18.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Hocikto vie mať súcit so smútkom priateľa, ale iba šľachetná duša dokáže sympatizovať s úspechom priateľa.”

~OSCAR WILDE~

10.02.2010 -
čítanosť837 reakcie0
(Share 213 0)


Téma: Hebr 12, 5 - 7. 11 - 13

Príhovor

Autor: -ls-

      “V té a té škole je učitel, který moc bije žáky!” Kdyby se něco takového opravdu stalo, dlouho by ten učitel na té škole neučil. Propustili by ho ze školství, možná by skončil i před soudem.
      Vyučovat děti s pomocí bití, pro tuhle výchovnou metodu máme dnes málo porozumění. Ale ještě začátkem tohoto století to bylo i u nás jinak: Škoda každé rány, která padne vedle,” říkávalo se. “Kdo nechce slyšet, ten musí cítit” - říkávalo se. A leckdo z nás starých si ještě pamatuje, jak chutnal řemen, důtky, bič, rákoska.
      V dobách, kdy vznikaly knihy Starého a Nového zákona, patřilo bití k normálním projevům vychovatelské a otcovské péče. Kdo děti netrestá, ten je nemá rád, ten se o ně nezajímá, ten nedbá o jejich výchovu, - mínili tenkrát.
      V tomto smyslu jsme to slyšeli před chvílí ve čtení z listu Židům: “Pán trestá toho, koho má rád. Šlehá každého, koho uznává za svého syna.”
      Tedy by mělo platit že, trápení, neštěstí, nemoc, smrt, to že mají být projevy otcovské vychovatelské lásky a péče Boží? Žádný dnešní člověk tohle nepochopí.
      Před premiérou Horvátovy hry: “Na krásné vyhlídce” chodili v Basileji po ulicích nosiči reklamních plakátů s křičícím nápisem:
      “Je jeden dobrý Bůh,
      ale není na něj žádné spolehnutí.
      Čas od času někomu pomůže,
      ale ti ostatní mohou zdechnout.”
      Vzbudilo to mnoho pohoršení, někteří chtěli podat na divadlo i žalobu pro urážení náboženství, ale mnozí, i dobří křesťané, řekli, že to často pociťují také tak.
      “Kdes byl, ty dobrý Bože, když můj rok starý synáček umíral? To, že měl být tvůj projev lásky ke mně? Když se mi nad mrtvým děckem třásla brada pláčem, měl jsem se těšit odříkávání toho sadistického úsloví: Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje?”
      Toto starozákonní myšlení z listu Židům je nám dnes cizí. můžeme si sice představit, jak to asi ti dávní lidé mínili, podle podobenství z Izaiáše (28, 23 -29) o hospodáři, který také musí činit půdě násilí, aby se zúrodnila. Musí ji orat, přerývat, obracet, vláčit, válcem utlačovat. Pak teprv se úhor stane úrodným polem.
      Ale teprve Ježíšovo kázání o pšeničném zrnu, které musí umřít, aby vydalo úrodu, nám naznačuje, že smrt věřícího není trestem hrozného božstva, ale branou do otcovského domova.
      Ale teprve pohled na Ježíše souzeného bičovaného, pohled na Ježíše trpícího, na úmrtním loži kříže nám naznačuje, že bolest, nemoc a trápení není dílo sadistického vychovatele, ale má výkupnou hodnotu smíru a oběti.
      Pro mnoho lidí je utrpení jen cosi nesmyslného. Mnohé to rozvrátí. Nám, věřícím křesťanům, se tu naznačuje, jak brát trápení jako hořký lék, jak je po vzoru Kristově Obětovat na smír za sebe a za jiné. Ale přesto zůstane utrpení vždy dál utrpením, něčím proti samé podstatě lidské touhy, smyslu života.
      Hrozné tajemství utrpení ve světě a v našem životě asi nepochopíme nikdy. Ještě že se můžeme přidržet ujištění, že Bůh nechce člověku nikdy nic zlého, že Bůh je vždy a vždy pro život, že má pravdu Jan, když prohlašuje, že Bůh je jen a jen Láska.
12.06.2003 | Čítanosť(1784)
Hebr 12, 14-29
12.06.2003 | Čítanosť(1616)
Hebr 12, 1-13


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet