17.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Svätý Pavol vo všetkých svojich listoch vzdáva vďaky za všetky dobrodenia sveta. Vzdávajme vďaky aj my za svoje dobrodenia – i za dobrodenia iných ľudí – malé i veľké.

~sv. Ján Zlatoústy~

05.02.2010 -
čítanosť1255 reakcie0
(Share 286 0)


Téma: Mt 5, 38-48

Príhovor

Autor: -ls-

      Nejrevolučnější přelom na cestě lidstva za poznáním Boha
      je v pochopení, že odpuštění je víc, než pomsta.
      Vypravuje jedna maminka dítka - školáčka: mají tam malého rváče - teroristu. Hned bije pěstmi, jedno koho a kam udeří. Jeho maminka říká: „Já ho tak vychovávám, aby v dnešním světě přežil. Konečně v bibli se to radí také.“
      Dvojí morálka bible
      Poslechněte si, jak popisuje své zážitky kterýsi čtenář bible: „Stal jsem se majitelem ekumenického vydání bible a tak jsem se s chutí pustil do četby. Ale vidím, že to není tak jednoduché, jako číst jiné knihy. Jsou tam věci, kterým nerozumím. To je celkem pochopitelné vzhledem ke stáří textu. Ale jsou tam i věci, které mi vadí, které mi jsou proti mysli, které mě pobuřují. Například doslova dvojí morálka v přístupu k nepřátelům u starozákonního Izraele a v Novém Zákoně u Pána Ježíše.
      Ve Starém Zákoně čtu, že je Boží vůle nepřátele nenávidět, nelítostně je pobíjet a vyvražďovat V Novém Zákoně čtu, že je Boží vůle nepřátele dokonce naopak milovat. Je to vůbec jeden Bůh, o kterém mluví Starý a Nový Zákon?“
      Tyhle rozpory uvádějí ve zmatek opravdu každého, kdo vezme bibli do ruky a neví, že je to tisíciletý dokument zápasu lidstva o poznání Boha a jeho vůle. Že je to sice kniha inspirovaná, psaná pod vnuknutím Ducha svatého, ale ne tak, že by pisatelé 72 biblických knih, napsaných v časovém rozmezí celého tisíciletí, byli jen jakýmisi psacími stroji, diktafony, kteří zapisovali, co se jim shůry diktovalo, našeptávalo. A tak jsou biblické knihy slovem Božím v šatě slova lidského. Jsou vyjevení Boží vůle, ale také i stavu jejího posunutí u pisatelů.
      Ta dvojí morálka ve vztahu k nepřátelům na stránkách bible, to jsou dva vývojové stupně poznávání Boží vůle, svědectví člověkovy klopotné cesty při poznávání Boží velikosti a dokonalosti.
      Již Starý zákon tušil Boží lásku
      Ale již starozákonní člověk začal tušit, že láska k Bohu musí znamenat i lásku k bližnímu, k člověku, jak svědčí verše dnešního starozákonního čtení ze třetí knihy Mojžíšovy: „Nemsti se. Neměj nenávist k svému bratru. Nechovej zášť proti svým krajanům. Miluj svého bližního!“
      My ovšem víme, že Izraelité příkaz lásky k bližním vztahovali jen na své soukmenovce, vůbec ne na cizince, členy jiného národa, nevěřící pohany. Moc se jim nedivme, vždyť my také milujeme především své děti, své příbuzné, své známé, své přátele. Pro ty své chceme především to nejlepší.
      Kdyby se dalo s touto starozákonní formou lásky k bližnímu vystačit, to by nemusel přijít na svět Ježíš Kristus, nebylo by důvodu ke vzniku křesťanství.
      Jenže ono to podle mravu starého Izraele nestačí: My chceme pro ty své to nejlepší, druzí chtějí pro ty své také urvat to nejlepší - a tak vzniká boj, aby každý pro ty své urval to nejlepší. A když se to nepodaří, vzniká závist, záští, nepřejícnost a nenávist. Tak je to.
      Láska k našim nejbližším nás vede k nenávisti k druhým, cizím.
      Ježíšovo řešení
      Proto bylo pro lidstvo tak nezbytné, aby přišel Učitel, Ježíš Kristus, a se vší autoritou Božího syna prohlásil: lidé, vaše láska k jedněm nesmí znamenat nenávist k druhým. Nebeský Otec miluje i ty, kteří v něj nevěří, miluje i ty, kteří vás pronásledují, miluje i ty, kteří vás nenávidí. Jako děti nebeského Otce, musíte milovat, co on miluje, milovat i nepřátele, odplácet jim zlé dobrým. To je nejrevolučnější přelom na cestě člověka za poznáním svého člověčenství: je v pochopení, že odpuštění je víc než pomsta.
      Jenže tohle Ježíšovo řešení, jak rozbít kruh nenávisti a pomsty, nám není nijak sympatické: „dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí..., na zlé odpovídejte dobrým!“ - A nejen nesympatické se nám to zdá, ale považujeme to přímo za nerozumné a neproveditelné! Kam bychom takhle došli? Vždyť by toho každý zneužíval, že si na nás může všechno beztrestně dovolit, vždyť bychom se tak zničili! Co je to za Boží spravedlnost, kterou tu Pán Ježíš zastává?
      Boží spravedlnost podle židů a farizeů byla, že Hospodin povýší je, spravedlivé Izraelity, a zničí jejich odpůrce.
      Pán Ježíš jim na to odpověděl otázkou, kdo že je ten spravedlivý: „Kdo jsi sám bez hříchu, hoď první kamenem!“ - Nikdo není spravedlivý, všichni potřebujeme Boží milosrdenství, vykoupení. Zde je základ našeho vztahu ke zlým lidem: když si uvědomíme, že my jsme také zlí lidé. Nenávist se nedá léčit nenávistí, ale jen láskou. Čím více lásky, tím méně nenávisti, to je Ježíšova rovnice, jak řešit mezilidské vztahy.
      Vzít vážně Ježíšův příkaz lásky k nepřátelům
      Ježíšova slova o lásce k nepřátelům jsou tedy míněna doopravdy, platí nejen pro tehdejší Ježíšovy posluchače, ale i pro nás, dnešní lidi. A je-li dnešnímu rozvaděnému světu čeho třeba, pak především návodu, účinného návodu, jak se vypořádat s nenávistí. Ne už jen s nenávistí mezi sousedy, mezi rodinami, ale s nenávistí obrovských rozměrů, která sahá přes hranice zemí, ras, kontinentů.
      Kdo se zabere do pozorování včelího nebo mravenčího společenství, musí zvolat s obdivem: Jak vzorná spolupráce, jaký dokonalý kolektiv.
      Když se však okouzleni dokonalostí včelí spolupráce zahledíme na jiný druh „živočichů“ - na Homo sapiens - na člověka, vidíme, jak rozvrácené, zlé, nemocné je toto společenství lidí.
      Je snad člověk nevydařený pokus přírody, určený k vyhynutí? Podle Ježíše se lidstvo nenachází ve slepé uličce, ale je ještě ve vývoji, ještě nehotové, nezralé.
      A toto je cesta dalšího vývoje člověka a lidstva: Cesta nesobecké lásky.
      Čím víc bude v nás a ve světě lásky, tím méně bude nenávisti.
      Proto učme své děti odmalička, že odplácet zlé zlým znamená vytvářet ošklivé řetězy zla, které stále narůstají a mohou obtočit jako hadi celý život.
      Proto se vy, velké děti, co chodíte s námi do kostela, proto se sami učte s velikou houževnatostí důvěřovat v moc úsměvu, chlácholivého slova, podané ruky ke smíru, v podání chleba místo kamene.
      Pravda, víme všichni, že tato cesta není vždy úspěšná. Přináší úspěch jen někdy. Ale oplácet zlo zlem, to nepřináší úspěch nikdy, to spor nesmíří nikdy, to spory nerozřeší nikdy.
      Jaká že je Ježíšova rovnice na řešení mezilidských vztahů?
       Čím více bude v nás a ve světě kolem nás lásky,
       tím méně bude nenávisti.
       Náš nebeský Otec dává slunci svítit dobrým i zlým.
       Pojďme se tedy s novou chutí učit dokonalosti nebeského Otce.
12.06.2003 | Čítanosť(3762)
Mt 5, 43-48
12.06.2003 | Čítanosť(3561)
Mt 5, 33-42
12.06.2003 | Čítanosť(3453)
Mt 5, 13-20


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet