17.november 2018

     MENU

Úvod
YouTube
Kontakt


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Súhrnom nášho života sú hodiny, v ktorých sme milovali.

~WILHELM BUSCH~

19.01.2010 -
čítanosť1005 reakcie0
(Share 209 0)


Téma: Mt 22, 34-40

Príhovor

Autor: -ls-

      Říká se, že dnešní evangelium je nejkrásnější větou lidské řeči. Méně slovy nelze tak velikou
      myšlenku povědět. Je v ní shrnuta všechna zjevená i zkušeností získaná moudrost židovského národa, ba všech národů lidského rodu.
      Přikázání lásky k Bohu a bližnímu je korunou Kristova učení. Proto je dnešní neděle i vyvrcholením všeho našeho kázání. Otázka: Miluješ Boha ve svém bližním, sloužíš mu ve svém bližním? - je otázkou po užitku hlásání evangelia za celý rok, za celý život.
      Dušičkový čas nás dnes vede ke hrobům našich zemřelých a film našich vzpomínek nám vyvolává jejich obrazy:
      - ten byl dobrý člověk, toho jsem si vážil,
      - toho jsem se spíš bál,
      - ten byl dnes tak, zítra onak, obojaký.
      Pro ty zemřelé už všechno hledání jejich lidství skončilo: Bůh jim buď milostiv, ať odpočívají v pokoji.
      Zbývá otázka pro nás: S jakými myšlenkami budou za čásek chodit lidé kolem našich hrobů? Je moudré občas se zastavit a zahledět se na sebe sama: Kdo jsem já?
      Říkají mi, že tak, jak tu jsem, jsem po tělesné stránce produktem celého biologického vývoje života na zemi.
      Že od první živé buňky až ke mně je nepřetržitá linie tvoření člověka.
      A má osobnost? Od každého ze svých rodičů jsem převzal polovinu dědičných vlastností. Nesu v sobě dědičné vlastnosti všech svých lidských předků.
      Už při mém zplození, v jádru první buňky bylo zapsáno, zda budu mužem, zda štíhlý či zavalitý, prudký či pomalý.
       Při vývoji této buňky v matčině těle se zopakoval celý vývoj života na zemi. A pak jsem se narodil, jako originál Boha - umělce, jako jedinec, jaký tu ještě nebyl a už nikdy nebude. Začalo růst mé člověčenství, má osobnost. Teď tu jsem. Já, člověk.
      Mohu si uvědomit své chování, mohu je měnit, ovlivňovat, o sobě přemýšlet, mohu se rozradovat, jednat tak nebo onak. Jsem člověk, ale vím a cítím, že jsem stále ještě nehotový člověk. Tělo je snad už hotové, ale lidská osobnost ne.
      To je důležitý poznatek našeho pohledu na sebe: Člověk se narodil toho dne, který je v občanské legitimaci, ale osobnost se rodí, vyvíjí po celý život. Není ukončen vývoj lidstva, není ukončen vývoj člověka. I když je nám čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát, - stále nejsme hotovou osobností. Jestli chceme, můžeme na sobě stále dál pracovat: Vědomě v sobě dovršovat vývojový proces našeho lidství. Máme dozrávat.
      A kam nás vede toto dozrávání?
      Čím zralejší je člověk, tím víc umí vidět své štěstí v radosti druhých. To je cíl sebevýchovy: přijmout evangelium lásky za základ své osobnosti. Stávat se člověkem laskavým. Ale nejde jen o jedince. Kolem laskavých lidí vyrůstá ono prostředí, ovzduší, které Pavel VI. tak hezky pojmenoval: „civilizace lásky.“ Opravdu velkolepá je perspektiva našeho úsilí o křesťanskou osobnost: růst civilizace lásky ve světě. A ona žádná civilizace bez lásky ani lidskou civilizací není.

28.09.2010 | Čítanosť(2447)
Téma: Mt 22, 29-30
12.06.2003 | Čítanosť(2996)
Mt 22, 1-14
12.06.2003 | Čítanosť(2821)
Mt 22, 34-46
12.06.2003 | Čítanosť(2671)
Mt 22, 23-33


© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet