21.október 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Najkrajšou cestou, po ktorej môžeme kráčať tu na zemi, je, keď ideme jeden k druhému.”

~PAUL MORAND ~

19.01.2010 -
čítanosť536 reakcie0
(Share 125 0)


Téma: Štefan / Diakon

Príhovor

Autor: -ls-

      Do pohody radostných vánoc nám každoročně znovu rušivě zazní zuřivé skřípání zubů Štěpánových odpůrců a surové ubití jáhna Štěpána.
      Co mají vánoce společného se Štěpánem? Historicky nic, ale přesto mnoho. Bůh začíná naše spasení zcela lidsky a pokojně - v podobě dítěte. Ale dovršení spasitelného díla se děje sebeobětováním až k smrti.
      V epištole je nenápadná poznámka, která nám může prozradit, jaké výsledky má takové svědectví: Vrahové odkládali pláště u Šavla, budoucího Pavla , který tenkrát s vraždou souhlasil. Nepovídá nám to dost o tajemném účinku Štěpánovy modlitby za ty, kteří jej zabíjeli? O souvislosti mezi sebeobětováním a dobrem, které je ovocem oběti? O tom, že všechno požehnání, všechna spása se rodí z oběti?
      Jak víme, otcové 2. Vatikánského koncilu volali po oživení jáhenské služby v církvi.
      Jáhenství je v církvi vlastně dvojí.
      Jednak se znovu zavádí funkce jáhnů z povolání, svobodných, nebo ženatých, biskupem zvlášť k tomu posvěcených.
      Ke druhému způsobu jáhenské služby jsme křtem a biřmováním povoláni všichni: k jáhenské službě bližním, k vydávání svědectví o své víře, naději a lásce světu kolem sebe.
      Povšimněme si dnes té druhé formy jáhenství, které se týká nás všech.
      Je to služba obci věřících při bohoslužebném shromáždění.
      Je to služba všem lidem v pospolitosti národa - prací a láskou.
      Diakonát uvnitř společenství věřících vykonáváme jednak tím, že jsme ochotni udělat vše, co je v našich silách, k co nejdůstojnější liturgii. Jedni zpěvem, jiní hlásáním slova Božího jako lektoři, jiní přisluhováním při oltáři jako ministranti - to není jen úřad dětí! Jiní slouží péčí o bohoslužebná roucha, prádlo, čistotu a výzdobu kostela, při opravování a udržování kostela, přispíváním na jeho potřeby.
      A všichni dohromady máme konat jáhenskou službu ještě jedním způsobem, mimo kostel. Společným úsilím o vytváření pravé pospolitosti křesťanů, rodinného ducha, péčí o potřeby bratří. Bez toho by naše bohoslužba v kostele, ať sebelépe uspořádaná, neměla před Bohem žádné ceny.
      Připomínali to už proroci: K čemu jsou mi vaše oběti? K čemu vaše četné modlitby? Neslyším je, protože vaše ruce nejsou čisté. Učte se konati dobré, pomáhati těm, kteří jsou slabí (Iz 1,10 násl.)
      A Pán Ježíš Mluví stejnou řečí: Nech svou oběť u oltáře a jdi se nejprve smířit se svým bratrem.
      Tato jáhenská služba lásky se ovšem neomezuje jenom na ty, kteří jsou s námi společně v kostele. Zahrnuje všechny chudé. Nejen chudé co do peněz majetku. Je i jinačí a stejně zlá chudoba:
      Chudoba těch, kteří jsou churavostí upoutáni doma a nemohou být s námi v kostele. Ti by rádi uslyšeli, jaké bylo kázání, potěšilo by je, kdyby ses u nich cestou z kostela zastavil.
      Pak je tu chudoba těch, kteří mají trampoty, jsou s nimi sami a nevědí si rady. Chudoba slabších bližních, kteří se nedovedou uplatnit. Chudoba těch, kteří nepoznali teplo křesťanské lásky, jednají zle a nejsou šťastní. Je tu chudoba těch, kteří nemohou najít vhodného partnera do života a trpí proto osamělostí a pocitem méněcennosti. Kolik forem chudoby je mezi námi a kolem nás.
      Diakonátem lásky je také sebeobětování matky a otce v péči o děti, trpělivost se starými a neduživými rodiči; je jím trpělivost, kterou musí mít manželé jeden s druhým; trpělivé snášení obtížného spolupracovníka; je jím věnování se mládeži ve farnosti a jejich vedení.
      Tu si možná oddechneš a řekneš: výborně, já jsem tedy v pořádku. Máme doma děti, babičku, zlí na ni nejsme, já už tedy diakonát v praxi provádím. Jenže chyba: Jsme povoláni ne k jedné, ale ke všem formám jáhenské služby, k nimž máme příležitost. K vydávání svědectví o své lásce v celé šíři křesťanského života.
      Dobrá, řekneš si, jsem pro, souhlasím, ale já na to vše nemám čas, jsem až po krk ve vlastních záležitostech, ve vlastních trampotách.
      A tu ti povím: neznám lepší způsob, jak se ubránit vlastním trápením, než se plně zaujmout trampotami bližního - a účinně zaujmout. Pak ti nezbude času užírat se trampotami vlastními.
      A že máš už teď příliš práce? Jáhenská služba se musí podobat té Kristově a Štěpánově: ti za ni platili. Celý život na ni obětovali. Tebe to také musí něco stát. To nelze dělat jen z nudy, dlouhé chvíle, to není hraní. Už jsme si řekli na začátku, že jen služba spojená s obětí je účinná. Dobro lze bližnímu prokázat jen vlastní obětí.
      Jeden Američan napsal knihu: “Ty můžeš změnit svět!” Trochu to přehnal. Ale ne tak docela. Domyslíš-li pro sebe a uskutečníš to v denním životě, co jsme si dnes pověděli o tvé jáhenské službě Bohu a bližnímu, pak změníš určitě kousek světa. Ten, který je pro tebe nejdůležitější: své srdce. Prosme tedy nyní společně Krista mezi námi v bratrské pospolitosti naší farní rodiny, abychom to všichni dokázali.


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet