21.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Ľahko je z nedostatku čnosti prejsť k extrémom, namiesto spravodlivosti konať prísne, namiesto horlivosti unáhlene. Hovorí sa, že z dobrého vína sa ľahko stane ocot a prekypujúce zdravie poukazuje na blížiacu sa smrť.”

~SV. VINCENT DE PAUL~

10.02.2010 -
čítanosť694 reakcie0
(Share 215 0)


Téma: 1 Kor 9, 24 / Jer 38, 4 - 6. 8 – 10 /

Príhovor

Autor: -ls-

      Každý, kdo se rozhodne pro Krista, stává se prorokem svému okolí a čeká ho osud proroka, ať je to jednotlivec nebo církev Kristova. Kdykoliv je někde církev mocná a panující, do které se každý hrne, vždy je to tak proto, že přestala mít za vzor Ježíše a jedná podle svého (jako vláda v SZ čtení). Opravdový křesťan je svému okolí zpravidla nepohodlný a pocítí to na své kůži. To je celkový akord dnešního slova Božího.
      Historické pozadí SZ perikopy, jak nám je líčí exegeté, je dramatické. Vládnoucí vrstva v Jeruzalémě se navzdory varování proroka dá do válečného dobrodružství proti Babylonu. Teď je Jeruzalém obklíčen a vláda trvá na pokračování marného boje: chtějí tak donutit Hospodina, aby jim zázračně pomohl z bryndy a zachránil chrám. Padlým slibují věčnou slávu a mučednickou gloriolu. Jeremiáš chce lidi zachránit a vyzývá ke vzdání se. Je za to násilně umlčen.
      Prorok Boží nemá za sebou moc, má pravdu: lid nemá slavně zahynout, ale žít, lid je víc než chrám, - víc než sobota.
      Je tu král, ale ten se neumí rozhodnout, chce být neutrální: “Hle, prorok je ve vašich rukou.” Jsou tu i prorokovi přátelé, ti se tváří neutrálně ze strachu. Jenže není neutrality: mlčet znamená umožňovat zabíjení.
      A je tu nakonec pohan. Zatímco zbožní si šuškají a dohadují se, jak jednat nejlíp, on jde a jedná dobře: Hlasitě ukazuje na zlo, nazývá je pravým jménem. Zabít nepohodlného člověka není ani dobrý ani zbožný čin, je to zločin a zločinem se národu nepomůže.
      Nadčasovost myšlenek starozákonního čtení vysvitne i z pohledu evangelní perikopy. Postava Jeremiáše a pohana je zosobněním ohně, který Ježíš přišel vrhnout na zem. Osud Jeremiáše naznačuje povahu “křtu”, kterým musí být pokřtěn Ježíš, kříže, který ponese.
      Text epištoly je přehledný a srozumitelný. Podobně jako u Pavla (1 Kor 9, 24) je tu obraz sportovního stadionu. Kdo závodí? Svůj běh už vyhrál Ježíš a mnozí za ním, teď už jsou diváky. Je řada na nás.
      Aby se dobře běželo, odloží závodník, co by zatěžovalo: hříchy. Který hřích je to u mne?
      Epištola vyvrací náš častý pocit, že jdeme životem sami, osamělí: máme nesmírné množství diváků, kteří náš běh sledují, fandí nám, jsou s námi a jsou nám vzorem.
      Při každém závodu je hlavní vytrvat. Tenkrát vytrváme, když upřeme zrak na cíl - Ježíše, když máme za vzor jeho lidskou vytrvalost. Je to pohled nezvyklý a důležitý. My obvykle všechny mimořádné výkony Ježíšovy připisujeme jeho božství. Ježíš epištoly je cele člověk. Pisatel ho nazývá zakladatelem naší víry, je první věřící v řadě křesťanů. Proč je to důležitý pohled? I jako Boha můžeme Pána Ježíše obdivovat, ale jako člověka jej můžeme následovat. Může nám být vzorem vytrvalosti až do konce, do cíle.
      Jádrem evangelní perikopy je otázka, co přinesl Ježíš na svět. Celé evangelium je odpovědí - dnes slyšíme, že přináší oheň a rozdělení. Exegeté tím ohněm rozumí Ducha svatého, působeni Ježíšova slova, které bude zapalovat srdce a svět.
      Méně sympatická je nám představa rozhádané rodiny, kde jedni jsou pro Krista, druzí proti. Kristus však znamená rozhodnutí a tím i rozdělení. I nerozhodnost a lhostejnost je rozhodnutí.
      A je to rozhodnutí na život a na smrt - na konečný cíl všeho. Jako pro Ježíše jeho rozhodnutí znamenalo “křest” utrpení a kříže, tak naše rozhodnutí pro jeho následování znamená totéž.
      Lehko se to tak řekne. Ale neřekne si mladý posluchač: stát se křesťanem znamená tedy mít víc problémů v životě? Copak nečekáme od křesťanství spíš opak - pokoj, radost, klid, mír?
      Věčný pokoj je představa eschatologická, představa nebe. Zde na světě je cesta k jistotě jen přes rozhodování pro správnou stranu, stranu dobra. Cesta k radosti je radost z vědomí pospolitosti lidských bratří, přátelství Ježíšova, radost z pevné víry v dobrý cíl.
      Být křesťanem tedy znamená přece jen mít míň problémů v životě. Znamená mít jasno o smyslu života a jeho cíli. A to je radost.
12.06.2003 | Čítanosť(1937)
1 Kor 9, 1-27
31.01.2005 | Čítanosť(538)
Jer 38


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet