21.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Čiň to, čo dokážeš a modli sa za to, čo nedokážeš, a Boh dá, aby si to dokázal.

~sv. Augustín~

17.04.2010 -
čítanosť1129 reakcie0
(Share 214 0)


Téma: Lk 24, 35-48

Príhovor

Autor: -ls-

      Pokoj vám! Kde jinde by měl být velikonoční pokoj Kristův víc doma, než v našich křesťanských rodinách, u nás doma. Ale je to tak opravdu?
      Kdybych vás teď vyzval, aby zvedl ruku, je-li tu někdo, komu nikdo nejde na nervy, jsem si jist, že by se nepřihlásil nikdo. Jdeme si všichni jeden druhému na nervy - a někdy úplně příšerně. Všude se najdou lidé, kteří nám jsou nejen trnem v oku, ale přímo trnem v životě.
      Kde se tohle všechno vzalo?
      Už na prvních stránkách bible se o tom mluví. Obrazně samozřejmě, jak jinak. Vypravuje se tam, že Bůh stvořil svět dobrý, plný harmonie. První Adamové nešli na nervy svým Evám, ani Bůh jim nešel na nervy.
      Ale pak se událo cosi hrozného. Katastrofa. Člověk dostal svobodnou vůli, aby mohl volit dobro, ale on začal volit zlo, vzepřel se Božím přikázáním. Od té doby svět už není rájem, od té doby jde člověku na nervy člověk vedle něho. Od té doby jde člověku na nervy i sám Bůh Stvořitel: proč to a to takhle špatně stvořil? Proč toto dovolí a ono nezakáže? Proč se člověku nepředstaví osobně - a kdoví jestli vůbec je?
      Lidé nám jdou na nervy, ale my s nimi žít přesto musíme. Bůh nám jde na nervy, ale my jiného Boha nemáme. To je svět, ve kterém žijeme.
      Pomůže tu domlouvání, aby lidé byli na sebe hodnější?
      Nepomůže. Ani napomínání. Od onoho temného pádu lidstva do hříchu je propast mezi člověkem a Bohem, je propast mezi člověkem a jeho bližním.
      Kolik je tu dobrých rad v kázáních, kolik hesel na všelijakých plakátech: „Buďte na sebe hodní! - Kíp smajling! - Usmívejte se!“ Ale všechny ty výzvy lidskou náturu v jádru nemění a nezmění.
      Přišel domů na prázdniny student bohosloví po prvním ročníku. A co slyší! Celá jeho rodina je rozhádaná. Celé příbuzenstvo na sebe nevraživě soptí. „Tohle tak nemohu nechat,“ říká si bohoslovec - a sezve všechny příbuzné ke smírčímu jednání. Tři hodiny do nich plamenně mluví - a opravdu dosáhne, že si při rozcházení o jedenácté v noci podají ruce: „Co jsme si, odpusťme si.“ A student uléhá šťasten. „Budu asi dobrým kazatelem, když se mi to napoprvé tak podařilo.“ Druhý den přiběhne sestřenice. „Víš, co se stalo? - Jak jsme se včera rozcházeli, pohádali se všichni nanovo - a hůř než předtím!“
      Přijde kněz na návštěvu do rodiny. Tatínek je vážený muž. Přiběhne syn v džínech s uměle potrhanými dírami, zarostlý jako divomuž. „Pane faráři, jak mi tenhle náš kluk jde na nervy!“ - „Nápodobně, tatínku“ - zakření se syn. A maminka se přidává. „Já toho jejich věčného hádání mám už také nad hlavu. Mně už jdou na nervy oba, třeba i tím, jak při jídle srkají polévku!“
      Takhle to mezi lidmi přečasto dopadá. A to je zlé. Když ti padne na nohu žehlička, chvíli to bolí. Ale když ti jde někdo domácí na nervy, drásá to nervy pořád.
      Co si s tím tedy počít?
      Pokud bych vám k tomuhle problému neuměl říct nic víc, než co jsem tu pověděl, bylo by mé kázání k ničemu a vy byste mi naslouchali nadarmo. Ale naštěstí vám dobrou odpověď dát mohu. A ta odpověď zní, že Bůh se na tuhle bídu, co si lidé nadrobili a stále drobí, také nemohl dívat. Že přichází člověku na pomoc. Že mu poslal Syna a ve svém Synu dal účinný návod a ukázal cestu, jak z té rozvrácenosti ven.
      A největším znamením zmatenosti člověka je, když touto Boží cestou pohrdne, když Ježíše odmítne.
      Kam vstoupí Ježíš, kde je přijato jeho evangelium, tam se dávná katastrofa dávného lidstva napravuje a léčí.
      Ano, Ježíš je ústřední postavou této záchrany člověka, jeho vykoupení. Někdy kněz slyší: „Ježíš, co ten může pro mne udělat - vždyť je to člověk jako já!“ - Kněz na to odpovídá: „Tak to tedy mluvíte o jiném Ježíši, než mluvím já. - Já mluvím o Ježíši Kristu, Synu živého Boha. Skrze něj vstoupil Bůh do našeho rozhádaného a znepřáteleného světa. Já mluvím o Ježíši Kristu, kterému nejde na nervy Bůh Otec, kterému nejde na nervy žádný člověk, ani jeho zrádce Jidáš. Ježíš je ten, kterému nejde na nervy nikdo. Ani ty.
      Ježíš je ten, který tě usmíří s Bohem, když položíš pod jeho kříž své pochybnosti a svou bídu. Ježíš tě usmíří s lidmi, když se upřímně rozhodneš žít v duchu jeho evangelia, patřit Pánu Ježíši.
      My si říkáme, že jsme křesťané, ale v Božím pokoji nežijeme, ani v pokoji s lidmi, protože křesťanství nebereme vážně. Kdejakému politickému žvanilovi nasloucháme vážně, ale naslouchat vážně Ježíšovi, to se nám nechce. Ježíše odmítáme pozvat do svého života - právě toho, který je Bohem poslán, aby nás naučil žít pokojně.
      To je odpověď na naši otázku co s tím, že si jdeme navzájem na nervy: je třeba přijmout do svého života Ježíše. Co vy na to? Půjdeme si v rodinách dál navzájem na nervy, nebo to konečně vezmeme vážně s Ježíšem, začnem se v našich rodinách doopravdy učit žít podle zásad jeho evangelia? Ježíš tě má rád, už teď. Už za tebe položil život. Co uděláš ty?





12.06.2003 | Čítanosť(2094)
Lk 24, 36-52
12.06.2003 | Čítanosť(1919)
Lk 24, 13-35
12.06.2003 | Čítanosť(1900)
Lk 24, 1-12


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet