23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    V deň, keď si nepohladil mačku, nezalial kvetinu, nepovedal človeku niečo milé – v ten deň, v ktorom si nebol tiež sám k sebe dobrý, v ten deň si žil zbytočne. Len dobro, ktoré robíš, sa počíta...

~Adalbert Ludwig Balling ~

18.01.2010 - -ls- (čítanosť1439 reakcie2)


Všetkých svätých

Káže se nám, že svatí jsou vzorem správného křesťanského života. ”Dobrá,„ mudroval takhle jeden mládenec - ”ale jak mám následovat vzor svatých z kalendáře? Svatý František z Asissi nechal práce, chodil volně po kraji a na jídlo si vyžebral. Za to by na mne lidé hleděli jako na práce se štítícího živla. Svatý Antonín žil sám v lese jako poustevník. To bych dnes byl považován za tuláka a podezřelé individuum. - Svatá Terezie z Avily zakládala kláštery. Kdepak je dnes místo, kde by naše zbožné dívky mohly zakládat kláštery. Zkrátka, žít podle vzoru svatých z kalendáře, to se dnes nedá!„ - zněl rezolutní závěr toho mládence.
Doufám, že vy byste mu na to všichni uměli odpovědět. Každý člověk žije a jedná v duchu a prostředí své doby. V tom byli dětmi své doby i všichni světci. My dnes samozřejmě nemůžeme žít nebo oblékat se v duchu středověku nebo jiné doby minulé. Ale jejich hrdinské ctnosti, jejich víru, naději a lásku žít můžeme a máme - v dnešním světě a dnešním způsobem.
Svatí mezi námi jsou tedy lidé, kteří následují Krista v duchu a prostředí dnešní doby.
Svatí mezi námi nejsou nápadní extrémním oblečením, účesem, vyzývavým chováním, vyhlašováním zbožných průpovídek a odříkáváním citátů z bible. Tak se chovají spíš nemocní než svatí lidé.
Svatí mezi námi jsou-li nápadní, pak vlídností k druhým, svědomitostí v práci. Tím, že je na ně spolehnutí.
Nemluví příliš s lidmi o Bohu - ale tím víc s Bohem o lidech, mezi nimiž žijí. Znají svou víru z osobního přesvědčení. Vědí, proč věří v Boha a umějí odpovědět na běžné námitky proti víře.
Dnešní svatý je kliďas, který běžné denní mrzutosti řeší spíš žertem a s humorem, než s rozčilováním.
Ví, že nad všemi událostmi světa je Bůh, který i zlé umí obrátit v dobré těm, kdo v něj důvěřují.
Svatý mezi námi nekritizuje lidi kolem sebe, neodsuzuje je, ale snaží se je pochopit a pomoci jim.
Když mluví, tak mluví o něčem - neplácá o ničem, jen aby se klábosilo. Ví, že povídavost je známkou slaboduchosti.
Nikdy neslibuje něco, o čem ví, že by to nemohl splnit.
Před druhým se nevytahuje a snaží se mluvit co nejméně o sobě. Na druhé nežárlí.
Nevšímá si toho, co o něm říkají druzí za jeho zády. Když mu někdo vytkne chybu, přemýšlí, jak ji napravit, má-li ji opravdu - nebo co dělat, aby nepůsobil špatným dojmem, když tu chybu nemá.
Nikdy se nehádá, i když ví, že pravdu má on. Řekne své mínění - a to stačí. Nikomu své mínění nevnucuje. Působí na druhé svým příkladem, svou osobností.
Denně setřásá vše staré. Snaží se denně vytvořit ze sebe lepší typ člověka, lepší podobu křesťana.
Poslední poznávací známkou světců mezi námi je, že všechny tyto krásné zásady sice přijali za zásady svého denního života, ale ještě se jim nedaří zachovávat je vždy a denně. Ještě klopýtají, ještě chybují. Ale z klopýtnutí si nic nedělají. Vědí, že svatost spočívá v neustálém začínání. Vědí, že i ti největší světci jsou omilostnění hříšníci - tedy lidé jako my.
A tahle poslední poznávací známka světců dnešní doby otvírá dveře k cestě za svatostí i nám, nám všem.
Ještě jednou si radostnou zvěst dnešního svátku zopakujme:
Svatí nejsou svatí proto, že by nikdy neklesli. Jsou svatí proto, že po každém pádu vždy znovu povstali k novému úsilí.
To můžeme dělat i my.


18.01.2010 - 04:19   -ls-  
» Všetkých svätých

Zlatá legenda byla kniha, která v minulých stoletích patřila k nejoblíbenější četbě. I dnes znovu vycházejí sbírky legend a lidé je rádi čtou. Je to procházka staletími křesťanství. Vypravuje se tam o mniších a vojínech, o mučednících a pannách, o poustevnících a učencích, o dětech a starcích. Ale někteří čtenáři při četbě legend potřásají hlavou a ptají se: Stalo se to tak skutečně, doopravdy, jak se to tu píše? Povězme si tedy, jak takové legendy vznikaly.
Někdy si hned po smrti statečného mučedníka někdo sedl a vypsal vše, co o životě a smrti svědka víry viděl a věděl. Takové zprávy byly základem sbírek životopisů mučedníků. Jsou velmi cenné - ale je jich málo. V době pronásledování, když všem šlo o život, nebylo času na sepisování informací pro další pokolení. V koncentračních táborech zemřely tisíce, ba milióny lidí. Stalo se to za našeho života, byli jsme současníky těch událostí. A přece neznáme ani jména všech těch mučedníků. Co o nich budou vědět za sto let?
A tak i z přemnohých prvokřesťanských mučedníků se někde zachovalo jen jeho jméno, jeho hrob v kostele, kam byly jeho ostatky přeneseny. A lidé říkali: ”Kdybychom tak věděli víc o životě našeho světce. To by bylo pěkné, kdyby nám tak o něm někdo napsal.„ A tak si v nějakém klášteře sedl zbožný mnich a psal legendu. Nějaký údaj o něm našel v kalendáriu mučedníků a to ostatní napsal tak, jak si představoval, že se to tak mohlo stát. Byl ten autor legendy lhář? Nebyl. Osoba světce byla skutečná, jeho mučednická smrt byla skutečná. A že ten legendista nebyl osobně při tom, když ten světec před několika staletími žil a umřel, že to tedy není přesná reportáž, literatura faktu, to každý chápal a věděl. A moudrý čtenář byl legendistovi vděčný za to, že svou básnickou představivostí jej zavedl do duchovního světa světce. Dnešní spisovatelé historických vyprávění to dělají také tak.
Nebereme tedy knihu legend o svatých jako katechismus, jako učebnici církevního dějepisu. Tam od autorů očekáváme přesnost a historickou věrnost. Kolik historické pravdy je v té neb oné legendě, to my posoudit nedokážeme, ale to nevadí. Vždyť o to nám při četbě legend nejde.
Jsou svědci prvotní církve, o nichž máme zprávy historicky doložené. Např. jáhen Štěpán - o něm čteme ve Skutcích apoštolů. Svatý Ignác z Antiochie od něj máme sedm dopisů. Svatý Polykarp ze Smyrny, Svatá Perpetua a Felicita. Je mnoho takových, o nichž máme historicky spolehlivé zprávy. A o těch ostatních si mnozí rádi přečtou, jak je vypodobnil ve své fantazii zbožný legendista, aby nás jejich příkladem povzbudil k pevnosti ve víře.
Aspoň tolik bychom měli vědět o legendách svatých, abychom je mohli s duchovním užitkem číst.
(Podle biskupa F. Piontka)


18.01.2010 - 04:19   -ls-  
» Všetkých svätých

Slavíme dnes svátek Všech svatých.
Nejdříve si tedy objasněme, kdo vlastně má dnes svátek, kteří to jsou ti svatí, které tu oslavujeme.
Nejsou to jen ti známí svatí, jejichž jednotlivé svátky jsme po celý rok slavili. Těch je jen málo, sotva několik set. Dnešní čtení však k nám mluví o dvanáctkrát dvanácti tisících, a pak ještě o velikém zástupu ze všech národů, plemen a jazyků, jejž ani nelze spočítat. Je tedy jasné, že se nejedná jen o známé svaté. A evangelium mluví o všech chudých a tichých, o hladových a žíznících, o milosrdných a pronásledovaných. A je zase jasné, že těch jsou, byly a budou ne sta, nýbrž milióny a miliardy.
Litanie k svatým všedních dní nám to vyjadřuje ještě jinak - a přece vlastně stejně. Modlíme se v nich:
Všichni svatí muži, kteří jste v nebi, protože jste poctivě a pořádně dělali svou práci, orodujte za nás.
Všechny svaté ženy, které jste v nebi, protože jste se z celého srdce staraly o domácnost, orodujte za nás.
Všichni svatí rodiče, kteří jste v nebi, protože jste dobře vychovali své děti, proste za nás.
Všichni svatí manželé, kteří jste v nebi, protože jste spolu vytrvali v dobrém i zlém, jak jste si slíbili, přimluvte se za nás.
Všichni stateční hoši, kteří jste v nebi, protože jste usilovali o sebevýchovu a sebevzdělání, orodujte za nás.
Všechny svaté dívky, které jste v nebi, protože jste bděly nad krásou nejen těla, ale i duše, orodujte za nás.
Všichni zneuznaní svatí, kteří jste za života nebyli pochopeni, orodujte za nás. Všichni svatí, kteří jste jako Petr zapřeli Krista a jako on toho litovali, orodujte za nás.
Všichni svatí, kteří jste v mládí žili špatně jako svatý Augustin, orodujte za nás.
Všichni neznámí svatí, kteří jste nikdy na sebe neupozorňovali, ale na svém místě vždycky konali dobře svou povinnost, přimluvte se za nás.
Toto všechno nám dává představu, koho vlastně slavíme. Že to není jen pár mimořádných lidí, s nimiž my se nemůžeme měřit a s nimiž nemáme nic společného, nýbrž že je to opravdu nepřehledné množství lidí takových, jako jsme my.
A zároveň tu získáváme správný pojem o svatosti.
Svatost nejsou jen nějaké mimořádnosti a zázraky, ani jen samé modlení. Svatost je tiché, mírné a pokojné srdce. Svatost je práce na poli nebo za stolem.
Svatost je točení se u sporáku. Svatost je výchova dětí a manželský život. Svatost je odstrčení, nenápadnost a zneuznání. Svatost je zkrátka všechno to, v čem žijeme, čím jsme všichni den ze dne obklopeni.
Ovšem, podjednou podmínkou. Že to všechno neseme bez hořkosti a zloby. Ne, že bychom tu hořkost necítili, že by v nás nehlodala - ale že ji dovedeme přemáhat, že ji nevyléváme na Boha a na druhé, nýbrž že při tom všem a přes to všechno se vždycky a stále znovu snažíme o úsměv a radost.
To nám tedy připomíná dnešní svátek.
A ještě něco. Zítra máme Dušiček, vzpomínáme svých mrtvých. Vzpomínejme. Ale ve světle toho, co jsme si připomněli, si musíme říci: Jistě mnohý a mnohá, na něž vzpomínáme, už zaujali místo v tom zástupu svatých a šťastně se na nás usmívají. Tím lépe. To nás neodradí od modliteb za ně - naopak, naplní naše modlitby sladkou útěchou, že se za naše zemřelé nemodlíme nadarmo.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet