15.august 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Ak cítim výzvu nepriateľa, chovám sa statočne. Keďže viem, že bojovať v súboji je nehodný čin, otočím sa chrbtom k protivníkovi bez toho, aby som mu vôbec pozrela do tváre. Potom hneď bežím k Ježišovi.

~Svätá Terézia z Lisieux ~

19.01.2010 -
čítanosť1337 reakcie0
(Share 221 0)


Téma: Manželstvo / Problémy / Hebr 4, 14-16

Príhovor

Autor: -ls-

      TI, CO V MANŽELSTVÍ ZTROSKOTALI
      Je pomoc těm, co ztroskotali?
      Ve čtení z listu Židům jsme slyšeli: „Náš velekněz - Ježíš, Boží Syn - není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, kdykoliv potřebujeme pomoci.“
      Platí toto milosrdenství našeho Pána Ježíše i těm, kteří ztroskotali se svým celoživotním projektem manželské věrnosti a rozvedli se?
      Platí toto milosrdenství i na církev a její zákony, platí i na nás, křesťany?
      Kdo má oči k vidění, může vidět, jak bolavě se rozvody prožívají:
      - Jak vysoké jsou počty sebebevražd a těžkých onemocnění následkem rozvodu.
      - Jak postižení jsou vyvráceni ze svých kolejí, jak trpí děti a celé rodiny, jak narostou potíže v práci, ve škole.
      - Jak dlouhotrvající je proces léčení těchto duševních, hmotných i společenských škod.
      Jaké je naše milosrdenství k těmto postiženým, jaká naše ochota ke křesťanské pomoci?
      Jaké jsou možnosti pomoci těm, co zůstali sami?
      Snad každý z nás má mezi s vými známými někoho postiženého rozvodem. Mnozí z nich se cítí poznamenaní, ostýchají se jít mezi lidi, do kostela.
      Je tu však zkušenost, že lidé se často lehkomyslně berou, ale málokdy se lehkomyslně rozvádějí. Někdy je rozhodnutí k rozvodu velmi statečný čin. Vždyť člověk tím dává najevo veřejnosti, že udělal velikou životní chybu, že ztroskotal. Vydává se všanc odsudkům veřejnosti, těch, kteří se rádi kochají lidským trápením.
      Je třeba, aby se našel někdo, kdo jim podá přátelskou pomocnou ruku. A kdo jiný, než my křesťané jsme povinni jim přátelsky povědět: Bůh po člověku nežádá nic, co je nemožné. Co se tedy ukázalo jako lidsky nemožné, není hříšné. Je to jen špatné a bolavé.
      Je třeba je pozvat do kostela. Říct jim při setkání: pojďte se mnou, stavím se pro vás! Ve farním společenství budou mít ochranu proti osamělosti. Nedělní bohoslužba, kázání, jim pomůže celou tragédii psychicky zpracovat, uvědomit si své vlastní chyby a spoluvinu, litovat jich a hledat nápravu škod. Povahově dospět. Dozrát s pomocí zkušeného duchovního vůdce, zpovědníka.
      Když rozvedení tuto pomoc nenajdou, zpravidla zahořknou a zatrpknou v nedůvěřivém samotářství - nebo se střemhlav vrhnou do nového neuváženého dobrodružství.
      Starozákonní jméno Boží je Jahve. To znamená: „Já jsem ten, který je tu pro vás.“ - Kdo žije bez partnera, ten má čerpat svou sílu z tohoto příslibu Božího, zviditelněného farním společenstvím, dobrými přáteli.
      Je možno pomoci i těm, kteří se znovu oženili?
      Poslyšte úryvek z dopisu: „Víš, kým jsem jako mladá dívka nejvíc pohrdala? - Ženami, které se rozvedly a podruhé vdaly. Dnes věřím, když mne můj muž opustil, že to sám Bůh poslal mým dětem pěstouna Josefa, aby jim nahradil všechno, co postrádaly bez otce, a co já jsem jim v jejich dospívání sama nemohla nahradit. Žádná žena dětem při výchově muže nenahradí.“
      Tohle je pohled zvnitřku na nové manželství po rozvodu - a ať chcem nebo nechceme, stále jich přibývá i mezi katolíky úměrně s růstem počtu rozvodů.
      Co na to církevní právník? - Říká: „Pro katolického křesťana je svátostné manželství zásadně nerozlučné. Ale každá zásada, každé pravidlo zná výjimky. Každý zákon má prováděcí nařízení, jak se má v různých situacích uplatňovat. Ale všechny okolnosti a všechny životní situace v žádném lidském zákoně zahrnout nelze, zvlášť tam, kde se jedná o věci svědomí: „de internis non curat praetor“ - věci vnitřní nepatří před soudce. Soud o vnitřních pohnutkách je třeba ponechat Bohu.“
      Rozvedení a znovu sezdaní potřebují pomoc, ne pohrdavé odmítání věřících lidí. Skrze svátost křtu zůstávají nadále křesťany. Je třeba je přátelsky zvát a pomáhat jim, aby se jak jen mohou podíleli dál na životě farního společenství. Je třeba věnovat pozornost jejich dětem.
      Papež Jan Pavel II. žádá v encyklice „Familiaris consortio“ důkladné rozeznávání a rozlišování různých situací, a za určitých podmínek jim otvírá i přístup ke svátostem. Vždyť Bohu záleží na zdaru každého života!
      Vídeňský biskup Kratzel říká: „Objektivně je situace znovuoddaných neřešitelná, ale subjektivně je v mnoha případech zcela na místě připuštění ke svátostem. Nelze přece považovat za svátostné takové soužití manželů, které by pro oba i pro děti bylo peklem.“
      A jak to říkám lidem v této situaci já, kněz? Řeknu jim: „Já vám svátost manželství udělit nemohu, ale vy můžete spolu svatě žít.“
      Není lépe se neženit?
      A co říci na ty, co žijí spolu jen tak, na hromádce, bez občanského i církevního sňatku, v konkubinátě?
      Když je tolik trápení s rozvodem - u soudu i v kostele - když se to tak často nevyvede, není lépe se neženit? Už apoštolové byli toho mínění, když jim Pán Ježíš zdůraznil, že člověk nemá rozlučovat, co spojil Bůh.
      Je stále víc takových, co žijí jako druh a družka. Jedni ze strachu, protože poznali hrůzu rozvodu u svých rodičů, přátel. Jiní proto, že nedozráli k schopnosti závazně se pro něco rozhodnout. Starší tak zůstávají proto, aby nepřišli o vdovský důchod. A jsou i takoví, ač nemnozí, kteří manželství jako instituci vůbec neuznávají.
      V Německu napočítali nedávno na milion mladých, kteří žijí jen na hromádce. Většina z nich považuje řádné manželství za žádoucí ideál, ale bojí se, že by to zatím nezvládli. Bojí se hrůz rozvodu, kdyby ztroskotali. A tak žijí ve stálé nejistotě, pod stálým tlakem. Denně si musí dokazovat svou ještělásku - a to není snadný život. Žijí bez dětí - jen 5% z nich mají společné dítě. A sní o tom, že se jednou doopravdy vdají, ožení.
      Někteří jsou k tomuhle vedeni dětinským postojem: chtějí ze spolužití urvat co nejvíc pro sebe, ale nic dát jako protihodnotu. Nechtějí se vázat, ztratit svobodu. V pozadí takového jednání je nedostatek zralosti, dospělosti, neschopnost se závazně rozhodnout. A tak trápí sebe i obě rodiny rodičů.
      Jaká je pomoc?
      Mnozí slušní lidé se od takových partnerů instinktivně odvracejí, vyhýbají se jim. Ale právě tito nenásilnou pomoc velmi potřebují. Třeba od mladých přátel, kteří lépe prošli dobou známosti a průpravou k manželství. Na kterých uvidí, jak v jistotě manželství vzniká domov pro manžele a bezpečné hnízdo pro děti; jak právě křesťanská víra nabízí účinné řešení různých zmatků: jak pevné svátostné pouto skýtá ochranu a oporu ve zlých chvílích. Jak manželství „na zkoušku“ je jako bydlení v bytě, na který nemáš dekret.
      Závěr
      A tak nezbývá, než závěrem konstatovat, že dosud nikdo nevynalezl lepší formu soužití, než je manželství. Všechny alternativní pokusy - a bylo jich dost - to znovu a znovu prokázaly. Je jen potřeba od mládí se pro schopnost v páru vychovávat. Je jen potřeba v době dostatečně dlouhé známosti vzájemný vztah pěstovat, jako se šlechtí stromek v zahradnictví.
      Je potřeba těm, kteří v pokusu o založení domova ztroskotali, pomáhat ze všech sil. To jsou dnes ti nejčastější ranění na cestách života, které jako v Ježíšově podobenství jedni míjejí bez pomoci a druzí jim pomáhají. Buďme samaritány milosrdnými.

16.09.2003 | Čítanosť(2019)
Téma: Manželstvo / Zázrak
25.06.2003 | Čítanosť(1857)
Téma: Manželstvo
12.06.2003 | Čítanosť(1683)
Hebr 4, 1-16


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet