20.august 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Zadováž si do svojho domu dobré knihy! Z nich prúdia vlastné sily a účinkujú ako poklad požehnania pre deti a vnukov.

~Herman Hesse~

19.01.2010 -
čítanosť996 reakcie0
(Share 209 0)


Téma: Vernosť / Cudzoložstvo / Jn 8, 1-11

Príhovor

Autor: -ls-

      „Z nitra, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, cizoložství.“ - Tak jsme slyšeli Pána Ježíše, a právě to cizoložství je dnes na řadě v našem hovoru o Desateru.
      Šesté přikázání zní „nesesmilníš“ - a to je výraz středověký a dnes nesrozumitelný. Biblisté už dávno navrhovali, aby to bylo nahrazeno srozumitelnějším a přesnějším překladem „nezcizoložíš!“ Ale nestalo se tak a slovo „cizoložství“ nevešlo do hovorové češtiny. Zato tím víc je v použití slovo „rozvod“.
      Nedopustíš se cizoložství! Nesmíš rozbít své maželství! Tenhle příkaz připadal příliš tvrdý už Izraelitům. Ti zavazovali k manželské věrnosti pod trestem smrti ženy, - chtěli tak chránit legitimitu svých dětí, rodokmenů, - ale muži se manželskou věrností vázáni necítili. Pán Ježíš jim vytýká, že jen pro zatvrzelost jejich srdce jim Mojžíš dovolil zapudit svou manželku. Ženě cizoložnici Pán Ježíš sice zachránil život, ale nenechal ji ani v nejmenším na pochybách, že to, co dělala, byl hřích. (J 8,1-11)
      I dnes naráží na odpor radikální požadavek, který zavazuje k manželské věrnosti oba partnery. - „Manželství na doživotí? - To zní jako kriminál na doživotí.“ - říkají mnozí z dnešní generace. - „Církev je v předpisech o pohlavním životě vůbec moc staromódní. Církev by měla toto přikázání změnit, zmodernizovat,“ říkají. Jenže zákony Boží církev měnit nemůže - a příkaz: Co Bůh spojil, to člověk nerozlučuj,“ - to zákon Boží je.
      A tak zůstává a provždy zůstane základním smyslem šestého přikázání ochrana manželství před rozvratem, který má kořen v osobní neukázněnosti. Vždy bude platit, že věrné manželství patří do Božího řádu, a cizoložství je jeho porušením, hříchem.
      Používáme-li pro šesté přikázání biblického výrazu „nezcizoložíš“, který zavazuje manžele, neznamená to, že svobodným je dána úplná volnost v pohlavním životě. Nestydaté mluvení a chování je hříchem proti lásce. Ale o těchto hříších se káže a jsou v povědomí lidí dost, zatímco manželská nevěra se často i mezi katolíky za opravdový hřích nepovažuje. Stala se kavalírským deliktem, o kterém se píší zajímavé romány a povídky, zpívají šlágry, točí filmy a televizní hry, vypravují anekdoty, - jako by to byly právě jen pikantní legrácky a nic víc.
      Ale tragédie rozvodových řízení, dětí bez tatínka, dokládají, že to žádná legrace není.
      V manželské věrnosti se podle biblického smyslu má zobrazovat Boží láska a věrnost. Slovo „cizoložný“ se ve Starém zákoně užívá často i v přeneseném smyslu. Označuje se tím nevěrné chování izraelského lidu vůči Hospodinu.
      A tak navzdory všem pochybovačům hlásá šesté Boží přikázání i dnešnímu člověku, že to jde, vytvořit si na celý život pěkné manželství a teplé hnízdo domova pro sebe a pro děti. Že to jde, stavět vzájemný vztah muže a ženy ne na romantické zamilovanosti, na citu, ale na spolehnutí, důvěře, věrnosti, na partnerství v dobrém i zlém.
      Že to jde, po každém rozladění či nedorozumění začít znovu.
      Že to jde.
      Proč se to tedy tak mnohým nepodaří?
      Nikdo si po svatbě neřekne: teď začnu rozbíjet naše manželství.Začne to nenápadně: nedostatkem trpělivosti, nedostatkem snášenlivosti, nedostatkem ochoty odpustit a smířit se.
      Začne to uraženým mlčením, pokračuje lhostejností a končí nenávistí.
      Začne to tím, že jeden zapomene, že manželé jsou dva horolezci uvázaní na jednom laně, aby se mohli vzájemně zajišťovat, podržet toho, který uklouzne. Zřítí-li se jeden, zřítí se do propasti oba.
      Jak se tomu bránit? Co dělat?
      Aby se manželství takhle nerozbilo, je třeba tisíce malých drobných pozorností, které je udržují živé. Je třeba je střežit, aby se v něm žádný partner necítil vězněm, střeženým na každém kroku. Aby se v něm oba cítili svobodní. Aby mohli mít své osobní drobné koníčky a záliby. Aby měli jeden pro druhého čas - i pro intimní chvilky a něžnosti. Aby od sebe neutíkali - on ke své práci, ona ke svým dětem. Aby si navzájem uměli stále znovu odpouštět, vždy znovu společně začínat.
      Musíme mít stále na pamět Ježíšova slova: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem.“ (Jan 8,7) Copak je tu někdo, kdo se proti šestému přikázání neprovinil aspoň v mysli? Komu nenapadlo, že by bylo lépe, kdyby mohl prásknout doma dveřmi a hledat nového partnera?
      Když si tohle uvědomíme, nebudeme se tak pohoršovat nad těmi, kteří manželské soužití nezvládli, kteří ztroskotali a rozvedli se. Budeme s nimi mít soucit, jako s lidmi, kterým se stalo neštěstí. Budeme hledat, jak těm trosečníkům pomoci, místo abychom je vylučovali z našeho farního i sousedského společenství. A to i v případě, že se pokusí pro sebe a pro děti založit náhradní manželství novým občanským sňatkem.
      A nebudeme bezmyšlenkovitě tvrdit, že rozvrácené manželství se nesmí rozvést - kvůli dětem. Copak děti netrpí stejně tam, kde manželé pospolu žijí, ale ve stálých hádkách, zlostech, hysterických výstupech?
      Manželská věrnost, to není jen nerozvést se, zdržet se nevěry. Věrnost je víc: je to naplnění soužití manželskou láskou.
      Tuto lásku živí a udržují i projevy něhy, erotiky, sexuálního vzájemného odevzdání. Proto má manželské sexuální soužití svůj mravní smysl i tehdy, když manželé nepomýšlejí na další děti. Jde tu o prohlubování manželské lásky, soudržnosti, věrnosti - a to není malý cíl.
      Mluví se dnes často o potřebě sexuální výchovy a poučování mládeže. Prostředí rodiny je k tomu vhodnější než prostředí školní třídy. Jenže v mnoha rodinách vládne nezdravě stydlivé ovzduší, takže se děti od rodičů vůbec nedoví, jaký je kladný smysl v projevech něžnosti, a jak různý smysl se dává slovu „láska“. Že láska není především uspokojováním sebe, ale odhodlání sloužit druhému, převzetí zodpovědnosti za druhého. Že úplné sexuální spojení a uspokojení - označované technickým slovem „pohlavní styk“ - je vyjádřením vzájemného odevzdání v lásce, jednoty společenství dvou lidí, převzetí zodpovědnosti za sebe navzájem a spolu za třetího, dítě, které z té lásky může vzejít. Že tohle proto nemůže být záležitost chvilková - že je to vazba na celý život - a proto patří až do manželství. „Stáváš se navždy odpovědným za to, cos k sobě připoutal,“ říká Exupéry.
      Shrňme si tedy nakonec, co nám Boží láska šestým přikázáním zakazuje, co nám dovoluje, k čemu nás otevírá, slovy Arnošta Langeho z knihy „Deset velkých svobod člověka“:
      „Nemáš zapotřebí, aby ses před sňatkem vybouřil nečistými představami a vtipkováním, sebeukájením nebo zneužíváním jiných ke svému ukájení. Nesnižuj lásku na pouhý pohlavní styk, partnera na hračku. Nepřipravuj se karikaturami nezralé lásky o radost z lásky pravé. Miluj v manželství krásně a věrně.“

11.01.2005 | Čítanosť(1392)
Téma: Vernosť / Božia ochrana
25.06.2003 | Čítanosť(519)
Téma: Vernosť
25.06.2003 | Čítanosť(492)
Téma: Vernosť
12.06.2003 | Čítanosť(2704)
Jn 8, 31-59
12.06.2003 | Čítanosť(2077)
Jn 8, 21-30
12.06.2003 | Čítanosť(1887)
Jn 8, 12-20


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet