19.september 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    A tak je Božie milosrdenstvo voči nám tým obdivuhodnejšie, že Kristus nezomrel za spravodlivých ani za svätých, ale za nespravodlivých a bezbožných.

~sv. Lev Veľký~

05.02.2010 -
čítanosť1021 reakcie0
(Share 190 0)


Téma: Lk 24, 35-48

Príhovor

Autor: -ls-

      Před časem mi říkal jeden známý: Dneska jsem viděl kapitální bouračku. Zavinili to jasně ti mládenci, ale odsouzený bude asi ten strejda, co jel správně - on byl ve voze sám a nemá svědka. Povídám: „Má svědka; vždyť jsi to viděl ty.“ - „Jo, jenže já jsem se honem zdejchl, abych nemusel k soudu. Svědčit, to není jen tak: to se musí přesně povědět, jak to bylo - a když mají šikovné advokáty, tak vás popletou.“
      V jednom měl ten známý pravdu. Svědčit, to není jen tak. Apoštolové to také zakusili: „Budete mi svědky; po vší zemi budete svědčit o tom, co se událo.“ Jenže oni sami nevěděli dobře, co se událo. Vědí, že Pán Ježíš byl zabit, zemřel. To vědí jistě, - tak jistě, že když jim ženy tvrdí, že je zas živý, vysmějí se jim.
      Pak ho uvidí na vlastní oči - ale ani tomu neuvěří. Myslí, že vidí strašidlo.
      Teprv až přijdou na pomoc i další smysly: hmat - sáhnout si na něj; chuť - jedí společně s ním; teprve pak v nich roste víra: Je to opravdu tak, jak to bylo dřív - on žije!
      Ježíš je týž, ale přece jen ne zase takový jako dřív - je jinačí. Prošel zavřenými dveřmi. Jak mají živého Ježíše popsat, jak o něm mají svědčit, přesně vystihnout a vypovědět pravou podstatu věci, aby i ti, co sami neviděli, to pochopili?
      To je úkol všech nás, kteří věříme v Boha: Máme vydávat svědectví o živém Kristu.
      Ne manifesty, ne divadelními gesty, ne odříkáváním tezí, dogmat nebo kreda, ale způsobem svého života:
      - Svou nadějí, která trvá i v beznadějných situacích.
      - Svou láskou, která nevystydne ani pod zlobou hloupých.
      - Svou vírou, která naději i lásku drží pevnou.
      V předvečer prvního máje se zastřelil dvacetiletý student. Padla na něj zodpovědnost za hlouposti, které spolu zavinili jiní, čekal vyšetřování, přísný trest. „Už nemohu dál, jsem utahaný, že se mi ani žít nechce“ - stěžoval si kamarádům. „Jdi se vožrat, ono se ti uleví,“ radili mu. Ti kamarádi byli z Moravy, ale měli mravy Eskymáků. Ti prý, když jim něco nejde, tak se opijí a zmlátí svou ženu.
      Kdyby ti kamarádi měli mravy křesťanů, pak by ten dvacetiletý dnes ještě žil.
      Jen uvažte: Ten, co utekl od dopravní nehody, aby nemusel svědčit, má na svědomí spoluvinu za potrestání nevinného člověka.
      Ti mladí kamarádi, beztak pokřtění - tedy křesťané, kteří místo svědectví o naději křesťanů nabízeli příteli mravy Eskymáků, mají na svědomí spoluvinu za jeho smrt.
      A co ty, bratře; - co my všichni, křesťané? Jak my svědčíme tomuto světu o své naději? Klidem v těžkých situacích? O své lásce - trpělivostí s lidskou pošetilostí? O své víře - nerozborným životním optimismem?
      Apoštolové neuvěřili, že Ježíš vskutku žije, až když s ním jedli. Pojďme i my s ním jíst při mešní hostině eucharistické. Jsme pozváni. Pán nás zve: Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a máte těžkosti - a já vás občerstvím.
12.06.2003 | Čítanosť(2073)
Lk 24, 36-52
12.06.2003 | Čítanosť(1905)
Lk 24, 13-35
12.06.2003 | Čítanosť(1882)
Lk 24, 1-12


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet