20.júl 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Zmysel pre religiozitu je niečo, čo je súčasťou nášho bytia. Je iniciatívou Boha, ktorý nás tvorí. Nemôžeme sa mu vyhnúť, aj keď ho môžeme nevedome odmietnuť a protirečiť mu.

~LUIGI GIUSSANI~

27.01.2010 -
čítanosť726 reakcie0
(Share 175 0)


Téma: Výchova

Príhovor

Autor: -ls-

      Jak v dnešní situaci vychovávat děti v radostné lidi, plné zdravé sebedůvěry, chuti do života a tvůrčí fantazie? Jak vychovávat děti v radostné křesťany, kteří v životě nebudou trpět osamělostí, protože poznali a získali nejlepšího přítele na cestu životem, Pána Ježíše?
      Vychovat z dítěte křesťana neznamená vtloukat mu do hlavy katechizmové otázky stránku za stránkou. Křesťan nemusí mít v hlavě žádnou komplikovanou myšlenkovou stavbu věroučného systému. Stačí poznat lásku Ježíše Krista a naučit se mít ho rádi. Vždyť v Ježíšově živé osobě je shrnuto vše.
      Vychovatelé už dnes dobře vědí, že je to naopak, než líčí fantazie autorů dobrodružných románů o dětech vychovaných zvířátky v lese: Bez výchovy zůstává lidské dítě tvorem podobným víc zvířeti než člověku. Bez výchovy by se člověk podobal ostatním živočichům: žil by převážně životem pudů a instinktů. Ztrácel by smysl pro duchovní a kulturní hodnoty. Náznaky tohoto vývoje můžeme pozorovat u části dnešní mládeže. Takový život bez víry je chudý a plochý, jednotvárný a nezajímavý. Proto se mnozí mladí tak nudí, ač jsou obklopeni spoustou zábavných a rozptylujících prostředků. A aby tu nudu zahnali, dělají násilnosti, přepadají lidi, omamují se drogami. Je potřebí náboženské výchovy, aby naše děti byly uchráněny životního zcestí, aby poznaly smysl života a jeho cíl v radosti Boží.
      Je tedy třeba mluvit o tom, jak dítěti pomáhat, aby si vytvořilo živou představu dobrého Boha Otce, a jak postupovat při poznávání Syna. Nejprve, kdo je Pán Ježíš. - Pak vypravovat, co nám pověděl a nakonec vést dítě k setkání s Ježíšem eucharistickým v kostele.
      Mnoho pozornosti je třeba věnovat základním otázkám správné výchovy. Někomu se možná zdá, že těch řečí o správné výchově našich dětí je zbytečně mnoho. Kdosi mínil, že naši rodiče se s námi takhle nepiplali a také jsme vyrostli. Nedejme se tím mýlit. Za prvé ten kdosi houbec pamatuje, jak ho jeho maminka učila pořádku, když mu byly dva - tři roky. A naše maminky měly v mnohém vrozený mateřský a vychovatelský cit, který už dnešní děvčata tak zřetelně nemají. Musí se proto s výchovnými zásadami seznamovat a osvojovat si je.
      Jsou i takoví lidé mezi námi, kteří výchovu k lásce a svědomitosti považují za změkčilost, která by dítěti v dospělém životě mohla škodit.
      Profesor Robert Konečný popisuje případ, jak osudně těžké následky má taková výchova (ABC rodinné výchovy I. str. 98): „Rodiče zcela nepřístupní jakékoli radě vedli chlapce k záměrnému sobectví se zdůvodněním, že život je boj, který se s nikým nemazlí, že vítězí ten, kdo je bezohlednější. Učili hocha nic nepůjčit, nic nedarovat, bránit si své věci, odmítat i žert druhých jako útok na sebe. Z hocha se stal člověk bezohledný, který se ani trochu nenaučil soucitu. Tloukl nakonec i rodiče, kteří ho té tvrdosti naučili. Byl nevěrný ženě, nestaral se o děti. A když se dostal pro svou sobeckou bezohlednost do těžší životní situace, nedovedl ji vyřešit jinak, než sebevraždou.“
      Seznamovat se se správnými vychovatelskými zásadami je nezbytné. Ovšem, každou zásadu nutno v jednotlivých případech uplatňovat s rozumem a rozvahou, zda a nakolik je vhodné ji právě zde použít.
      Uveďme si příklad. Při hovoru o výchově k sebekázni a k pevné vůli se mluví o potřebě umět snést bolest, nemoc, být statečný. Je to tak správné. Ale jsou situace, kdy i statečný chlapec a šikovná holčička mají právo na své slzy, jimiž se nejlíp odreaguje úlek z rozbitého kolena nebo zadřené třísky. Příliš tvrdá a sparťánská výchova je stejně nesprávná a škodlivá jako změkčilost a slabošství. Je třeba citlivě najít ten pravý střed a pomoci vhodně dítěti k vývoji správným směrem. Dá to přemýšlení a znovu nám to připomíná výrok, že dobrý vychovatel víc o dítěti přemýšlí, než mu poroučí.
      Kdosi jiný řekl: „Je vlastně jen jedno velké umění vychovatelské: Žádat rozumné věci rozumnou formou.“
      Zároveň si připomeňme, že všechny ty vychovatelské zásady, jak jsme si tu hlásali, nejsou vlastně nic nového. Už u Komenského tři sta let před námi zjistíte, že znal výchovné zásady, které nám dnes znovu objevuje a vědecky zdůvodňuje hloubková psychologie. Poslechněte si aspoň několik myšlenek z jeho „Vševýchovy“: „Pokud jde o to, že se má s výchovou začít hned od dětství, je třeba obšírnějšího dokazování vzhledem k netečnosti a hlouposti některých rodičů, kteří povolují dětem v prvních letech všechno, soudíce, že děti budou k výchově schopnější, jakmile dospějí. Nechť vědí, že tak ztrácejí příležitost, která se už nevrátí. Jak rozestřel strom své větve, když byl maličký, tak je podržuje až do konce.“
      A Komenský také už věděl a zdůrazňoval, že i když základy výchovy jsou položeny do 3 - 5 let, přesto platí, že výchova člověka nekončí školou, nekončí dosažením dospělosti. Trvá po celý život a končí až smrtí. Duševní růst člověka, růst víry, naděje a lásky k Bohu a bližnímu, to je proces, který je esencí, tím nejvyšším, čím se život projevuje. Vždyť k tomu je člověk stvořen a proto žije, aby Boha stále hlouběji poznával, stále více ho miloval a stále radostněji mu sloužil.
      Dej to Pán Bůh nám všem, abychom to dokázali.
20.06.2003 | Čítanosť(1596)
Téma: Láska / Výchova
25.06.2003 | Čítanosť(1000)
Téma: Výchova


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet