17.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Žehnať znamená položiť na niečo ruku a vyjadriť, že to rozhodne patrí svojmu Bohu. Požehnávaním priznávame, že sme Boží v šťastí i v utrpení. Kto bol požehnaný, musí požehnanie rozdávať ďalej, ba ešte viac, sám musí byť požehnaním všade, kde sa nachádza. Svet sa môže obnoviť len jedinou silou, a tou je Božie požehnanie.

~Dietrich Hoeffer ~

05.02.2010 -
čítanosť1275 reakcie0
(Share 219 0)


Téma: Mt 11, 25-30

Príhovor

Autor: -ls-

      „Neboj se, zkus to! - Když to dokázali jiní - i ty dokážeš přemoci svou zlobivost a netrpělivost tím, že se snažíš vidět v každém člověku Ježíše. Jen to zkus také.“ Tak přesvědčovali věřící přátelé mladého vojenského lékaře, který byl obávaný pro svou prudkou povahu.
      A tak lékař při ranní modlitbě prosil: „Pane, dej mi dnes tvého Ducha! Dej, ať vidím v pacientovi tebe nemocného. Dej, ať dokážu s lidmi jednat, jak bys jednal ty, kdybys byl na mém místě.“
      Lehké to nebylo. Přes všechna předsevzetí jednat s pacienty srdečně a laskavě, stále znovu mu hlas přeskakoval do zlostného a křiklavého tónu, - stále znovu musel zatínat zuby při návalech netrpělivosti nad nešikovností saniťáka.
      Ale ten div se stal: propasti mezi lékařem, personálem a pacienty ten den zmizely. Kde dřív zlostnost provokovala zlomyslnost, tam laskavost začala probouzet ochotu, první krůček k lásce.
      Toto je drobná epizoda ze života jednoho člověka: Radikální rozhodnutí „začít jinak“ přineslo radikální změnu. Človek, který byl příčinou rozdělení, zklidnil lidi.
      Svatí Cyril a Metoděj mohli při své misijní cestě na Moravu také přinést rozdělení. Přicházeli z východu do sféry západu. Měli velkou převahu své vzdělanosti, měli zázemí mocné byzantské říše. Ale oni se projevili jako nesmírně citliví tvůrci jednoty. Chtěli jednat, jak by jednal Pán Ježíš. Hájili to, co považovali za správné - např. bohoslužbu v řeči lidu, ale k bohoslužebným obřadům používali i liturgie římské. Z úcty k nástupci Petrovu a z ohledu na dřívější latinskou misii na Moravě, používali občas i latinskou liturgickou řeč.
      Metoděj za svého působení na Moravě několikrát podnikl namáhavou cestu do Říma. Nejprv se svým bratrem Konstantinem, naposledy sám, aby udržel a zachoval jednotu s římským biskupem, nástupcem Petrovým.
      V této snaze o svornost a jednotu je odkaz Cyrila a Metoděje i příkladem pro nás, dnešní křesťany. Kolik nejednoty nahlodává náš život! Ani sami se sebou nejsme ujednocení. Stále nás táhne různými směry napětí mezi tělem a duchem.
      Se svými nejbližšími, se svými domácími, nedovedeme žít v jednotě. Stále znovu nás rozdělují propukající hněvy a mrzutosti.
      Se svými spolupracovníky nedovedem žít v jednotě. I naše farnost se co chvíli rozdělí protichůdnými názory. Jsme nejednotní jako křesťané - jsme nejednotní jako občané.
      A při tom máme už jednotící těžiště po tisíciletí k disposici. Je to Ježíš, který říká: „Pojďte všichni ke mně.“
      Proč tedy nejít jednou už radikálně k Ježíši? Proč to nezačít jako ten vojenský lékař: Snažit se jednat, jak by v mé situaci asi jednal Pán Ježíš.
      Snažit se vidět v bližním Krista. V hodném člověku Kristovu lásku, ve zlém a charakterově pokřiveném člověku Krista bolavého, bičovaného.
      Chce to rozhodnutí radikálním a správným směrem.
      Mladí lidé se někdy pokoušejí radikálně protestovat proti dnešní násilnické a materialistické společnosti: Chlapci i děvčata si holí hlavu dohola - jen vprostřed temene nechávají pás vlasů, šatí se do křiklavých cárů a tak chodí po ulicích. Jenže nakonec propadají pocitu marnosti a končí často v drogách.
      My, křesťané, víme jak na to správně jít. Máme vzor v Ježíši. Chce to žít, jako žil Ježíš, jednat, mluvit, usmívat se - jako Ježíš.
      Chce to ale rozhodnost, vytrvalost, radikalitu.
      Kdekdo chce panovat, kdekdo chce poroučet, kdekdo se štve dopředu. Je tedy třeba, abychom my, křesťané, začali jednat obráceně:
      - Nechtít druhé předstihovat, ale pomáhat jim.
      - Nechtít panovačně poroučet, ale vlídně sloužit.
      - Neučit lidi nenávidět, ale učit je unést, že druzí jsou jinačí.
      Je třeba, abychom začali kolem sebe šířit atmosféru Ježíšovy přítomnosti, který jediný může dát lidský rod dohromady.
      To je veliká výzva křesťanství v duchu Metodějově, v duchu Kristově: Buduj svou kariéru, ale naopak než lidští štvanci a vlčí ctižádostivci: Buduj svou kariéru ne směrem nahoru, ale směrem do hloubky. Chtěj tu být ne „nad druhými“, ale „pro druhé“.
      To je šance lidstva, aby se navzájem nezničilo. To je úkol křesťanství v dnešním světě..
12.06.2003 | Čítanosť(3598)
Mt 11, 20-27
12.06.2003 | Čítanosť(3076)
Mt 11, 27-30
12.06.2003 | Čítanosť(3051)
Mt 11, 2-19


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet