19.september 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Vedľa končiaru utrpenia, ktorý rastie čoraz vyššie, dvíha sa aj končiar šťastia. Akoby jeden vrchol bol zrkadlovým obrazom druhého, no v skutočnosti sú to dva rozličné vrchy. Navzájom si kývajú a pretekajú sa. Každé utrpenie, čo nás stíha, je ustavične vyrovnávané šťastím rajskej záhrady. Všetku noc zaháňa večné svetlo, čo tam žiari.”

~PETER LIPPERT~

10.02.2010 -
čítanosť2080 reakcie0
(Share 279 0)


Téma: Sv. Petra a Pavla /

Príhovor

Autor: -ls-

      Svatý Petr a Pavel, to jsou dvě křídla jednoho orla. Jsou to dva sloupy, které nesou klenbu jedné budovy budovy církve. Právem o nich zpívá preface dnešního svátku: „Ač každý jiným způsobem, přec oba stejně sloužili jedné církvi.”
      Mešní liturgie nám tím chce připomenout, jak odlišné to byly osobnosti; každý byl přímo typickým představitelem dvou směrů v církvi, a přece si po celý život zachovali vzájemnou úctu a svornou lásku. Takový příklad jednoty v různosti je pro nás stejně potřebný, jako v dřívějších epochách církve.
      Petr zosobňuje autoritu a řídící centrum: papežství. - Pavel je vyznavačem individuality osobní svobody.
      Petr drží v ruce klíče, které střeží poklady tradice. - Pavel má v ruce meč, mačetu, kterou se prosekávají nové cesty v džungli světa pohanského, hledají nové metody k šíření Božího království.
      Petr je zosobněním skály, v níž církev bezpečně kotví. Pavel je nástroj vichřice Ducha Božího, která pohání církev do čela času, lidských událostí a dějin, která ji pudí do výbojů na celém světě.
      Když se tito dva povahově tak různí lidé setkali, tenkrát se rozhodovalo o osudu mladé církve. Narazí na sebe tyto dvě vyhraněné osobnosti, dojde k rozkolu? Rozdělí se Kristova církev na Petrovu židokřesťanskou církev konzervativců a na Pavlovu světovou katolickou církev progresivní?
      Pojďme dnes přes dálky věků nahlédnout, co se tenkrát dálo, když se setkal Petr s Pavlem. Skála s vichrem. Z Písma víme o čtverém setkání.
      O prvním setkání máme zachovanou zprávu od svatého Pavla - v jeho listu Galaťanům: „Za tři roky potom - rozuměj: po svém obráceni - jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Kéfu - Petra. Pobyl j sem u něj dva týdny.”
      Proč šel Pavel za Petrem? Chtěl poznat na vlastní oči prvního z apoštolů, vyučeného samým Pánem Ježíšem, chtěl právě od něj dosáhnout uznání za apoštola. Udělá to Petr? Bude on, prostý rybář, důvěřovat učenému profesoru a ještě k tomu cizinci A nebude žárlit na Pavlovy úspěchy Nedá se strhnout demagogií ulice, všeobecnou náladou lidu, která si vynucovala Pavlovo ukamenování? Všechna čest Petrovi. Při rozhodování se dal vést zdravým rozumem, láskou, Duchem svatým. Podal Pavlovi ruku.
      A všechna čest Pavlovi. Když vzplanul spor o metodu a postup misijní práce mezi pohany, jde podruhé za Petrem. Před apoštolským sněmem trpělivě vysvětluje své bohaté misijní zkušenosti, a zase dosáhne jednoty v názoru. Ba i když při třetím setkání v Antiochii musí Petrovi vytknout, že si nechal vnutit vůli ulice, když s ním ztuha zápolí o dodržování usnesení koncilu, přece si zachovává úctu a lásku k Petrovi a nazývá jej „Prvním z apoštolů” (Gal 1,17) a „sloupem apoštolů” (Gal 2,9). Stejně tak pro Petra zůstal Pavel povždy „milovaný bratr” (2 Petr 3,15).
      Mnohokrát stála církev ve svých dějinách před stěžejním rozhodováním jako tenkrát, a ne vždy byli ti, kteří ji vedli, formátu Petra a Pavla. Kdyby byl papež Lev X. jednal jako svatý Petr a Martin Luther jako svatý Pavel, bylo by místo k roztržce církve došlo k velké a užitečné reformě.
      Kdyby byl papež v 16. století přál sluchu zkušenostem misionářů, jako svatý Petr vyslechl zkušenosti misionáře Pavla, byla by dnes asi Čína a celá Asie křesťanská, a misie po celém světě by se byly jinak vyvíjely.
      To je velké poučení, které dávají tito dva apoštolové i dnes nám , dnešní církvi. Nevadí v církvi různost názorů, dokud je jednota v lásce. Až tam, kde vyhasne mezi lidmi úsměv, kde se lidé začnou na sebe pro různost názorů mračit, tam zhasíná i křesťanství.
      Jaké bylo čtvrté, poslední setkání apoštolů, to všichni víme. Oba je přivedla stejná myšlenka do Říma. Kde je křesťanům nejhůř, kde je jejich krutý nepřítel Nero, tam chtějí jít, tam chtějí svědčit o své víře v Pána Ježíše, o své víře ve věčný život se Zmrtvýchvstalým, kterého oba viděli na vlastní oči živého. Jejich krev společně posvětila pohanský Řím na sídlo hlavy církve. Jejich svorná láska dala církvi i pevnou oporu Petrovy skály i věčné mládí Pavlova : misijního elánu.


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet