24.jún 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Choroba je kláštor, ktorý má svoju regulu, svoju askézu, svoje posvätné ticho i svoje oduševnenie.

~Albert Camus ~

19.01.2010 -
čítanosť1083 reakcie0
(Share 203 0)


Téma: Desatoro / Dekalóg / Blahoslavenstva / Jn 15, 11

Príhovor

Autor: -ls-

      Konala se schůzka rodáků. A všichni, co byli od mládí ve světě, volají: jak se tu všechno změnilo!
      Ano, všechno se ve světě mění. Jen Bůh a jeho zákony zůstávají bez proměny.
      - Stále stejně, po miliardy let od počátku stvoření světa, platí Boží řád pro svět hmotný - zákony přírodní.
      - Stále stejně, od počátku stvoření člověka, platí Boží řád pro svět ducha, zákony mravní.
      Člověk může tyto Boží zákony v nitru přírody a v nitru srdce porušovat, ale pak je zle pro přírodu i pro člověka.
      Člověk může a má Boží zákony v přírodě i ve svém vědomí stále hlouběji poznávat a stále lépe zachovávat - a pak dobře živ je a dobře se mu vede na zemi.
      Starozákonní Desatero je jakési mravní minimum, které může splnit každý člověk.
      Pán Ježíš toto Desatero nezrušil, ale prohloubil, zvnitřnil. Jeho Blahoslavenství vedou člověka dál: otvírají ho pro nekonečnou Boží výzvu k cestě dokonalosti, dokonalosti v lásce.
      Novozákonní morálka Ježíšova Horského kázání má takovou krásu, že na stupni starozákonního myšlení lidstva mohla být teprve tušena.
      Sedmkrát opakovaným: „Já však vám říkám - “ se Ježíš pozvedá nad mezní normy Starého zákona, které zajišťují základní míru pořádku a spravedlnosti.
      Měli bychom tedy teď, když jsme si probrali Desatero, základní školu Božího člověčenství, přejít do vyšší školy Horského kázání, Ježíšova evangelia. A také to tak uděláme, jenže tady už se nejedná o pár úvah. Tato škola Nové smlouvy je celoživotní. Neděli co neděli půjdeme do školy Pána Ježíše, který nás vede stále výš, k ideálům křesťanské dokonalosti.
      Mravní ideály Ježíšových Blahoslavenství jsou tak vysoké, že už hned jeho posluchači se ptali, jestli je vůbec možné podle nich doopravdy žít. Zachovávat Desatero - nezabíjet, nekrást, nelhat, - to je v moci každého, kdo má dobrou vůli. Ale Blahoslavenství, není to míněno jen pro mnichy a takové lidi, co pěstují hlubokou duchovnost jako svého koníčka, ze záliby?
      „Morálka Blahoslavenství je nereálná a v praxi běžného života neproveditelná, ba škodlivá. Denní život jde docela jiným směrem.“ - Tak soudí ve své knize o Ježíšovi židovský učenec Klausner, a nejen on - i mnozí křesťané si to tak myslí.
      Ježíš však volá na tuto cestu každého člověka. Proto je jisté, že morálka jeho evangelia odpovídá silám a možnostem každého člověka, tak jako Desatero. Jde tu o správné pochopení a uskutečňování.
      Při čtení Blahoslavenství musíme mít na mysli, že tu nejde o konkrétní příkazy a zákazy, doslovné návody k použití. Jsou to výpovědi obrazné, příměry, podobenství.
      Musíme se tedy stále ptát na úmysl Pána Ježíše, co tím chtěl říct. Nastavení pravé tváře, - useknutí ruky, - ucho jehly, kterým projde velbloud, - to jsou výroky obrazné. Nejde tu tedy o doslovné provádění, ale o smysl řečeného: jak se máme v duchu evangelia chovat, jak já, dnes, v mé situaci mám jednat.
      Příklady takového jednání v duchu evangelia nám dal sám Pán Ježíše svým životem. „Nastavení tváře“ pro něj neznamenalo pasivitu, neodporování zlému. Ježíš odporoval zlu tělesnému - uzdravoval nemocné. Vystupoval proti zlu v lidech, káral je, vyháněl z chrámu. Jde tu tedy o jiné chování, než o pasivitu. Už církevní otcové prvních století zdůrazňovali, že Ježíšova slova jsou osvětlena a vyložena jeho skutky.
      Jakmile si uvědomíme, že všechny požadavky Horského kázání jsou vlastně obrazné ilustrace jediného přikázání - o lásce, je nám Horské kázání už srozumitelné. Musíme podle něho vážit svou osobní situaci, hledat správný postoj na životní cestě.
      O tomhle celoživotním usilování píše svatý Pavel: „Neříkám, že jsem to už zvládl, a že jsem už dokonalý, ale běžím k tomu a chci to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Ježíš Kristus. Běžím k cíli za vítěznou odměnou.“ (Podle Fil 3,13-15).
      To je popis celoživotní situace každého opravdového učedníka Kristova. Není nikdy sám se sebou spokojen, ale také se nikdy nepoddává pasivitě a malomyslnosti. I když je ještě daleko od cíle, ale rozhodne se usilovat o ideály Horského kázání, už o něm platí Ježíšovo „blahoslavení jste“.
      Jak tedy shrnout poměr Desatera a Ježíšova evangelia?
      Desatero je zasvitnutím otcovské Boží dobroty, která chce člověka vést z otroctví ke svobodě. Evangelium je plné světla, v němž máme Boží vůli naplňovat. Je to radostné poselství, že se přiblížilo Boží království. Že člověk se má obrátit a uvěřit evangeliu. Obrácením se míní radikální změna srdce, která má za cíl: „aby radost, která je ve mně, byla i ve vás a aby vaše radost se dovršila“ (Jan 15,11).
      Ježíš hlásá lidem neomezené Boží milosrdenství - a proto také volá k velkodušné odpovědi láskou. Výrok: „Miluj bližního jako sebe sama“ - dává naší lásce křídla. Všechno, co bys v dané situaci učinil pro sebe, musíš udělat i pro bližního!
      K takovému radikálnímu obrácení srdce sama dobrá vůle nestačí. To dokáže jen láska.
      Vzpomínám na jednoho mládence. Co chvíli se zapletl do nějakého darebáctví, porval se, opil se, kradl. Potom vždy činil veliká upřímná předsevzetí, že už nikdy - ale za chvíli byl zase tam, kde dřív. Až jednou říká knězi: „Otče, já jsem se už změnil doopravdy. Skrz holku. Ona je moc hodná a má mě ráda. Já si teď na všechny ty klukoviny už ani nevzpomenu!“
      Tak to je vždy. To jediné, co dokáže změnit srdce člověka, je poznat, že je milován. Že ho miluje člověk. Že ho miluje Bůh.,
      Svatý Pavel také znal tuto zkušenost. Píše Římanům (8,3): „Na co zákon nestačil, to způsobil Bůh.“ A na rozdíl od lidských zákonů, toto jho lásky Ježíšovy je příjemné, jeho břemeno je lehké.
      To, čemu se říká „duchovní život“, není nic jiného, než mocné působení Ducha Boží lásky v těch, kteří se mu otvírají. Ten Duch z nás dělá radostné Boží děti,nového člověka.
      Tento „Duchovní život“ se v Novém zákoně také nazývá „život v milosti Boží“. Co je to milost Boží? Máme sklon představovat si, že „být v milosti“ je něco jako být prozářen jakousi božskou vůní, nadpřirozeným světlem. Ale je to něco krásnějšího a prostšího. Milost je to, co se děje, když se člověk otevře působení Ducha Božího. Když ten Duch začne osvobozovat od bázně, rozvazovat pouta zlých návyků, když člověk začne zvedat hlavu a napřimovat se. Když se na stránkách evangelia začne poznávat. Když v sobě a kolem sebe začne objevovat zakopané poklady, hřivny, talenty.
      Je to největší dobrodružství, které člověk může prožít. Správnost této cesty se pozná podle toho, že vede od nesnášenlivosti k lásce, od horlivosti k jistotě, od prázdnoty k radosti. Že je nesena duchem blahoslavenství.
      Naše doba je plná nejistoty, závisti, násilí, vzájemného vykořisťování. Jak to napravit?
      „Musíme změnit svět“ - říkají revolucionáři. Ale násilím ho jen boří.
      „Musíš změnit své srdce“ - říká Ježíš. Jen mírní a pokojní mají budoucnost.
      Blahoslavenství jsou jediným východiskem z krize lidstva. Dost dlouho se o Desateru a Horské řeči kázalo a mluvilo. Teď je čas, teď je nejvyšší čas, začít podle toho žít.
12.06.2003 | Čítanosť(2438)
Jn 15, 12-27
12.06.2003 | Čítanosť(2118)
Jn 15, 1-11


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet