ve smyslu duchovního růstu.


25.09.2004 - 21:24   JR  
» Re: Mt 01, 01-17

Rodokmen Ježíše
Podle Starého zákona pokračuje historie člověka v jeho potomstvu. Tam se naplní smysl jeho života a jeho práce. Proto Matouš představuje Ježíšovo narození jako zakončení svatých dějin, plnost času (Gal 4,4). Podle apokalyptické Knihy Hennochovy přišel Mesiáš v sedmém týdnu od povolání Abrahámova. Tato myšlenka možná inspirovala i Matouše k tomu, aby vyjmenoval třikrát čtrnáct praotců Ježíšových, tj. šestkrát sedm, tedy šest „týdnů“ před započetím sedmého, svatého. Celé dějiny Izraele tedy tvoří jednotu, je to jakoby jeden organizmus, který pozvolna roste do koruny, do květu a do plodu; tím je Kristus, „růže z kořene Jesse“ (srv. Řim 15,12). Tuto živou jednotu měl na mysli sv. Pavel, když zdůrazňuje křesťanům, že jsou s Kristem , jedno tělo“ (Kol 1,18). Bohužel rozumíme tomuto přirovnání obyčejně jen horizontálně: dnes, my, kteří současně žijeme, tvoříme nadpřirozenou i přirozenou jednotu. Semité myslili víc dynamicky, dějinně: jsme jedno tělo s těmi, co byli před námi a co budou po nás. Ježíš vyšel z rodokmenu Abrahámova, my zase z rodokmenu Krista. Platí tu tedy jakési nadpřirozené duchovní zákony dědičnosti: vychází do světa z nás a my z něho.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet