12.december 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Láska začína tam, kde pôsobí bolesť.

~Matka Tereza ~

17.04.2010 -
čítanosť764 reakcie0
(Share 211 0)


Téma: Spoveď /

Príhovor

Autor: -ls-

      Jak se správně zpovídat? To je téma dnešní úvahy. - „Nejlépe nijak“ - soudí někteří lidé a mají proti zpovídání mnoho výhrad a ještě víc nechutí. - „Proč mám ve zpovědnici odříkávat knězi - člověku jako já - kdejaký hloupý nápad, kdejaké šlápnutí vedle? Já při tom neprožívám žádnou lítost, ale zato spíš trapnost.“
      Bída je, když si to tak jen myslíš, a neřekneš to nahlas. Kněz by ti mohl odpovědět, že takovéhle zpovídání by bylo opravdu trapné. Řekl by ti, že z kdejaké maličkosti se zpovídat nemusíš - vždyť k odpuštění a smazání lehkých hříchů stačí lítost.
      Řekl by ti, že i mimo svátost pokání můžeme Bohu vyznávat svá provinění (např. při večerním zpytování svědomí, při kajícím úkonu na začátku mše, při společné kající pobožnosti) - a když jich litujeme z lásky k Bohu a odvrátíme se od nich, Bůh nám naše viny promíjí.
      Ale řekl by ti také, že tím svátostná zpověď knězi přesto neztrácí smysl. Nejen u těžkých hříchů, - tam církev povinnost osobní zpovědi ukládá. Ale osobní zpověď má smysl i tam, kde přímo povinná není, kde člověk zápolí s obvyklým mračnem špatných myšlenek, sobectví, pýchy a kdejakých pokušení.
      Rozuměj tedy: vykonat svátostnou zpověď je katolický křesťan povinen jen tehdy, když těžce zhřešil. To se u normálního člověka tak často nestane, ba myslím, že u většiny křesťanů se to za celý život nestane.
      Ale i tak je osobní zpověď jasným projevem - viditelným znamením - odvrácení od hříšných návyků, projevem upřímné vůle k napravení. Kněz tu má příležitost k duchovnímu vedení a formaci charakteru.
      Jak často chodit k takovéto zpovědi ze zbožnosti? Děti a mládež nejlépe pravidelně měsíčně. Lékaři znají užitečnost preventivních prohlídek. Církev to zná a dávno už praktikuje ve zpovědi ze zbožnosti.
      Dospělí lidé, kteří zápolí se svými zlozvyky, kteří mají trampoty a zmatky, ti podle své potřeby přijdou také častěji ke zpovědi.
      A starší, usedlí lidé, kteří denně začínají ranní modlitbou, tj. naprogramováním se dobrým předsevzetím, a končí den večerní modlitbou a zpytováním svědomí, u těch potřeba svaté zpovědi tak častá nebude.
      Pro dobré duchovní vedení ve zpovědi je jeden předpoklad: zvol si moudrého zpovědníka, který tě pozná a může tě soustavně vést. Ovšem nazapomeň, že svátostné rozhřešení je stejně platné od každého kněze, jen když přicházíš s upřímnou lítostí a dobrou vůlí chtít se polepšit.
      Jsou také společné kající pobožnosti, při nichž kněz může za určitých okolností udělit i rozhřešení, ale sebelepší společné formy kající pobožnosti nemohou nahradit osobní vyznání, osobní rozhovor kněze s kajícníkem, osobní přijetí rozhřešení.
      Společné kající pobožnosti jsou však výbornou přípravou, dispozicí na osobní svatou zpověď.
      Jak se tedy osobní zpověď koná?
      Doma jsme se snažili zpytovat své svědomí, poznat své hříchy. Litovali jsme jich, rozhodli se napravit, začít znovu a lépe.
      Teď přistupujeme ke zpovědnici s důvěrou v Boží dobrotu a v Boží odpuštění. Není to tak docela samozřejmé, odpuštění přijmout a sám si odpustit. Vzpomeň na Jidáše: On svůj hřích doznal - veřejně se z něj vyznal, litoval ho opravdově. A přesto zůstal zoufalcem. Proč? Neuvěřil, že mu Pán odpustí, neodpustil si sám.
      Ještě jedno odpuštění je zapotřebí, než vstoupíš do zpovědnice: musíš odpustit druhým, těm, kteří se provinili na tobě. Musíš, říkám. Tuto podmínku nám připomíná Otčenáš, kdykoliv se jej modlíme. Musíš překonat pocit, že druhý je tvůj nepřítel. Musíš překonat nenávist a touhu po pomstě, svou uraženou samolibost. Kdybys neodpustil, postaví se neodpuštěná vina mezi tebe a Otce, uzavře tvé prosbě o odpuštění přístup k Bohu.
      Ale je v lidských silách odpustit násilníkovi, který ti ublížuje, a ještě se ti posmívá? - Je to možné, ale jen tenkrát, když si uvědomíš, že je chudák. Že pravý chudák nejsi ty, ale ten, kdo ti ublížil.
      Ve zpovědnici vynech úvodní: „já bídný hříšník...“ - a místo toho se krátce představ, jestli tě kněz nezná. Ne jménem, ale situací: Je mi 20 let, svobodný, mám známost. Naposledy jsem se zpovídal tehdy a tehdy, měl jsem toato předsevzetí a takatak se mi v něm dařilo - nedařilo. Nebuď rozvláčný. Pověz stručně a jasně své povahové chyby, zlozvyky, hříchy, vše, co se ti zdá důležité. Není třeba úzkostlivě vypočítávat kdejakou chybičku - vždyť Bůh je vševědoucí, zná tě dobře. Neodříkávej slova zpovědního zrcadla - to je všeobecné - ty mluv o svém životě. Přiznej otevřeně, co ti tvé svědomí vytýká.
      A nebuď úzkostlivý. To nejdůležitější k odpuštění není, co děláš ty, ale co udělal Pán Ježíš. A nebuď ustaraný: rozhodující moment ve zpovědnici nejsou slova tvá, ale slova kněžského rozhřešení. Ta ti dávají vědomí, že vina a hřích jsou zahlazeny.
      Pamatuj si: kdo se dobře vyzpovídat chce, ten se také dobře vyzpovídá. Při obvyklé zpovědi ze zbožnosti, kde se vyznáváme jen ze zběžných provinění, tam je dobře soustředit se na jednu věc, která tě nejvíc mrzí, na svou hlavní chybu, a ostatní zahrnout do aktu lítosti.
      A po rozhřešení, při opouštění zpovědnice? Poneseme si radost z velikého zážitku setkání s otcovskou dobrotou Boží.
      Svátost smíření je dar vzkříšeného Krista. Kdo si toto uvědomí, ten tuto svátost přijímá vděčně a rád.


25.06.2003 | Čítanosť(875)
Téma: Spoveď
25.06.2003 | Čítanosť(721)
Téma: Hriech / Spoveď
25.06.2003 | Čítanosť(614)
Téma: Spoveď


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet