19.september 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Neviem, či Gutenberg vynašiel tlač z vnuknutia Božieho alebo diabolského: ja som stroskotal na bezbožnej knihe.

~Arthofer~

10.02.2010 -
čítanosť784 reakcie0
(Share 235 1)


Téma: Hebr 12, 1 -4

Príhovor

Autor: -ls-

      “Šťastný je ten, kdo dokáže svázat krásnou kytici z květin, které má po ruce.”
      Takhle jsme končili minulou neděli úvahu o umění hezky si žít, a hned jsme také hledali návod k uvití té kytice:
      Nehledat štěstí ve věcech, které nemáme, ale skládat si je z toho, co máme.
      Pěstovat si smysl pro krásné stránky věcí a událostí, hledat na všem líc, ne rub.
      Nejen své štěstí vyhlížet, ale také pro ně něco udělat.
      Bránit se monotónnosti života, starat se o příjemné změny.
      Žít v přítomnosti: dělat co děláme.
      Uvolnit se, abychom vyzařovali pohodu: čím víc radosti dáš, tím víc jí sám budeš mít.
      Možná jste už v týdnu začali podle těch zásad pozorovat lidi kolem sebe. Na druhé vidíme líp než na sebe. Můžem pozorovat, kolik z kladných hodnot života si přivlastnili. Pojďme dál pozorovat, jak si kdo přivlastnil radu svatého Pavla z dnešního čtení, abychom odhodili všechno, co by nás mohlo zatěžovat.
      Někteří žijí podle zásady: Já špatný - svět špatný.
      Jsou mezi námi lidé, kteří shledávají, že celý svět je špatný a oni sami také. Říkají, že život nemá cenu a oni na tom nemohou nic změnit. To jsou praví nevěřící - v nic dobrého nevěří.
      Oskar Wilde napsal, že by pro tyto nevěřící lidi moc rád založil zvláštní řeholi, řád. Navrhuje jim jméno: “Bratrstvo bez otce.” Na oltáři jejich klášterní kaple by nehořela žádná svíce, u oltáře by stál kněz, který nemá žádný mír v duši. Sloužil by mši chlebem neposvěceným a s kalichem, ve kterém by nebylo žádné víno podle zásady: Když nic, tak nic.
      Druhý typ: Já špatný - svět dobrý.
      To jsou lidé pěstující si stálý komplex méněcennosti : “Můj život nemá cenu, já na nic nestačím.” Když je v neděli celé kázání o Boží dobrotě a jedna věta o hříchu, upnou se určitě jen na tu jednu větu, vše ostatní neslyší.
      Třetí typ: Já dobrý - svět špatný.
      To je postoj lidí nábožensky přepjatých: “Já jsem ten důležitý tvor na světě - ti druzí nestojí za to, abych se s nimi zabýval.” Prakticky se to projevuje postojem: Co si neudělám sám, po tom nic není. Jen já umím vše udělat správně, ostatní to jen domrví a pokazí. Jen já! Jen JÁ! Bývají úzkoprsí a zlí až ke krutosti.
      Z téhle sorty jsou maminky, co nenaučí dcery vařit, aby nepokazily oběd; tátové, co nenechají synka pomáhat, že by jim překážel.
      Poslední varianta: Já mohu být dobrý - svět může být dobrý.
      Už je na čase, dostat se konečně ke kladným lidem.
      To jsou lidé, kteří vědí, že jejich život stojí za to, aby byl žit. Že náš svět stojí za to, aby v něm člověk žil.
      Věří, že svět je cestou k božímu království. Někdy úzkou. Někdy hrbolatou. Ale přece jen cestou k dobrému cíli, a proto v jádru dobrou.
      Jsou to lidé, kteří ve všem dovedou zahlídnout znaménko naděje, jiskru humoru.
      Jsou to křesťané, kteří si přivlastnili, nacvičili ctnost naděje.
      a znovu si připomeňme: jsi-li mrzout nebo člověk radostný, nesváděj to na Pána Boha - že to máš vrozenou náturu! Jsou to postoje získané, životem nacvičené!
      Byl by to hrůzný Stvořitel, který by podle momentálního rozmaru jednoho vybavil šťastnou, jiného nešťastnou povahou.
      Co v nás rodiče začali od dětství pěstovat, v tom pokračujeme sami vytvářením návyků. A přispíváme i k vytváření dobrých nebo zlých návyků u lidí kolem sebe. Četl jsem tuhle v jednom zpovědním zrcadle u sedmého přikázání, které, jak víme, zní: Nepokradeš!, i tyto otázky do svědomí:
      “Okradl jsem někoho o dobrou náladu?
      Ukradl jsem někomu radost ze života nespravedlivým chováním, neoceněním jeho práce, zásluhy? Ukradl jsem někomu kus života tím, že jsem ho zbytečně roztrpčil, zneklidnil?
      Ukrádám život a pohodu sobě, že stále obnovuji pochyby, jestli jsem dobře udělal to nebo ono v minulosti, místo abych se věnoval přítomné chvíli?”
      Nejen o své povaze, ale i o tom, jak jsme vlastně staří si rozhodujeme sami. Misionář Albert Schweitzer píše:
      “Jsi tak mladý, jako tvá sebedůvěra - tak starý jako tvůj strach.
      Jsi tak mladý, jako tvá naděje - jsi tak starý, jako tvá malověrnost
      Jsi tak mladý, jako tvá láska - jsi tak starý jako tvé sobectví.”
      Řekněte, není to radost, že nejsme navždy zakleti do krunýře nějaké nátury, ale že se máme ve svých rukou stále, pokud žijeme?
      Není to radost, že i o svém věčném mládí si můžeme sami rozhodovat?
      Není to radost, že jsme děti naděje, a také víry a lásky?
      Mimochodem: Kolik let jste si napočítali - podle Alberta Schweitzera?
      Počítejme si to ještě jednou každý sobě:
      “Jsi tak mladý, jako tvá sebedůvěra - tak starý jako tvůj strach.
      Jsi tak mladý, jako tvá naděje - jsi tak starý, jako tvá malověrnost
      Jsi tak mladý, jako tvá láska - jsi tak starý jako tvé sobectví.”
12.06.2003 | Čítanosť(1771)
Hebr 12, 14-29
12.06.2003 | Čítanosť(1600)
Hebr 12, 1-13


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet