23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Milujte všetkých ľudí, milujte všetkých rovnako, nikoho nevylučujte a všetkým dávajte rovnakú časť vášho srdca. Milujte ľudí, avšak najviac, najsilnejšie milujte Boha. Láska k Bohu je najväčším šťastím človeka: Boh napĺňa srdcia, ktoré ho milujú, spája sa s tým srdcom. Boh je blízko pri tom, kto ho miluje. On je s ním a v ňom.

~sv. Efrém Sýrsky ~

12.06.2003 - (čítanosť1692 reakcie5)


Sk 14, 1-20

      1 V Ikóniu takisto vošli do židovskej synagógy a hovorili tak, že uverilo veľké množstvo Židov a Grékov. 2 Ale Židia, ktorí neuverili, popudili a rozdráždili pohanov proti bratom. 3 Zdržali sa tam však dlhší čas a smelo si počínali v Pánovi, ktorý vydával svedectvo slovu svojej milosti tým, že dával, aby sa diali znamenia a divy ich rukami. 4 A obyvateľstvo mesta sa rozštiepilo: niektorí boli so Židmi, iní zasa s apoštolmi. 5 Ale keď sa ich pohania a Židia so svojimi predstavenými chystali prepadnúť, potupiť a ukameňovať 6 a oni sa to dozvedeli, utiekli do lykaonských miest, do Lystry a Derbe a do kraja okolo nich 7 a tam hlásali evanjelium.
      8 V Lystre sedával istý muž s chorými nohami. Bol od narodenia chromý a nikdy nechodil. 9 Počúval Pavla hovoriť a on sa naňho zahľadel. A keď videl, že má vieru a môže byť uzdravený, 10 povedal veľkým hlasom: „Postav sa rovno na nohy!“ A on vyskočil a chodil. 11 Keď zástupy videli, čo Pavol urobil, po lykaonsky kričali: „Zostúpili k nám bohovia v ľudskej podobe.“ 12 Barnabáša nazvali Jupiterom a Pavla Merkúrom, lebo on viedol reč.
      13 A kňaz Jupiterovho chrámu na predmestí priviedol k bráne býkov s vencami a chcel s ľuďmi obetovať. 14 Keď sa o tom dopočuli apoštoli Barnabáš a Pavol, roztrhli si šaty, vybehli medzi zástup a kričali: 15 „Mužovia, čo to robíte? Aj my sme smrteľní ľudia ako vy. Hlásame vám evanjelium, aby ste sa od týchto márností obrátili k živému Bohu, ktorý stvoril nebo a zem i more a všetko, čo je v nich. 16 On v minulých pokoleniach nechal všetky národy ísť svojou cestou, 17 ale bez svedectva o sebe samom neostával, lebo dobre robil: z neba vám dával dážď a úrodné časy a napĺňal vaše srdcia pokrmom a radosťou.“ 18 Toto hovorili a len - len že utíšili zástupy, aby im neobetovali. 19 Ale na to prišli z Antiochie a Ikónia Židia, naviedli zástupy a Pavla kameňovali. Potom ho vyvliekli za mesto v domnení, že je mŕtvy. 20 Ale keď ho obstúpili učeníci, vstal a vošiel do mesta. Na druhý deň odišiel s Barnabášom do Derbe.
12.06.2003 | Čítanosť(1689)
Sk 14, 21-28


20.11.2006 - 18:43   a.o.  
» Sk 14,5-18

My vám neseme radostnou zvěst, že se máte odvrátit od těchto nicotných model k Bohu živému.
Uzdravení ochrnulého v Lystře (i zde je hlavním motivem „hlásání radostné zvěsti“, a to opět na útěku) připomíná Petrův zázrak ve Sk 3,1-10. Bůh skrze Pavla působí stejně jako skrze apoštola Petra. V. 9 zdůrazňuje Pavlovu citlivost („zahleděl se“) i otevřenost nemocného (měl „víru, že může být uzdraven“; či: „zachráněn“, v ř. stejné slovo). Reakce místních lidí odpovídá reakci čistě pohanského publika (v. 11 - 13). Tomu pak také odpovídá Pavlova řeč (vůbec první před takovýmito posluchači, v. 15 - 17): nezvěstuje Ježíše jako Mesiáše (srov. však v. 7.15 - „radostná zvěst“), ale teprve pro tuto zvěst připravuje půdu - vychází z náboženského způsobu myšlení posluchačů, navazuje na jejich přirozené poznání Boha a vede je tak od model k víře v Boha živého, dárce plnosti života a radosti. Zvrat od božské úcty ke kamenování je však bude rychlý.


20.11.2006 - 18:43   a.o.  
» Sk 14,19-28

Svolali církevní obec a vypravovali, co všecko Bůh s nimi vykonal.
Misie v Lystře začala božskou úctou a skončila kamenováním (snad narážka na Šavlův souhlas s kamenováním Štěpána, Sk 8,1). Ani to však (díky podpoře ostatních učedníků, v. 20) nemůže zabránit dalšímu šíření radostné zvěsti (v. 21). V. 21 - 25 líčí jakousi Pavlovu pastýřskou péči o již založené obce a jejich počínající strukturální organizaci (ustanovení starších, ř. „presbyterů“, v. 23). Kromě struktury však obce k další cestě potřebují především víru a trpělivost. První Pavlova misijní cesta pak končí opět v jeho „domovské“ církvi - v Syrské Antiochii - svědectvím.


12.12.2004 - 22:11   kt  
» Sk 14,18-21

Téměř nezúčastněně se pojednává o krutém údělu Pavla - apoštola. A zní to až nelidsky, že utrpení ho nezdržuje v evangelizačním úsilí. Spíše naopak. Copak ale právě tohle není důkazem o nadlidské síle, jíž vyzbrojuje Pán své věrné? Není tedy třeba se ničeho bát!


12.12.2004 - 20:00   kt  
» Sk 14,11-17

Dojemná je obrana apoštolů, když je chtěli učinit bohy. Jako křesťané zůstaneme nadále "slabými lidmi". Neztratíme lidské vnímání, do smrti budeme pokoušeni, sotva se zbavíme přirozených hnutí. Nestaneme se nelidskými. Rozhoduje jen míra, v jaké jsme "nositeli radostné zvěsti" druhým.


12.12.2004 - 19:59   kt  
» Sk 14,1-7

Kdyby nebylo nebezpečí smrti, které apoštolové podstupovali, mohl by se někdo domnívat, že jim šlo jen o prázdnou slávu, o to získat ostatní pro svou věc. Takto však je zřejmé, že jim šlo o evangelium vzkříšeného Krista: za pouhé učení, jež navíc nedává smysl celému životu, by život asi sotvakdo riskoval.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet