12.december 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Videl si, že Boh sa stal človekom a zostúpil na zem pre tvoju spásu a toľko trpel. A ešte rozmýšľaš a nechápeš, ako je možno odpúšťať krivdy spolubratom.

~sv. Ján Zlatoústy~

17.04.2010 -
čítanosť849 reakcie0
(Share 214 0)


Téma: Ľútosť / Predsavzatie /

Príhovor

Autor: -ls-

      „Tihle katolici si to dělají lehké. Když něco vyvedou, vhupnou do zpovědnice, pošeptají to tam - a všechno je zase v pořádku a vše jde dál jako dřív.“ - Tak si to snad může myslet nějaký nekatolík. Ale my víme, že zpovědnice není automatická pračka a zpověď není automat na rozhřešení. Že to je veliká věc: osobní setkání s milosrdným Bohem. Že je to léčebný proces usmíření a napravení vin.
      Pocit neusmířené viny může na člověku ležet jako balvan. Někdy i bez osobního zavinění - třeba při dopravním neštěstí. Ale zpravidla tu zavinění je. Ćlověk ty viny produkuje jako odpadky, smetí - a také je tu podobný problém jako s odpadky: kam s tím? Divoké skládky otravují půdu a prameny. Neusmířená, potlačovaná vina otravuje život. Ale řízené skládky odpadu jsou zdrojem surovin. A usmířená, odpuštěná vina se stává zdrojem pozitivní síly, radostného elánu.
      Když někdo nedokáže svou vinu doznat, litovat, napravit, nezbývá mu, než ji překrucovat a všelijak omlouvat, jak to kolem sebe denně vidíme.
      - Někdo je třeba náladový, zaujatý, zlostný. Jak jinak to zní, když prohlásí: já jsem takový citlivý, mne se vše dotkne!
      - Někdo je neurvalý v mluvení, bezohledně napadá druhé. Jak ušlechtile to zní, když prohlásí: Já už jsem takový spravedlivý člověk, já nesnesu žádnou faleš, já říkám všechno na rovinu!
      - Někdo je lakomec lakomý, ale vyhlašuje se za jediného dobrého hospodáře mezi samými rozkazovači a lakomci.
      Při některé zpovědi to vypadá, že místo pokání a rozhřešení by měl zpovědník vyskočit a pogratulovat tomu výlupku svatosti, co ho ráčil obšťastnít svou návštěvou.
      To jsou falešné a nezralé způsoby, jak se zbavit viny. Na chvíli sice svědomí ohluší, ale nakonec vyrábějí z lidí neurotiky.
      K těm nezralým způsobům patří i ukazování na jiné: „Druzí to tak dělají také, tak co!“
      Už tohle, co jsme si tu řekli, naznačuje, že pocity viny, špatné svědomí, jsou věci, které se týkají nejen samého provinilce, ale zatěžují i celé okolí, jako ty divoké skládky odpadu.
      Jak vypadá zralé, správné svědomí, osvobozené od pocitu viny? - Jak vypadá ta řízená skládka našeho mravního odpadu?
      Nepomůže tu potlačování, omlouvání, zapírání. Naopak je třeba se podívat na hřích zpříma. Poznat své viny, uznat je, distancovat se od nich a snažit se je napravit. To vše je náplní naší svátostosti smíření: zkoumání svědomí, lítost, předsevzetí, vyznání a napravení. Proto je tato svátost tak vzácná věc v životě křesťana.
      Setkáváme se však i s lidmi, kteří mají názor opačný. Říkají: „Je to zbytečné maření času, když někdo hloubá, co kdy špatného vyvedl. Lépe je hledět dopředu, než se ohlížet zpět.“
      Co na to říct? Samozřejmě nikdo lítostí neoživí toho, koho zabil. Samozřejmě nikdo lítostí nezpůsobí, aby se nestalo, co se stalo. Ale lidské činy nejsou jen událostí v minulosti, - ony trvají svými důsledky i v přítomnosti. Člověk nemůže udělat nějakou špatnost a jít dál, jako by se nic nestalo. Každé zlo zasáhne nejen oběť, ale i pachatele. Přiotráví jaksi sám kořen jeho života, zabydlí se v jeho svědomí, i když si to v té chvíli ani neuvědomuje. Je to jako když někde země nasákne naftou, chemikáliemi, jedy. Aby tam mohl začít znovu normální život, musí se půda napřed uzdravit, zbavit jedů, sanovat.
      Takovým asanačním prostředkem duše je právě lítost a předsevzetí. Max Scheller nazval lítost nejrevolučnější schopností člověka. Vyléčí otravu samého kořene našeho života, naší duše, postaví náš život na nový zdravý základ.
      Co to je, ta lítost, - a jak se to dělá? Hned zkraje si povězme, že to ve své podstatě není věc citu, slz, ale vůle. Člověk nahlédne, že jednal špatně. Mrzí ho to, hanbí se, že to dopustil. Distancuje se, odvrátí se od té špatné věci a má pevnou vůli dávat si v budoucnu na sebe lépe pozor, polepšit se. V této vůli, - zanechat hříchu a začít žít lépe, - v tom je jádro lítosti. Řekneš: „Říká se však také, že lítost je bolest srdce - tedy přece jen cit. Petr plakal, když začal litovat své zrady. Magdaléna svými slzami omývala Ježíšovi nohy. Ale já, když se připravuji ke zpovědi a sepíši si své hříchy, ani nepláču, ani neslzím. Ať se snažím, jak chci, nejsem nijak vnitřně otřesen.“
      Nic si z toho ndělej - city se nedají nakomandovat. A lidé, kteří se umějí na rozkaz rozplakat, jsou spíš dobří herci, než dobří kajícníci.
      Nečekej od svaté zpovědi citové otřesy a zážitky, usiluj spíš o otřesení svých špatných návyků. Ne, že by lítostivé city byly zbytečné či špatné. Petrův hořký pláč byl veliký a upřímný projev lítosti. Ale nebyl by k ničemu, kdyby s ním nebylo spojeno pevné rozhodnutí, že už nikdy Pána Ježíše nezradí, - rozhodnutí, že už bude Pánu Ježíši věrný.
      Nově začít, znovu se cítit jako opravdový apoštol, to mohl Petr až po Ježíšově odpuštění, rozhřešení: „Petře, miluješ mne? Pas mé ovečky!“
      I náš nový začátek je možný skrze naši lásku k Ježíšovi. Miluješ mne? To je první a rozhodující otázka Ježíšova i každému z nás. Ne tedy: cos vyvedl, kolikrát... Ale: Vracíš se ke mně s láskou? S pevnou vůlí, že už nezačneš s novými útěky a zradami?
      Krom téhle pravé lítosti - z lásky - je také lítost ze strachu před trestem. Ta dostačí k odpuštění lehkých hříchů. Ale lítost z lásky, dokonalá, ta působí odpuštění hříchů všech a hned.
      „Chci se dopravdy polepšit a už nikdy nehřešit.“ Tak to někteří lidé říkávají na závěr zpytování svědomí nebo ve zpovědnici. A asi se při tom necítí dobře. Vždyť musí vědět, že to není pravda. Příště na sobě najdou zase celou litanii hříchů, tak jaképak závazky, že už nikdy nezhřeší.
      Ještě že Pán Bůh od nás nežádá žádný takový záruční list, že už nikdy nezhřešíme.
      Náš nebeský Otec to s námi dělá jako dobrý mistr s učedníkem. Učeň se pachtí, ale udělá zmetek. Mistr mu to vysvětlí, ukáže, opraví a řekne: „Zkus to znovu. Já ti věřím. Ty to dokážeš udělat správně.“
      My těch zmetků za život ještě něco naděláme! Ještě, že našemu Mistru nedojde nikdy trpělivost. Ještě že i my ve zpovědnici pokaždé slyšíme: „Začni znovu, zkus to znovu žít lépe, polepšit se.“
      Jaké má být to naše dobré předsevzetí, aby se nám je dařilo plnit?
       1. Především má být zaměřené na jednu věc, ne všeobecné. Nepomůže umiňovat si: Chci se polepšit! - Musíš si přesně určit v čem a jak. Je to jako když chceš vyplet trávník: Nepomůže říkat - vypleju plevel, ale musíš začít vytrhávat jednotlivé kopřivy a bodláky.
       2. Musí být kladné. Ne, co dělat nebudeš, ale co a jak dělat budeš. Špatné by bylo umiňovat si: Skoncuji se zaspáváním. Lépe kladně: V tolik hodin půjdu spát, v tolik vstanu.
       3. Musí být zaměřeno na jednu věc, aby se dalo dobře kontrolovat.
       4. Musí být proveditelné. Nesmí být nad naše síly. Jeden muž si umiňoval: „Zahrnu svou ženu pozornostmi.“ - Z takového předsevzetí jsou leda zlé konce. Raději si umiň, že se třikrát kousneš do jazyka, než odpovíš, když žena bude šveholit něco, co ti jde na nervy.
       5. Ať je také rozumné a dobře motivované. Musí ti být zcela jasno, proč právě v tomto se chceš cvičit, proč ti to stojí za námahu.
       6. A nakonec, ať je radostné. Aby sis nehrál na mučedníčka, když ti to půjde ztuha. Bez humoru se nezdokonalíš, leda zmrzoutíš.
       Tomáš Kempenský řekl před půl tisíciletím:
      „Duchovní pokrok člověka se řídí podle předsevzetí.Jestli upadá znovu do chyby i ten, kdo se hodně snaží, jak bude dopadat ten, kdo se nesnaží o nic? Kdyby ses zbavil jen jediné chyby ročně, byl by z tebe brzo znamenitý člověk.“
       Začněme tedy chutě.
      Přeju vám k tomu se svatým Pavlem:
       Aby ve vás zesílil duchovní člověk;
       abyste se zakořenili a upevnili v lásce;
       abyste se učili stále hlouběji chápat,
       která je šířka a hloubka Boží lásky;
       abyste dosáhli nakonec plné míry Božích darů.

25.06.2003 | Čítanosť(506)
Téma: Ľútosť
25.06.2003 | Čítanosť(424)
Téma: Ľútosť
25.06.2003 | Čítanosť(387)
Téma: Ľútosť


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet