19.júl 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Keď milujeme ľudí, učíme sa milovať Boha. Prostriedkom, ako dosiahnuť lásku k Bohu, je cvičiť sa v láske k ľuďom.

~Charles de Foucauld ~

17.04.2010 -
čítanosť694 reakcie0
(Share 169 0)


Téma: Zadosťučinenie / Spoveď /

Príhovor

Autor: -ls-

      Těžkopádné slovo „zadostučinění“, které se v běžné češtině prakticky nevyskytuje, svědčí, že i tato poslední část svátosti smíření má malé místo v našem životě.
      Vyjdeme ze zpovědnice, pomodlíme se nějakou modlitbičku „za pokání“ - a hotovo, svátost skončila. Víc na to, co se odehrávalo v této svátosti, ani nevzpomeneme.
      Snad by trochu pomohlo nazvat tuto poslední část srozumitelnějším jménem, třeba „napravení“ nebo „polepšení“, aby bylo jasné, že je to úkol do dalšího života. Že tu jde o uzdravení vlastní minulosti a o nápravu bolavých vztahů ke druhým.
      Snad by pomohlo častěji si připomínat, jak jinak to dělaly první generace křesťanů. Ti dostali od kněze napřed „pokání“ - úkol k napravení, a teprve po jeho splnění, někdy i za rok i déle, jim kněz dal rozhřešení.
      Proč dnes je tak mírná kající praxe při zpovídání?
      Jednak proto, že jsme si vědomi: to nejdůležitější k nápravě neleží na člověku. To už vykonal Pán za nás, na kříži.
      Jednak také církev předpokládá, že kajícník si najde sám nejvhodnější úkony k sebeuzdravení a k nápravě následků. Že začne s chutí a energicky konat opak toho, v čem nejvíce chyboval. To je totiž nejlepší dobrovolné pokání.
      „Hezky to zní,“ - myslíš si teď možná, - „ale dá se to tak dělat? Mohu změnit svou povahu, jednat opačně, než jsem zvyklý? Dokáži vyskočit ze své kůže?“
      Kdyby bylo pravda, že člověk se svou povahou nic nenadělá, byla by všechna dobrá předsevzetí ubohým sebeklamem. Ještě že to tak není. Každý člověk se může změnit k lepšímu.
      - Ale musí mít jasně před očima cíl a motivaci svého úsilí: Jakou dobrou vlastnost chci získat a proč?
      - Musí tento cíl vnášet do svého dennního života. Do ranní modlitby správné naprogramování: v čem dobrém se chci dnes zacvičovat a proč to chci dělat. Při večerní modlitbě a v neděli v kostele se kontrolujeme.
      - Musí se soustředit na jeden cvik a musí se při tom soustředit na dnešek, na teď. Žádné kdybychy na včerejšky, žádné snění nad zítřky. Co dělám teď, to se snažím dělat perfektně.
      - Knězem uložený kající skutek se snažím vykonat co nejlépe. Církev zná tři hlavní kající skutky: modlitbu, půst a almužnu.
      Když ti kněz uloží modlitbu, ať je to modlitba soustředěná, rozjímavá, opravdová.
      Když se máš postit, ať to neodbýváš vzdáním se kostky cukru do kávy. Nemusíš si vymýšlet žádné způsoby, jak sám sebe trestat, trápit. O to se ti postarají bližní. Tvé pokání je v tom, že trampoty s bližními poneseš trpělivě.
      Na tvou almužnu už nenatahují ruce opravdoví chudáci na ulici. Ale když si uvědomíš, že všechny kostely u nás se udržují jen z almužen, z darů věřících, nebude se ti při nedělní sbírce třást ruka, jestli dát pětikorunu nebo dvacetikorunu.
      - Kromě uzdravení vlastní minulosti, započetí nácviku dobrých návyků, máme druhý úkol, usmířit náš vztah k lidem.
      Nejprve jsou tu moji nejbližší, členové rodiny. Bývalo zvykem, že kdo šel ke zpovědi, napřed všechny doma poprosil za odpuštění, čím je zarmoutil, čím jim ublížil.
      Ať už před zpovědí nebo aspoň po ní mělo by i u vás zaznít: „Zkus to se mnou ještě jednou! Začněme znovu! Dívejme se dopředu!“
      Ale nestačí tu jen slovo. Důležité je i viditelné znamení smíru - podání ruky, objetí, políbení, rozhovor, společná vycházka, společná modlitba, drobný dárek.
      Po členech rodiny jsou tu i další lidé kolem nás. Možná jsi jim dal pohoršení, zarmoutil, ublížil. Teď to máš napravit, škodu dle svých sil nahradit. Úvod „Obřadu pokání“ říká:
      „Lidé jsou mezi sebou propojeni, takže hřích jednoho škodí i druhým - právě tak, jako zbožnost jednoho je dobrodiním pro ostatní. Proto pokání vždy s sebou nese smíření s bratřími.“
      - Chceme-li v sobě opravdu zvládnout zlo a naučit se žít dobře, pak musíme být ochotni poskytnout pomoc v nouzi. Kdo není ochoten pomoci druhému, ten nemá žádnou šanci, že pomůže sobě.
      - O další podmínce jsme už mluvili. Je to ochota prominout bezpráví dřív, než jsme o to byli požádáni. Každé neodpuštění, každá zášť a neláska vylučuje přátelství s Bohem i člověkem.
      Pěkným díkem za dobrou zpověď by bylo, kdybys pomohl někomu, kdo se ostýchá jít ke zpovědi. Tam, kde jsi ty, kněz přijít nemůže. Ale ty tam jsi. A prožils právě velký zážitek. Pověz to dál.
      Správné „zadostučinění“ po zpovědi, to je tedy odpověď tvé lásky na otcovskou lásku, kterou jsi zažil ve zpovědnici. Na každém kroku teď chceš odkládat to, co v tobě odporuje kráse a dobrotě Božího dítěte, Ježíšova bratra.
      Nad dobře prožitou svátostí smíření září světlo velikonočního úsvitu, radost zmrtvýchvstání. I my tu vstáváme ze smrti svých hříchů. Zatoulaný marnotratný syn se vrátil do náruče Otcovy. Magdaléna konečně spočinula u nohou Ježíšových.
      Radostnou zvěst o Boží lásce a o Boží dobrotě smíte teď nést s sebou a vypravovat o ní druhým. Světlo Kristovo smíme předávat dál. Teď už to víš: Svátost smíření, to není povinnost, to je dar. Není to mechanismus, jak se zajistit před Božím trestem - je to způsob, jak se otevřít a přijmout Boží lásku.
      Svátost smíření je chvalozpěv na Boží milosrdenství.


25.06.2003 | Čítanosť(812)
Téma: Spoveď
25.06.2003 | Čítanosť(689)
Téma: Hriech / Spoveď
25.06.2003 | Čítanosť(589)
Téma: Spoveď


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet