20.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Treba mať veľké túžby, z ktorých sa rodia veľké projekty, aj keď ich človek nemôže uskutočniť.

~Terézia z Avily~

05.02.2010 -
čítanosť915 reakcie0
(Share 197 0)


Téma: Mk 1, 12-15

Príhovor

Autor: -ls-

      Ať vstoupíte do kteréhokoliv katolického kostela, padne vám do oka řada obrazů na stěnách chrámové lodi. Čtrnáct je těch obrazů, a na všech je ústřední postavou Ježíš s velikým křížem.
      A lidé, zvláště teď v postní době, je obcházejí, zamýšlejí se nad nimi. Jsou na nich události z posledních hodin života Pána Ježíše.
      Proč zrovna tyto chvíle si lidé připomínají? Proč o nich meditují?
      Ono je tu totiž zobrazeno, co vše byl Ježíš ochoten podstoupit, aby lidi přesvědčil, jak opravdově myslel to, co jim říkal.
      Ale je tu také zobrazeno, co i my prožíváme ve svém životě. Ježíš nám tu názorně ukazuje, jak máme zvládat své životní trampoty, aby nás nezlomily.
      Třeba hned první obraz, první zastavení. Ježíš stojí před soudem. Soudce je zbabělý darebák. Svědci jsou podplacení lháři. Beztak už jsi to také zažil, a kdoví kolikrát to ještě zažiješ, že jsi nepravdivě pomlouván, že jsi podezírán z toho, cos neudělal. Co si v takové situaci počít? Naříkat, křičet, hádat se? Ne. Udělej to, co udělal Ježíš. MLČ! Lež se nakonec vždycky usvědčí sama.
      A pak hned vedle druhý obraz. Ježíš přijímá kříž, trest za jiné, co se opravdu provinili. I nám se to stává, že jsme nuceni dělat nepříjemnou práci za jiné. Dokážem to, když je to nezbytné?
      A bez nářku, bez stěžování? Jako Pán Ježíš?
      Pak je tu obraz docela trapný. Ježíš upadl. Nestačí na to, co začal. A ještě dvakrát se na křížové cestě najde týž obraz. Není to zbytečné, třikrát totéž? Myslíval jsem si to, když jsem byl mladík. Teď už si to nemyslím. Kdepak třikrát, to já jsem se mockrát do něčeho kurážně pustil a pak jsem padl, nemohl dál. Ještě že tu jsou tyto obrazy, které mi říkají, že není neštěstí upadnout, ale zůstat ležet. Pán Ježíš vždy vstává, nevzdává to. Dokončí, co začal.
      A tak jdou dál obrazy z křížové cesty Pána Ježíše, obrazy z životní cesty mé i tvé:
      Ježíš zahlédne svou matku Marii, uvidí její zármutek. Jak je to hořké, zarmoutit někoho, koho máme rádi. Ale kde jde o povinnost, o velké dílo pomoci, tam nemohl couvnout Ježíš, tam nemohu couvnout ani já.
      Přijdou i obrazy útěšné. Ježíš si nechává pomoci od kolemjdoucího. Nechá si utřít tvář soucitnou Veronikou. Je mu líto plačících žen.
      Pak Ježíšova cesta vrcholí. Vezmou mu i to poslední, co vlastnil, šaty, co mu ušila maminka. Přibíjí ho na kříž. Vztyčí ho mezi dvěma zločinci. Tři hodiny trvá smrtelná agónie, než se mrtvé tělo může vrátit tam, odkud vyšlo, do klína matky.
      A pak už jen tichý pohřeb. Ticho podvečera Velkého pátku. Veliké ticho před úsvitem vzkříšení, před vítězstvím života nad smrtí. Před vítězstvím dobra nad zlem.
      Rozumíš řeči křížové cesty? Je zde zobrazen důvod naší důvěry, že nesení našich životních křížů má smysl, když se je snažíme nést po způsobu Ježíšově.
      Věřte, stojí za to, zamyslet se v kostele nad obrazy křížové cesty, jít na pobožnost křížové cesty.
12.06.2003 | Čítanosť(3072)
Mk 1, 14-20
12.06.2003 | Čítanosť(2855)
Mk 1, 21-28
12.06.2003 | Čítanosť(2369)
Mk 1, 9-13


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet