17.júl 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Nastúpiť na cestu manželského povolania znamená učiť sa manželskej láske deň čo deň, rok čo rok, láske z hľadiska duše a tela.”


~JÁN PAVOL II.~

05.02.2010 - Miron
čítanosť1289 reakcie0
(Share 204 1)


Téma: Mt 13, 24-43 / Modlitba

Príhovor

Autor: -ls-

      Apoštolové prosí Pána Ježíše, aby jim vysvětlil podobenství.
      Apoštolové měli na pomoc Pána Ježíše, nám pomáhá Duch svatý. Kéž je při nás i v této chvíli, kdy se chceme učit, jak se vhodně modlit.
      Ptám se vás tedy: Modlíte se rádi? - Kdyby tu byl nějaký mentální reproduktor, který by zesiloval vaše myšlenky, asi bychom slyšeli všelijaké ošívání: „Já vím, že se modlit mám, vím, že se to patří. Ale nijak zvlášť se mi modlení nedaří. Když se začnu modlit Otčenáš, jsem přitom roztržitý. Když začnu svým slovy, za chvilku nevím, co říkat dál.“
      S takovými potížemi při modlitbě nejste sami. Modlitba je umění. Patří ke schopnostem, které si člověk musí v mládí získat, naučit, stejně jako umění chodit a mluvit.
      Poprvé jsme se setkali s modlitbou v podobě rýmovaných dětských veršíků: „Ó, náš milý Bože, povstali jsme z lože.“ Tenkrát se nám to ještě modlilo dobře. Ale později, když jsme slyšeli, že naše modlitba má být osobní rozhovor s Bohem, začalo to být těžší.
      Rozhovor - k tomu přece musí být dva: Mluvím s kamarádem a kamarád mi odpovídá, slyším tu odpověď. Při modlitbě to tak jednoduché není. Začneme proto skromnější představou, že modlitba je mluvení k Bohu.
      Při modlitbě jsme v podobné situaci jako hlasatel v rozhlase. Ten sedí ve své kabině, mluví k lidem, ale je tam sám. Nikdo z posluchačů ho nevidí, nikdo mu neodpovídá. Ale přece ví: oni mě slyší. A časem se dozví i odpověď, ohlas posluchačů.
      S naší modlitbou je potíž obdobná: Bůh, ke kterému mluvíme, neodpovídá hned. Neodpovídá lidským hlasem, lidským způsobem. Na začátku modlitby si proto musíme připomenout: Bůh nás slyší, vidí a odpoví!
      Jsou pomůcky k soustředění a k živému uvědomění: „Pozor, teď se zapínám na Boží vlnu, teď navazuji spojení s Bohem, teď ho oslovuji.“ Takovou pomůckou má být znamení kříže na začátku modlitby, nebo pohled na kříž ve světnici.
      Je to důležité, soustředit se, je to nutné ke kontaktu s Bohem. Jako když telefonuješ: Aparát zazvoní, tys právě s někým hovořil, něco jsi dělal, na něco jsi myslel. A teď zvedneš sluchátko a musíš vše kolem sebe pustit z hlavy a být jen tím uchem. Myslit jen na to, o čem je řeč v telefonu, soustředit se na toho, s kým mluvíš, přesto, že ho nevidíš. V modlitbě se také musíme naučit soustředit se na partnera, kterého nevidíme.
      Ale pozor - ani s tím partnerem to není při modlitbě jednoduché. Když se tě zeptám, s kým při modlitbě mluvíš, odpovíš bez rozpaků: „S Bohem.“ Ale tato odpověď říká tak málo, jako kdyby ses nějaké paní zeptal, za koho je provdána a ona by ti odpověděla: „Za muže.“ Zůstalo by ti nejasné, kdo je ten muž, co je zač.
      Stejně tak při modlitbě nestačí připomenout si na začátku: Mluvím s Bohem. Je třeba vidět ho živě ve vztahu k sobě. Bůh je můj Stvořitel - dal mi život. Bůh je můj Pán, mám ho poslouchat. Bůh se ve svém Synu stal člověkem, mým bratrem. Ježíš je tedy můj „sourozenec“, můj starší, velký bratr. Mohu se na něj ve všem spolehnout.
      Když nějak takhle na začátku modlitby zauvažuješ, pak už Bůh, ke kterému mluvíš, není vzdálený, abstraktní pojem, ale živý Pán, tvůj dobrý Otec, tvůj blízký a milý Bratr Ježíš.
      Nikdy si nepřipusť myšlenku, že modlitba je nějak naše povinnost vůči Bohu. Bůh naše modlitby nepotřebuje, ale náš život potřebuje modlitbu. V modlitbě se pokoušíme poznat Boží vůli a podle ní uspořádat svůj život. Budeš-li se dobře modlit, sám po čase poznáš, jak modlitba mění tvůj charakter k lepšímu, jak se tvůj život zaměřuje správným směrem a k správnému cíli, jak nám Duch svatý přichází na pomoc v naší slabosti.
      Nejdůležitější pro tvorbu dobré povahy a pro správnou životní orientaci je tvá modlitba ranní a večerní.
      Začíná hned při probuzení radostnou myšlenkou: „Můj Pane, žiji, - děkuji ti za to! Dáváš mi nádherný dar - tento den - děkuji, rád beru.“
      Pak vstáváš a pokračuješ při oblékání. Vstupuješ radostně do Božích služeb: „Co dnes budu dělat? Na co se těším? Co bude asi obtížné?“ Prosím o pozorný pohled, o vedení jeho Ducha, abych tento den dobře zvládl, nikomu neublížil, naplnil jej dobrem, prožil ho jako křesťan. Vyjde-li také chvilka na Otčenáš, mešní Gloria - Sláva, pozdrav Matce Boží, svému patronu, světci dne, - pak tím líp. Ale vlastní jádro ranní modlitby je v tom směrování mysli podle kompasu lásky: směr dobro!
      Také při večerní modlitbě nemá stát před Bohem jen tvé mluvení, ale ty sám, osobně. Spoj to třebas se svlékáním. Ale večer by se už klidná chvilka mohla najít, to už nemáš tak pilno jako zrána.
      Výchozí myšlenkou večerní modlitby je: „Pane můj, končím tento den, odkládám ho jako tyto šaty. Jak jsem se ti dnes líbil? Chci se teď vidět, jak ty mě vidíš. Jak jsem si to ráno plánoval - a jak to přes den dopadlo?“ Za to, co jsi nezvládl, co bylo špatné, popros za odpuštění. Pověz si, zda a jak je to třeba napravit a jak to uděláš příště v podobné situaci. A dál už na to nemysli. Zmetky patří do šrotu, ne do života. Tvá mysl ať je volná pro vymýšlení hezkých plánů na zítřek.
      Pro astronauty, kteří krouží daleko ve vesmíru, je životně důležité, aby neztratili spojení s inženýry, kteří vytvořili jejich raketu, s domovským kosmodromem. Odtud jsou dálkově řízeni, ani o tom třeba nevědí. Odtud je střežena a korigována jejich cesta. Kdyby ztratili spojení se zemí, byli by v dálkách bezmocní.
      Pro každého z nás je stejně životně důležité neztratit spojení se svým Stvořitelem, s věčným domovem.
      Mohli bychom ještě mluvit o způsobu modlitby, kterému se říká meditace, o rozjímavém naslouchání Duchu svatému.
      Mohli bychom mluvit i o chvilkách soustředění během dne.
      Mohli bychom ještě mluvit o modlitbě společné, liturgické, v kostele, když se tu modlíme všichni jako jedním dechem, jedním hlasem, jedním srdcem, a činíme tak slyšitelným hlas církve.
      Mohli bychom také mluvit o kráse společného zpěvu, kterým při nedělním shromáždění chválíme Boha.
      Mohli bychom se zmínit o kráse společné modlitby doma, v rodině, kdy se všichni na chvilku sejdou, ztiší pod křížem, kolem zapálené svíce, a společně děkují za vše dobré a prosí za bližní v nouzi.
      Je toho mnoho, co ještě během života objevíme krásného v modlitbě, budeme-li chtít naučit se správné modlitbě, udržet si kontakt se Stvořitelem.
      Teď si zapamatujme aspoň toto jedno:
      Ranní a večerní modlitba nás učí správně žít, nechat se vést Duchem Božím.
      A náš úkol na tento týden? Každodenně se pokoušet o dobrou ranní a večerní modlitbu.
14.06.2010 | Čítanosť(2619)
Téma: Mt 13, 36
11.07.2003 | Čítanosť(3429)
Téma: Povolanie / Modlitba matky
22.04.2004 | Čítanosť(2665)
Téma: Modlitba
12.06.2003 | Čítanosť(3181)
Mt 13, 44-52
12.06.2003 | Čítanosť(3080)
Mt 13, 1-23
12.06.2003 | Čítanosť(2904)
Mt 13, 24-30


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet