18.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Preč s každou malomyseľnosťou, ktorá ťa necháva blúdiť tmavými a spletitými cestičkami pozemského života ako malé dieťa, ktoré stratilo matku! To, čo ti umožní šťastne prekonať všetky búrky a vždy ťa privedie bližšie veľkému Bohu, je dôvera, žijúca, neotrasiteľná dôvera.

~Beda Naegele ~

27.01.2010 -
čítanosť422 reakcie0
(Share 148 0)


Téma: 1 Pt 2, 4-9

Príhovor

Autor: -ls-

      Scházíme se zde o nedělích a učíme se tu žít ve svatém společenství, učíme se následovat Pána Ježíše. Proto je naše nedělní shromáždění potřebné a důležité.
      Dnes vám však chci kázat o potřebě bohoslužby i ve všední den. Povzbudil mne k tomu svatý Petr, který nám dnes píše, že máme být všichni svatým kněžstvem a stále, denně, přinášet Bohu oběti.
      Možná se ti začíná vtírat mrzutá myšlenka: co tu mluvíš o bohoslužbě každý den? Já jsem rád, když se dostanu do kostela v neděli. Každý den do kostela, to je u mne nemožné.
      Jenže to je nedorozumění. Nedorozumění zaviněné tím, že se v našich představách význam slova „bohoslužba“ omezil“ jen na to, co děláme v kostele.
      Bohoslužba všedního dne
      Co je bohoslužba všedního dne, to se můžeme nejlíp naučit od Pána Ježíše: Do kostela chodil jen o sabatu. Za celý svůj pozemský život byl jen na jediné mši.
      Ale Ježíšovou každodenní bohoslužbou bylo vše, co dělal. Nebylo hodiny, aby v ní nesloužil Bohu. Celý jeho den byl bohoslužbou. A tohle mám dnes na mysli.
      Není to matení pojmů? Jak to Pán Ježíš dělal, že to tak o něm mohu říci?
      Celý Ježíšův život byl veden zásadou: „Dal jsi mi život, Otče... a já jdu, abych plnil tvou vůli.“ (Hebr. 10,5.9) Ježíš dělal vždycky to, co odpovídalo Boží vůli. Mohl dokonce říct: „Můj pokrm je, abych konal vůli toho, který mne poslal“ (Jan 4,34). Vůle Otcova je středem Ježíšova myšlení i jednání.
      To je Ježíšova „Nová Bohoslužba“. Plnit vždy Boží vůli. Když se modlí, když pracuje, když mlčí, když se veselí na svatbě, když prožívá šťastné chvilky mezi přáteli, když káže v synagóze, když trpí, to vše je jeho bohoslužba.
      Naše duchovní bohoslužba
      A tak to platí i pro nás. Naší bohoslužbou je nejen nedělní liturgie v kostele, naší bohoslužbou je - totiž má být - vše, co děláme i mimo kostel.
      Koncilní konstituce o církvi o tom mluví a nazývá to
      duchovní bohoslužbou křesťanů.
      Vysvětluje, že takovou duchovní bohoslužbou se stává všechna práce, modlitba, rodinný život i odpočinek, když to děláme v duchu Pána Ježíše. A konstituce říká dále, že tuto duchovní bohoslužbu svého každodenního života máme společně předkládat Bohu při nedělní eucharistické slavnosti a tak zasvěcovat sebe i svět Bohu (Lumen gent 34).
      Tato krásná slova konstituce byla nazvána Magnou chartou nové bohoslužby, života z víry.
      Co je duchovní bohoslužba?
      Tuto nauku koncilu si musí každý z nás převést do svého osobního života. Pokusme si to trochu představit:
      Když se doma - třeba ráno při vstávání, večer při uléhání - poctivě pokoušíš volat v modlitbě k Bohu, - je to bohoslužba.
      Když s někým hovoříš o své víře, - je to bohoslužba.
      Když se chutě pustíš do své každodenní práce, - je to bohoslužba.
      Když máš rád svou ženu, když dáte život dítěti, - je to bohoslužba.
      Když se po práci doma natáhneš a vychutnáváš odpočinek, - je to bohoslužba.
      Když si v klidné chvilce čteš, co tě baví, nebo posloucháš pěknou muziku, - je to bohoslužba.
      Když zápolíš s nemocí nebo nepříjemnou událostí, - je to bohoslužba.
      To je bohoslužba, KDYŽ... Na to slůvko KDYŽ nesmíme zapomenout.
      Celý tvůj každodenní život je bohoslužbou, když je to v duchu Ježíšově, tj. když se snažíš žít podle vůle Boží.
      Jak na to
      Jak se to dělá prakticky? Musí se snad na každém kroku vzbuzovat nějaký dobrý úmysl, říkat pořád dokola: „To vše dělám pro tebe, Bože?“ Ale ne. Z toho by byl za chvíli bezduchý cvik, flašinet, pochybná bohoslužba.
      Není třeba, stále se snažit „zbožně“ myslet na Pána Boha. Jen mysli klidně na to, co děláš.
      Zde se totiž jedná o cíl, o záměr našeho smýšlení a dělání. Máme smýšlet a jednat v duchu Ježíšově, tedy v duchu pokoje, dobra a lásky. To stačí. To je vše. Nic víc není třeba, jen snažit se smýšlet, mluvit a jednat, jak by na mém místě dělal Pán Ježíš.
      Magna charta duchovní bohoslužby křesťanů tedy zní: Vše, co křesťan dělá v duchu Pána Ježíše, je bohoslužba. A naopak, sebeslavnější nedělní mše není bohoslužbou, jestli nepředcházela bohoslužba všedního dne, život v lásce.
      Dnes budeme hledět chápavěji na obětní dary, až se ponesou z vašeho středu k oltáři Páně. Budem se v duchu ptát:
      Jak bohatý je můj podíl na obětní misce -
      jaká byla v uplynulém týdnu má bohoslužba všedního dne?
      Pojďme se přihlásit k této každodenní Boží službě slovy společného vyznání víry.
30.11.2004 | Čítanosť(333)
Téma: 1 Pt 2, 15
16.06.2003 | Čítanosť(2194)
1 Pt 2, 1-25


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet