17.júl 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Veľmi často sa uspokojujeme túžbou byť anjelmi v nebi, a pritom zabúdame byť čestnými ľuďmi na zemi.

~SV. FRANTIŠEK SALESKÝ~

27.01.2010 -
čítanosť1097 reakcie0
(Share 252 0)


Téma: Lk 24, 13-35

Príhovor

Autor: -ls-

      Na Popeleční středu nás církev zvala k 40 dennímu postu, k sebezáporu s Kristem trpícím. Dnes nás zve k 40 denní radosti s Kristem zmrtvýchvstalým.
      Teoreticky by člověk řekl, že když jsou dvě údobí - radosti a kajícnosti, že víc zpopulární, intenzívněji se bude prožívat to radostné. Zatím však dějinný vývoj šel právě naopak: kdekdo zná postní kvadragesimu, ale kvadragesimu radosti si ani neuvědomí.
      Umíme se vůbec velikonočně rozveselit, prožít s Kristem to: vyhráli jsme! Pochopit, že velkopáteční porážka je předzvěstí velikonočního vítězství? Snad proto ta postní doba víc zpopulárněla, že je člověku vůbec snadněji truchlit s truchlícími, než rozveselit se s tím, kdo má radost. Naše, od přírody většinou pesimistická přirozenost se do tragických událostí vžije bez obtíží, v trápení druhého nalézáme totiž obdobu trápení vlastního: litujeme na cestě křížové Krista, ale vidíme v něm trápení své vlastní, litujeme jeho, ale litujeme vlastně sebe a proto jsou naše slzní váčky vždy pohotově k rozplakání - nad sebou - při příležitosti utrpení bližního.
      Ale rozradovat se ze štěstí bližního, nechat se bez zábran strhnout radostí druhého, to nazval kdosi nejtěžší askezí - sebezáporem. Moderní poustevník Charles de Foulcault tuhle potíž neznal. Říká: Když se mému Pánu vede dobře, jak bych já mohl být smutný? Jak bych mohl truchlit nad svým trápeníčkem tváří v tvář jeho velké radosti? Smutný křesťan má raději sebe než Krista!
      A sám Ježíš to cítil asi také tak: „Kdybyste mě milovali, radovali byste se,“ řekl.
      Ale netrapme se příliš nad tím, že jsme studení patroni, že neprožíváme první den Zmrtvýchvstání opojeni radostí: vždyť sami apoštolové potřebovali 40 dní, než se rozehřáli, než jim došlo, co se velikého událo. I my máme celé čtyřicetidenní radosti, abychom si s nimi zvykli na nový způsob jeho přítomnosti mezi námi, abychom se naučili jako oni poznávat ho v každém bližním: v zahradníkovi, v pocestném, v člověku na břehu jezera. A až jej takhle budeme poznávat, pak teprve bude naše radost úplná a nikdo nám ji nebude moci vzít.
      A to je mé velikonoční přání vám, mé duchovní rodině: abyste Krista vítěze také vy dnes poznali při lámání chleba zde na oltáři a aby se z toho vaše srdce zaradovalo radostí, kterou vám nikdo a nic nevezme!
      Když se mému Pánu vede dobře, jak bych já mohl být smutný!
12.06.2003 | Čítanosť(2053)
Lk 24, 36-52
12.06.2003 | Čítanosť(1894)
Lk 24, 13-35
12.06.2003 | Čítanosť(1869)
Lk 24, 1-12


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet