16.august 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Radosť je najlepšou vizitkou kresťana. Nič tak neveriaceho nezneistí ako ona. A naopak, tí veriaci, ktorí strašia okolie smutnou tvárou, vyvolávajú dojem, že kresťanstvo je náboženstvom amputácie a vysýchania ľudskosti

~R. Plus .~

19.01.2010 -
čítanosť564 reakcie0
(Share 165 0)


Téma: Mt 13,24-43

Príhovor

Autor: -ls-

      Všichni máme sklon radikálně rozdělovat lidi kolem sebe na dvě skupiny: na dobré a zlé. Nejraději bychom na ně nalepovali označení.
      V dnešním evangeliu Pán Ježíš říká, že to tak není správné. Nám soudit nepřísluší, to je věc Boží. A čas našeho života, to není ani čas soudu Božího, to je čas Boží trpělivosti.
      Je úkolem nás, křesťanů, že máme tu Boží trpělivost ve světě kolem sebe vlastní trpělivostí zpřítomňovat.
      Jenže je tu nebezpečí sektářství. Nebezpečí „čisté“ církve.
      Pán Ježíš přišel a kázal všem lidem, celému národu. Ale hned začalo třídění: z celého národa se vyčlenili ti, co v něj uvěřili. Z těch, co uvěřili, se oddělila skupina učedníků. Z učedníků se oddělila skupina apoštolů. A už tu bylo nebezpečí elitářství, nebezpečí malé sekty těch lepších, dokonalých: my učedníci jsme lepší, než prostí věřící, my apoštolové jsme lepší než učedníci.
      Pocit lepších křesťanů se projevuje v nedůtklivosti vůči těm špatnějším: „Pán Ježíš by měl udělat pořádek v řadách svých vyznavačů! Měl by vyloučit ty málo zbožné, měl by zahnat hříšníky, měl by ztrestat málo horlivé. Kdy už konečně udělá pořádek ve svých řadách?“
      Tohle pokušení jde s celou církví po všechna staletí, pokouší nás dodnes.
      Kolik různých roztržek církve vzniklo z pocitu, že jedni jsou zbožnější, než druzí a že se s těmi méně zbožnými nebudou zahazovat v jedné církvi. Kolik sekt, kolik náboženských válek a nepokojů vyvolali tihle „lepší“.
      A i dnes kolem sebe občas slyšíme syčet: Proč támhleten chodí mezi nás do kostela, když je jen občansky oddaný! Proč támhleta jde ke svatému přijímání, když je rozvedená! Vyhnat by se měli z kostela ti špatní, hříšní, - ti, co mě dost zdvořile nezdraví!
      A protože tihle spravedliví hříšníky z kostela vyhnat nemohou, nemohou je vyloučit z církve, odcházejí nakonec sami. Kolikrát jsem už slyšel od různých lidí: Já nejdu do kostela proto, že nemohu vidět jak tam sedí ten a ten darebák. A tak ti „spravedliví“ opouštějí společenství křesťanů, protože se nechtějí zahazovat s námi špatnými, opouštějí své rodiny a rozvádějí se, protože jejich manželky nejsou pro ně dost dobré. Nikdo pro ně není dost dobrý.
      Boží trpělivost
      Bůh takto nejedná. Naštěstí pro nás hříšníky i naštěstí pro ty „spravedlivé“, co nad námi ohrnují nos a chtěli by nás nejraději zlikvidovat.
      Bůh před nikým nezavírá dveře. Naopak: Bůh otvírá i ty dveře, co my někomu zavřeme před nosem. Bůh nechává klidně růst koukol mezi pšenicí. Nebojí se, že koukol pšenici zadusí.
      Síla této Boží trpělivosti je v lásce. A v Božím vědění, že nikdo nemá spachtovanou celou pravdu, celou dokonalost. Že není mezi lidmi jen čistý koukol a jen čistá pšenice. Že v každém z nás je trochu plevele, trochu pšenice. Nikdy nezapomenu na zážitek z mých kněžských začátků: Stěžovala si mi mladá žena na muže kvartálníka: čas od času se opije a vyvádí až hrůza. - „To jsem teda nevěděl, že váš manžel je takový darebák“ - povídám na to. To jsem si dal: „Pane kaplane, to se mejlíte! On je jináč dobrák!“
      Náš úkol
      Od té venkovské ženy bychom se měli všichni učit. Ona, aniž to věděla, moc hezky ztělesňovala Boží trpělivost s člověkovým kvartálnictvím.
      My všichni, i lidé kolem nás, jsme nějak dobráci a nějak kvartálníci. Není správná lhostejnost vůči chybám, ale také ne odsuzování. Máme podat ruku, pomoci. A nejvíc trpělivostí.
      Naše společenství
      A tak je dobře, že se tu kolem stolu Páně nescházejí jen samí dokonalí a spravedliví, že je tu místo pro všechny. Všichni jsme pozváni ke stolu Páně, abychom se tu učili snášenlivé lásce. A když můžeme být v lásce pohromadě u stolu Páně v kostele, proč ne i doma u stolu rodinného.
      Nezapomeňme: dnes jsme se učili, jak máme Boží trpělivost zpřítomňovat a zviditelňovat ve světě svou vlastní trpělivostí.
      Pojďme společně prosit o sílu k tomuto poslání.

14.06.2010 | Čítanosť(2658)
Téma: Mt 13, 36
12.06.2003 | Čítanosť(3217)
Mt 13, 44-52
12.06.2003 | Čítanosť(3110)
Mt 13, 1-23
12.06.2003 | Čítanosť(2929)
Mt 13, 24-30


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet