19.september 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Aby predstavený prevzal zodpovednosť za rast druhých, musí sám kráčať po ceste zrelosti. Musí druhým dovoliť, aby ho viedli a sám musí chcieť rásť.”


~JEAN VANIER~

10.02.2010 -
čítanosť1087 reakcie0
(Share 218 1)


Téma: Život / Človek / Bieda /

Príhovor

Autor: -ls-

      Bída člověka
      “ Co má člověk za všechno své namáhání?...Marnost nad marnost, všechno je marnost.” Tak vyjádřil bídu lidského života člověk - nomád - už před tisíciletími. Od té doby jsme mnoho poznali, ale nejistota, rozpolcenost, tragika lidské existence je tu dál.
      Vědní obory chrlí o člověku stále víc údajů. Antropologové posunuli hranici jeho zrodu kamsi k stáří miliónů let. Anatomové probádali jeho tkáně. Biologové objevují životní funkce. Psychologové vysvětlují taje lidské osobnosti. A přesto je člověk dál tvorem neznámým, a co hůř - plným rozporů, tragiky, bídy.
      Proč jsem se narodil právě já? Moji rodiče možná ani dítě nechtěli, ani nemohli rozhodnout, budu-li mužem či ženou, jaké mám mít vlohy, jakou letoru. Je to vše - i já sám - jen hra náhody?
      Naše tělo je tak dokonalý organismus, proč je přesto tak snadno zranitelné, tak často bolavé?
      Mohl jsem se narodit už s dědičnou vadou, zatížením, může mne sklátit nepatrný bacil. Mé tělo vrcholí svůj rozvoj mezi 20 - 30 léty - pak už je dál jen stálý a nezadržitelný pokles, stárnutí, smrt.
      Proč máme svobodu místo jistého instinktu zvířat, když naše rozumové poznání je tak nejisté, nespolehlivé? Vždyť nám stále hrozí, že se zmýlíme, že se špatně rozhodneme?
      Co z toho máme, když se namáháme se vzděláním a pěstěním povahy, charakteru, když přesto je život plný duševního utrpení, a když vše končí smrtí?
      Má lidský život nějaký smysl, nebo je to jen absurdní nesmysl, výsledek bezcílného, náhodného vývoje?
      Odpověď rozumu
      Co na to odpovídá lidský rozum, lidské vědění?
      Člověk začal svým rozumem zkoumat sebe sama a výsledky jeho výzkumů, byť sebevědečtější, jsou kupodivu velmi rozporné.
      Archeologové objevili, že člověk je tělesně součástí vývojové linie všeho živého a ukázali mu nejbližší příbuzné v opicích.
      Chemici organičtí však odhadli cenu sloučenin, enzymů, bílkovin v lidském organismu na 5 milionů dolarů. To už je lepší hodnocení, ale svatojánská muška a rejnok elektrický jsou pro ně organismy daleko zajímavější.
      Inženýři jsou uznalí: “Geniální superstroj je člověk” říkají. - Např. l cm 2 lidské nohy unese při práci zatížení až 1.500 kg. Ale pes má lepší sluch, pták líp vidí, netopýr se líp orientuje. Tedy zase žádné zvláštní hodnocení.
      Kybernetici však mají pro lidský mozek jen chválu v superlativech.
      Astronomové ukázali člověku, jak nepatrné je jeho místo v prostoru vesmíry i v čase, co trvá svět. Ale na druhé straně ukazují v úžase, jak ojedinělý je lidský život v hloubkách vesmíru.
      Cituji: “Pokud jde o člověka samotného, je celkem vyloučeno, že by na některé planetě z těch 10 na 22 hvězd, žila bytost, která by se podobala komukoli z nás. Každý z nás by si měl být vědom, že se objeví ve vesmíru a čase jen jednou. Není to důvod pro každého, aby se snažil co nejúčelněji využít času, který je mu vymezen? Jen to dobře uvažme: Každý z nás je nejen v dějinách celého lidstva, ale i v dějinách celého vesmíru zcela neopakovatelný a jedinečný. Nestačí nám to k pocitu, že žádný z nás není bezvýznamný?” Tak to napsal astronom Zd. Kopal.
      Filosofové hledají cestu z rozporuplnosti člověka v jeho schopnosti, že nemůže svůj vývoj vzít sám do hrsti, dovršit jej vědomě, sám se vychovávat v plného, kvalitního, krásného a ušlechtilého člověka, v osobnost: “Staň se, čím jsi, člověkem,” říkávají. “Zdokonaluj se ve všech třech druzích lidského pokroku, ve vědění, ve společenství lásky, ve zduchovnění” - volá lékař Albert Schweitzer.
      Jiní myslitelé však došli k závěrům přesně opačným. “Proč pátrat po tom, odkud člověk pochází a kam jde? Nikdy se o tom nedovíme. Lidský život nemá smysl, němá cíl, je to kolotání náhod” říká francouzský nihilista Littré.
      Odpověď srdce
      Kdyby ještě žila má maminka a slyšela, že se zabývám otázkou, že se zabývám otázkou, zda má smysl žít, zda být či nebýt, aby by mi řekla: “Chlapče, co je to za hloupé mudrování? Jestli nevíš co se životem, běž mě naštípat dříví a pak jdi napást krávu. Až se večír vrátíš, uděláme si pěknou černou hodinku, budem opékat na plotně brambory, popovídáme si a zazpíváme si.” - “Mami, na tu černou hodinku se už těším” řekl bych ji jistě já. - “Tak vidíš, to už má tvůj život i smysl, když se máš na co těšit,” řekla by maminka, a měla by pravdu. Mít se na co těšit, mít se z čeho radovat, být šťastný, to je odpověď lidského srdce na otázku, v čem je smysl lidského života.
      Ale zase tu nastává různost, jako u všeho kolem člověka: V čem to štěstí hledat?
      “Hlavně, abych už měl školu za sebou” - říká školák.
      “Hlavně, aby mě Jiřina měla ráda” - horuje zamilovaný chlapec.
      “Hlavně, abychom měli co jíst a střechu nad hlavou” - říká, kdo zažil bídu.
      “Hlavně, abychom byli zdraví” - říká nemocný na lůžku.
      Je mnoho takových “hlavně” a u každého z nás mají jiné pořadí důležitosti.
      Ale jedno je jisté: Lidské srdce se brání skepsi filosofů, brání se představě, že život je nesmyslný. V nemoci i katastrofách se v srdcích probouzí velká naděje, důvěra v přežití, která zachraňuje holý život, dává mu nový smysl v nové naději, všemu navzdory: “Života bído, přece tě mám rád” - říká Fráňa Šrámek. To je tedy odpověď lidského srdce po smyslu života:
      Z lásky život vzniká s láskou je udržován.
      Odpověď víry
      Podívejme se nyní, co považuje za smysl lidského života křesťan, jaká je odpověď naší víry.
      Filosofové usilují o polidštění člověka: “Buď tím, čím jsi!” - slyšeli jsme před chvilkou. Víra usiluje o pokřesťanění člověka. Co se tím míní? Je to něco proti přirozenému člověčenství? Ne! Je to síla, která člověka právě uschopňuje, aby byl plně člověkem, tím že ho vybavuje vírou, nadějí a láskou.
      Víra, uvěření v Boha, to je bezpečná ochrana proti pocitu absurdity, nicoty. Víra nás osvobozuje od úzkosti a strachu z budoucnosti, dává nám sílu a chuť jít dál. Vždy znovu vstávat po každém pádu, jako Ježíš na křížové cestě.
      Naděje víry, to není útěcha slabochů. Osvobozuje člověka od sebe sama, k práci pro druhé, k lásce.
      A láska? Rodí se ze zážitku, že my jsme milováni. V dětství ze zážitku lásky rodičů, v dospělosti z lásky druhých lidí a z pochopení, že nás má rád ten, kdo nás poslal na svět: “Magna cum reverentia creavit Deus hominem” - “S velikou úctou stvořil Bůh člověka” - praví středověký nápis, vysekaný do kamene v katedrále v Chartres. Ano: S velikou úctou stvořil Bůh člověka. A s velikou láskou se Ježíš obětoval pro člověka.
      Jestliže člověk uvěří ve svého Stvořitele - Boha, jestliže si zamiluje svého Vykupitele - Ježíše; jestliže se dokáže otevřít vanutí Božího Ducha, jeho vnuknutí a inspiraci, - to pak už otázka po absurditě, nesmyslnosti lidského života, přestane být otázkou. Kdo je milován a kdo sám miluje, kdo věří a doufá, ten žije, žije plně a bohatě.
      Vyznejme s radostí, že věříme a doufáme a milujeme
27.05.2011 | Čítanosť(4454)
Téma: Istota / Človek / Život
04.08.2004 | Čítanosť(1675)
Téma: Životná príležitosť
26.06.2003 | Čítanosť(2971)
Život – zmysel života
27.06.2003 | Čítanosť(2558)
Človek


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet