16.október 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Prečo mnohí nepociťujú veľkú silu znaku sv. kríža? Preto, lebo kým na svojom čele nosia znak kríža, v ich srdci niet Spasiteľa. Nestačí len robiť znak kríža, ale treba mať v srdci vnútornú vieru a nádej.

~sv. Rupert ~

17.04.2010 -
čítanosť644 reakcie0
(Share 179 0)


Téma: Mt 5, 1-12a /

Príhovor

Autor: -ls-

      Blahoslavení spravedliví, blahoslavení čistého srdce, - říká dnes Pán Ježíš. Lid Boží nebude lhát, říká prorok. Máme být pravdomluvní, máme tak vychovávat i děti. Jenže jedna z častých otázek, s kterými přicházejí rodiče na radu za knězem, je: „Náš chlapec lže. Co máme proti tomu dělat?“
      Ovšem, takhle chtít hned návod k použití, to je stejné, jako kdyby maminka přišla k lékaři a řekla: „Pane doktore, můj chlapec je nemocný. Předepište mi honem lék.“
      Jako je mnoho různých nemocí a mnoho různých léků, tak i lež má mnoho různých kořenů. Má-li zmizet lež, musíme najít a odstranit její kořeny. Pokusme si to znázornit na několika případech.
      1. Aničce ještě není pět a babička říká, že už lže. Vypravuje, co viděla na ulici a ani polovic z toho není pravda. Ve školce vykládá učitelce, že tatínek je nemocný a on ani nezastonal. Maminka je z toho nešťastná: „Vždyť byla dosud tak pravdomluvná, všechno věrně kdekomu vybreptala, co se doma šustlo, a teď lže, jako když tiskne. Co proti tomu dělat?“
      Zde je odpověď jednoduchá. Kořeny těchto „lží“ jsou v bujné fantazii, představivosti, která se začne v dětech rozvíjet. A přitom v tomto věku ještě děti nedovedou rozlišovat mezi realitou a iluzí, mezi skutečností a fantazií. Není rozdílu mezi světem pohádek a světem, v němž dítě žije. Panenka malé Aničky mluví lidským hlasem, jejího medvídka dnes bolí bříško.
      Co s tím má maminka dělat? Nic. Hrát vesele s sebou a vymýšlet spolu, co zažil koblížek na cestách. Než půjde Anička do školy, naučí se jistě rozeznávat, co je pohádka a co skutečnost.
      2. Jiné kořeny má lež malého Karlíka. Tatínek přijde z práce a ptá se, jestli byl Karlík hodný. Karlíkovo „Ano“ přímo voní ctností. Jenže maminka je jiného mínění. Pomáhá paměti otázkou, kdože to rozbil vázu? A malý hříšník tvrdí dál: „Já nerozbil.“
      Zde je přání otcem myšlenky. Karlík tolik touží být hodným před tatínkem, že s tou rozbitou vázou nechce nic mít, nechce se k takovým špatnostem hlásit, distancuje se od nich.
      Abychom pomohli provinilci k snadnějšímu doznání, povíme, že on ji vlastně rozbít nechtěl, že si jen nedal dost pozor, ale že si už jistě příště pozor dá. A zde už doznání nebude nad dětské síly.
      3. Když však děti udělají zkušenost opačnou, že totiž tatínek nebo maminka se moc rozzlobí, křičí, nadává, bije - pak je kořenem lži strach, nepřekonatelný strach. Je třeba, aby se rodiče ovládli a nevyváděli pro každou maličkost - a děti se nebudou bát přiznat.
      4. Jiný druh lži se objevuje u větších dětí, které trpí pocitem méněcennosti. Věrka slyšela odmala od nerozumné maminky jen tvrdou kritiku: je hrozná nešika, nic neumí, nic nedokáže, takové trdlo se ani nevdá. Věra tím nasákla tak, že si sama nevěří, nemá sebejistotu a proto lže. Není schopna přiznat nějakou chybu. Jako malá farizejka vše točí, aby to svalila na brášku, na někoho jiného, aby z toho vyšla jako dobrá.
      Zde nepomůže hubovat děvče pro lhaní, zde je potřeba domluvit mamince a pak po léta trpělivě upevňovat sebevědomí děvčete. Pomoci jí pochopit, že mladý člověk má právo být ještě nehotový, nedokonalý, učit se ze svých chyb. Že se nikdo nenarodil dokonalý. Že ke zdokonalení nedojdeme zalháváním a zapíráním chyb, ale upřímným doznáním.
      Kde rodiče dovedou přiznat svou chybu před dětmi, kde děti vidí, jak rodiče jdou s pokorou ke svaté zpovědi, tam to dokážou i děti.
      5. Dorůstající chlapci jsou v nebezpečí (hlavně ti, co jsou slaboši) zakrývat lhaním, chytračením a kličkováním svou lenost, neschopnost, své neúspěchy. A vemluví se do svého pseudochlapáctví často tak, že si i sami uvěří a načas i jiné ošálí.
      Jak jim pomoci? Ukaž jim, jak každá lež je ubohá a krátkodechá. Jak soudní lidé brzo prokouknou jejich škrabošku. Ale nestačí je jen „odhalit“. Je potřeba jim trpělivě pomáhat podle hesla: „Chtěj být víc, než nač vypadáš.“
      6. Když si dobře zvážíme, co jsme si tu jako příklad řekli, budete už sami umět objevovat další kořeny, z nichž roste dětská lež. Přál bych vám, milí rodiče, aby ty kořeny nevedly k vám: Kdo naučil to dítě lhát? No přece ty, maminko. Tolikrát jsi mu říkala: „Tohle neříkej tatínkovi, on by se zlobil.“ Teď už to syn umí, a umí lhát nejen tatínkovi, ale i mamince a kdekomu.
      Závěrem můžeme říci: Podstatu lhaní rozeznává dítě až ve věku kolem šesti let. Chceme-li dítě lhaní odnaučit, musíme nejprve hledat a najít kořeny, proč lže. Nepomůže hubovat a trestat - pomůže odstranit kořeny.
      Každá lež, kterou lehce přejdeme, otvírá dveře další, drzejší lži.
      Viďte, není to nic snadného, co od nás děti potřebují. Máme dávat příklad v lásce k pravdě, máme být vytrvalí v stálém úsilí o dobro. Pojďme se pevně chytit ruky Krista - Vychovatele všech vychovatelů a prosit ho o pomoc.





12.06.2003 | Čítanosť(3737)
Mt 5, 43-48
12.06.2003 | Čítanosť(3547)
Mt 5, 33-42
12.06.2003 | Čítanosť(3438)
Mt 5, 13-20


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet