21.september 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Každé dieťa prináša posolstvo, že Boh ešte nestratil radosť z človeka.

~Rabíndranáth Thákur~

10.02.2010 -
čítanosť436 reakcie0
(Share 146 0)


Téma: Kaz 1,2;2,21-23

Príhovor

Autor: -ls-

      Co stojí a co nestojí za to, aby se po tom člověk pachtil, to je věčně aktuální lidská otázka. To je i téma slova Božího dnes.
      Starozákonní čtení má hned v prvním verši pětkrát totéž slovo - to už by tedy neměl nikdo přeslechnout: Marnost. Všechno je marnost. Heinrich Heine nazval knihu Kohellet, Kazatel: “Velepíseň skepse”. Boří se tu s velkou energií staroizraelská představa o přímočarém vztahu člověkových zásluh a Boží odměny: Kdo žije spravedlivě (tj. zachovává rituální předpisy Thory), toho Bůh odměňuje blahobytem, bohatstvím, zdarem. Čili obráceně: bohatí, to jsou ti spravedliví a Bohu milí. Takovou primitivní víru Kohellet boří. Boří víru v majetek, nemá důvěru ani ve filozofii: Mudrc umírá stejně jako žebrák. Staré jistoty padají, nové nevidí, darmo se pachtit, vše je marnost.
      Toto boření izraelské naivní víry je také přípravou na evangelium, jako je jí celý Starý Zákon, ale přípravou na evangelium, jako je jí celý Starý Zákon, ale přípravou negativní. Na temném pozadí starozákonní skepse se jasněji odráží novozákonní situace člověka. Od události vykoupení nestojí už člověk tváří v tvář nicotě, ale Božímu tajemství. Co vykonal Pán Ježíš, to není marnost. Od té doby se vyplatí žít.
      V epištole ukazuje svatý Pavel, jaká nová životní skutečnost vzniká, když člověk uvěří a stane se křesťanem. Nový život je v tom, že jsme ve křtu s Kristem umřeli a teď žijeme už s ním. Není to život navenek nápadný, ještě je náš život s Kristem “skryt v Bohu”. Ale musí to být přece na našem životě vidět a poznat, že starý člověk v nás umřel, že žijeme nově v Kristově lásce. To je odpověď svatého Pavla na Kohelletovu otázku, zda něco má cenu: “Usilujte o to, co pochází shůry.”
      Také evangelium odpovídá na Kohelletovu skepsi - s průzračnou prostotou vlastní evangeliím. Nicotou, marností, peklem, končí jen takový člověk, který se z uživatele majetku stane otrokem majetku. Ten není schopen pochopit boží skutečnosti a smysl života: být bohatý před Bohem.
      Protože se v našem shromáždění najde boháč, oplývající majetkem, nebudeme asi nakloněni vztahovat evangelium na sebe: Přece já boháč nejsem. Že si buduju střechu nad hlavou, svou chalupu, svou chatu, na tom přece není nic špatného.
      Není. Bláznovství majetku je v pocitu zabezpečení tím majetkem. Kdo spoléhá na své “sýpky”, na to, co má, co drží v ruce, ten nepotřebuje víru, nepotřebuje naději. On si myslí, že má víc, že má jistotu. V tom je jeho bláznovství. Zjistí, že nic nedrží v rukou pevně. Skončí s prázdnýma rukama.
      Jsou však i jiné podoby lidských “sýpek”: Falešné představy soběstačnosti, sebejistoty. Vše musí skončit zklamáním, kohelletským pocitem marnosti všeho, pokud člověk nenajde svou jistotu a své bohatství tam, kde vskutku je: v Bohu. Kde je víra v Boha, tam je i naděje, tam není místo pro skeptický pocit, že vše je marnost.
27.01.2005 | Čítanosť(426)
Kaz 1


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet